K liberalizaci azylové politiky Česko nikdo netlačí

„Švédsko, Německo nebo Rakousko, které byly nejotevřenější vůči migrantům a vnímání uprchlíků, poměrně rychle zpřísňují azylovou legislativu. Nepochybně je to známka, že k větší provázanosti a sbližování směřujeme. A to směrem k přísnějšímu a utaženějšímu systému. Ne naopak,“ říká v rozhovoru český velvyslanec při EU Martin Povejšil.

Martin Povejšil, stálý představitel ČR při EU. foto:  Petr Topič, MAFRA

Martin Povejšil, stálý představitel ČR při EU.

Českému velvyslanci při Evropské unii předminulý týden skončila „celozávodní dovolená“, jak se v Bruselu trefně přezdívá srpnu. Měsíci, kdy se evropské instituce hromadně vylidňují. Po letní pauze ale Martina Povejšila, který ve službách ministerstva zahraničí působí již 26 let, čeká perný podzim. „Téma migrace samozřejmě nemizí. Ale díky vývoji ztratilo ostny a hroty,“ říká v rozhovoru diplomat.

Podle něho je vhodné, když si Česko hledá partnery v zemích střední a východní Evropy. Třeba v případě jednání o odchodu Britů z EU. Ale ne za každou cenu. „Neočekával bych, že se budeme nutit do společných pozic za každou cenu,“ dodává Povejšil.

LIDOVÉ NOVINY: V Bruselu skončily letní prázdniny a instituce se vracejí k běžné agendě. Nepochybně bude jedním z hlavních témat brexit. Co lze očekávat do konce roku? Kam se realisticky do Vánoc posuneme?

POVEJŠIL: Brexit znamená v tuto chvíli dvě věci, dvě témata. Prvním je podle smluv o EU formální žádost o vystoupení, takzvaná notifikace, kterou musí Bruselu doručit přímo britská vláda. Bez toho oficiálně brexit nezačne. My ale nevíme, kdy se tak stane. Signály se navíc v průběhu času mění.

Podle unijních smluv by celý proces vystoupení Velké Británie neměl trvat déle než dva roky. A nikdo si skutečně neumí představit, že by se volby do Evropského parlamentu v červnu 2019 konaly ještě s účastí britských voličů.

Původně se uvažovalo, že by tuto formalitu Britové splnili někdy letos na podzim, pak nová britská premiéra Theresa Mayová mluvila o začátku roku 2017. Podle nových signálů se zdá, že to bude někdy v průběhu příštího roku. Britská vláda si ale ještě předtím musí sama definovat, jak bude vypadat její nový vztah k 27 zemím Evropské unie. Tento domácí úkol ještě nesplnila.

Kromě ohraničení začátku debat o vystoupení Británie je tu ještě datum ukončení brexitu. Minimálně mentální. Podle unijních smluv by celý proces vystoupení neměl trvat déle než dva roky. A nikdo si skutečně neumí představit, že by se volby do Evropského parlamentu v červnu 2019 konaly ještě s účastí britských voličů.

LIDOVÉ NOVINY: Jaký vztah Británie ke zbytku EU by nám vyhovoval? Plné členství v Evropském hospodářském prostoru po vzoru Norska, nebo nějaké volnější sousedství?

POVEJŠIL: V tuto chvíli těžko říct. V našem zájmu každopádně je, aby ten vztah byl co nejbližší, aby to rozpojení bylo co nejměkčí. Obecně řečeno, ten vztah musí na jedné straně nám zajistit přístup na britský trh, na druhé straně pak Britům otevřené dveře na jednotný vnitřní trh EU. Pod tím se ovšem skrývá celá řada pastí, na které budeme narážet.

Přístup na vnitřní trh stojí a padá s uplatňováním čtyř základních svobod, tedy volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu. A zejména volný pohyb pracovních sil je pro Spojené království politicky velmi citlivý. Koneckonců to byl jeden z motorů kampaně za vystoupení Británie z EU.

LIDOVÉ NOVINY: Zachování svobody pracovat v Británii je téma pro celou visegrádskou čtyřku. V jednáních kolem brexitu budou ale hlavní roli hrát přece jen Poláci...

Přístup na vnitřní trh stojí a padá s uplatňováním čtyř základních svobod, tedy volného pohybu osob, služeb, zboží a kapitálu. A zejména volný pohyb pracovních sil je pro Spojené království politicky velmi citlivý. Koneckonců to byl jeden z motorů kampaně za vystoupení Británie z EU.

POVEJŠIL: Nejde jen o Polsko. Třeba Rumuni mají v Británii na 200 tisíc svých občanů, kteří tam žijí a pracují. Ne že by ten problém v případě Česka vůbec neexistoval, ale je o řád nebo dokonce o dva řády nižší. Poláků na ostrově žije milion. V případě Čechů mluvíme o nějakých 50 tisících. Z tohoto rozdílu vyplývá i rozdílný pohled a akcenty. Z Prahy to vždy bude vypadat jinak než z Varšavy.

