Kauza s odposlechy posílila na Slovensku vládu partajokracie

Nový systém kontroly umožní politikům zákonně zjišťovat, zda například sponzoři, jež jejich strany tají, nejsou pod dohledem tajných služeb.

Kvůli kauze odposlechů odvolala slovenská premiérka Iveta Radičová (Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana) ministra obrany Ľubomíra Galka (Sloboda a Solidarita, vpravo). A následně ji do této funkce jmenoval slovenský prezident Iva | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kvůli kauze odposlechů odvolala slovenská premiérka Iveta Radičová (Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana) ministra obrany Ľubomíra Galka (Sloboda a Solidarita, vpravo). A následně ji do této funkce jmenoval slovenský prezident Iva | foto:  © Reuters © ČTKČeská pozice
Kvůli kauze odposlechů odvolala slovenská premiérka Iveta Radičová (Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana) ministra obrany Ľubomíra Galka (Sloboda a Solidarita, vpravo). A následně ji do této funkce jmenoval slovenský prezident Iva

V pondělí 21. listopadu propukla jedna z největších afér s odposlechy ve slovenské historii. Poté, co tisk zveřejnil informace o sledování tří redaktorů listu Pravda a šéfa zpravodajské televize TA3 Michala Gučíka. Redaktory nechala vojenská kontrarozvědka odposlouchávat kvůli úniku informací z této tajné služby. Gučíka zase sledovala v souvislosti s údajně podezřelými aktivitami jeho reklamní agentury.

Kvůli této kauze byl odvolán ministr obrany Ľubomír Galko (Sloboda a Solidarita, SaS). A následně slovenský prezident Ivan Gašparovič do této funkce jmenoval premiérku Ivetu Radičovou (Slovenská demokratická a křesťanská unie-Demokratická strana, SDKU-DS). Tuto „odposlechovou“ aféru analyzuje slovenský novinář Milan Žitný.

Skandály s odposloucháváním mají na Slovensku zvláštní tradici. Po každém jejich provalení následuje „zpřísnění“ příslušné legislativy. Uvozovky jsou namístě, protože zpravidla jde jen o kosmetické úpravy, které neusilují o zásadní systémovou změnu. Politici však pokaždé tvrdí, že klíčovým cílem je ochrana soukromí občanů a zamezit zneužívání systému.

Aktuální aféra s odposloucháváním slovenských novinářů vojenskou kontrarozvědkou (VOS) z minulého týdne přináší „zpřísněním“ dohledu nad tajnými službami mimořádné důsledky. Posílila totiž zdejší vládu partajokracie, jež fakticky mění tajné služby v méně, respektive zcela nedostatečně tajné.

Ruskův rozhovor

V roce 2003 obvinil předseda tehdejší vládní politické strany ANO Pavol Rusko ministerstvo vnitra, že odposlouchává jeho mobilní telefon. V záznamovém zařízení, jak přiznalo vnitro, se skutečně nacházel rozhovor Ruska s redaktorem deníku Sme. Vedení vnitra tvrdilo, že takový hovor nebyl „objednán“ a způsob, jímž se v systému objevil, byl i pro autorizované odborníky záhadou.

Hovor neobsahoval příslušné identifikační znaky, jimiž se vyznačuje standardní záznam. Policisté při takzvaném vytěžování, čili přehrávání záznamů, objevili Ruskův rozhovor za legálně odposlechnutými telefonickými hovory jistých osob, a navíc hovory dalších osob, rovněž „neobjednané“ a bez identifikačních údajů. Jen podle hlasů bylo možné určit, komu patří. Vesměs šlo o známé osobnosti z politiky.

V kuloárech se šeptalo, že někdo naboural systém jeho zadními vrátky. Dalším vysvětlením mělo být podezření, že kdosi vlastní na Slovensku soukromé odposlouchávací zařízení a zvláštní nález má být jeho dílem. Majitelem mobilního zařízení měla být podle zasvěcených kruhů jistá vlivná podnikatelská skupina, nikdo ji však veřejně neobvinil. Ani vyšetřování nebylo vedeno tímto směrem.

Slovenské kauze s odposlechy se ČESKÁ POZICE věnovala v článku:

„Napíchnutá“ redakce

Spor se odehrával pouze mezi vnitrem a předsedou ANO Ruskem a mezi vnitrem a Slovenskou informační službou (SIS), obdobou české BIS. Vedení vnitra poukazovalo na skutečnost, že nemá vlastní odposlouchávací systém, pouze vstupní terminály, do nichž zadává příslušná data. Tok dat směřuje z terminálů přes koncové zařízení, které vlastní SIS, k operátorům mobilních sítí GSM. Vnitro se tím pokoušelo svalit vinu na tajnou službu.

