K čemu takový kancléř?

Vratislav Mynář ještě ani nepožádal o bezpečnostní prověrku. Neměl by Národní bezpečnostní úřad provést cílenou kontrolu na Pražském hradě?

foto: © ČTK/Doležal MichalČeská pozice

Řeč jde o Vratislavu Mynářovi, kancléři prezidenta Miloše Zemana. Nemá bezpečnostní prověrku, přestože na Hrad nastoupil doprovázeje prezidenta inaugurovaného 8. března tohoto roku, tedy více než před půl rokem. Prověrku nejenže nemá, ale ještě o ni Národní bezpečnostní úřad (NBÚ) podle vlastních slov ani nepožádal.

Prezident problém bagatelizuje, když namítá: K čemu kancléřovi bezpečnostní prověrka? On, prezident, mluví s vládou přímo, bez prostředníka. A na jednání, kde se vyskytují utajované informace, posílá kancléřova zástupce, nebo bezpečnostního ředitele.

Logicky dotaženo se pak zase trochu bagatelně ptáme my:

K čemu takový kancléř?

Takže prezidentova představa profesionálního managementu je asi taková, že ve špičkově exponované exekutivní funkci sedí člověk, který není způsobilý vykonávat určitou část své agendy! Nesmí tudíž znát určité informace, které sdílejí jeho nadřízený (prezident) s jeho podřízenými. To musí být na Hradě rodeo!

Ve špičkově exponované exekutivní funkci sedí člověk, který není způsobilý vykonávat určitou část své agendyJe to asi od nás velká škodolibost, kritizovat stav, kdy státní úředníci mají jedinečnou příležitost dělat si legálně šoufky ze svého nadřízeného. Představme si situaci, kdy kancléř chce z titulu svého postavení někomu něco nařídit. Někomu, kdo však na rozdíl od něj má bezpečnostní prověrku. „To nepůjde,“ opáčí kancléři podřízený. „Proč?“ bude se zajímat kancléř. „Víte,“ vychutná si ho kdekdo, „to je utajovaná informace. Sám byste mě musel potrestat, kdybych vám to řekl.“ To vypadá přímo jako úřednická nirvána!

Prezident si tedy bude z různých jednání přinášet utajované materiály a sám je bude administrovat, nebo bude těmito pracemi pověřovat kancléřovy podřízené, kteří však nebudou s kancléřem smět o ničem utajovaném mluvit, ba dokonce po cimrmanovsku ani naznačovat. Potom ale bude jen spravedlivé, aby se kancléř o část svého platu rozdělil s těmi, kteří tyto práce budou vykonávat a dohlížet a kontrolovat za něj.

Avšak není jisto, zda je to vůbec možné, protože úřednické platové tabulky jsou zřejmě konstruovány i s ohledem na stupeň utajovaných materiálů, jež úředníkovi v jisté pozici procházejí rukama, a berou tedy v potaz i bezpečnostní prověrku, kterou dotyčný úředník musí mít, a s ní související omezení. Proto se znovu, ještě výrazněji vynořuje otázka: K čemu je takový neprověřený kancléř?

Pohled až ke Klausovi

Přitom je zřejmé, že v praxi se člověk v tak exponované exekutivní pozici bez perfektně prověřeného nejbližšího spolupracovníka neobejde. Vzpomínám si, že když jsem přišel na Úřadu vlády nafasovat pečetítko, mohl jsem si ke svému překvapení vybrat číslo 1, neboť bylo volné. Předpoklad, že by se ješitnost premiéra Klause pravděpodobně projevila i v tomto ohledu, mi potvrdili příslušní pracovníci. Nepřímo jsem tak zjistil, že premiér Klaus neměl své vlastní pečetítko, kterým by mohl předpisově uzavírat trezor s utajovanými materiály. Veškerou manipulaci utajovanými materiály mu tedy obstarávala jeho kancelář.