LIDOVÉ NOVINY: Visegrád je v posledním roce v souvislosti s migrací hodně vidět. Na druhé straně se v mnoha věcech neshodne – ze začátku to byly uprchlické kvóty, pak přišel rozpor kolem plánů na výstavbu ropovodu Nord Stream 2. Myslíte, že dojde k nějakému sblížení v rámci V4?

POVEJŠIL: Spolupráce v rámci V4 není princip, který by byl tesán do kamene v každé jednotlivosti. Ta skupina byla vždy vnitřně flexibilní, spolupracovala v oblastech, kde se zájmy jednotlivých zemí střední a východní Evropy překrývaly. Naopak jsou témata, kde se Visegrád vnitřně neshodne. Nikdo to ale nepovažuje za handicap ani za šrám na fungování visegrádské čtyřky jako celku.

Každopádně je v českém zájmu, aby tento pružný rámec zůstal zachován. Přesně v duchu těchto principů jsme se snažili v loňském roce vést české předsednictví v rámci V4. Záleží na tom, s jakými tématy přijdou Poláci, kteří teď Visegrádu předsedají. Ale neočekával bych, že se budeme nutit do společných pozic za každou cenu.

LIDOVÉ NOVINY: Uplynul rok od slavného výroku německé kancléřky Angely Merkelové. Nakolik ono „Wir schaffen das“ přispělo k rozklížení Evropy? Stále ještě platí dělení na ty, kdo přicházejí s řešením, a na ty ostatní, kteří jsou málo solidární?

POVEJŠIL: Téma migrace samozřejmě rok poté nemizí. Ale díky vývoji ztratilo ostny a hroty, které na něm byly. Mediální prezentace drží dělící linku mezi západní a východní, respektive střední Evropou. V diplomatické a politické komunikaci, s níž mám zkušenost, to ale neplatí. Není to nic, co bych denně pociťoval. Jistě je to dáno i tím, že osmadvacítka jako celek obrátila svoji pozornost od důsledku přílivu běženců a migrantů k důvodům, které stojí na počátku jejich cesty do Evropy.

Záleží na tom, s jakými tématy přijdou Poláci, kteří teď Visegrádu předsedají. Ale neočekával bych, že se budeme nutit do společných pozic za každou cenu.

Podařilo se také uzavřít dohodu s Tureckem o reciproční výměně migrantů. Ta je samozřejmě jen částečným řešením. My se teď v Bruselu proto zaobíráme takzvanými migračními kompakty. Což jsou soubory opatření, které jsou zaměřené na zdrojové a tranzitní země. Počítáme s tím, že střednědobě tyto kompakty dostanou migrační vlnu pod kontrolu. Paralelně s tím se budou projednávat i další normy, které by měly dostat azylovou a migrační politiku do větší harmonie napříč celou EU.

LIDOVÉ NOVINY: A má to šanci na úspěch? Dosud nebyl ani vytvořen seznam bezpečných zemí původu, Česko jakoukoliv změnu azylové politiky založenou na kvótovém systému odmítá.

POVEJŠIL: Netvrdím, že to není krkolomný a náročný proces. Jednotlivé země mají odlišné tradice i odlišnou citlivost vůči migračním tématům. Zdá se mi ale, že ten trend je jasně patrný. I Švédsko, Německo nebo Rakousko, tedy členské země, které byly tradičně nejotevřenější vůči migrantům a vnímání uprchlíků, poměrně rychle zpřísňují svoji azylovou legislativu. Nepochybně je to známka, že k větší provázanosti a sbližování směřujeme. A to směrem k přísnějšímu a utaženějšímu systému. Ne naopak. Čili Česko se nemusí obávat, že by svou azylovou a migrační politiku muselo liberalizovat.

LIDOVÉ NOVINY: Mluvil jste o tom, že na pracovní úrovni žádné třenice nevidíte. Platí to i pro americké prezidentské volby, které jsou za dveřmi? Změní se nějak transatlantická vztahy, kdyby se novým prezidentem stal Donald Trump?

My se teď v Bruselu proto zaobíráme takzvanými migračními kompakty. Což jsou soubory opatření, které jsou zaměřené na zdrojové a tranzitní země. Počítáme s tím, že střednědobě tyto kompakty dostanou migrační vlnu pod kontrolu.

POVEJŠIL: To si netroufnu odhadnout. Ze zkušenosti ale vím, že svět očima volební kampaně a svět očima zvoleného politika, který nese zcela konkrétní odpovědnost ke svým voličům, jsou dva rozdílné světy. Signály, které v průběhu americké kampaně přicházejí, jsou znepokojivé. To ale neznamená, že dojdou naplnění. Nikdo nicméně neočekává, že by výsledek amerických voleb mohl vést k překotnému, neočekávanému přehodnocení závazků. Já chápu nervozitu, chápu obavné hlasy v médiích, ale nedělejme žádné předčasné soudy.

LIDOVÉ NOVINY: Evropská komise, ale i členské země EU věnovaly poslední dva roky velké úsilí projednávání transatlantické dohody o volném obchodu. Teď ale konec TTIP žádá Francie, německý eurokomisař Günter Oettinger by si na dohodu nevsadil, kritické je i Rakousko. Na druhé straně oceánu Donald Trump už avizoval, že podobné dohody nechce. Nemáte pocit, že TTIP už je mrtvá?

