Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Kde leží klíčové kritérium k „lustračnímu“ procesu Babiš versus ÚPN?

  14:38

Seznam dokumentů ve svazku „BUREŠ“ by měl dát hrubou představu, o co v něm šlo... Několik poznámek Jana Schneidera k probíhající kauze.

foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ReutersČeská pozice

Minulý týden ve čtvrtek se u bratislavského soudu odehrálo další kolo „lustračního“ procesu Andrej Babiš versus Ústav pamäti národa (ÚPN). Několik poznámek Jana Schneidera k dosavadnímu průběhu kauzy.

Nejprve se zmíním s uznáním o soudkyni Zuzaně Doricové, která vede mediálně exponovaný a věcně velmi nesnadný proces s maximální péčí. Nutno říci, že jí diktované formulace jsou velmi výstižné. Kauzu uzavřít nemohla, vyhověla návrhu odpůrce (ÚPN) předvolat ještě dva svědky. Co se jí týče, požívá všeobecného respektu, což je velmi důstojné.

ÚPN mele z posledního

ÚPN v procesním postavení odpůrce má jistě právo činit leccos na podporu svého stanoviska. Měl by však mít i více sebereflexe. Z předvedeného vyplývá, že ÚPN dává vymést všechny kouty, aby nalezl nějaké smítko, které by mohl přiložit na misku vah proti navrhovateli. Kdyby to byl soukromý odpůrce, je po jeho způsobu práce každému pendrek. Je to však odpůrce státem placený, takže daňovému poplatníkovi by racionalita a efektivita konání státní instituce až tak jedno být nemusela. Je to však starost slovenského daňového poplatníka, pročež nám je po tom celkem také pendrek.

ÚPN předložil u soudu několik materiálů, jejichž průkazná hodnota je slabá, ba dokonce, jak se v jednom případě paradoxně ukázalo, dokonce minusová.

  • Prvním z nich byl osobní spis bývalého příslušníka StB Andreje Kuľhy, kterého přitom sám odpůrce dal předvolat jako svědka. Kuľha se s Andrejem Babišem „služebně“ nikdy nepotkal. Pouze v roce 1987 převzal svazek „BUREŠ“, k jehož okolnostem vzniku však svědčit nemohl.
  • ÚPN dále předložil soudu seznam dokumentů ze svazku „TUREK“, v němž je uvedeno, že spis obsahoval i agenturní záznam od tajného spolupracovníka Bureše. Jde o položku ze seznamu, nikoliv o zprávu samu. To znamená, že to je velmi vzdáleno podobě důkazu, jaký by měl přesvědčit soud.

Zde je vhodné učinit poznámku. Ti, kdo referují o podobných kauzách, by si totiž měli položit otázku, když při hodnocení důkazů trochu „tlačí na váhu“, aby posílili argumenty proti mediálně nemilované osobě (to zde hraje též velkou roli!): Uznali by podobně „zvážené“ argumenty i proti sobě? Jak by se jim zamlouvalo, kdyby třeba sami ztratili proces na základě položky v seznamu dokumentů, přičemž by vůbec nebylo jisté, zda zmíněný dokument opravdu existoval, co opravdu obsahoval a zda byl vypracován uvedeným autorem? Opravdu příliš mnoho otazníků!

  • ÚPN ještě soudu předložil svazek „BAUER“, v němž je zmíněna agenturní síť v podniku Petrimex. Její součástí měl být i tajný spolupracovník Bureš. I tato informace je nedostatečná, a kdyby jenom to.

K dalšímu líčení je třeba podotknout, že tyto tři materiály byly právníky zastupujícími ÚPN předloženy na začátku jednání. Svědci byli v tu chvíli na chodbě. První byl předvolán bývalý příslušník StB Andrej Kuľha.

Sebraný vítr z plachet...

Svědek převzal svazek „BUREŠ“ v roce 1987 (to už byl Babiš druhým rokem v Maroku). Před soudem jej charakterizoval jako účelově vedený, pouze pro úřední vykázání agenturní činnosti v rámci posílení šancí na kariérní postup.

