Jedinou šancí je udělat něco s fosilní ekonomikou

„Lesy chřadnou, ubývá aktivních lesních porostů, a to se na uhlíkové stopě projevuje velmi nešťastným způsobem. Masivní odumírání se muselo jednoznačně projevit. I když znovu zalesníme, bude trvat dlouho, než začne les znovu ukládat,“ říká v rozhovoru Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe).

Eliška Nová 9.3.2020
Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR... | foto: Tomáš Vynikal
Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR...

Mohlo by se zdát, že kůrovec za sebou namísto lesů zanechává holé nic, jež je však opepřené emisemi, které by stromy pohltily. Současná kalamita lýkožrouta ukazuje, nakolik jsou lesy přínosné. A konkrétně. Od devadesátých let až do roku 2017 pohltily zhruba pět procent celkových emisí skleníkových plynů v Česku. Zdá se to málo? Možná ano. Nikoli však při pohledu, jak s procentem zahýbal kůrovec.

„O tuto pětiprocentní úsporu jsme v roce 2018 přišli a lesy včetně následných produktů ze dřeva naopak představovaly příspěvek k celkovým emisím ve výši zhruba čtyř procent,“ řekl Emil Cienciala z Ústavu pro výzkum lesních ekosystémů. Miniaturní brouk znamená nejen ztrátu přírodního bohatství, ale i více škodlivin ve vzduchu, o devět procent. A to není málo. Pravdou je, že stále méně oxidu uhličitého lesy ukládají už od devadesátých let. Propad akceleroval v roce 2015, v jednom z nejteplejších a nejsušších roků, kdy kůrovec začal ničit stromy na severní Moravě.

Miniaturní brouk znamená nejen ztrátu přírodního bohatství, ale i více škodlivin ve vzduchu, o devět procent. A to není málo. Pravdou je, že stále méně oxidu uhličitého lesy ukládají už od devadesátých let. Propad akceleroval v roce 2015.

Odumírání lesů se projeví hned. „Potřebujeme urgentně zalesnit současné holiny po vytěžených porostech a zastavit další postup kůrovcové kalamity. Musíme výrazně změnit obhospodařování lesů, aby lesníci mohli efektivně uplatnit známé moderní a pěstební postupy a adaptační opatření k lesům,“ vyjmenovává Cienciala. K tomu dle něho patří přirozená obnova, a s tím související potřeba snížit počet přemnožené spárkaté zvěře, jež ožírá malé listnaté stromky, či pěstování druhově a věkově pestrých porostů. K opatřením patří i lepší hospodaření s vodou v lesích a v krajině.

„Současnou kalamitu možná zastavíme do dvou až tří let. Uhlíková bilance se může následně rychle otočit k čistým propadům emisí. Ale výrazné zlepšení celkového stavu hospodářských lesů může vyžadovat desítky let,“ míní Cienciala. Michal Marek, ředitel Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR (CzechGlobe), je v rozhovoru skeptičtější:

„Italští kolegové udělali pokus: změřili, jak se uhlík ukládá na ploše, kterou smýtili a znovu zalesnili. Trvalo deset let, než začala být celá plocha aktivním úložištěm. Teď si představte, že nám ke kůrovci nedej bože přibude vítr. Kdyby v obdobích sucha přišel, stačil by jeden ohýnek a jsme na tom stejně jako v Austrálii.“ Lesy mohou sehrát významnou roli ve změnách klimatu, což si uvědomuje Evropa i OSN, potažmo její klimatický panel. Co se týče starého kontinentu, dle dat z loňska dokážou lesy pohltit okolo deseti procent z celkových zdejších emisí skleníkových plynů.

Lesy mohou sehrát významnou roli ve změnách klimatu, což si uvědomuje Evropa i OSN, potažmo její klimatický panel. Co se týče starého kontinentu, dle dat z loňska dokážou lesy pohltit okolo deseti procent z celkových zdejších emisí skleníkových plynů.

