Karel Muzikář starší prezidentem nebude

Podnikatel blízký prezidentu Václavu Klausovi nezískal na podporu kandidatury potřebný počet senátorů ani poslanců, ani 50 tisíc podpisů.

Václav Klaus a Karel Muzikář spolupracují a navzájem se podporují od poloviny 90. let. foto: Česká pozice

Václav Klaus a Karel Muzikář spolupracují a navzájem se podporují od poloviny 90. let.

Karel Muzikář starší se prezidentem nestane. Podnikatel blízký prezidentu Václavu Klausovi totiž nezískal na podporu své prezidentské kandidatury potřebný počet senátorů ani poslanců, ani 50 tisíc podpisů. ČESKÁ POZICE informovala o jeho záměru kandidovat na Hrad již na konci srpna. Informaci tehdy získala na základě dopisu, v němž Muzikář oslovil ženy oceněné titulem Lady Pro z jeho projektu Českých 100 nejlepších, který pořádá Muzikářova společnost Comenius.

ČESKOU POZICI zajímalo, u kterých zákonodárců (senátorů potřeboval deset, poslanců dvacet) se Muzikář ucházel o podporu. „V Senátu jsem jednal s odcházející místopředsedkyní paní Alenou Palečkovou, která jako dlouholetá členka strany a senátorka byla velice rozčarovaná posledním vývojem v ODS. Z ČSSD jsem jednal se Zdeňkem Škromachem, který mi dokonce desátý podpis napevno přislíbil,“ napsal ČESKÉ POZICI Muzikář. Velkou naději prý vkládal také do Jiřího Čunka (KDU-ČSL), kterého považuje za jednoho „z nejpragmatičtějších politiků současnosti, který ví přesně, co tenhle národ tam dole potřebuje“.

Muzikář s jistou dávkou hořkosti dodal: „Jinak jsme ale daleko více spoléhal na Poslaneckou sněmovnu, už proto, že dva důležití kandidáti, Přemysl Sobotka a Jiří Dienstbier, jsou v Senátu doma.“ Totálním zklamáním pro Muzikáře byli poslanci ODS, mezi nimiž má několik dobrých známých. „Jako 20 let po právu osočovaný ‚klausovec‘ jsem si myslel, že právě u nich najdu podporu pro svoji nestranickou kandidaturu, protože velká většina z nich ví naprosto přesně, že Přemysl Sobotka v nadcházející volbě nemá šanci a že je hrubou chybou, že z této volby vyjde ODS zcela naprázdno a že to dokonce od začátku ví.“

Prvním sítem prezidentských voleb tedy neprošel ani jeden z mužů blízkých dosluhujícímu Klausovi. Kromě Muzikáře neuspěl ani prezidentův tajemník Ladislav Jakl (kandidát Svobodných), který nasbíral pouze 25 tisíc hlasů a neuspěl ani v Parlamentu. Jaklův neúspěch je kvůli natolik malému počtu shromážděných podpisů obzvlášť hořký, protože ho vlastně zastavila občanská společnost, kterou s gustem označuje za fašistickou. Jakl však z toho nemusí být smutný. Nestal se totiž prezidentským kandidátem, jenž by se opíral o „fašisty“.

Karel Muzikář se v polistopadovém podnikatelském prostředí vypracoval mezi významné české podnikatele. A vedle Jana Fischera, Miloše Zemana či Vladimíra Dlouhého byl dalším účastníkem, který usiloval o podporu své kandidatury na prezidenta, jenž byl před pádem minulého režimu členem KSČ. Jeho syn, Karel Muzikář mladší, je řídícím partnerem významné advokátní kanceláře Weil, Gotshal & Manges. Zajímavé také je, že Muzikář starší je jedním z iniciátorů myšlenky na vybudování Knihovny Václava Klause.

Vlakem do Číny a povinná vojna

Projekty a nápady, které by Karel Muzikář starší podporoval, kdby se stal prezidentem:

  • „Mým asi ne zcela populárním projektem je, a je to spojeno i s předchozí obavou, zavedení povinné služby vlasti pro chlapce i dívky ve věku, kdy se dostáváme na začátek dospělosti. Vím, že podobné projekty již existovaly i v minulosti, a vím, že s povinnou vojenskou službou pro chlapce i dívky mají velmi dobré zkušenosti v Izraeli. Nechci samozřejmě, abychom tupě napodobovali kterýkoliv z podobných modelů, a současně bych byl rád, kdybychom se ze všech předchozích a podobných zkušeností učili. Evropa a Česká republika v roce 2013 a dále budou žít a existovat v podmínkách z řady hledisek naprosto unikátních, s mimořádnými potřebami a nutnostmi, na které by měla tato služba mladou generaci cíleně, kvalifikovaně a pokud možno i efektivně připravit.“
  • „Jde o důraznou iniciativu České republiky ve věci vybudování super rychlé železniční tratě, která by propojila západoevropskou síť rychlých vlaků s městem Šen-čen v Číně, kde by se trať napojila na již existující čínský systém, který se prý rozšiřuje o neuvěřitelných deset tisíc kilometrů ročně. Jako prezident bych tomuto projektu s pracovním názvem  Com–Con, tedy Comenius–Confucius, věnoval mimořádnou pozornost i proto, že při mé návštěvě v listopadu 2011 společně s čínským velvyslance v Praze, panem Jü Čching-tchaj u pana premiéra Nečase (celý projekt považuji za českou iniciativu a čínskou investici) o něj zájem evidentně byl.“

Počet příspěvků: 3, poslední 7.11.2012 09:18 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.