Kauza Panamské dokumenty: Češi s delikátním povoláním

Uniklé dokumenty z panamské právní firmy Mossack Fonseca ukázaly několik Čechů, kteří mají zakládat účty pro bohaté a mocné byznysmeny v zahraničních bankách a vytvářet firmy v daňových rájích, aby jejich majitelé zůstali co nejvíce ve stínu.

Panama Papers. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Panama Papers. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Panama Papers.

Uniklé dokumenty v celosvětové kauze Panama Papers ukázaly na několik Čechů s delikátním povoláním. Jde o lidi, jejichž úkolem je zakládání účtů pro bohaté a mocné byznysmeny v zahraničních bankách a vytváření firem v daňových rájích tak, aby jejich majitelé zůstali co nejvíce ve stínu.

Zuzana Herichová, Jana Lütken či Petr Malivánek. To jsou jména, která v souvislosti s kauzou uniklých dat panamské právní firmy Mossack Fonseca, jež pro své klienty z celého světa vytváří offshorové struktury, zveřejnil český server Investigace.cz. Podle zjištění LN se v případu objevují i podnikatelka Irena Braxatorová, manažerka Vanessa Payetová či jednatelka Brenda Patricie Cocksedgeová.

„Mohu potvrdit, že v našich dokumentech se tato jména vyskytují,“ ujistila LN novinářka Pavla Holcová z Českého centra pro investigativní žurnalistiku, které českou stopu v Panama Papers zveřejnilo na svém webu Investigace. cz.

Role zmiňovaných osob v kauze Panama Papers se liší. Jedno však mají společné – vyskytují se v obchodních případech a firmách blízkých tuzemským politickým podnikatelům a finančníkům, jiné jsou zase příbuzní privátních bankéřů, kteří se podíleli na významných privatizacích státních podniků. Nutno dodat, že když někdo disponuje offshorovou strukturou, automaticky to neznamená, že překračuje zákon.

Fiduciární služby

Češka s dánským pasem Jana Lütken, která se v roce 1986 stala kandidátkou tajné spolupráce u pražské Státní bezpečnosti a krátce poté se usadila ve Švýcarsku, má dokonalý přehled o fungování švýcarského finančnictví. V České republice se o ní na začátku roku začalo hovořit, protože ji chtějí vyslechnout vyšetřovatelé případu Oleo Chemical kolem lobbisty Iva Rittiga.

Manažerka Jana Lütken, která působí hlavně ve skupině Onyx Group, zabývající se zakládáním firem a zakrýváním majetkových struktur, popisuje své služby jako fiduciární. Ty spočívají ve svěření majetku do profesionální správy jiné osobě či instituci.

V případu Panama Papers se však Lütken dle svého přesvědčení ocitla neprávem. „Se společností Mossack Fonseca jsme nikdy přímo nespolupracovali. Nevím, o jaké společnosti se jedná a který z našich providerů s nimi spolupracoval,“ napsala LN Lütken. Podle zjištění redakce LN se Lütken v uniklých materiálech vyskytla, protože se její jméno objevilo ve dvou e-mailech pracovníků kanceláře Mossack Fonseca, kteří si o česko-dánské podnikatelce psali – Lütken pro ně představovala de facto konkurenci.

Manažerka, která působí hlavně ve skupině Onyx Group, zabývající se zakládáním firem a zakrýváním majetkových struktur, popisuje své služby jako fiduciární. Ty spočívají ve svěření majetku do profesionální správy jiné osobě či instituci. „Činností se ve Švýcarsku oficiálně živí několik desítek tisíc lidí. Registrovaní fiduciáři mají dvě profesní organizace, v nichž je sdruženo více než dva tisíce firemních členů, kteří dohromady zaměstnávají více než 20 tisíc lidí,“ míní Lütken a připomíná, že její firmy jsou regulovány a auditovány příslušnými švýcarskými úřady.

Jana Lütken

V Česku je česko-dánská podnikatelka Jana Lütken spojována s podnikatelem Ivem Rittigem. Lobbista sice popírá, že by ho bankéřka zastupovala, indicie tu však jsou. Jde například o firmu Cokeville Assets z Britských Panenských ostrovů. Tato společnost sloužila jako místo, kde se scházely peníze z různých obchodních případů a zakázek a odkud desítky milionů korun odcházely na účty dalších firem a podnikatelů.

