Kam se poděl strach z deflace? Zeptejte se Kaddáfího!

Evropská centrální banka zvyšuje oficiální úrokové sazby. Kdo si ale za ně dneska půjčuje? Bankrotáře nepočítejte – ti mají v EU slevu.

Koho by dneska zajímal vývoj úrokových sazeb, když se tu zrovna pod tíhou statisícových „půjček“ ministra dopravy Víta Bárty málem hroutí vláda? Pár lidí či firem se však najde. Mají hypotéku nebo jinou reálně splatitelnou půjčku. A třeba i vázanou na tržní úrokovou míru. Nebo vás snad napadly státy, kterým by se mohla prodražit rozpočtová prostopášnot z minulosti? Ale kdeže! Pro ně má EU onačejší zacházení.

Vezměme to po pořádku a stručně: Kolaps americké investiční banky Lehman Brothers ve finále způsobil globální finanční krizi. Banky si přestaly důvěřovat a tím pádem i půjčovat. V tu ránu tu byla i hospodářská katastrofa, neboť spoustě podniků vyhasl úvěrový plamínek. Na obzoru byla rychle se blížící globální recese, která představovala velkou výzvu pro mocné centrální banky. A ty se jí s vědomím své veledůležitosti ujaly.

Hrubý domácí produkt Spojených států amerických roste tříprocentním tempem, zatímco hospodářství EU se za ním vláčí sotva s třetinovým odstupemIhned srazily úrokové sazby blízko nule. Ani to však nestačilo. Musely nastoupit podpůrné vládní programy ve stylu několikasetmiliardového amerického TARP. Teď to vypadá, že ve skutečně tržních ekonomikách zabírají. Hrubý domácí produkt Spojených států amerických roste tříprocentním tempem, zatímco hospodářství EU se za ním vláčí s třetinovým odstupem.

Speciální bazén

Avšak Evropská centrální banka již překvapivě větří problém, na dýchavičné hospodářství nehledě. Ve čtvrtek ventilovala své obavy z enormního hospodářského růstu – rozuměj inflace – naplno a zpřísnila zápůjční sazby o čtvrt procentního bodu na 1,25 procenta. Analytici – včetně jejich finančních trhů - to však odzývali. S podobným růstem totiž již dopředu počítali.

Bodejť by ne. Kdo si dnes půjčuje za tržní úrokové sazby? Já? Ty? Jistě, banky se ve vztahu k drobným klientům řídí trhem a ještě si trochu přisadí. Ale pokud jde o dlužníky typu Řecka, Irska a nově i Portugalska? Těm je k dispozici zvláštní bazén s mnohem lehčí vodou vystlanou penězi daňových poplatníků. Plavčík nedovolí, aby se někdo začal topit.

A teď zpátky k trhu. Centrální banky – jejich sterilní mluvu pomiňme – jsou najednou „připodělané“ z inflace. Nehledě na to, kolik peněz v resuscitaci globální ekonomiky utopily, jde o oprávněnou starost. Cena ropy vlivem napětí ve Středomoří raketově stoupá. A kdo je na vině? Teď to můžeme zkusit svést na Muamara Kaddáfího, který svírá svou řití libyjské ropné vrty.  A příště na ČEZ, Jaromíra Drábka či Leoše Hegera. Nenechte se zmást! Za všechno může regulace.

P.S. Jak se pochlapí příští týden bankovní rada ČNB? Její členka Eva Zamrazilová už dlouho volá po přitažení měnové politky. Tento týden se k ní přihlasil Kamil Janáček.