Největší zásluhu na tom mají Finsko, Francie, Německo, Itálie, Polsko, Španělsko a Švédsko. Zalesněné plochy těchto zemí tvoří dohromady víc než 70 procent lesních ploch v unijní sedmadvacítce. OSN ve zprávě z loňského roku uvádí, že lesy, potažmo nedotčená krajina, pohltí z ovzduší bezmála 30 procent všech emisí oxidu uhličitého, který patří v úhrnu skleníkových plynů k nejpodstatnějším, na světě. Stejná zpráva uvádí, jaký dopad má devastace krajiny včetně vypalování lesů. To vše může za neuvěřitelnou čtvrtinu celkových emisí skleníkových plynů.

LIDOVÉ NOVINY: Českou republiku už několikátým rokem sužuje kůrovcová kalamita. Jakou roli lýkožrout smrkový sehrává v uhlíkové stopě naší země?

MAREK: Lesy pro nás vždy byly z hlediska bilance uhlíku významné. Jsou dlouhověké, mají velkou rozlohu, a jsou tedy velice významným hráčem. Víme to i díky tomu, že máme po republice ve všech typech ekosystémů sondy, které dokladují, jak významným úložištěm uhlíku lesy jsou.

LIDOVÉ NOVINY: Nám lesy požírá kůrovec, v Austrálii hoří. Australská uhlíková stopa na tom asi teď nebude o moc lépe než ta naše, že?

MAREK: To máte pravdu. Podobně to je s loňskými požáry v Amazonii nebo na Borneu. Vždy se to okamžitě projeví.

LIDOVÉ NOVINY: Co tedy teď s tím, když nám lesy nefungují?

Lesy pro nás vždy byly z hlediska bilance uhlíku významné. Jsou dlouhověké, mají velkou rozlohu, a jsou tedy velice významným hráčem.

MAREK: Jediná šance je provést něco s fosilní ekonomikou. Jsem realista a je mi jasné, že nejde ze dne na den vypnout elektrárny nebo zavřít výtopny. Ale určitým technologickým pokrokem si můžeme pomoci. Že to bude drahé, není pochyb. Před dvěma týdny byla u nás delegace z Tchaj-wanu, představila nám elektrárnu, u níž jsou vysoké kolonie řas, jež fotosyntézou odeberou oxid uhličitý a vyčistí od něj kouř. A pak řasy použijí třeba jako hnojivo na pole nebo je dají kravám.

LIDOVÉ NOVINY: Kdybychom byli pilní, chovali se uvědoměle a dělali všelijaká opatření, za jak dlouho budeme moci říct, že klimatu už nedáváme tolik zabrat?

MAREK: I za předpokladu, že se nám bude vše dařit, bude uhlíková stopa přítomná ještě několik dalších desítek let. Teprve pak začne docházet k nějaké nápravě. Já k tomu říkám: Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my? Druhá věc je, že já se zlepšení určitě nedožiju a vy nejspíš taky ne. Jinou otázkou je, kdy se vše začne lámat a kdy se strašlivé grafy celosvětových emisí zastaví a začnou zase klesat. To může být i za čtyři nebo pět let.

LIDOVÉ NOVINY: Utáhne to uvědomělá Evropa?

MAREK: Nemám rád takové to říkání „to ne my, to Indové nebo Číňané“. To není pravda. Číňané v boji proti klimatu teď dělají strašně mnoho a Indie k tomu dojde postupně také, společnost to dotlačí. Když jsem byl v listopadu v Dillí, míra smogu, která tam byla, rozhodně není k žití.

LIDOVÉ NOVINY: S čím začíná Čína přicházet?

Jsem realista a je mi jasné, že nejde ze dne na den vypnout elektrárny nebo zavřít výtopny. Ale určitým technologickým pokrokem si můžeme pomoci. Že to bude drahé, není pochyb.