Svazek „BAUER“ byl před soudem nezávisle na sobě hodnocen dvakrát, naprosto odlišněPikantní v této souvislosti bylo, že Kuľha při líčení nedůvěryhodnosti svazku „BUREŠ“ použil přirovnání k jinému svazku, který kdysi vedl. Za onen podobně nedůvěryhodný svazek pak Kuľha označil právě onen svazek „BAUER“! Převzal ho totiž v administrativní podobě, která vypovídala o tom, že zájmová osoba je získávána ke spolupráci a je s tímto postupem zcela srozuměna. Tato fáze „kandidáta tajné spolupráce“ měla jednoznačně vést k podpisu závazku spolupráce. Kuľha se tedy s onou osobou sešel, aby formálně tuto kandidátskou fázi uzavřeli a zahájili vlastní agenturní činnost. Dotyčná osoba však vůbec o ničem nevěděla!

Na přímou otázku právních zástupců ÚPN Kuľha sdělil, že správně by se takové záležitosti měly hlásit na inspekci, avšak pokud člověk chtěl mít pokoj, jednoduše svazek uzavřel a archivoval. Což udělal i v tomto případě.

Svazek „BAUER“ byl tedy před soudem nezávisle na sobě hodnocen dvakrát, naprosto odlišně. Odpůrce chtěl posílit svou pozici, avšak jím samým navržený svědek mu vzal vítr z plachet.

Odpůrce (ÚPN) se pak ještě snažil cosi postavit na faktu, že Kuľha do seznamu dokumentů svazku „BUREŠ“, když ho dával administrativně do pořádku, zapsal též „závazek ke spolupráci“. Na otázku, zda takový dokument existoval, Kuľha odpověděl, že jestli ho do seznamu dokumentů napsal, tak existoval. Nicméně pravost „závazku ke spolupráci“ nekontroloval, ani k tomu nebyl oprávněn. Podobně tomu bylo se svazkem na propůjčený byt (PB) „VOJÁK“. Nebyl oprávněn zkoumat, zda tam skutečně chodily osoby, které uvedli jednotliví operativci využívající PB – písemnosti pouze zařadil do spisu, který administroval.

Kdyby ÚPN četla vlastní publikace!

Podívejme se, co k předmětné době a útvaru vypovídá publikace XII. správa ZNB (Dokumenty k činnosti Správy kontrarozviedky v Bratislave v rokoch 1974–1989), kterou vydal Ústav pamäti národa (Bratislava 2008).

Nejprve k zaměření tolik diskutovaného 1. oddělení 3. odboru XII. správy ZNB. Citujme ze strany 73:

„Odbor na ochranu ekonomiky tvorili tri oddelenia. Prvé oddelenie (...) spracovávalo problematiku kontrarozviednej ochrany československého zahraničného obchodu. V rámci nej venovalo pozornosť zastupiteľským organizáciám zahraničného obchodu v Bratislave, expozitúram západných firiem, medzinárodným veľtrhom a výstavám konaným na území Bratislavy (najmä INCHEBE), prieniku zahraničných rozviedok a monopolov do centrálnych objektov československej ekonomiky, ale aj tzv. čiernym zástupcom.“

Z vlastní publikace ÚPN tedy vyplývá, že 1. oddělení 3. odboru XII. správy ZNB bylo zaměřeno na ochranu proti tomu, co se nyní nazývá „průmyslovou špionáží“. A to je problematika stará jako svět – někteří ji vykládají už od Prométhea. V současné době nejexponovanější zpravodajská disciplína, zvláště po Snowdenových odhaleních. Experty v této oblasti vyvažovat zlatem.

Velká šťára

Různě erudovaní badatelé začínají podle míry reflexe svých zkušeností připouštět, že jednotlivé svazky falšovat lze, ale systém dlouhodobě obehrávat nelze. Potvrzují tím důležitost skutečnosti, která však v této souvislosti nebývá uváděna. V letech 1986 až 1987 udělala na XII. správě ZNB velkou šťáru inspekce a zjistila rozsáhlé rozkrádání prostředků pro operativní činnost (tzv. „zvláštní finanční prostředky“ neboli „ZFP“). Čtěme v citované publikaci, na straně 35:

„(...) komplexná kontrola Inšpekcie ministra vnútra ČSSR zistila, že náčelníci a niektorí vedúci starší referenti špecialisti operatívnych odborov neoprávnene nakladali s tzv. zvláštnymi finančnými prostriedkami určenými na agentúrno-operatívnu činnosť XII. správy ZNB. Prepustení, resp. na vlastnú žiadosť uvoľnení boli (...) mjr. Milan Greguš, (...) kpt. Rastislav Mátray (...) Kauza sa v značnej miere dotkla 1. zástupcu náčelníka XII. správy pplk. Antona Faťola, u ktorého inšpekcia zistila spreneverenie druhej najvyššej čiastky.“

Byl to tedy velký masakr! Postiženi byli všichni nadřízení operativce, který vedl svazek „BUREŠ“: vedoucí 1. oddělení Mátray, vedoucí 3. odboru Greguš a zástupce šéfa XII. správy ZNB Faťol. Zpravodajské výsledky byly mizerné, ale po „zvláštních finančních prostředcích“ se jen zaprášilo.

