Ceska Pozice

Kauza Snowden a poprask kolem Guardianu: Velký bratr na steroidech

Protiteroristické zákony slouží dle otce pirátského hnutí Rickarda Falkvingeho jedinému cíli – zavedení totalitního režimu.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Dění kolem kauzy PRISM začíná ve Velké Británii nabírat obrátky. V neděli Scotland Yard devět hodin vyslýchal na letišti Heathrow Davida Miranda, partnera novináře listu The Guardian Glenna Greenwalda, který ve spolupráci s whistleblowerem Edwardem Snowdenem odtajnil detaily o tajném programu Národní bezpečnostní agentury. O den dříve byli zaměstnanci Guardianu donuceni za přítomnosti britských agentů zničit tajné materiály, které od Snowdena získali. V úterý přišel The Independent s informacemi, že za šikanou stojí samotný premiér Velké Británie David Cameron.

„Nazývají to terorem, což jim umožňuje ignorovat veškeré zákony,“ komentoval celou situaci počátkem týdne šéfredaktor Guardianu Alan Rusbridger. A přesně v této větě vidí zakladatel pirátského hnutí Rickard Falkvinge obrovské nebezpečí, dokonce nástup totalitarismu.

Dle Falkvingeho jsou zákony, které politici předhazují společnosti jako naprosto nutné v boji proti terorismu anebo dětské pornografii, natolik vágní a plné výjimek, že nedávají smysl, pokud neslouží jedinému cíli – zavedení totalitního režimu. (Za minulého režimu se v Česku takovým zákonům říkalo „gumové“.) Případ Davida Miranda a deníku The Guardian Falkvinge považuje za poslední varování, „než si přijdou pro tebe a mne“.

Strašák terorismus

Na západě je dle aktivisty boj s terorismem a dětskou pornografií zneužíván k tomu, aby si bezpečnostní složky mohly uzurpovat pravomoci, které jim nepřísluší. Téměř dennodenně slýcháme, že někdo někde zabránil nějakému teroristickému útoku. Je ale nebezpečí opravdu natolik velké, abychom se kvůli němu vzdali všech svých svobod?

Čtyřicet životů ročně zajisté není málo, ale lze jimi ospravedlnit masivní zásahy do soukromí Evropanů? Třeba napoví evropská statistika příčin úmrtí.Veřejně dostupná databáze teroristických útoků RAND uvádí, že měl terorismus v Evropě v letech 2000 až 2009 na svědomí 403 obětí. Většina z nich připadá na teroristické útoky v Madridu v roce 2004 a v Londýně o rok později. Čtyřicet životů ročně zajisté není málo, ale lze jimi ospravedlnit masivní zásahy do soukromí Evropanů? Třeba napoví evropská statistika příčin úmrtí.

Ta například uvádí, že se ročně v Evropě utopí ve vlastní vaně 223 lidí. Výrobci van jsou tedy zřejmě pětkrát nebezpečnější než hoši z al-Káidy a spol.

To ale zdaleka není vše. Ročně zemře 254 lidí při pádu z židle, a dokonce 941 při pádu z postele. Měli bychom se tedy ptát, proč je Ingvar Kamprad stále ještě oslavován jako zakladatel řetězce IKEA a jeden z nejbohatších mužů Evropy, a není už dávno na seznamu nejhledanějších zločinců světa FBI.

Asi proto, že s odstupem největším zabijákem ohrožujícím životy Evropanů jsou schodiště. Při konfrontaci s touto zrůdnou konstrukcí ročně zemře 4362 lidí! Ostatně svůj první kariérní vrchol slavila schodiště šest tisíc let před naším letopočtem coby součást stupňovitých věží zvaných Zikkurat, které byly rozšířeny na území, jež v dnešní době odpovídá Iráku, severovýchodní Sýrii, jihovýchodnímu Turecku a jihozápadnímu Iránu. Pouhá náhoda?

Výše uvedená čísla názorně demonstrují, že pokud by opravdu šlo o lidské životy, bylo by rozumnější veškeré peníze a monitorovací technologie koncentrovat třeba na již zmíněná evropská schodiště. Jaké jsou tedy opravdové motivy tajných bezpečnostních programů typu PRISM?

Korelace a kauzalita

Zajisté nebude dvakrát složité narazit na politika, který vám vysvětlí, že terorismus má tak málo obětí právě proto, že za boj s ním utrácíme ročně miliardy dolarů. V té chvíli by se hodila anekdota, se kterou kdysi přišel ve své příručce Jak se vyrábí sociologická znalost Miroslav Disman: „V řadě evropských regionů bylo zjištěno, že čím více čápů žije v určité krajině, tím vyšší je tam porodnost. Korelační koeficienty byly tak významné, že je velice nepravděpodobné, že zjištěná souvislost je náhodná.“ Jsme tedy ochotni přijmout hypotézu, že čápi přece jen nosí děti? Asi sotva. Jinými slovy, korelace neznamená kauzalitu.

Pokud politici, kteří plošné šmírování zavádějí anebo svým chováním pouze umožňují, velmi rychle nepřijdou o svá zaměstnání, demokratická společnost se rozpadneDle Falkvingeho veškerá protiteroristická opatření způsobila něco naprosto jiného, a máme-li brát dějiny jako vodítko, zcela účelově. „Například znemožnila novinářům chránit své zdroje. Evropská směrnice o uchovávání provozních a lokalizačních údajů brání svobodě tisku. Zdroj jakékoliv informace se dnes dá vystopovat,“ píše Falkvinge s tím, že vlády terorismus v dnešní době využívají stejně jako komunismus v padesátých letech minulého století.

Nástup totalitarismu může být dle Falkvingeho v dnešní společnosti velmi plíživý a sotva zpozorovatelný. Aktivista vzpomíná, že když kdysi veřejně kritizoval návrh zákona, který by švédské vládě povolil monitorovat například elektronickou komunikaci, považovali ho za blbce zbytečně šířícího poplašné zprávy. Něco takového by přeci nikdy neprošlo, tomu by někdo zabránil.

Jenže tomu nikdo nezabránil a od roku 2009 ve Švédsku platí zákon, který tamním tajným službám umožňuje bez soudního rozhodnutí kontrolovat veškerý mezinárodní datový provoz. Takzvaný zákon FRA dává vládní „obranné radiové službě“ (Försvarets radioanstalt, odtud zkratka FRA) povolení monitorovat datové toky plynoucí za hranice Švédska, a to platí jak pro telefonáty, SMS zprávy či e-maily, tak samozřejmě pro komunikaci probíhající prostřednictvím sociálních sítí.

Nakonec má Falkvinge jasno: Pokud politici, kteří plošné šmírování zavádějí anebo svým chováním pouze umožňují, velmi rychle nepřijdou o svá zaměstnání, demokratická společnost se rozpadne a během deseti let se ocitneme v orwellovské antiutopii na steroidech.

Říká se, že naši svobodu chrání čtyři krabice:

Poprask kolem listu The Guardian naznačuje, že se aktuálně nacházíme někde na pomezí třetí a čtvrté krabice...

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.