Prezidentův kancléř by měl mít z praktických, pracovně-právních i z prestižních důvodů nejen příslušnou bezpečnostní prověrku, ale ještě o stupeň vyššíZdá se tedy být jisté, že šéf Kanceláře prezidenta republiky by měl mít z praktických, pracovně-právních i z prestižních důvodů nejen příslušnou bezpečnostní prověrku, ale velmi by mu slušela prověrka ještě o stupeň vyšší. Předchůdci kancléře Mynáře bezpečnostní prověrku měli, a zájmem prezidenta Zemana by mělo být, aby alespoň udržoval úroveň nastavenou jeho předchůdci, když už mu tolik leží na srdci boj proti korupci, majetková přiznání a podobně. Aby to nevypadalo už na první pohled, že si dělá z úst kafilerii.

Je na Hradě co utajovat?

Abychom zase na druhou stranu nešířili poplašné zprávy, podívejme se bez emocí na položku číslo 13 Přílohy k nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, ve znění nařízení vlády č. 240/2008 Sb. Je to seznam utajovaných informací v oblasti působnosti Kanceláře prezidenta republiky. Stupeň utajení u všech položek se pohybuje pouze od nejnižšího („vyhrazené“) k druhému nejnižšímu („důvěrné“). Přitom přístup k informacím utajeným ve stupni „vyhrazené“ umožňuje (zhruba řečeno) zaměstnanci zaměstnavatel (má ho i Mynář a kvůli tomu se NBÚ nemusí žádat o prověrku). Pro seznamování s informacemi s vyššími stupni utajení však už musejí proběhnout procedury, pro něž je příslušný Národní bezpečnostní úřad (NBÚ).

Toto jsou oblasti utajovaných informací v kompetenci Kanceláře prezidenta republiky: zabezpečení českých korunovačních klenotů, plány podzemí Pražského hradu, komplexní systém fyzické, technické a režimové ochrany Pražského hradu, Státního zámku Lány a dalších objektů určených pro potřeby prezidenta republiky a informace o přípravě rozhodnutí prezidenta republiky (včetně amnestie).

Nicméně prezident republiky je ze zákona oprávněn (s vědomím vlády) zadávat zpravodajským službám úkoly a současně je i jedním z adresátů zpravodajských výstupů. Proto jakékoliv bagatelizování této problematiky opravdu není na místě. Spíše opak by Hradu slušel – že by šel v této nijak zvlášť oblíbené disciplíně (ochrana utajovaných informací) příkladem, a dobrovolně by požádal o prověrku na vyšší (než nezbytný) stupeň utajení pro všechny své vedoucí kádry.

Bezpečnostní ředitel – děvečka pro všechno?

Prezident republiky tedy prý utajovanou agendu obsluhuje pomocí kancléřova náměstka (!) a bezpečnostního ředitele. Obojí je špatně.

Pro seznamování s informacemi se stupni utajení vyššími než „vyhrazené“ už musejí proběhnout procedury, pro něž je příslušný NBÚMá-li náměstek kancléře bezpečnostní prověrku, pak ať z něj prezident udělá kancléře a úředníka bez prověrky defenestruje. Jenže to asi prezident neudělá, protože kancléřův náměstek Petr Mužák, který na Hrad přišel kdysi dávno s Klausem, se mu na shánění sponzorů pro Zemanův stranický fanklub ani nepodívá, řečeno slušně. Proč by taky. Pravda je ovšem také to, že Mynář na obcházení sponzorů bezpečnostní prověrku nepotřebuje. Chtělo by se dokonce říci, že naopak.

Co se bezpečnostního ředitele týče, má ze zákona (č. 412/2005 Sb., dále jen „zákon“) ve své funkci dost svých povinností (§ 71 zákona) na to, aby se ještě seznamoval s agendou týkající se i úkolování a informací zpravodajských služeb (ta má být totiž cílena na analytické pracoviště). Je tomu tak u všech bezpečnostních ředitelů, a u tohoto na Hradě obzvláště, neboť se mu tam v nejvyšších místech vyskytuje přinejmenším jedna osoba bez příslušné bezpečnostní prověrky.

Bylo by dobré, kdyby Hrad šel příkladem a uvedl tamní chaos do souladu se zákonem. Podle § 71/3 zákona totiž bezpečnostní ředitel „schvaluje přehled míst nebo funkcí, u nichž je vyžadován přístup k utajované informaci“. Je těžko představitelné, že by mu NBÚ odsouhlasil takovou variantu seznamu, která by neobsahovala místo kancléře. Je tedy nejvyšší čas na to, aby NBÚ provedl cílenou kontrolu na Pražském hradě!