Další vady svazku...

Druhý svědek, Milan Žitný, se problematikou důvěryhodnosti záznamů StB zabýval již jako člen Nezávislé komise při Federálním ministerstvu vnitra ČSFR v roce 1991. Soudu sdělil další zajímavosti.

Například ve svazku „BUREŠ“, přes poměrně dlouhou dobu údajné spolupráce (3 roky), chybí jakýkoliv záznam o kontrolní schůzceNapříklad ve svazku „BUREŠ“, přes poměrně dlouhou dobu údajné spolupráce (3 roky), chybí jakýkoliv záznam o kontrolní schůzce. To byla jedna z mála možností, jak se mohl operativcův nadřízený přesvědčit, že agent žije a operativce nevidí poprvé v životě. Všechny ostatní kontroly byly pouze administrativní.

Další nesrovnalost – běžně byl agent kontrarozvědky odcházející pracovně do ciziny nabídnut rozvědce. Zde o ničem takovém není ani stopa (vždyť údajný řídící orgán údajného agenta více než rok vůbec nepostrádal). Zřejmě tedy ani nebylo co nabídnout.

Důležitou okolností – na pozadí tohoto poměrně masivního rozkrádání „zvláštních finančních prostředků“ – je skutečnost, že údajná schůzka ve vinárně „U Obuvníka“, v jejímž průběhu se měl Babiš podpisem závazku změnit v Bureše, není doprovázena vyúčtováním prostředků za „pohoštění“! To byla přitom naprosto běžná a regulérní položka. Její absence svědčí možná o neexistenci schůzky více, než nějaké jiné důkazy.

Klíčové odhalení

Seznam dokumentů ve svazku „BUREŠ“ by měl dát hrubou představu, o co ve svazku šlo. Začíná návrhem na spolupráci, pokračuje získáním agenta – a končí návrhem na „D“. „Důvěrník“, to je ovšem od „agenta“ daleko odlišná, nižší kategorie. Žádné závazky v kategorii „D“ se nepodepisovaly, protože v zásadě šlo o nevědomou spolupráci.

Svazek s dokumenty v tomto pořadí jako by nedával smysl. Avšak pozor, začtěme se opět do publikace o XII. správě ZNB, kterou vydal ÚPN. Nalistujme strany 74-75:

„Počas roka 1982 evidovali operatívni pracovníci III. odboru po svojich problematikách dokonca 176 agentov, pričom viacerí z nich nevykazovali takmer žiadnu činnosť. V roku 1984 došlo k prvému prehodnoteniu agentúry podľa zásad stanovených na porade u ministra vnútra z októbra 1984 a v roku 1986 k druhému prehodnoteniu agentúry, ktoré tentoraz smerovalo k odstráneniu nedostatkov vytknutých vedeniu III. odboru inšpekciou ministra vnútra ČSSR v septembri 1986. Na základe kritéria ‚prínosu každého agenta‘ bolo prehodnotených 127 agentov a 1 rezident. V ďalšej aktívnej spolupráci ostalo po preverení 54 agentov a rezident, s ktorými bolo do konca roka 1986 ‚prerokované nové zameranie a nové úlohy, stanovená línia chovania, konšpirácia práce‘. 36 agentov bolo vyradených z agentúrno-dôverníckej siete, spolupráca s nimi bola ukončená a ich agentúrne zväzky archivované. Ďalších 30 agentov, ktorí v minulosti nedosahovali ‚výslednosť na úrovni agenta‘, ale pôsobili v záujmových objektoch, bolo preradených na úroveň dôverníka.“

Svazek „BUREŠ“, založený s největší pravděpodobností na fiktivního agenta, tedy nebyl archivován, protože se týkal důležitého podniku, ale byl převeden samotnými příslušníky StB do adekvátní kategorie, protože prostě nevykazoval výsledky, které by svědčily o agenturní činnosti. Tou kategorií, přiměřenou tehdy ještě plně zachovanému (!) obsahu svazku, byla kategorie „důvěrník“, tedy kategorie neúkolované a nevědomé spolupráce. Možná právě zde leží klíčové kritérium k soudní kauze Babiš versus ÚPN.

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!