Je-li třeba, české nemocnice i celé zdravotnictví se umějí zmobilizovat

„Česko má možná i víc než dostatek nemocničních lůžek. Pouze asi nejsou správně rozčleněná. Jako poučení z covidu bychom měli dopracovat jasnou strukturu našeho zdravotnictví,“ říká v rozhovoru Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové.

Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradce Králové. foto: Foto Martin VeselýMAFRA

Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradce Králové.

Epidemie ukázala, jak důležité je mít pro podobné situace jednu „hlavu“, jež v krizových okamžicích umí centrálně řídit systém poskytování zdravotní péče, říká v rozhovoru Vladimír Palička, ředitel Fakultní nemocnice Hradec Králové. A dodává: „Chci před všemi zdravotníky smeknout, byl to neskutečný výkon.“

LIDOVÉ NOVINY: Co vám uplynulý „covidový“ rok řekl o provozu nemocnice?

PALIČKA: Byl to hodně složitý rok, o provozu nám řekl možná víc než mnohé roky před ním. Ne že by se neobjevovaly menší epidemie i v minulosti, ale nikdy za našeho života v takové míře. Možná jsme ji v počátku všichni brali trochu na lehkou váhu, že přejde jako ty předchozí. Dokonce i znepokojivé zprávy z Itálie loni na jaře nechávaly některé lidi u nás až moc klidnými.

Byl to hodně složitý rok, o provozu nám řekl možná víc než mnohé roky před ním. Ne že by se neobjevovaly menší epidemie i v minulosti, ale nikdy za našeho života v takové míře. Možná jsme ji v počátku všichni brali trochu na lehkou váhu, že přejde jako ty předchozí.

I v době, kdy už byla situace opravdu špatná, tam vyrazili lyžovat. Důležitý poznatek mám takový, že když je to třeba, naše nemocnice i celé české zdravotnictví se umějí zmobilizovat do netušených možností a aktivit. Chci před všemi zdravotníky smeknout, byl to neskutečný výkon.

LIDOVÉ NOVINY: Uvízl vám v hlavě nějaký motiv, který se tou krizí vyvinul?

PALIČKA: Za prvé to bylo zjištění, že je třeba účelně reagovat a něco dělat, nejlépe hned – a vzápětí přicházely nabídky lidí, kteří to dělat chtěli. Chodili s nápady, někdy se snažili až moc. Mysleli to dobře, chtěli pomoci. Pak tu byli lidé, které epidemie hodně vyděsila. A to vůbec nemyslím zle.

Zdravotníci jsou zvyklí na mnohé, někteří ale byli vystrašení, když nakažení začali ve větších počtech umírat. Nedivím se. Nechť se nikdo neurazí, ale když se třeba sestra z klidné ambulance dostane na lůžkové oddělení, kde jí pod rukama denně zemřou jeden dva lidé, je to obrovský šok a obrovská psychická zátěž.

LIDOVÉ NOVINY: Seznali jste něco, v čem už nešlo v průběhu epidemie pokračovat?

Zdravotníci jsou zvyklí na mnohé, někteří ale byli vystrašení, když nakažení začali ve větších počtech umírat. Když se třeba sestra z klidné ambulance dostane na lůžkové oddělení, kde jí pod rukama denně zemřou jeden dva lidé, je to obrovský šok a obrovská psychická zátěž.

PALIČKA: Jistě to nebylo jen u nás, ale infekční kliniky obecně měly nějak nastavený počet lůžek v „klidovém“ stavu a ta z logických důvodů nebyla systematicky plná celý rok. Zároveň ale pracoviště infekčních klinik nebyla připravená personálně, měla málo lidí. To bylo špatně.

Jsme pečlivě a efektivně vedená nemocnice, což však také znamená, že nemáme příliš velké či zbytečné rezervy. Když dorazila covidová vlna, ukázalo se, že jsme se rázem ocitli na hraně personálních možností. Nebylo z čeho čerpat. Z toho se musíme poučit. A též nezanedbávat laboratoře, kde naši lidé pracovali bez řečí denně od brzkého rána do dvou v noci.

LIDOVÉ NOVINY: V návaznosti na to, vzpomínáte ještě na nápady staré jen několik let, kdy se měla část lůžek v nemocnicích rušit?

PALIČKA: To je složitá věc, která se netýká pouze covidu, jenž na ni jen poukázal a zdůraznil ji. Česká republika má možná i více než dostatek nemocničních lůžek (nebudeme-li mluvit o akutní epidemii koronaviru). Jen asi nejsou správně rozčleněná. Jako poučení z covidu bychom měli dopracovat jasnou strukturu našeho zdravotnictví. Razantně se například ukázalo, že je nutné posílit páteřní síť zdravotnických zařízení.