Jméno Lütken se vynořilo v roce 2011. V uniklém dokumentu jde o smlouvu o spolupráci mezi Cokeville Assets a Rittigem. Jako ředitelka Cokevillu byla na papíře uvedena právě Lütken. Smlouvu v roce 2006 podepsali Rittig s dalším zástupcem karibské firmy Peterem Kmetěm ve švýcarském Zugu – domovském městě Lütken. Mimochodem: Rittigův blízký člověk Kmeť patří mezi její důležité spolupracovníky, znají se od počátku devadesátých let.

Další společnosti, v jejichž orgánech Lütken působila či působí, jsou spojené s kauzami v pražském dopravním podniku. Vedle zmiňovaného Cokevillu jde o rakouské firmy Kyrenia GmbH a Klymene GmbH či britskopanenskou Mavex Group Incorporated. Podílely se na dodávce marketingových služeb či na vývoji systému SMS jízdenek. O Lütken se v minulých letech mluvilo i na Slovensku. Její jméno figurovalo v miliardové kauze prodeje emisních povolenek neprůhledné firmě Interblue Group. Její jednatelkou byla Lütken. Případem se zabývaly slovenská a švýcarská policie i FBI.

Zaparkované peníze

Více materiálů se podle novinářky Holcové ze serveru Investigace. cz objevuje v případech Vanessy Payetové. „V dokumentech vynesených z firmy Mossack Fonseca je například otištěný její cestovní pas,“ uvedla Holcová. Jméno Payetové souvisí se zesnulým uhlobaronem Lubošem Měkotou. Payetová byla jednatelkou jeho panamské offshorové firmy, kde měl někdejší spolumajitel Mostecké uhelné společnosti zaparkováno zhruba 1,5 miliardy korun.

Vanessa Payetová byla jednatelkou jeho panamské offshorové firmy, kde měl někdejší spolumajitel Mostecké uhelné společnosti zaparkováno zhruba 1,5 miliardy korun

Měkota měl ale řadu dalších zahraničních firem. Například lichtenštejnskou Onetage Anstalt, do které natekly peníze za prodej Měkotova podílu v Mostecké uhelné. Firma patřila Měkotovi, který k ní měl podpisové právo. Tím však disponoval i tajemný privátní bankéř slovenského původu Camillus Braxator.

Muž, který v současnosti žije v Panamě, má dceru Irenu Braxatorovou, která se podobně jako otec věnuje problematice offshorových společností. Například v Rusku se objevily informace, že se podílí na výstavbě multifunkčního přístavu v Petrohradě. Podle novinářky Holcové se v materiálech uniklých z kanceláře Mossack Fonseca k činnosti Braxatorové objevilo šest stránek.

Vanessa Payetová

Seychelská podnikatelka je manažerkou mezinárodní společnosti Northwestern Management Services Limited, která se zabývá zakládáním offshorových struktur v Belize, Hongkongu či na Mauriciu a Britských Panenských ostrovech. Jméno Payetové lze najít i v českém obchodním rejstříku u několika firem. Její nejvýznamnější českou stopou ale bylo angažmá u miliardáře Luboše Měkoty, který v roce 2013 podlehl srdeční příhodě na golfovém hřišti.

Pro někdejšího spolumajitele Mostecké uhelné společnosti (MUS) Payetová v Panamě spravovala offshorovou firmu Edwards Consulting. Do ní Měkota v době vyšetřování privatizace mosteckých dolů ukryl část svého bohatství. Uhlobaron však své peníze chtěl „protáčet“. Z uvedené panamské společnosti proto miliony korun putovaly do švýcarské banky Credit Suisse, která je ve formě úvěru odeslala dále do konkrétních projektů. V České republice šlo například o společnost Rezidence Kavčí Hory.

Po Měkotově smrti firma vlastnící „dům s dírou“ na Kavčích horách spadla do insolvence. Payetová v ní stojí na straně uhlobaronových pozůstalých a vystupuje proti Credit Suisse. „Naše firma Edwards byla součástí struktury, která vznikla pod dohledem Credit Suisse. Ta svým VIP klientům umožnila vytvořit systém výhodný z hlediska daňových povinností a optimalizace zisků po celém světě,“ uvedla Payetová před dvěma lety u notáře. Podle ní banka dluží Měkotově panamské schránce 1,3 miliardy korun.