MAREK: Čínský prezident Si Ťin-pching si uvědomuje, že nové bezuhlíkové technologie mohou být velmi zajímavé i komerčně. Takže Čína sice je obrovským znečišťovatelem, ale na straně druhé tlačí na nové technologie.

LIDOVÉ NOVINY: Při návštěvě Evropské agentury pro životní prostředí v Kodani jste zmínil, že vzrůstající koncentrace oxidu uhličitého přináší změny na úrovni genetické informace. Jak přesně?

MAREK: Existují studie, které ukazují, že pod vlivem vyšší koncentrace dochází k určitým změnám. Ale jsou to experimenty, ve kterých jsou koncentrace vysoké osm set tisíc prachových částic, reálné koncentrace se pohybují okolo čtyř stovek. Nárůst až na takové hodnoty úplně nehrozí. Ale ukazuje se, že když se zvýší koncentrace oxidu uhličitého na dvojnásobek oproti současnosti, mění se nutriční kvalita mouky.

LIDOVÉ NOVINY: V rámci své práce navštěvujete řadu zemí. Co ze světového přírodního bohatství se kvůli globální změně už ztratilo?

MAREK: Asi hodně. Stačí vzpomenout zmíněnou Austrálii. Počet uhynulých zvířat jde až do miliard. Navíc je to šílený zásah do biodiverzity. Globální změna mimo jiné vyžaduje obrovské transporty, třeba nafty, když se stane nehoda, je to neštěstí. Globalizace přináší na jedné straně třeba pokles chudoby, na straně druhé hrozná rizika.

Kdy, když ne teď? Kdo, když ne my? Jinou otázkou je, kdy se vše začne lámat a kdy se strašlivé grafy celosvětových emisí zastaví a začnou zase klesat. To může být i za čtyři nebo pět let.

Moji kolegové porovnávali reakci vyspělé a nevyspělé společnosti na přírodní katastrofy. Využili k tomu Bangladéš a New Orleans. V Bangladéši mají povodně každé dva roky a místní primitivní společnost se dokáže otřepat a reaguje mnohem svižněji. V New Orleansu se sesypal celý systém a společnost byla úplně paralyzovaná. Vyspělá společnost je strašně křehká. Představte si například, že by třeba Praha byla dva dny bez proudu. To by byl konec.

LIDOVÉ NOVINY: Je něco, co člověk dělá a co pro vás z hlediska globální změny představuje hotové zvěrstvo?

MAREK: Globální změna je především nový fenomén naší civilizace. Nemá smysl polemizovat, jestli se to děje kvůli tomu, co dělají lidé, nebo jestli se hýbe zemská osa a podobně. Není to podstatné. Podstatné je, že problém existuje, začíná ovlivňovat naše žití. Za určité zvěrstvo považuji ignorantství. Taková ta představa: to se někde děje, ale mě se to netýká. Považuji to za velmi nebezpečné.

LIDOVÉ NOVINY: S tím asi jen tak nehnete.

MAREK: Jasně, ale zůstává otázka, jak se podaří společnost vychovat, aby, stejně jako když každý v 21. století provádí ranní hygienu, zařadil do svého portfolia i hygienu environmentální. V tom máme obrovský dluh, bude to obrovská práce, ale bez ní to nedáme. Je to jako se smrtí. Všichni víme, že jednou přijde, ale nemyslíme na to ve svém denním chování. Stejné je to s globální změnou. Jako bychom věděli, že něco přijde, ale teď to ještě nebudu řešit, koupím si nové auto, odletím letadlem na Maledivy, protože žiju právě teď.

Nemám rád takové to říkání „to ne my, to Indové nebo Číňané“. To není pravda. Číňané v boji proti klimatu teď dělají strašně mnoho a Indie k tomu dojde postupně také, společnost to dotlačí.

