Kauza OKD: Jak se povedlo zkreslit prodejní cenu

Tolik znaleckých posudků a odborných názorů na hodnotu jedné firmy během jednoho desetiletí snad žádná česká firma neshromáždila. A všechny nyní prozkoumá česká justice v kauze, v níž je ve hře největší škoda, jaká kdy vznikla českému státu. Případ privatizace státního podílu v důlní společnosti OKD z roku 2004 začne v pátek rozplétat Obvodní soud pro Prahu 2.

Ještě než vláda definitivně rozhodla o prodeji státního podílu v OKD Karbon... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ještě než vláda definitivně rozhodla o prodeji státního podílu v OKD Karbon... | foto: MAFRA
Ještě než vláda definitivně rozhodla o prodeji státního podílu v OKD Karbon...

Žaloba v případu privatizace Ostravsko-karvinských dolů (OKD) klade za vinu znalci Rudolfu Douchovi ze společnosti VOX Consult, kterého si najal stát, že se dopustil křivé výpovědi a nepravdivého posudku, když ani ne 46procentní státní podíl nacenil na 2,08 miliardy korun.

Souzeni s ním budou i dva vysocí činovníci Fondu národního majetku, který podíl v OKD pro stát spravoval

Souzeni s ním budou i dva vysocí činovníci Fondu národního majetku, který podíl v OKD pro stát spravoval. Posudek, který si nechal zpracovat žalobce Tomáš Černý z Vrchního státního zastupitelství v Praze u společnosti A-Consult plus, přitom stanovil zpětně ke stejnému datu – tedy poslednímu dni roku 2003 – hodnotu státního podílu na 9,8 miliardy.

Škoda, kterou měli obžalovaní způsobit, je ovšem vyčíslena jen na 5,7 miliardy. Protože vývoj událostí při privatizaci dospěl k tomu, že nakonec kupující Karbon Invest uhlobaronů Viktora Koláčka a Petra Otavy zaplatil za akcie státu 4,1 miliardy.

Chyba je hned ve výpočtu

Mezi oběma pro soudní řízení nejpodstatnějšími posudky ale vzniklo minimálně pět dalších znaleckých dokumentů, které hodnotu OKD vyčíslovaly. K tomu žaloba, kterou mají LN k dispozici, obsahuje ještě odborné názory předních ekonomických expertů v čele s „otcem privatizace“ Tomášem Ježkem či profesorem Milošem Maříkem z VŠE. Z nich lze postupně rekonstruovat, kam se poztrácely miliardy či i desítky miliard, o něž mělo být hned na počátku ocenění firmy vyšší. Připomeňme, že všichni obvinění jakákoliv pochybení odmítají.

Produkční část firmy – tedy vše, co potřebuje k těžbě uhlí – oceňoval posudek VOX Consult podle předpokládané ziskovosti

První miliardy z hodnoty OKD podle obžaloby zmizely při výpočtu. Produkční část firmy – tedy vše, co potřebuje k těžbě uhlí – oceňoval posudek VOX Consult podle předpokládané ziskovosti. Došel k závěru, že zejména dle aktuálních a odhadnutých budoucích provozních zisků je tento kus OKD hoden sumy 2,8 miliardy korun, na čemž je podíl státu necelých 1,3 miliardy.

V dokumentu přitom stojí, že pro odhady byly použity hospodářské výsledky z let 1998 až 2002. Ve skutečnosti však bylo počítáno s čísly o rok posunutými, z let 1999 až 2003. „Touto chybou došlo ke zkreslení ocenění hlavní provozní části OKD, neboť výsledek, ke kterému za jinak nezměněných okolností dospěl profesor Mařík, je 4,965 miliardy korun,“ stojí v obžalobě.

Dcer měly OKD na tři desítky. Z hlediska výnosové metody jim byla přiřazena cena nula korun.

