Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Slovensko-cest

Kauza plyn z Ruska: Budeme v zimě mrznout?

Zemní plyn (ilustrační foto) foto: Shutterstock

Dětská říkanka praví: „Bude zima, bude mráz, kam se, ptáčku, kam schováš?“ Zdá se, že ptáčkovi v současnosti nelze doporučit Ukrajinu, Česko, Maďarsko, Polsko ani Slovensko, neboť by zde mohl v zimě mít potíže. Otázkou přitom není, zda vzniknou, ale jak budou velké. O dodávkách ruského plynu a statistickém překvapení píše Vratislav Ludvík.
  9:24

Zdálo by se, že ze zemí, jako je Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko (Visegrádská čtyřka, V4) a Ukrajina, na tom bude nejhůře, pokud jde o dodávky ruského plynu, posledně zmíněná. To však není nezbytně nutné.

Červnové zastavení dodávky plynu, které v Evropě vyvolalo (zcela oprávněně) silnou kritiku ruského agresivního jednání i sdílenou obavu o spolehlivosti a důvěryhodnosti Ruska jako obchodního partnera, přežívá Ukrajina s mnohem menšími obtížemi, než bylo „autory“ zastavení dodávek plynu zamýšleno. Jediným hmatatelným důsledkem bylo omezení dodávek teplé vody, aby se šetřil plyn v podzemních zásobnících na zimní období.

Mezitím byla zahájena dodávka plynu ze západu, a to ze Slovenska – plynovod využívaný původně pro východoslovenskou elektrárnu ve Vojanech a dále možné otočení plynovodu Bratrství, jenž coby přísně tajný původně sloužil jako válečný prostředek pro přepravu pohonných hmot ze SSSR do Čech, aby útočící jednotky Varšavské smlouvy měly palivo na dosah.

Tyto kapacity mohou na Ukrajinu přepravit až deset miliard metrů krychlových plynu ročně. Polské propojení přes hraniční stanici Drozdowice umožňuje dodávku dalších pěti miliard. Trochu plynu může přijít i z Maďarska.

Ukrajina

Uvádí se, že roční spotřeba plynu na Ukrajině dosahuje 50 miliard metrů krychlových. To byla jistě pravda, jenže se zapomíná, že spotřeba Krymu a průmyslového Donbasu dosahovala asi deseti miliard metrů krychlových ročně. Není třeba kalkulačky, abychom zjistili, že:

  • současná spotřeba „nebojující“ části Ukrajiny dosahuje 40 miliard metrů krychlových ročně, z toho 20 miliard kryje vlastní těžba (údajně ji je možné zvýšit až na 25 miliard);
  • ze Západu lze získat okolo 15 miliard metrů krychlových plynu;
  • potřeba ruského plynu se tedy blíží nule, respektive se rovná spotřebě v prozatím okupovaných oblastech.

Pro Ukrajinu bude mít klíčovou roli ratifikace dohody o přidružení k Evropské unii. Pravidla volného trhu s plynem umožní ukrajinským obchodníkům volně nakupovat plyn na evropských trzích za ceny, které jsou vůči oné zločinné ruské méně než poloviční. Již několikrát jsem zdůrazňoval, že s plynem neobchodují státy, ale firmy. Sem ona poznámka patří též.

Z energetického hlediska může být pro Ukrajinu větším problémem uhlí těžené v Donbase

Z energetického hlediska může být pro Ukrajinu větším problémem uhlí těžené v Donbase, přestože Krym a Donbas jsou nejdotovanějšími regiony Ukrajiny. Naštěstí je však snadné tuto těžbu nahradit výrazně levnějším importem kvalitního amerického uhlí, kterého je na trhu přebytek.

Polsko

Přejděme nyní od Ukrajiny ke státům Visegrádské čtyřky (V4 – Česko, Maďarsko, Polsko, Slovensko). Začněme Polskem. Plynárenský podnik PGNiG oznámil, že 8. září klesla dodávka ruského plynu o 20, následující den pak o 24 procent. Proto se písemně obrátil na dodavatele plynu s žádostí o vysvětlení, zda jde o technické potíže, či co je příčinou poklesu dodávek. Nutno zdůraznit, že na rozdíl od rusko-ukrajinské hranice je plyn na vstupu do Polska přesně měřen.

Na rozdíl od rusko-ukrajinské hranice je plyn na vstupu do Polska přesně měřen

Reakce Rusů byla tradiční: žádné omezování se neděje, dodáváme plyn přesně dle kontraktu. Tato prokazatelná lež je zřejmě netrápí. Polsko však bylo nuceno pozastavit dodávky plynu Ukrajině. Vzniká však jeden velký problém – a to pro Gazprom. Plyn je totiž na hranicích měřen protokolárně – výkazy tedy zcela postačí jako podklad pro mezinárodní arbitráž, jejíž výsledek je celkem předvídatelný. Nemyslím si, že by se Polsko, respektive PGNiG, takové příležitosti s gustem nechopilo.