Dnešní společnost si neumí říct, že se v něčem bude chovat umírněně. Ještě jsme tam nedozráli. Mladá generace je k tomu možná blíž. Co mě děsí ze všeho nejvíc, je odmítání skutečnosti a toho, že i já s tím mohu něco dělat. Moje heslo je: jednám lokálně, myslím globálně. Předkládáme s kolegy na stůl argumenty, ukazujeme, že máme ke klimatologii a k ekologii vědecký přístup, přesto narážíme na něco, co hraničí až s hysterickou nenávistí. Lidé nám spílají, co strašíme.

LIDOVÉ NOVINY: Prostupuje to ignorantství v Česku dolních deset milionů, jak by řekl Miloš Zeman, nebo je to patrné všude?

MAREK: To platí všude. Má to však i druhou stránku, loni jsem byl pozván na různé informační přednášky různými vrcholnými managementy. Ať už plynáren, či vodáren. Byznysmeni jsou najednou s globální změnou konfrontováni a nejsou uzavřeni řešením. Je také vidět, že spoustu věcí nikdy předtím neslyšeli. Lidé to nevnímají. Environmentální cítění, respektive mluvení jako bychom přidělovali extrémním názorům – nemějte děti, přestaňte jíst maso. Na základě toho si pak velká většina lidí udělá zkratku. Mají dojem, že jim někdo něco káže, chce je omezit, něco jim zakázat.

LIDOVÉ NOVINY: Když říkáte všude, jaké jsou rezervy na vládní úrovni?

MAREK: Základním problémem je, že chybějí politici s vizí, každý se chová v rámci svého čtyřletého volebního období. Máme třeba Národní investiční plán, který počítá s rozvojem, zabývá se tím, co nás trápí, chybějícími dálnicemi a dalším. Ale chybí mi v něm určitý vklad do budoucna, který by se týkal rozvoje výzkumu, vzdělávání. A když jsem se nedávno koukal na kongres jedné nejmenované strany, pochopil jsem, že vize je jediná: vyhrát volby.

LIDOVÉ NOVINY: Ve světě to ale asi není příliš jinak, nebo snad ano?

Globální změna je především nový fenomén naší civilizace. Nemá smysl polemizovat, jestli se to děje kvůli tomu, co dělají lidé, nebo jestli se hýbe zemská osa a podobně. Není to podstatné. Podstatné je, že problém existuje, začíná ovlivňovat naše žití. Za určité zvěrstvo považuji ignorantství.

MAREK: Není. Zase připomenu Austrálii nebo Brazílii, kde jsou s tím přímo konfrontováni a staví se k tomu strašně.

LIDOVÉ NOVINY: Jak si vysvětlit, že v jiných zemích jsou tak daleko? Skandinávie je ukázkovým příkladem toho, jak se chovat ekologicky.

MAREK: Skandinávie je historicky jiná. Je-li to dáno tím, že podmínky pro život tam byly vždy tvrdé a lidé odjakživa věděli, že jim příroda umí dát pohlavek, nevím. Měl jsem štěstí, že jsem delší dobu ve Švédsku žil, tudíž mě nepřekvapuje, že Greta (klimatická aktivistka Greta Thunbergová – pozn. red.) přišla odtud. Souvisí to i se zráním společnosti. Vzpomínám si, jak Pavel Tigrid říkal, že nám bude lépe, až tu nebudou bohatí, ale zámožní lidé, kteří budou část svého majetku věnovat ve prospěch společnosti. Díky bohu se už objevují filantropové, kteří nehromadí peníze pod stolem.

LIDOVÉ NOVINY: Dělá vám Greta medvědí službu?

MAREK: Greta říká něco, co vědecká komunita už deset patnáct let ví, a nikdo ji nebere vážně. Nejde o to, je-li to malá holka nebo je-li hysterická. Připomíná mi Pannu orleánskou. Každý se zajímá o to, kdo to řekl a jak to řekl. Nikoho nezajímá, co řekl. Měli bychom mluvit o tomtéž co Greta, což neznamená, že se máme strašit. Greta je impulz. A jestli zvedne aspoň mladou generaci, je to velký příslib. My bychom je měli vnímat, ne je okřiknout, aby mazali zpátky do školy.