Bez institucí, jako jsou fakultní nemocnice, krajské nemocnice či ještě lépe všechny ty přímo řízené, to totiž nepůjde. Těší mě, že kdykoliv některý z ministrů zdravotnictví k něčemu zavelel, „fakultky“ šly a udělaly to. Ale něco nařizovat někomu, kdo spadá pod kraj či soukromníka, se dělá hůře.

LIDOVÉ NOVINY: Z něčeho byste ubral v malých nemocnicích?

Když dorazila covidová vlna, ukázalo se, že jsme se rázem ocitli na hraně personálních možností. Nebylo z čeho čerpat. Z toho se musíme poučit. A též nezanedbávat laboratoře, kde naši lidé pracovali bez řečí denně od brzkého rána do dvou v noci.

PALIČKA: Ne nutně. Jsou potřebné a je dobré, že k nim lidé mají přístup víceméně na celém území republiky, zejména starší lidé. Ne vždy je ale důvod, aby poskytovaly komplexní a špičkovou péči. Tím neútočím na malé okresní nemocnice. Sám jsem v jedné 14 let působil. Ale není možné tam dělat například kardiochirurgické výkony, čímž trochu přeháním. Je však nutné jasně říci, kdo dělá co.

Medicína totiž postupuje velmi rychle, přináší bezmála technologické a léčebné zázraky. Jenže ty lze dělat jen na několika málo místech. Vidíme to na akutních infarktech. Od doby, co se přesunuly do specializovaných kardiovaskulárních center, se na infarkty neumírá zdaleka tolik jako dříve.

LIDOVÉ NOVINY: Co si představujete pod souslovím „silná páteřní síť“? Velkou státem řízenou nemocnici v každém kraji?

PALIČKA: Za takovou formu bych se přimlouval. Velké krajské nemocnice by se na takové struktuře měly aktivně podílet. A ještě k tomu přímému řízení – přinejmenším metodicky řízené státem by být určitě měly.

LIDOVÉ NOVINY: Aby ministerstvo mohlo v momentech krize převzít otěže?

Těší mě, že kdykoliv některý z ministrů zdravotnictví k něčemu zavelel, „fakultky“ šly a udělaly to. Ale něco nařizovat někomu, kdo spadá pod kraj či soukromníka, se dělá hůře.

PALIČKA: Ano, typicky například za nouzového stavu. Tímto směrem by to jít mělo.

LIDOVÉ NOVINY: K čemu by taková „horká linka“ na resort zdravotnictví byla?

PALIČKA: K jednotnému postupu. To je totiž velmi důležité. Jako úžasná věc se v krizi ukázalo zřízení krajských koordinátorů intenzivní péče. Najednou dostali pravomoc řídit intenzivní péči v celém kraji, bez rozdílu na zřizovatele nemocnice. Nechť to je příkladem, že v krizovém okamžiku musí přijít někdo, kdo centrálně řídí systém péče. A je jedno, komu ta nemocnice patří. Protože pacienti nepatří nikomu, jsme to my všichni. Podobně nediferencovat se mělo i v testování, všude se mělo dělat to samé.

LIDOVÉ NOVINY: Epidemie opadá, jaké změny hodláte ve vaší nemocnici zavést?

PALIČKA: Například u nás máme zoufale málo plicních lůžek, obzvlášť covid na to poukázal, přitom problém s tím bude i po odeznění krize. Někteří dříve ohrnovali nos nad plicními léčebnami, argumentovali, že tuberkulóza mizí. Jenže to není pravda, zejména když přibývají plicní karcinomy. Pneumologie obecně musí být posílená. Rozšířit chceme i naše možnosti a kapacity laboratorních výkonů. Platí, že bez laboratoří bychom covid vůbec nezvládli.

LIDOVÉ NOVINY: Kam by peníze kromě investic do nových lůžek a laboratoří ještě měly směřovat?

Medicína postupuje velmi rychle, přináší bezmála technologické a léčebné zázraky. Jenže ty lze dělat jen na několika málo místech. Vidíme to na akutních infarktech. Od doby, co se přesunuly do specializovaných kardiovaskulárních center, se na infarkty neumírá zdaleka tolik jako dříve.