A to je jen začátek. Hospodářské výsledky OKD, které byly stěžejní pro výpočty inkriminovaného posudku, totiž byly před privatizací různě upravovány. Například v trestním oznámení sdružení nájemníků BYTYOKD. CZ, které k současné obžalobě vedlo, se píše: „Hospodářský výsledek byl dlouhodobě zkreslován mimo jiné pomocí finanční investice do dceřiné společnosti OKD, Podnikatelská ve výši asi miliardy korun ročně.“ Tyto investice podle údajů z výročních zpráv probíhaly mezi lety 2001 až 2004. O rok později pak byla tato „dceřinka“ spojena s mateřskými OKD.

Její majetek, dle účetní hodnoty z roku 2003 ve výši tří miliard, se přitom v posudku VOX Consult vůbec neobjevil. A nebyla v tom sama. Dcer měly OKD na tři desítky. Z hlediska výnosové metody jim byla přiřazena cena nula korun. Z výpovědí svědků a písemných důkazů, které jsou ve spise obsaženy, totiž vyplývá, že k nim VOX Consult neměl dostatek podkladů. Zvolil tedy ohodnocení podle vyplácených dividend, které ovšem dosáhly za osm let před privatizací v součtu jen 30 milionů. A to vyhodnotil posudek jako zanedbatelné.

Trojnásobek ani ne za rok

Proti tomu stojí jako protiargumenty všechny ostatní posudky, které se k OKD vztahují. V prosinci 2004 se rozhodl nový majitel dolů, skupina reprezentovaná Zdeňkem Bakalou, která firmu od Koláčka s Otavou obratem odkoupila, vytěsnit menšinové akcionáře. Potřeboval tak pro Komisi pro cenné papíry posudek, dle něhož se stanovila odkupní cena za akcii. Postupně tak při vyjednávání s komisí vznikly tři dokumenty z pera společnosti Novota. První vyčíslil hodnotu tak, že by za akcii dostal její vytěsňovaný držitel 392,20 koruny. Stát přitom v září 2004 inkasoval 367,72 koruny za jeden cenný papír.

Burze se cena nelíbila, a tak ji v průběhu roku 2005 posudek firmy Novota zvedl na 911 a pak 925 korun za kus. S touto sumou už komise souhlasila.

Burze se cena nelíbila, a tak ji v průběhu roku 2005 posudek firmy Novota zvedl na 911 a pak 925 korun za kus. S touto sumou už komise souhlasila. Právě v posledním posudku kvůli vytěsnění jsou majetkové účasti OKD v dceřiných firmách ohodnoceny na 14,6 miliardy, a to k 30. říjnu 2004. Z nuly od VOX Consultu se k této částce vypracovaly „dceřinky“ OKD za pouhých deset měsíců.

K podobnému závěru za deset let dospěla žalobcem najatá A-Consult plus. Té vyšlo, že podíly OKD v ostatních firmách měly cenu 13,9 miliardy, jen státu by z nich připadlo 6,3 miliardy.

Ještě zajímavější jsou pak závěry z posudku firmy Ernst & Young, který si Bakala a jeho partneři nechali vypracovat k poslednímu prosinci roku 2005 kvůli plánované restrukturalizaci firmy, již musel povolovat soud. Celková hodnota podniku jen dva roky od posudku VOX Consult byla vyčíslena na více než 52 miliard korun. Skok o 48 miliard oproti Douchou stanovené hodnotě celého OKD ve výši 4,53 miliardy by se dal určitě označit za hospodářský zázrak. Přitom jen produkční část měla podle Ernst & Young cenu přes 30 miliard – ta část, již VOX Consult nacenil na 2,8 miliardy korun.