POVEJŠIL: Ze své zkušenosti diplomata mohu říct, že dokud se jedná, pak je ta dohoda stále živá. Stále platí ambice z evropské i americké strany udělat vše pro to, aby transatlantická dohoda byla na stole do konce letošního roku, tedy ještě za administrativy prezidenta Baracka Obamy. Jestli je to reálné, to si netroufám odhadnout.

Neznám detaily, nesedím u těch jednání, protože ta za členské země vede Evropská komise. Samozřejmě by bylo výhodnější, kdybychom už teď byli v konečné fázi, kdybychom před sebou měli text, o němž by se bylo možné dál bavit. Za českou stranu mohu ale říct, že rozhodně budeme chtít, aby Evropská komise jednání nevzdávala. Každopádně TTIP za mrtvý nepovažuji. Uvidíme po amerických volbách.

Signály, které v průběhu americké kampaně přicházejí, jsou znepokojivé. To ale neznamená, že dojdou naplnění. Nikdo nicméně neočekává, že by výsledek amerických voleb mohl vést k překotnému, neočekávanému přehodnocení závazků.

Jinak ještě k tomu Trumpovu odporu – skepticky se o transatlantické dohodě vyjádřil nejen pan Trump, ale i Hillary Clintonová. Pro oba platí ale to, co jsem již jednou řekl. Řeč volební kampaně je jiná než reálná politika.

LIDOVÉ NOVINY: Pomáhá lepšímu pochopení USA zpoza oceánu i to, že se vaší dvojkou nedávno stal diplomat Jaroslav Zajíček, který v nich předtím působil?

POVEJŠIL: Jistě je to obohacení. Zejména Brusel evropských institucí má tendenci žít ve vlastním, uzavřeném světě. Často má člověk pocit, že řada lidí není schopna pohledu za horizont toho, co evropské instituce představují. U stálých zastoupení to ale tak nebývá. Personál standardně rotuje a Česko patří mezi země, které se snaží promítnout evropskou problematiku do celé své zahraniční politiky. Řada Čechů disponuje nejen unijním know-how, ale má zkušenosti i odjinud. To je jistě výhoda.

LIDOVÉ NOVINY: Vláda loni na jaře přijala plán, jak dostat do evropských institucí více Čechů. Pro stálé zastoupení v Bruselu tam byl úkol zmiňovat se při různých jednáních o vhodných kandidátech. Zmiňujete se, lobbujete?

POVEJŠIL: To je standardní součást naší práce a dělali jsme to i před vznikem strategie, o které jste se zmínil. A je dobře, že vznikla. Její přínos je v tom, že se vztahuje na celou státní správu, nejen specificky na naše zastoupení v Bruselu. Nejde ani tak o to, abychom do evropských struktur dostali větší počet lidí, ale abychom těm, kteří v nich již jsou, pomáhali v dalším kariérním růstu. Tak abychom v dohledné době měli více lidí na manažerské úrovni, kde máme vzhledem k počtu obyvatel stále ještě rezervy. A ty jdou napříč celou unijní hierarchií.

LIDOVÉ NOVINY: Daří se to?

Česko patří mezi země, které se snaží promítnout evropskou problematiku do celé své zahraniční politiky. Řada Čechů disponuje nejen unijním know-how, ale má zkušenosti i odjinud. To je jistě výhoda.

POVEJŠIL: Ano, postupně se to daří. Není úplně samozřejmé, že se nám podařilo obsadit jeden z nejvyšších postů v Evropské službě pro vnější činnost. Na ministerstvu zahraničí EU, jak se instituci přezdívá, sedí na postu odpovídajícímu u nás vrchní ředitelce kolegyně Edita Hrdá. Stali jsme se jedinou z těch takzvaně nových zemí EU, která obsadila vysoký post v zahraniční politice EU. A doufáme, že podobné úspěchy budeme brzy slavit i v Evropské komisi.

LIDOVÉ NOVINY: Vám samotnému letos končí čtyřleté období na postu šéfa stálého zastoupení při EU. Už víte, zda budete pokračovat?

POVEJŠIL: Ano, dostal jsem rozhodnutí, že v Bruselu zůstanu ještě další rok. Co bude dál, uvidíme potom.

Martin Povejšil (55)

  • Vystudoval angličtinu a španělštinu na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, před rokem 1989 se živil jako překladatel a tlumočník.
  • Od roku 1990 působí na ministerstvu zahraničí, kde začínal v odboru Latinské Ameriky. Má za sebou tři diplomatické mise. Postupně působil v Chile (1994–1998) a Španělsku (2000–2004), mezi lety 2009 a 2012 byl velvyslancem ČR při Severoatlantické alianci.
  • Od září 2012 je stálým představitelem ČR při EU v Bruselu.
  • Je ženatý, má tři dcery a jednoho syna.

Počet příspěvků: 2, poslední 18.9.2016 09:03 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.