Kácovský chrám obžerství

Poctivé české pivo a vše, co se k němu hodí požívat, naleznete v nádherném prostředí na břehu Sázavy.

Bratři vpivu 16.9.2012

foto: © pivovar KácovČeská pozice

Městys Kácov leží v malebném údolí Sázavy, pár kilometrů od hradu Český Šternberk. Jako jasná dominanta obce se nad řekou tyčí nádherný zámek, bohužel velmi zchátralý. Snad jednou dojde i na oprýskanou památku s legračními falešnými okny, za nimiž se i dnes „producíruje“ panstvo v parukách. Ač jsme zavětřili kořist i v místním lihovaru, raději jsme zamířili do pivovaru u splavu, proslulého útočiště vodáků, navíc vyhlášeného mezi pivaři. Nechybělo ovšem mnoho a celé naše kvarteto skončilo rozdrceno v prachu a krvi řvoucím vozem s „pražskou nulou“ za volantem – neb co jiného může znamenat poznávací značka 9A6 0000?

Usadili jsme se na prostornou zahrádku v podzámčí s krásným výhledem na řeku. (Terasa je ovšem zastíněna nehezkými slunečníky nejmenovaného nápojového gigantu, což nás zarazilo – kácovský pivovar je přece docela etablovanou firmou, vzhled ve stylu obvyklé hospody je poněkud nepřípadný.) Nahlédli jsme ale i do lokálu, před pár lety zrekonstruovaného. Čichový vjem není z nejpříjemnějších – kouří se tu a v době oběda byl vzduch prosycen různými kuchyňskými vůněmi i pachy. Výzdoba je zato jednoduchá, vkusná a doslova pivovarská. Jen milovníci obligátních měděných kotlů a suchých chmelových hlávek budou asi zklamáni. Naleznou však desítky starých smaltovaných cedulek s názvy pivovarů, často již dávno zaniklých. Karvinské, rumburské či dokonce dolnobeřkovické... Řada měst a městeček o své pivovary v minulosti přišla – Kácov ostatně nebyl výjimkou.

Tamní pivovar byl sice založen již roku 1457, koncem padesátých let 20. století však byl uzavřen a jeho prostory obsadili kromě jiných socialističtí družstevníci, kteří se velkou měrou zasloužili také o devastaci místního zámku. Budovy chátraly a koncem 80. let hrozila demolice celého objektu. Počátkem let devadesátých byl provoz na dva roky obnoven, následovala ale další pauza až do roku 2001, teprve poté začal pivovar fungovat pod současnými majiteli.

Skromný pivní list, ale skvělé hotovky

Pod značkou Hubertus nabízí pivovar jen dva druhy – světlou desítku a dvanáctku. (Pravda, na webových stránkách je inzerován též třináctistupňový tmavý ležák, leč restaurace jej nenabízí ani v lahvi – tuto skutečnost jsme oplakali.)  Oproti naší poslední zastávce v Chýni jde o skutečnou českou klasiku, žádné experimenty! Piva jsou nepasterovaná a poctivá se skvělým řízem. Zatímco desítka potěší jemnou hořkostí a příjemnou chmelovou vůní, dvanáctku charakterizují sladší a lehce ovocné tóny. Starší ročníky se slzou v oku vzpomínají na své vodácké zážitky z počátku tisíciletí, kdy v Kácově čepovali „desítku za deset a dvanáctku za dvanáct“. I dnes je však cena nastavena jen čtyři koruny nad stupňovitost, což spolu se skvělou pitelností přímo vybízí k nezřízené konzumaci.

Ještě na počátku tisíciletí v Kácově čepovali „desítku za deset a dvanáctku za dvanáct“Vprostřed dne jsme si celí hladoví nejprve poručili česnečku z poledního menu. K našemu zklamání jsme však dostali jen obligátní hospodský česnečkový mor, který by zasloužil podstatně více hlavní ingredience a naopak mnohem méně rozteklého eidamu, držícího se u dna. Ani závan chemického dochucovadla polévce nepřidal. Mnohem více se nás ovšem dotklo, že nás obsluha nenechala dojíst ani půl misky a za okamžik už přinesla i druhé chody. Někteří z nás proto odložili polévku stranou a dojídali ji až nakonec, jiní se jí nalokali jako utopenec pod jezem. Až na tento výstřelek ale obsluhu docela chválíme – je početná a většinou dohlíží na to, aby sklenice hostů byly naplněny až po okraj.

Hlavní chody jsme si vybrali z denního menu, které vypadalo přeci jen lákavěji než stálý jídelníček (sice celkem rozumně sestavený a nijak zvlášť rozsáhlý, leč třeba „Kuřecí medailonky zapečené v parmazánové krustě“ či „Vepřový steak se šunkou, ďábelskou omáčkou a sýrem“ bychom si asi nedali). Kuřecí steak se slaninou a uzeným sýrem byl dobře okořeněný, ale dosti suchý a hlavně... nač ten sýr?! Náladu nám naopak zvedla příloha – šťouchané brambory se slaninou, cibulkou a lahodnou máselnou chutí. „Sázavský špíz“ byl kombinací trochu suchého kuřecího, trochu tuhého hovězího a dobře opečené papriky a cibule. To vše nám spolu s chutnou šťávou a pečenými bramborami sedlo.