Stará bolest: Byty

Ernst & Young navíc už o dva roky později viděl hodnotu každého z bytů na pětinásobku – tedy přes 200 tisíc korun za jeden

Nejvyšší je v tomto posudku i hodnota notoricky známých hornických bytů. Těch bylo v OKD bezmála 44 tisíc. Byly jediným dalším majetkem, který VOX Consult zohlednil. Nic jiného – tedy ani bankovní směnky za necelé dvě miliardy nebo více než stovka rekreačních objektů – se do jeho výpočtů „nevešlo“. Státem najatý znalec ocenil každý z těchto bytů na 40 tisíc s tím, že to byla v té době na Ostravsku cena obvyklá, protože za tolik prodávaly v kraji nedávno před sestavováním posudku dva tisíce bytů Třinecké železárny. Celkem tak měl bytový fond hodnotu 1,7 miliardy, z níž přes 800 milionů „patřilo“ státu. Posudek ovšem vycházel z neověřených zpráv. Ve skutečnosti železárny prodávaly průměrně jeden byt za 56 tisíc.

Ernst & Young navíc už o dva roky později viděl hodnotu každého z bytů na pětinásobku – tedy přes 200 tisíc korun za jeden. Nespokojení nájemníci, kteří spoléhali na to, že jim privatizační smlouva zaručuje výhodný odprodej bytů od nového majitele, si pak v boji za jejich získání také nechali jeden posudek zpracovat. Ten dodal znalecký ústav Kopprea, který ohodnotil jednu bytovou jednotku na průměrných 155 tisíc korun.

Podobných nesrovnalostí je v žalobě proti posudku z pera VOX Consult mnohem více. Jen pro dokreslení lze citovat vysvětlení, které policii v roce 2011 podal někdejší finanční ředitel společnosti Karbon Invest Jiří Kamýček. „Dodal, že osobně se domnívá, že cena za 45 procent podílu v OKD ve výši 4,1 miliardy byla podhodnocená, neboť likvidita samotné společnosti OKD v roce 2003 činila přes tři miliardy,“ stojí v textu obžaloby.

Chybějící dílek skládačky OKD

Stát prodal důlní firmu příliš levně, schází ale vysvětlení proč

V pátek začne Obvodní soud pro Prahu 2 rozplétat kauzu privatizace Ostravsko-karvinských dolů (OKD). Obžaloba má jasno. Stát svůj menšinový podíl v roce 2004 prodal levně na základě cinklého posudku. Státu tak vznikla škoda minimálně 5,7 miliardy korun, nechal si znalecky vypočítat státní zástupce.

Kromě enormní sumy proces táhne díky postavám, které se v něm objevují. Spis obsahuje výpovědi současného premiéra Bohuslava Sobotky, který při privatizaci dolů řídil ministerstvo financí, jež prodej předkládalo vládě ke schválení. Vypovídal i jeden z nejbohatších Čechů, miliardář Zdeněk Bakala, který se svými obchodními partnery těžaře černého uhlí obratem po privatizaci ovládl a při jeho uvedení na burzu na transakci královsky vydělal.

Obžaloba pak pracuje i se svědectvími uhlobaronů Viktora Koláčka a dnes již zesnulého Petra Otavy, kteří přes svou společnost Karbon Invest nejdříve v OKD získali majoritu a pak koupili i státní minoritní podíl, aby celou uhelnou firmu vzápětí „střelili“ Bakalovi a spol. Své poznatky policii sdělovali i vysocí státní úředníci – namátkou tehdejší ředitel odboru privatizace na financích Igor Fojtík, dnes ředitel odboru na resortu průmyslu, či někdejší místopředseda antimonopolního úřadu Kamil Rudolecký, dnes náměstek ministra dopravy.

K růstu majetku nedošlo

Nikdo z nich ovšem na lavici obžalovaných nesedí, ač měli na rozhodování o tom, komu a za kolik státní podíl připadne, zásadní vliv. Soudce bude rozhodovat o vině či nevině jen tří hráčů jedenáct let starého příběhu. Znalce Rudolfa Douchy ze společnosti VOX Consult, který sestavil posudek, jenž státní podíl ohodnotil na pouhých 2,08 miliardy korun. A Pavla Kuty a Jana Škurka, vysokých činovníků Fondu národního majetku (FNM), který podíl v OKD pro stát spravoval a privatizaci připravoval.