Irena Braxatorová

Její otec je slavný mezi tuzemskými finančníky. Privátní bankéř Camillus Braxator stál u kariérních počátků slovenského miliardáře a spolumajitele česko-slovensko-čínské skupiny J&T Patrika Tkáče. Stejně jako její otec má Irena Braxatorová vztah k Panamě. Zájemce o problematiku panamských nadací může zaujmout její kniha Fundamental Principles of Panamanian Foundations.

Nejzajímavější stopou činnosti Braxatorové je však Rusko. Známý právník a protiputinovský aktivista Alexej Navalnyj ve svém blogovém příspěvku v roce 2013 napsal, že Braxatorová je majitelkou kyperské firmy Quetar Consultants. Ta se podle Navalného má podílet s Ruskými drahami a petrohradským regionem na kontroverzním projektu přístavu v Petrohradě.

Společnost Braxton Invest

Společnost Braxton Invest na konci letošního ledna zanikla. Po dobu své existence se však živila zakládáním a prodejem již připravených firem. Mezi její klíčové osoby patřili manažerka Brenda Patricia Cocksedgeová z Velké Británie, Zuzana Herichová či Petr Malivánek. Jejich jména figurují v dokumentech, které z Panamy unikly.

Společnost Braxton Invest na konci letošního ledna zanikla. Po dobu své existence se však živila zakládáním a prodejem již připravených firem.

Linky na tyto osoby lze najít v případě desítek až stovek firem. Mimo jiné jde o firmu CN Invest finančníka Daniela Křetínského, jež vlastní podíl ve vydavatelství Mladá fronta podnikatele Františka Savova. Křetínského jméno se v kauze Panama Papers objevilo kvůli jeho britskopanenské firmě vlastnící v Karibiku jachtu, majitel Sparty však popírá, že by výše uváděné osoby znal.

„Nikoho z nich osobně neznám,“ napsal Křetínský LN. Mluvčí jeho Energetického a průmyslového holdingu Daniel Častvaj uvedl, že mohlo jít maximálně o založení potřebných společností. „Nemůžeme zcela vyloučit, že některý z dodavatelů služeb administrace od nich čerpal nějakou službu (například službu založení společnosti), ale nemáme o tom konkrétní informace,“ napsal LN Častvaj.

Trio z Braxtonu

Náplní firem Nordic Victory a Braxton Invest bylo zakládání firem „na klíč“. Čelnými představiteli byli Zuzana Herichová, Brenda P. Cocksedgeová a Petr Malivánek. Jeho v archivech najdeme v kauze pádu kampeličky WPB Capital. Malivánek byl uváděn jako člen vedení skupiny WPB.

Herichová „proslula“ na Slovensku v případu elektronického mýta, byla jednou ze zakladatelek poskytovatele, firmy Ibertax. Rovněž zakládala společnost Pura Vida, která v roce 2010 koupila bývalý vládní zámek v Kolodějích. Transakce byla připisována miliardáři Tomáši Chrenkovi. O Cocksedgeové se před lety hovořilo v případě SMS jízdenek pro pražský dopravní podnik. Její Nordic Victory byl u začátků dodavatele – firmy Crowsnest.

Jürgen Mossack a Ramón Fonseca Mora si některé daňové ráje vytvořili sama

Nebýt whistleblowera, který vynesl novinářům miliony dokumentů o klientech a podnikání panamské společnosti Mossack Fonseca, zůstali by její zakladatelé Jürgen Mossack a Ramón Fonseca Mora světu neznámými, a tím pádem nenápadnými panamskými prominenty.

Jejich firmě, která patří do pětice největších zřizovatelů struktur v daňových rájích na světě, se po desetiletí dařilo držet v ústraní, přestože jejími klienty byli ostře sledovaní lidé včetně brutálních narkobaronů. Až do vypuknutí kauzy označované Panama Papers, v níž se provalilo, jak světoví státníci, byznysmeni či sportovní i herecké celebrity ulívají do daňových rájů miliardy dolarů, byl profil obou pánů „spořádaný“ s několika drobnými pikantériemi.

Stvoření monstra

Starší z nich – Jürgen Mossack – se narodil v Bavorsku v roce 1948 a pikantní na něm až doposud byl jen osud jeho otce. Ten byl nízko postaveným důstojníkem nacistických oddílů SS. Po válce, když se i s rodinou odstěhoval do Panamy, nabídl své služby Američanům – konkrétně výzvědné službě CIA. Jürgen vystudoval mezitím úspěšně práva a odešel na dvouletou zkušenou do Londýna.

