Kdo a jak se o nás jednou postará?

V pondělí budeme slavit sté narozeniny jedné z našich klientek. Oslavu jí chystá její 75letá dcera. To není sci-fi obrázek ze smyšleného ústavu pro seniory, na němž by bylo možné demonstrovat dopady aktuálního stárnutí populace. To je drobný, reálný detail z každodenního provozu Domova Sue Ryder v pražské Michli, který během rozhovoru s ČESKOU POZICÍ zmínil jeho ředitel Matěj Lejsal.

David Kasl 2.7.2014
Ředitel Domova Sue Ryder Matěj Lejsal (vpravo) s klienty domova. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ředitel Domova Sue Ryder Matěj Lejsal (vpravo) s klienty domova. | foto: Česká pozice
Ředitel Domova Sue Ryder Matěj Lejsal (vpravo) s klienty domova.

Onen detail zároveň pootevírá dveře k řadě témat, která se stářím, a zejména péčí o lidi během poslední etapy jejich života souvisejí.

„Zvyšuje se věk, kdy lidé přivádějí na svět potomky a kdy nastupují poprvé do zaměstnání. A pak je tu ještě jedna věc: našim klientům je v průměru 87 let a jejich dětem přes šedesát. Takže se brzy může stát naprosto běžnou záležitostí, že 55letý člověk bude mít děti ve škole, a zároveň se bude podílet na zajištění péče o dvě generace seniorů,“ zamýšlí se Lejsal. Proto je třeba se o těchto aspektech vývoje společnosti bavit včas, abychom jimi nebyli zaskočeni. A abychom měli čas se připravit na to, jak by taková péče o naše stárnoucí nejbližší měla vypadat. V Domově Sue Ryder tu představu mají.

„Osobní asistence znamená, že máte k dispozici čas, ruce a nohy někoho jiného. To znamená například pomoci s vařením, nikoliv uvařit za vás.“

Jako domov pro seniory funguje 16 let, bydlí v něm 52 klientů, kteří potřebují především dopomoc a něco málo zdravotní péče, ale nikoliv primárně 24hodinový dohled doktora. „Krátce po začátku se u nás rozběhla i osobní asistence,“ popisuje Lejsal a upozorňuje na posun oproti pečovatelským službám: „Zatímco ty si dle zákona objednáváte jako konkrétní úkony, například nakoupit nebo uklidit, tak osobní asistence znamená, že máte k dispozici čas, ruce a nohy někoho jiného. To znamená například pomoci s vařením, nikoliv uvařit za vás.“

Tento prvek by se měl dle Lejsala dostávat ve větší míře i do domovů, byť to zejména v těch větších může představovat na první pohled jisté úskalí: „Někomu s něčím pouze pomáhat, a nikoliv to dělat za něj, totiž může trvat déle.“ Jenže díky osobní asistenci může starý člověk dělat i nadále věci tak, jak byl zvyklý, což jsou maličkosti, které jsou pro něj ale často velmi důležité.

S tím souvisí i nový model, se kterým začali po vzoru některých rakouských a německých domovů v Michli pracovat: biografie. „Nejde o chronologický životopis, ale o pochopení důležitých událostí v životě člověka. Systém je vyvinutý hlavně pro péči o lidi s demencí – v našem domově ji má diagnostikovanou asi 70 procent klientů,“ vysvětluje Lejsal. „U lidí, kteří trpí zejména alzheimerovskou demencí, se paměť nemilosrdně vymazává od nejčerstvějších zážitků směrem zpátky, a v řadě případů se k takovému člověku komunikačně a vztahově dostanete, jen pokud jste schopen vzbudit jeho zájem, což je nejsnazší přes emociálně významné zážitky, někdy jen smyslové...“

Když starý člověk může snídat, koupat se nebo jít na procházku v době, kdy byl zvyklý, je mnohem ochotnější na péči spolupracovat a ta je ve výsledku mnohem jednodušší.

Když starý člověk může snídat, koupat se nebo jít na procházku v době, kdy byl zvyklý, je mnohem ochotnější na péči spolupracovat a ta je ve výsledku mnohem jednodušší. A klient je také spokojenější. „Jako největší věc, která je před námi, vnímám skutečnou změnu nastavení našeho myšlení – že to jde dělat jinak, než jsme zvyklí. Síla českého ústavnictví totiž diktuje rytmus, který má jasný řád, podobně jako ve škole, a my máme tendenci tento stav udržovat. Změna postoje samozřejmě znamená spoustu organizačních věcí, ve finále ale nemusí být ani náročná finančně. Obrovskou devizou toho celého ale je, že je do péče vtahována rodina a bližní,“ dodává Lejsal.

Pravidelný dárce jako sen

Přes trendy v konkrétním poskytování péče pro seniory se dostáváme i k otázce jejího financování. Po započtení zákonného nároku domova na část důchodu za bydlení a stravu plus státního příspěvku na péči a dotací od pražského magistrátu (jejichž výše se každý rok mění), stále zbývá zhruba 30 procent reálných nákladů na péči, které musí domov pokrýt díky darům od nadací, nadačních fondů, firem i jednotlivců. „My se umíme starat a pečovat, s čím ale potřebujeme pomoci, je sbírat prostředky,“ říká Lejsal.

„Zažíváme první momenty takzvaného peer fundraisingu, tedy že se někdo z dárců rozhodne získat peníze ve svém okolí“

Nově domov získal významného partnera, nadační fond Avast. „Přispívá 1,5 milionu, což je obrovská pomoc. Na osobní asistenci přispívá nadace Taťány Kuchařové, zhruba 300 tisíc ročně. Dle statistiky za loňský rok pak průměrný firemní dar činil zhruba 30 tisíc a průměrný dar fyzické osoby asi osm tisíc. Přijde mi to úžasné,“ vypočítává Lejsal. Nyní má domov 55 pravidelných dárců, kteří přispívají každý měsíc, a ředitel k tomu dodává: „Postavit dárcovství na nich je snem každé neziskovky.“ A jak získat dárce nové? Cesty jsou dle Lejsala nejrůznější, například přes benefiční akce, ale to, jak se dárci k domovu dostanou, je pro něj stále velkým otazníkem: „Snažíme se v tom vyznat, a letos proto zavádíme systém, který nám pomůže sledovat, kudy k nám kdo přišel.“

Nicméně dodává ještě jeden z trendů poslední doby: „Zažíváme první momenty takzvaného peer fundraisingu, tedy že se někdo z dárců rozhodne získat peníze ve svém okolí. Jeden z nich například vloni slavil šedesátiny, a pozvaným napsal, že místo darů pro něj mají darovat našemu domovu. To je další ze snů fundraisingu, protože právě aktivní dárci dokážou nejlépe a nejdůvěryhodněji vysvětlit svému okolí, jaké motivy je k filantropii vedou.“

Na samotném vrcholu je pak další vlaštovka: vloni dostalo občanské sdružení Sue Ryeder, které je zakladatelem domova pro seniory, již potřetí prostředky z dědictví. „Hodně to nyní usnadnil nový občanský zákoník. Například v Anglii je příspěvek ze závětí pro mnoho organizací velmi významný. To je další z témat, o nichž je třeba začít mluvit, protože jsou nesmírně cenná,“ dodává Lejsal.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.