Nyní je vhodné provést malou polskou plynárenskou „vizitku“.

  • Spotřeba Polska dosahuje zhruba 16 miliard metrů krychlových plynu ročně, z toho asi šest miliard kryje vlastní těžbou a zbytek importuje z Ruska a Norska.
  • V následujících měsících bude do provozu uveden teminál na příjem LNG s kapacitou dvě miliardy metrů krychlových.
  • Shrnuto, import plynu z Ruska představuje asi pět až šest miliard metrů krychlových ročně, závislost tedy činí okolo 34 procent (srovnatelně s Německem).
  • Podzemní zásobníky – dnes zcela naplněné – mají kapacitu 2,6 miliardy metrů krychlových, z toho téměř miliardu představují státní hmotné rezervy.
  • Z připravované těžby břidlicového plynu vyplývá, že se Polsko v blízké  budoucnosti bez ruského plynu zcela obejde.
  • Jedinou opravdovou potíží je tranzitní plynovod Jamal, vlastněný joint venture Gazpromu (48 procent), PGNiGu (48 procent) a obchodní společnosti Polish Gas Trade (čtyři procenta). Tento nejmenší vlastník se ukázal být trojským koněm, neboť jej začali ovládat Rusové. Až dost rázný zákrok polské vlády zabránil, aby Gazprom soustavu Jamal zcela ovládl.

Slovensko a Maďarsko

Přejděme ke Slovensku, druhému nezávislému dodavateli plynu pro Ukrajinu. Slovensko spotřebovává okolo čtyř miliard metrů krychlových plynu ročně, vlastní těžba přestala být významná a většina plynu pochází z Ruska. Kapacita soustavy podzemních zásobníků plynu je velmi vysoká a předpokládám, že jsou naplněné.

Územím Slovenska prochází soustava tranzitního plynovodu Eustream zásobující nejen Českou republiku či země bývalé Jugoslávie, ale i Rakousko, Německo a Itálii. Přerušení dodávek plynu v situaci, kdy neexistuje alternativní propojení s Itálií (projekt South Stream byl zatím zastaven), by pro ruské plynaře představovalo velký problém.

Obdoba současné ruské strategie vůči Polsku je v případě Slovenska dlouhodobě méně pravděpodobná

V zásadě to znamená, že obdoba současné ruské strategie vůči Polsku je v případě Slovenska dlouhodobě méně pravděpodobná, přestože Gazprom začal i zde omezovat dodávky plynu. Přepravní kapacitu Eustreamu zčásti blokují dlouhodobé tranzitní kontrakty s Gazpromem, jakkoliv je její faktické využití nízké. Pro dodávky Ukrajině lze tedy využít pouze velmi omezenou část plynovodu, a proto je nutno plyn dodávat zmíněnými alternativními cestami.

Maďarsko patří mezi země s relativně vysokou spotřebou plynu – více než deset miliard metrů krychlových ročně. Ročně import činí deset miliard metrů krychlových ročně, vlastní těžba 2,5 miliardy a vývoz 2,8 miliardy. Dříve byl import orientován výlučně na dovoz ruského plynu přes Ukrajinu, nyní je Maďarsko propojeno s evropským systémem s možností dovozu z jiných zdrojů. Soudím, že pro aktuální kremelskou politiku nepředstavuje maďarské plynárenství vážný problém.

Česká republika

A jsme doma, v České republice. Posuzujeme-li bezpečnost plynové dodávky, je naše situace o poznání lepší než v Polsku či na Slovenku, což prokázaly i zátěžové testy provedené státní správou. Plynárenství je nyní – zdá se – mediální celebritou, jakkoliv v minulosti vždy šlo spíše o opomíjené téma.

Odhlédneme-li od ruských názorů motivovaných spíše slavjanofilstvím a panslovanskou ideou, narazíme na zeď nejhrubší imperiální politiky. Je zřejmé, že naše politická reprezentace neví, kam s očima. Ono těch 40 let bolševismu jen tak z myslí nevyprchalo.

Je nejvyšší čas veřejně říci, zda se cítíme být součástí Evropy, či jsme ochotní ruské agresi opět ustupovat

Základní myšlenka „opatrnost, matka moudrosti“ je snad použitelná, jde-li o mlhavou situaci a s vyšším počtem východisek. Současná situace však již dospěla k onomu biblickému „ano, ano – ne, ne“. Je totiž nejvyšší čas veřejně říci, zda se cítíme být součástí Evropy, či jsme ochotní ruské agresi opět ustupovat.