Znalec se měl dle žaloby dílem dokonaně, dílem ve stadiu pokusu dopustit trestného činu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku, když podle posudků obžaloby podhodnotil státní podíl bezmála o osm miliard. Jen vývojem událostí stát inkasoval o dvě miliardy víc, než na kolik zněl Douchův posudek, a tak je v žalobě uváděná škoda nižší. Oba úředníci FNM pak podle prokurátora špatně spravovali cizí majetek a způsobili tím škodu velkého rozsahu.

Posudky vypadají jednoznačně, a že jich v průběhu doby vzniklo víc než dost. I selským rozumem bez velkých ekonomických znalostí lze dojít k jednoznačnému závěru. Stát prodělal.

Jedno však v příběhu chybí. Proč se to stalo. Nikdy v minulosti nezaznívaly, a to ani v „zaručené“ kuloární šeptandě, hlasy, že by se přelévaly mezi zúčastněnými úplatky. A samotná žaloba to říká v podstatě explicitně. Proběhlo finanční šetření majetkových poměrů znalce Douchy i jeho rodiny. A ze zprávy vypracované policejními vyšetřovateli vyplývá, „že ve sledovaném období od 1. 10. 2003 do 31. 12. 2006 nedošlo k extrémnímu nárůstu majetku obviněného Rudolfa Douchy“. Tolik text obžaloby. U Kuty se Škurkem podobné šetření ani policisté neprovedli, protože jejich činy skončily jen ve stadiu pokusu.

Schází tak jakási logická stavba příběhu, jakou známe třeba z úplatkářské aféry dřívějšího středočeského hejtmana Davida Ratha. Nadhodnotila se zakázka, zmanipuloval tendr a vítěz poslal milionové přebytky síti lidí kolem exhejtmana. Policisté pak politika mohli zatknout s krabicí vína, v níž místo sedmičky Malbeku nesl sedmičku milionů.

Ekonomický šlendrián

Máme tedy věřit, že šlo tehdy o nedbalost, neznalost, jednoduše šlendrián? Tomu se věří jen velmi těžko, zvlášť když některé momenty z privatizace – třeba náhlý chvat ministerstva financí uzavřít smlouvu s Karbon Investem těsně předtím, než vyprší smlouva o exkluzivním vyjednávání – přinejmenším zavánějí. Na druhou stranu výpovědi obžalovaných a svědků z obžaloby ukazují až strašidelný obrázek toho, jak „odborně“ se k velkým privatizacím přistupovalo.

Jen namátkou. Bývalý místopředseda FNM Kuta vypověděl mimo jiné, že před privatizací OKD se ve své praxi s vypracováním znaleckého posudku nesetkal. Připomněl přitom, že se na FNM podílel na sedmi úspěšných strategických privatizacích, ale ty šly většinou cestou výběrového řízení. OKD mělo předem určeného kupce, proto byl posudek klíčový. Veškeré náznaky, že není přesný, ovšem všichni zúčastnění ignorovali.

Ještě vtipnější je pak cesta k navýšení ceny. Antimonopolní úřad totiž státu zatrhl prodat podíl OKD za 2,25 miliardy, což plus minus odpovídalo Douchovu posudku. A naznačil – už to je samo o sobě velmi neobvyklé – že by stačila suma okolo 3,5 miliardy. K té dospěl mimo jiné sečtením Douchova posudku a takzvaného náhledu na hodnotu tří dceřiných firem OKD od Komerční banky. Úředníci FNM ovšem vždy tvrdili, že sumy z těchto dokumentů nelze sčítat. Notabene Doucha trval na tom, že hodnota dcer je v jeho posudku zahrnuta, byť je podle něj nulová. Z výpovědí lidí z antimonopolního úřadu ale vyplývá, že jim přišlo, že to sečíst jde.

Že se takto rozhodovalo v privatizacích, kde se protočilo několik stovek miliard korun, je možná horší zjištění, než že stát v této jedné konkrétní téměř o šest miliard přišel.

Počet příspěvků: 14, poslední 12.10.2015 11:05 Zobrazuji posledních 14 příspěvků.