V ostré výměně názorů mezi aktéry skandálu přes sdělovací prostředky se dostala na vedlejší kolej skutečnost, že z povahy Ruskova hovoru s redaktorem deníku Sme bylo evidentní, že nebyl „napíchnut“ politik, ale GSM brána redakce deníku. V důsledku těchto událostí parlament schválil zákon „na ochranu soukromí před odposloucháváním“.

Analýzou událostí po zveřejnění odposlechů ve slovenských médiích minulý týden se chtě nechtě dostaneme do světa konspirace

Tato právní norma však nepřinesla žádné faktické nástroje kontroly odposlechů. Jiným důsledkem, v kombinaci s dalšími extrémními faktory, byl pád ředitele SIS. Ředitelem kontrarozvědky SIS totiž jmenoval známého novináře, jenž vedle své žurnalistické činnosti působil několik let i jako kádrový příslušník SIS, takzvaný legalizant.

Nový skandál

Po osmi letech propukl nový skandál s odposlechy. A opět v něm hrají hlavní roli tajné služby (v tomto případě vojenská kontrarozvědka) a sdělovací prostředky. Analýzou událostí po zveřejnění odposlechů ve slovenských médiích minulý týden se chtě nechtě dostaneme do světa konspirace. Přepisy telefonických rozhovorů novinářů s politiky, leč i s rodinnými příslušníky (sic!), obdržely sdělovací prostředky již v říjnu. Bezprostředně poté, co slovenský parlament v hlasování o eurovalu vyslovil vládě nedůvěru a v dalším hlasování rozhodl o předčasných parlamentních volbách v březnu 2012.

Novináři však drželi přepisy odposlechů v šuplících celý měsíc. Vedla je k tomu opatrnost, zda nejde o podvrhy, v kombinaci s podezřením, že jsou součástí vysoké politické hry. Odposlechy se týkaly tří redaktorů deníku Pravda, jenž je blízký opoziční politické straně Smer-SD, a ředitele zpravodajské televize TA3 Michala Gučíka. Mezi dokumenty byly i žádosti vojenské kontrarozvědky příslušnému soudci s odůvodněním, proč mají být redaktoři Pravdy „napíchnuti“.

Vojenská kontrarozvědka chtěla zjistit jejich „stykovou bázi“ směrem k ministerstvu obrany – jejich zdroje informací. Psali totiž kriticky a nadstandardně zasvěceně o resortu obrany, dávajíce vedení resortu otevřeně najevo, že mají znalosti například i o detailní organizační struktuře vojenského zpravodajství. Vedení vojenské kontrarozvědky i soudce, jenž vydal souhlas s odposlechy, přehlédli, že slovenský tiskový zákon explicitně zaručuje novinářům takřka absolutní ochranu svých zdrojů. Povinnost mlčenlivosti neplatí pouze v případě, že hrozí spáchání trestného činu.

Shoda vládní koalice a opozice

Ministr obrany Ľubomír Galko (Sloboda a Solidarita, SaS) po zveřejnění dokumentů VOS jejich pravost v médiích nepopřel. Argumentoval však, že vše bylo legální, tudíž jediný důvod k rozhořčení lze prý hledat v nezákonném úniku klasifikovaných dokumentů z tajné služby. Na slovenské politické scéně v té chvíli nastala vzácná shoda vládní koalice (s výjimkou strany SaS, ze které pocházel ministr obrany) a parlamentní opozice. A unisono zvolaly: „Fuj, hanba, co si to ministr a vojenští zpravodajové dovolili vůči novinářům!“

Slovenská vojenská kontrarozvědka rozpracovala mnohé „obchodníky“ s vazbami na resort obrany a s napojením na vládní, respektive opoziční politické subjekty

Hned poté předložila vládní strana SDKU-DS právní normu, jež prý umožní efektivnější kontrolu používání informačně-technických prostředků (ITP). Dva poslanci branně-bezpečnostního výboru, jeden za opozici a druhý za vládní koalici, budou mít právo vstupovat i do takzvaných živých svazků a zjišťovat, zda jsou dodrženy všechny právní normy pro nasazování ITP. Jako znalci zdejších poměrů musíme být přesní a upřímní: poslanci a jejich straničtí šéfové budou zjišťovat, zda svazky nejsou vedeny na osoby, jež jsou jim „blízké“.

