Kdo inkasoval stamiliony ze státních garancí za staré úvěry?

ČESKÁ POZICE od ministerstva financí získala seznam subjektů, které inkasovaly stovky milionů, protože měly pohledávky garantované státem. 

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Sousloví státní garance za předprivatizační úvěry bezpochyby bylo, je a bude tím, které žádný ministr financí České republiky nechce slyšet. ČESKÁ POZICE se tomuto tématu věnuje dlouhodobě a z neochoty ministerstva financí a dalších míst odpovídat na položené dotazy je zřejmé, že jsme se trefili do skutečně bolavého místa. Po sérii úvodních textů jsme se teprve prostřednictvím oficiální žádosti podle zákona 106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím dobrali ke konkrétnější informacím. Kromě jiného se podařilo zjistit, kdo od státu v uplynulých více než 20 letech již inkasoval peníze za tyto pohledávky.

Případ předprivatizačních úvěrů

Stručně připomeňme, o co jde. Začátkem devadesátých let stát v rámci privatizace prodával obrovské množství majetku včetně různých státních podniků. Tyto firmy byly často zadlužené, přičemž to byly obvykle závazky vůči bankám kvůli takzvaným úvěrům na trvale se obracející zásoby. Aby bylo vůbec možné podniky prodat, zanesli zákonodárci do zákona o velké privatizaci ustanovení, že za tyto pohledávky bude stoprocentně ručit stát.
Krátce po přijetí zákona sice mnohým došlo, že takové ručení by mohlo státní kasu zcela zruinovat, a zákon byl proto několikrát novelizován, ale přesto existují právní názory, a to podpořené i rozhodnutími soudů, že za závazky některých privatizovaných podniků (rozhodující je, v jaké době byly podniky privatizovány) ručí stát.
Řada pohledávek byla zcela nedobytná a nakonec skončily v České konsolidační agentuře (ČKA). ČKA z nich dělala různé balíky, které pak prodávala za zlomky nominální hodnoty pohledávky, přičemž noví majitelé pohledávek je měli zkusit vymoci po vlastní ose. Potíž je, že do balíků pohledávek se vinou (zda nepozorností, nebo úmyslem, šetří policie) ČKA dostaly za onu zlomkovou hodnotu i pohledávky ze sta procent garantované státem. A jejich noví majitelé tak za zlomek ceny získali skutečná zlatá vejce. Pokud by se jim podařilo uplatnit vůči státu své nároky v plné výši, stát by to přišlo až na desítky miliard korun.

O případu jsme informovali především v textech:

Další díl skládačky

V průběhu let stát již některé pohledávky s touto státní garancí proplácel, a tomu se chceme věnovat nyní. Z materiálu, který nám poskytlo ministerstvo financí, bohužel není zřejmé, za jakou cenu se pohledávky původně prodaly. Jelikož ale jsou mezi jednotlivými případy i ty, o kterých má ČESKÁ POZICE detailní informace, je možné s jistotou prohlásit, že kromě pohledávek prodaných ČKA jde i o pohledávky, které různí obchodníci odkoupili ještě v devadesátých letech od původních věřitelů.

Informace o vyplacených penězích se ve vší tichosti objevovaly ve státních závěrečných účtech. Celkem se v letech 1991 až 2009 vyplatilo 1,085 miliardy korun. Informace o těchto příjemcích jsou součástí balíku materiálů, který jsme od ministerstva financí získali až prostřednictvím oficiální žádosti podle zákona 106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím. Jde o seznam příjemců, který obsahuje jména privatizovaných státních podniků, jména jejich nabyvatelů a jména největších příjemců státních plateb.

Na bezkonkurenčně prvním místě se s přijatými více než 483 miliony korun umístila Československá obchodní banka

Jede traktor...

Na bezkonkurenčně prvním místě se s přijatými více než 483 miliony korun umístila Československá obchodní banka (ČSOB). Privatizovaným subjektem byl známý státní podnik Zetor. Tabulka z ministerstva financí neuvádí podrobnosti, ale je pravděpodobné, že šlo o důsledek letitého soudního sporu mezi ČSOB a státem, ve němž šlo o starý kontokorentní účet u ČSOB bývalého státního podniku Zetor, který své závazky nezaplatil.

Další v pořadí je podnik Škodaexport, který inkasoval téměř 284 milionů korun. Jde o dluhy, které zůstaly za společností Poldi Kladno. Samotný podnik Škodaexport, který byl v roce 2008 koupen ČKD a přejmenován na PA Export, skončil v roce 2009, přičemž po něm zbyly miliardové pohledávky. Za ztrátové projekty této firmy v Pákistánu nakonec musela více než miliardu korun zaplatit i státní pojišťovna EGAP.

Třetí příčku v inkasování státních peněz obsadila společnost Konpo. Šlo o společnost, kterou si založila Komerční banka ještě před svou privatizací. Na tuto společnost Komerční banka (KB) postupně převedla své špatné úvěry za desítky miliard. Následně KB prodala tuto společnost Konsolidační bance. V jaké fázi tohoto procesu stihla společnost Konpo inkasovat od státu peníze kvůli ručení za pohledávky, není zřejmé. Nicméně z materiálů ČESKÉ POZICE vyplývá, že šlo o dluhy společností Zbrojovka Brno a Západočeské papírny. Celkem šlo o částku převyšující 150 milionů korun.

Seznam příjemců uvádíme v příloze.

O celkovém objemu stát nemá přehled

V materiálu se celkově píše o 17 různých příjemcích peněz ze státní kasy za pohledávky, za něž stát ručil. Některé se k příjemcům zřejmě dostaly přes Českou konsolidační agenturu, některé pocházejí z dřívějších dob, kdy je různí obchodníci s pohledávkami odkupovali od původních věřitelů a snažili se tyto prostředky od státu vymoci.

Zajímavá jsou i jména státních podniků, po kterých tyto dluhy zůstávaly. Kromě zmíněných gigantů, jako byly společnosti Poldi Kladno či Zetor, zde figurují Chirana OTS Praha, Tesla Přelouč či Knižní velkoobchod Praha. Nicméně v zmíněných případech jde o již zaplacené a vypořádané pohledávky.

„Celkovou výši ručení České republiky, která by mohla být vůči ČR uplatněna, nelze stanovit,“ stojí v materiálu ministerstva financí

Z čeho však musí mít ministerstvo financí těžkou hlavu, je fakt, že další podobné pohledávky se mohou objevit prakticky kdykoli a odkudkoli. O společnostech Nesyros Limited a Alde Securities, jež drží miliardové balíky těchto pohledávek se státní garancí, již ČESKÁ POZICE informovala, ale o celkovém objemu jednoduše stát nemá přehled. „Celkovou výši ručení České republiky, která by mohla být vůči ČR uplatněna, nelze stanovit. Ručení se totiž týká veškerých závazků, které na nabyvatele privatizovaného majetku přešly v rámci privatizací ze státních podniků. O těchto závazcích neměl Fond národního majetku ČR přehled (neuváděly se jednotlivě v privatizačních projektech) a z tohoto důvodu ho nemá ani ČR,“ stojí v materiálu, který na své dotazy obdržela ČESKÁ POZICE.

Z toho vyplývá jediné – problém s pohledávkami se státní garancí za úvěry z dob před velkou privatizací není mrtvý. Může vyplout na povrch prakticky kdykoli a pro státní kasu, která na tom už tak není příliš dobře, může mít nedozírné dopady.