Jak jsem již uvedl, co se týče plynu, nejsme na tom špatně. V zásobnících (včetně těch mimo RWE) jsou uskladněny více než tři miliardy metrů krychlových plynu. Kontrakt s Norskem umožňuje dovoz až tří miliard metrů krychlových plynu ročně. Spotřeba plynu klesla z devíti miliard metrů krychlových v devadesátých letech na necelých osm, a proto i úplné zastavení ruských dodávek plynu nás na kolena nedostane. Mohou nás tam ovšem dostat váhaví a nečitelní politici – a to by byla škoda.

Čtyři uvedení na pravou míru

Pro plynárenskou budoucnost Evropy však nebudou rozhodující pozice členských států EU, ale společná unijní strategie. Princip solidarity by v jisté míře mohl platit i pro Ukrajinu, pokud ratifikuje asociační dohodu s EU. Hlavní potíž představují přepravní cesty. Západ a jih Evropy využívá plynárenské sítě, střed a východ disponuje většinou jen plynovody od východu na západ.

Pro plynárenskou budoucnost Evropy nebudou rozhodující pozice členských států EU, ale společná unijní strategie

Bylo to logické. Buď šlo o tranzit plynu, nebo o separované dodávky pro členské země bývalé Rady vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Míra možného nátlaku tím byla vyšší, než pokud by tyto země byly propojené. Zčásti se již toto dědictví odstraňuje – a to nejen novými plynovody, ale i jejich přepravní reverzibilitou.

Zajímavý pak je rozhovor v Lidových novinách v pondělí 15. září s ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem na téma „plyn a ropa“. Většinou jsem v něm s ministrem Mládkem souhlasil, ale obávám se, že je o některých faktech mylně informován. Použiji „saturninovskou“ metodu na uvedení čtyř Mládkových omylů na pravou míru:

  • Tranzitní poplatky na území Ukrajiny hradí Rusko. Nikdo z odběratelů si tam kapacitu plynovodů nenakupuje, tedy ani nepředplácí, ani neplatí. Na tranzit plynu je uzavřen samostatný dlouhodobý kontrakt s Ruskem.
  • Na hranicích EU nakupují plyn pouze bývalé země socialistického tábora, a to všechny. Výjimku tvoří území bývalé Německé demokratické republiky, jež nakupovala plyn na Slovensku. Po německém sjednocení byl tento plyn převeden do polského koridoru. Tranzit plynu přes území Slovenska, Česka a Polska hradí Gazprom na základě dlouhodobých kontraktů s využitím principu „prázdné za plně“. Platí tedy za kapacitu, nikoliv za skutečnou přepravu (stejně, jako na Ukrajině). Česká republika nakupuje tranzitní služby na Slovensku. Účinně tím blokuje možnost využívání plynovodů pro přepravu neruského plynu, jakkoliv je zde dnes většina kapacity volná.
  • Skutečný prodej plynu včetně zahrnutí poplatků za tranzit do jeho ceny ruský Gazpromexport uskutečňuje na čtyřech místech – v německém Waidhausu, Frankfurtu nad Odrou a Greifswaldu a v rakouském Baumgartenu. Není tedy pravda, že EU nakupuje svůj plyn na vnějších hranicích.
  • Myšlenka převedení nákupních míst na rusko-ukrajinskou hranici (po vybudování měřících míst) tedy není utopická, ale systémově správná. Pro začátek by stačilo, aby EU nakupovala veškerý plyn na svých vnějších hranicích, a nikoliv na měřících místech budovaných na hranicích bývalé EU 15. Poté by omezování dodávek ruského plynu nepřicházelo v úvahu.

Překonatelné potíže

Bývá zvykem uvádět závislost EU na ruském plynu ve výši okolo 30 procent. Z oficiálních statistik Eurostatu se však dočkáte překvapení. Oněch 30 procent závislosti platilo v roce 2012. Loni to bylo jen o něco více než 17 procent, přičemž Norsko zvýšilo svůj podíl na 24 procent.

Pokud si Evropská unie vytyčila, že v letech 2025 až 2030 vzroste podíl kapalného plynu v EU na 40 procent, dosáhla tohoto cíle již loni

Odhlédnu-li od dovozů z ostatních tradičních zemí – například z Alžírska, Kataru či z Abú Zabí –, objevil se ve statistice roku 2013 dovoz plynu v objemu 40 procent z jiných než „tradičních“ zdrojů. Odkud tento plyn pochází, není třeba hádat.

Pokud si Evropská unie vytyčila, že v letech 2025 až 2030 vzroste podíl kapalného plynu v EU na 40 procent, dosáhla tohoto cíle již loni. Právě zde spočívá naděje, že potíže s ruským plynem jsou překonatelné.

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!