Po návratu v sedmdesátých letech založil svou firmu na právní poradenství právě při správě majetku velmi dobře zajištěných zákazníků, která později zfúzovala s Fonsekovou společností a vytvořila počátkem osmdesátých let dnes již světově proslulý podnik Mossack Fonseca. Jako renomovaný právník patří Mossack, mimo jiné majitel soukromé helikoptéry, jachty nebo sbírky zlatých mincí, mezi panamskou smetánku a v uplynulých letech byl třeba součástí expertního orgánu na zahraniční vztahy.

Panamský rodák Fonseca je o čtyři roky mladší. V mládí byl idealistou a chtěl dle svých slov „měnit svět“. Dokonce pracoval i v Ženevě pro OSN. Tuto svou idealistickou stránku zřejmě vybíjí ve své literární tvorbě – a nejde mimochodem o nějaký brak, je za své romány dvojnásobným držitelem nejstarší panamské literární ceny. Své ambice pak realizuje i v politice. Patří k pohlavárům vládní strany Partido Panamista prezidenta Juana Carlose Varely, kterému byl i blízkým poradcem.

Po skandálu brazilské pobočky své firmy, která se připletla do kauzy praní špinavých peněz, ale z této role raději minulý měsíc odstoupil. Jak sám přiznal, časem se z něho ale stal materialista, který pečuje o blaho své rodiny. S Mossackem pak od počátku soustředěně pečují o blaho svých klientů. Jak kdysi v Německu narozený partner Mossack Fonseky prohlásil, jejich spojením v osmdesátých letech „stvořili monstrum“. Monstrum, které v podstatě řadu daňových rájů vynalezlo.

Ostrov Niue

Ve druhé polovině osmdesátých let totiž pro své zákazníky objevili kouzlo Britských Panenských ostrovů. Ráje s anonymními akciemi, daňovou svobodou a absolutní diskrétností. Podle uniklých dokumentů, které Mezinárodní konsorcium investigativních novinářů (ICIJ) zpracovávalo více než rok, v této „zemi zaslíbené“ mělo své sídlo přes sto tisíc firem, které Mossack Fonseca pro své klienty stvořila. Tedy přes 40 procent.

Ale nespoléhali jen na Karibik. V roce 1994 si sami stvořili svůj maličký ráj. Konkrétně na miniaturním ostrově Niue s méně než dvěma tisíci obyvateli, který patří do volného svazku s Novým Zélandem. Pomohli tamnímu národu vytvořit komplexní legislativu, a zajistili si tak na 20 let exkluzivní právo vytvářet na ostrově offshorové struktury.

Ostrovním úřadům navíc nevadily registrace v azbuce či čínských znacích, čímž se staly tamní služby vyhledávané ruskou a čínskou klientelou. Dospělo to až tak daleko, že zisk z aktivit Mossack Fonseky představoval pro ostrovní rozpočet až 1,6 milionu dolaru ročně, přičemž tamní vláda za rok spotřebuje asi dva miliony. Nic ale netrvá věčně a tuto „bonanzu“ panamským právníkům znepříjemnily americké daňové úřady natolik, že v roce 2003 tamní byznys v podstatě pro Mossack Fonseku přestal existovat.

Flexibilní podnikatelé

Panamští podnikatelé ale jsou velmi flexibilní. Z Niue se přesunuli na nedalekou Samou. A podobnou pružnost ukázali třeba v roce 2005, kdy i Britské Panenské ostrovy přestaly být tak „in“ – zrušily totiž anonymní akcie na doručitele. Zkrátka přenesli byznys zpět do Panamy, případně nabídli zájemcům, kterým se pevninský stát nelíbil, ostrovní Anguillu.

Jejich byznys narostl natolik, že firma zaměstnává na 550 lidí po celém světě. Má i svou českou větev s českou e-mailovou adresou. Navzdory tomu se pomalu smyčka kolem Mossack Fonseky utahovala. Na Britských Panenských ostrovech dostala firma v uplynulých letech několik pokut za porušení pravidel namířených proti praní špinavých peněz.

Po jejích aktivitách jde justice v USA a také německé úřady na její zaměstnance narazily při prověřování aktivit svých bank. Uniklé dokumenty jsou ale pro podnikání této panamské společnosti mnohem závažnější než jednotlivá vyšetřování po světě. Nedokázala totiž uhlídat důvěrná data svých klientů.

Adam Junek