Kampaň proti Teheránu: Pouze předehra války, nebo jaderný Írán!

Proč Západ nemůže připustit, aby na sebe navzájem dělaly jaderné bububu Írán a Izrael? Jak by se v praktické rovině změnila rovnováha sil?

Tlak na Írán se kvůli jeho jadernému programu stupňuje. Evropská unie vyhlásila v pondělí embargo na jeho ropné produkty, sankce přitvrzují i Američané. Jednostranné kroky provedené nezávisle na Radě bezpečnosti OSN i samotný smysl sankcí kritizuje Rusko a Čína. Současně však Izrael poukazuje na to, že se proti íránské jaderné hrozbě činí stále málo, že šrouby se musejí utahovat mnohem víc, aby si režim v Teheránu jaderné choutky rozmyslel.

Jak vidno, hrátky kolem Íránu jsou diplomaticky delikátní. Každý má svůj díl pravdy, z čehož se musí vybalancovat rovnováha, která by měla zajistit vzájemně neslučitelné věci. Ty dvě základní protichůdné snahy jsou:

  • Západ nechce, aby Írán vyrobil jadernou zbraň.
  • Írán chce vyrobit jadernou zbraň (i když konečné rozhodnuté o tom zřejmě ještě nepadlo), aby byl ještě silnější a měl účinnou páku jak vůči Západu, tak proti Izraeli a všem ostatním potenciálním nepřátelům.

Oficiální postoj Íránu je, že buduje svůj jaderný program výhradně k mírovým účelům. Nebylo by praktické chápat vývoj a výrobu jaderných hlavic jako nanejvýš mírotvornou snahu? Doktrína vzájemně zajištěného zničení (MAD) přece fungovala za studené války a i nyní spolehlivě utíná snahy o útočení proti někomu, kdo je (stačí i možná) má. Například Severní Korea. Proč Západ nemůže připustit, aby na sebe dělaly jaderné bububu Írán a Izrael? (Ten mimochodem jaderné zbraně oficiálně nevlastní, i když všichni vědí, že v jeho arzenálu jsou.) Jak by se v praktické rovině změnila rovnováha sil?

Tento náhled zatím světoví diplomaté nesdílejí a válku s Íránem – prozatím – nikdo nechce. Proto jsou zřejmě jediným možným řešením vůči Íránu ekonomické sankce a nyní i ropné embargo. Ale k čemu to všechno povede?

Až bude Írán důvěryhodný jako Japonsko

Například kanadský deník National Post si ve svém komentáři pochvaluje, že současná kampaň dostává Írán do stále větší izolace a zahraniční politika Baracka Obamy vůči němu se ukazuje správná, nikoli slabá, jak ho kritizují republikáni. Ano, země platí vysokou cenu. Ztráta příjmů z prodeje ropy, kdy i Čína prý tlačí na její nižší ceny, mrtví jaderní vědci, ekonomický chaos po zmrazení aktiv centrální banky, dokonce Hamás je Íránem znechucený a útočí na šíitské věřící v Gaze, blufování s Hormuzským průlivem... Ale problém je, že nic z toho nemůže zabránit vývoji jaderné zbraně; v lepším případě ho leda trochu přibrzdí. A ani to nemusí být pravda.

Nepovedou sankce spíše k definitivnímu rozhodnutí Íránu jadernou zbraň vyvinout a celý proces ještě urychlit

Nepovedou tyto tlaky spíše k definitivnímu rozhodnutí Íránu jadernou zbraň vyvinout a celý proces ještě urychlit? Toho se obává i komentář listu The New York Times, jenž nastoluje také další otázku: Co dál (po sankcích)? Vojenská akce v plánu USA ani Izraele zatím není. Deník uvádí, že někteří američtí a evropští činitelé soukromě připouštějí možnost, že by Írán nechali vyvíjet zbraň téměř do konce, a ten by to těsně před cílem stopnul. Všichni by si prý zachovali tvář po letech diplomatických rozbrojů. USA by významně ustoupily, Írán by zase ukázal, že se mu dá věřit. Stav jeho jaderného programu by prověřili inspektoři OSN...

Podobný (utopický) scénář je však možný, jen pokud Írán bude zhruba stejně důvěryhodný jako Japonsko, jež je schopné se stát jadernou mocností virtuálně ze dne na den. Averze proti jaderným zbraním je v něm však z pochopitelných důvodů veliká, a proto to nečiní.

Že dohoda se Západem nemusí být dobrou volbou, se ukazuje na Libyi. Muammar Kaddáfí se kdysi vzdal svých jaderných ambicí výměnou za lukrativní smlouvy především s evropskými zeměmi. A když došlo loni na věc, s jadernou kartou už hrát nemohl.

Američtí a evropští experti odhadují, že Írán je stále více než rok vzdálen od svého cíle vyvinout jadernou zbraň. Rusko, jež se sankcemi nesouhlasí, je přesvědčeno, že Írán obnoví mnohostranné diplomatické rozhovory do začátku července, kdy fakticky začne platit ropné embargo Evropské unie. Ale vše je nejspíš jen odkladem nevyhnutelného: buď války s ještě nejaderným Íránem, nebo jej akceptovat jako další jadernou mocnost, a z toho vyplývající důsledky.

Počet příspěvků: 2, poslední 26.1.2012 08:14 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.