Nekompetentní kancléř?

Zastavme se ještě u té časové prodlevy mezi nástupem kancléře Mynáře do funkce a okamžikem, kdy podá na NBÚ žádost o prověrku (přesněji „žádost o vydání osvědčení fyzické osoby“ podle § 94 zákona). Co je k tomu potřeba? Na počítači vyplnit dotazník, jehož položky jsou uvedeny v § 95 zákona. Přiložit rodný list a doklad o nejvyšším dosaženém vzdělání. Doložit způsob, jakým podnikatel přecházející do státní správy vypořádal své podnikání (vyvázání z firem, nebo svolení nadřízeného). Dodat svou fotografii.

Není-li kancléř schopen tyto záležitosti vypořádat ani více než po půl roce, lze pochybovat dokonce o jeho zaměstnatelnostiTento soubor dokumentů, včetně vyplnění dotazníku, lze skutečně na NBÚ dodat za týden. Současně je možné pro urychlení požádat nejprve o prověrku na stupeň „důvěrné“, která je evidenčního charakteru, a podle seznamu utajovaných informací (příloha k nařízení vlády č. 522/2005 Sb., kterým se stanoví seznam utajovaných informací, ve znění nařízení vlády č. 240/2008 Sb., položka 13) je pro Kancelář prezidenta republiky dostatečná. Další, řekněme již „prestižní“ povýšení prověrky na „tajné“, může pak probíhat po příslušně dlouhou dobu, bez jakékoliv újmy na pověsti.

Proto není-li kancléř schopen tyto záležitosti vypořádat ani více než po půl roce, lze nejen pochybovat o jeho kompetentnosti, ale dokonce o jeho zaměstnatelnosti. Kancléř Mynář se však v podnikání pohyboval jako ryba ve vodě. Nechce-li ze sebe dělat náhle duševně zméněcenivšího se, pak bude problém jinde. A je-li problém jinde, je pravděpodobné, že ho zjistí i bezpečnostní prověrkáři. To by docela logicky vysvětlovalo, proč kancléř Mynář váhá s podáním žádosti na NBÚ, protože je více než pravděpodobné, že by NBÚ zase váhal vydat mu „platné osvědčení fyzické osoby“.

Prověrka ze zákona

Zastavme se ještě u jedné okolnosti, kterou je takzvaný „zvláštní přístup k utajované skutečnosti“ (§ 58 zákona). Osobami, které mají přístup k utajované informaci všech stupňů utajení bez platného osvědčení fyzické osoby a poučení (tedy bez „bezpečnostní prověrky“), jsou prezident republiky, poslanci a senátoři Parlamentu ČR, členové vlády, veřejný ochránce práv – ombudsman a zástupce ombudsmana, soudci a prezident, viceprezident a členové Nejvyššího kontrolního úřadu.

Stane-li se Mynář poslancem, bude  „ze zákona prověřen“ člověk, jenž by měl asi problémy projít bezpečnostní prověrkou jako normální fyzická osobaZ uvedeného vyplývá další aspekt onoho prezidentova výroku o tom, že kancléř Mynář možná skončí ve své funkci, bude-li zvolen poslancem. Pak by nastala skutečně bizarní situace, kdyby byl „ze zákona prověřen“ člověk, který by měl pravděpodobně problémy projít bezpečnostní prověrkou jako normální fyzická osoba.

Mohl by se dokonce jako poslanec stát i členem kontrolního orgánu pro zpravodajské služby. Kdeže jsou ty doby, kdy museli členové těchto komisí podstoupit běžný bezpečnostní screening! Chvíli je nehlídáte, a už poslanci udělají ze systému ochrany utajovaných skutečností kůlničku na dříví!

Zákon si změnili, celou vládu „ze zákona prověřili“, všechny poslance i senátory. A všechny tyto osoby se mají nebo mohou podílet na úkolování a kontrole zpravodajských služeb. Není pak divu, že ty se před nimi uzavírají a konspirují, jak jen mohou, chtějí-li být jen trochu účinné. Jenomže jsou bez účinné kontroly, což zase zvyšuje rizika, která jsou spojena s činností zpravodajských služeb obecně.