Má-li pivovarská restaurace v nabídce guláš, povinnost velí jej okusit. Název byl opět záhadný, tentokrát měl být „dle Petra Voka“ – neskrýval ovšem žádnou gastronomickou facku, nýbrž skvělé jídlo, opatřené solidním houskovým knedlíkem. Podobně nás potěšila vepřová krkovička se špenátem a bramborovým knedlíkem se znamenitým výpekem. Přesně k takovýmto pokrmům se místní pivo hodí nejlépe. Poznamenejme ještě, že „gastronomická estetika“ je v Kácově na povzbudivé úrovni – vše se servíruje na jednoduchých bílých talířích, z nichž pokrmy nijak nepřetékají.

Och och, to jsou chuťovky!

Následně jsme si dlouhou chvíli krátili trávením, popíjením a karbanem, dokud nám znovu nevyhládlo. To byla ta pravá chvíle pro ochutnání nabídky pokrmů k pivu! Nejprve jsme okusili obrovitou a masitou domácí klobásu, doplněnou nastrouhaným křenem, který protáhl i ucpaný nos alergikův. Pivní sýr nás pak vyloženě nadchl, po promíchání všech ingrediencí na talíři vznikla parádní pomazánka, kterou ovšem nemůžeme doporučit těm, kteří by se v nejbližších třech dnech chystali na cokoli, co by i vzdáleně připomínalo romantické rendez-vous. Což je nejlepší pochvala pro pivní sýr, aby bylo jasno. Nakládaný hermelín by možná snesl delší pobyt v láku, ale ti, kdo neoblibují intenzivnější prožitek, by si na místní verzi rozhodně pochutnali. Provedení minimalistické (jen jedna ostrá paprička, žádné záplavy cibule a mdlé papriky), tak se nám to líbí! Ani tyto tři chuťovky nás ovšem nezasytily a hnáni objevitelskou horečkou jsme si objednali ještě několik menších jídel.

Pivní sýr opravdu nemůžeme doporučit nikomu, kdo by se chystal na romantické rendez-vousPo fiasku v Berouně jsme prostě museli ochutnat buřty na pivu, které nás tentokrát nadchly. Byly opravdu pečené a koupaly se v husté a chutné omáčce. Utopenec na talíři polehával mezi nakrájenou cibulí a naštěstí nebyl suchý (jak se stalo naším smutným prokletím), byť ani tomuto dílu by pár dní navíc neuškodilo. Na rozdíl od hermelínu, kde jde spíš o otázku preferencí, zde diskuse namístě je. Jen škoda, že chléb, doplňující všechny tyto lahůdky, nebyl z nejlepších a nejčerstvějších. Lívanečky s borůvkami pak posloužily jako skvělá sladká tečka na závěr našeho hodování.

Naši lítí rivalové z Klubu přátel redukčních diet by na nás asi pyšní nebyli, přesto – vlastně o žádná přehnaně tučná jídla nešlo, špíz se dokonce tvářil v podstatě zdravě. Sluší se ještě podotknout, že za opravdu vydatné debužírování pro čtyři osoby v Kácově zaplatíte necelých devět set korun, což se jeví takřka neuvěřitelně.

Na cestu zpět si lze ve výčepu zakoupit litrové plastové lahve s místním pivem, pětadvacet korun za kus. Shrnuto: Musíme připustit, že za kácovským pivem je dlouhá a únavná cesta (vlakem z Prahy těžko uvěřitelné dvě a půl hodiny), ale nádherné okolí, přímo stvořené k výletům, malebný městys, krásný zámek a hostinec přímo stvořený pro obžerství jsou argumenty pro.

Lokalita přeje vodní, pěší, vlakové i cyklistické turistice a nezbývá než návštěvu kácovského pivovaru doporučit. Ostatně, jak pravil jeden z hostů od vedlejšího stolu, „máte to tady moc dobrý, možná až moc dobrý!“ Obě hesla pivovaru – „Dobré pivo nenahradíš“ a „Dej bůh štěstí“ – se k prostředí prostě perfektně hodí.

Pivovarská hospoda „Šalanda“

Kácov, V Podskalí 6 (mapa)
www.pivovarkacov.cz
Tel.: 327 324 692 (rezervace po 16. hodině)

Putování Bratrů v pivu:

Zastávka první: Pivovarský dům (Praha)
Zastávka druhá:
Sousedský pivovar Bašta (Praha)
Zastávka třetí:
U Medvídků (Praha)
Zastávka čtvrtá: Jihoměstský pivovar (Praha)
Zastávka pátá: Klášterní pivovar Strahov (Praha)
Zastávka šestá: Berounský medvěd
Zastávka sedmá: Pivovarská krčma Chýně

Počet příspěvků: 1, poslední 10.9.2012 01:43 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Bratři vpivu

Další autorovy články

Ve Skále levně jen chutná

24.9.2013 - 14.18