Zásadním argumentem pro tuto úpravu však má být oficiálně podle předkladatele fakt, že zpravodajské služby i soudci budou pečlivěji zvažovat zákonnost odposlechů, bude-li možné kdykoli jim nahlédnout přes rameno a vyžádat si příslušné dokumenty. Vůči vládnímu návrhu se však objevily námitky. Poslanci nejsou zárukou nestrannosti, jsou stranicky vázaní, a proto můžou informace, kdo je odposloucháván, zneužít. A co se zneužít dá, to se také zneužije.

Rozkvět klientelismu a korupce

Nový systém kontroly umožní politikům zcela zákonně zjišťovat, zda jejich stranám blízcí obchodníci, tajní sponzoři, netransparentní donátoři, skrývající tvář někde v off-shore destinacích, nejsou pod dohledem tajných služeb. Tím pádem klientelismus a korupce na Slovensku může nerušeně a bez omezení vzkvétat. Od tohoto okamžiku bude nejen vojenské zpravodajství, ale i civilní SIS zcela otevřené nepovolaným očím a uším. Prostřednictvím určených poslanců můžou informační toky ze služeb směřovat kamkoli, řekněme i k ne přátelsky naladěným zemím vůči Slovensku, NATO, EU.

Proti vládnímu návrhu kontroly služeb byl nabídnut – a hned striktně odmítnut – model malé nezávislé a nenákladné instituce podle vzoru některých západoevropských zemí, například Nizozemska a jeho „Rady tří“. Ta by odborně a nestranně dohlížela na používání ITP a zákonnost práce tajných služeb vůbec.

V současné době nemůže například příslušník zpravodajské služby a podobných útvarů policie oznámit skutečnosti svědčící o nezákonném dění uvnitř jeho služby. Je vázán mlčenlivostí a její porušení má za následek propuštění a odchod bez nároku na finanční náležitosti, například příspěvek do důchodu. Při existenci nezávislé instituce by příslušník mohl i bez zbavení mlčenlivosti informovat o mimořádně závažných skutečnostech z prostředí zpravodajské agentury.

Galkova chyba

Vzhledem ke zvláštnímu načasování aféry a věcných souvislostí nelze přehlédnout, že odposlechová aféra nevznikla ze dne na den. Právní norma z dílny SDKU-DS zvyšující stupeň kontroly služeb byla důsledně připravena předem. Opoziční Smer-SD přiznal, že informace o nezákonných opatřeních na takzvaných režimových pracovištích měl již v únoru. (Nic však neprovedl.)

Bývalý slovenský ministr obrany Galko se pustil do boje s korupcí, přičemž dopustil nezákonnost některých postupů. Tuto chybu jeho protivníci efektivně a důsledně zužitkovali.

VOS rozpracovala mnohé „obchodníky“ s vazbami na resort obrany a s napojením nejen na domácí vládní, respektive opoziční politické subjekty, ale i na kontaktní osoby reprezentující ruské zájmy na Slovensku – další důvod srazit službě hřebínek. Kromě toho průzkumy veřejného mínění před blížícími se předčasnými parlamentními volbami hlásí, že vládní SDKU-DS a SaS loví hlasy ve stejném rybníku, a proto se jakýkoli argument k poškození protivníka hodí.

Zda nynější skandál ovlivní chování voličů, se ukáže až ve výsledcích příštích průzkumů veřejného mínění. Ministr obrany Galko, jenž loni přišel bez jakýchkoli politických a odborných zkušeností do vládní funkce přímo z pozice manažera jistého obchodního řetězce, nemohl dopadnout jinak. Pustil se do boje s korupcí, přičemž dopustil nezákonnost některých postupů. Tuto chybu jeho protivníci efektivně a důsledně zužitkovali.

Parlamentní kontrola

Jeho pokus o boj s korupcí vyvolal reakci ve formě boje proti jeho boji s korupcí a partajokracie okamžitě posílila pozice. V těchto dnech již začne parlamentní kontrola všech žádostí o odposlechy vydaných vojenskou kontrarozvědkou od začátku roku. Proč ne i těch v minulých letech, když se prý dělo to samé?

Kontrolovat žádosti budou poslanec Martin Fedor (bývalý ministr obrany za vládní SDKU-DS) a poslanec Robert Kaliňák za opoziční Smer-SD (bývalý ministr vnitra). Získají minimálně úžasný přehled o podnikatelských subjektech a osobách blízkých jejich stranám, které byly objektem zájmu VOS.

Nebudu spekulovat o důsledcích, které kromě rozložení zpravodajského prostředí může budoucnost zemi přinést, ponechme stranou i konspirační teorie, leč nezapomínejme na výrok Woodyho Allena: „Jste-li paranoik, ještě to neznamená, že vás nikdo nesleduje.“