LIDOVÉ NOVINY: Greta při cestování volí loď namísto letadla. V čem se nejvíc umírnit, aby to mělo smysl?

Dnešní společnost si neumí říct, že se v něčem bude chovat umírněně. Ještě jsme tam nedozráli. Mladá generace je k tomu možná blíž. Co mě děsí ze všeho nejvíc, je odmítání skutečnosti a toho, že i já s tím mohu něco dělat. Moje heslo je: jednám lokálně, myslím globálně.

MAREK: Stačí srovnat si svůj spotřební koš. Uvědomit si, že když teď není v Česku sníh, neznamená to, že sednu na letadlo a pojedu si zalyžovat jinam. Žijeme sice ještě ve vodním blahobytu, ale je nutné sprchovat se dvakrát až třikrát denně? Objevujeme najednou, že máme vysokou spotřebu masa. Copak naše babičky měly každý den na stole maso?

Myslíme si, že když spoustu věcí nebudeme dělat, zlomí nám to vaz; přitom lidé tak žili. Neznamená to, že se máme vracet na stromy. Ani to neznamená, že když se přizpůsobíme, přijdeme o pracovní místa. Najděte mi někoho, kdo v Praze vyrábí halapartny. Kdybyste hledala, asi byste nějakého našla. Ale kdybyste žila v roce 1620 za třicetileté války, prodejce halaparten bude stát na každém rohu.

LIDOVÉ NOVINY: Prožívá Česko klimatickou změnu v nějakém ohledu jinak než ostatní?

MAREK: Je tady pořád dost silný spotřebitelský hlad. A jsme neposlušní. Nejsme náchylní k tomu, abychom přijali pravidla a chovali se podle nich. Co se týče dopadů, je to sucho a kůrovec. U nás je to intenzivnější.

LIDOVÉ NOVINY: Chybí nám život na venkově? Lidé spjatí s krajinou?

Základním problémem je, že chybějí politici s vizí, každý se chová v rámci svého čtyřletého volebního období. Máme třeba Národní investiční plán, který počítá s rozvojem, zabývá se tím, co nás trápí, chybějícími dálnicemi a dalším. Ale chybí mi v něm určitý vklad do budoucna, který by se týkal rozvoje výzkumu, vzdělávání.

MAREK: Venkovská společnost se vlivem obrovské změny v zemědělství rozlomila. Přitom je velmi důležitá. Znám několik rodinných farem, kde vzniká určitý sociální kontakt, vztah nejen ke krajině, ale i k pokračování rodu. Díky portálu Intersucho, který monitoruje stav sucha v republice, se setkáváme se spoustou lidí, kteří hospodaří v krajině. Nemůžu říct, že by to byli ignoranti. Ani nejsou tak hloupí. Ale žijí v systému, který je táhne tam, kde vydělají. Navíc je to systém robustní.

Udělat razantní, rychlé změny skoro ani nejde. Restituce zanechaly za sebou také obrovské množství majitelů, kteří nepracují na vlastní půdě. Když má někdo půdu pronajatou třeba na pět let, asi do ní výrazně investovat nebude. Z kavárny Slavie se to lehce říká, ale je to mnohem těžší. Pravda však je, že naše krajina působí dojmem unavené, kašlající staré dámy, po které chceme, aby každý rok tančila kvapík. Donekonečna to nejde.

Michal Marek (66)

  • Vystudoval lesnickou fakultu v Brně, pak si na Univerzitě Karlově doplnil postgraduální kurz na zpracování dat v experimentálním výzkumu.
  • Člen švédské královské akademie zemědělských a lesnických věd.
  • Působil na různých vědeckých a akademických pracovištích, od roku 2011 je ředitelem centra excelence pro výzkum globální změny Akademie věd Czechglobe.