PALIČKA: Zkusím teď přeskočit covid. Před 20 lety se začalo mluvit o potřebě snižování počtů lůžek, sám jste na to narazil. Tehdy to možná vypadalo jako správné rozhodnutí, ale dnes je to jinak. Zásadně se totiž mění struktura pacientů. Fungujeme ve městě, kde žádná další nemocnice není, v důsledku čehož poskytujeme zdravotní péči od úplného základu až po velmi specializovanou.

Na nás se však teď valí superintenzivní a superspecializovaná péče. Potřebujeme dramaticky rozšířit kapacity intenzivních lůžek pro péči, kterou nemůže poskytovat nikdo jiný než fakultní nemocnice. V okresní nemocnici udělají dobrou práci, ale v určitou chvíli nároky na léčbu přesáhnou její technické možnosti a pacient putuje k nám.

LIDOVÉ NOVINY: Stojíte v čele nemocnice navázané na výuku nových zdravotníků. Neměl by se změnit i přístup k jejich vzdělávání?

PALIČKA: S plnou odpovědností říkám, že ano. Je třeba navázat na rozhodnutí vlády z minulého roku, kterým navýšila počty studentů lékařských fakult o 15 procent. Mělo se to stát už dávno, do praxe se ten krok promítne za deset let. Ale není to jen o kvantitě, ale i o kvalitě. Výuka musí být více cílená do praxe, v kombinaci s rozumně pojatým teoretickým základem.

Jako úžasná věc se v krizi ukázalo zřízení krajských koordinátorů intenzivní péče. Najednou dostali pravomoc řídit intenzivní péči v celém kraji, bez rozdílu na zřizovatele nemocnice. Nechť to je příkladem, že v krizovém okamžiku musí přijít někdo, kdo centrálně řídí systém péče. A je jedno, komu ta nemocnice patří.

Každý student medicíny by měl strávit nemalou dobu na akutním příjmu nemocnice a umět se tam orientovat. Celá výuka musí masivně posílit klinickou stránku a připravit studenty pro výkon praxe. Je třeba postupovat účelně, nepřehánět a volit racionální diagnostický i terapeutický postup.

LIDOVÉ NOVINY: Týká se nedostatek lidí veškerého personálu nemocnice? Během koronakrize chyběly zejména zdravotní sestry.

PALIČKA: Zdravotnické profese je nutné lépe stratifikovat. Péče o pacienta zahrnuje obrovské spektrum lidí, od špičkových specialistů přes kvalifikovanou sestru až po sanitářku. Pacient, i ten napojený na špičkové přístroje, všechny tyto aspekty vnímá velmi citlivě – včetně toho, že ho někdo uchopí za ruku, že s ním promluví, že mu pomůže. Máme velmi kvalifikovaný personál a třeba sestrám bychom měli přenechat část odpovědnosti a nechat je dělat složitější úkony.

Například v Anglii, což není model obzvlášť skvělého zdravotnictví, provádějí ultrazvukové vyšetření srdce běžně sestra. U nás jde o zásadně lékařský výkon. Přitom sestra by jej svedla, pokud ji to někdo naučí a dostala by odpovídající pravomoci a odpovědnost.

LIDOVÉ NOVINY: Nebraly se pomocné profese, jako je sanitářka, dosud trochu na lehkou váhu?

Potřebujeme dramaticky rozšířit kapacity intenzivních lůžek pro péči, kterou nemůže poskytovat nikdo jiný než fakultní nemocnice. V okresní nemocnici udělají dobrou práci, ale v určitou chvíli nároky na léčbu přesáhnou její technické možnosti a pacient putuje k nám.

PALIČKA: Určitě ano. Covid to však změnil. Když slyšíte zpovědi lidí, kteří překonali covid, slyšíte o úžasných děvčatech, která na ně byla hodná a starala se o ně.

LIDOVÉ NOVINY: Není teď prostor ke zvážení práce s personálem, jaké benefity poskytujete?

PALIČKA: V tom mám svědomí čisté, o naše lidi se staráme. A často to ani není jen otázka peněz, mnohdy přestávají být tím nejdůležitějším. Bez nich to nejde, ale čím dál víc si lidé začínají vážit kvality života. A třeba práce sester na jednotkách intenzivní péče je velmi náročná, ale také velmi slušně ohodnocená. Některé proto teď přicházejí a říkají mi, že by si zkrátily úvazek na 0,8. Získají tím třeba delší víkend.

Byť přijdou o nějaké peníze, už je to tolik nebolí, nejsou pro ně tím stěžejním. Všichni chtějí mít kvalitní život a mít dostatek času na rodinu, s čímž rostou i nároky. A je to tak správně. Sám jsem ze starší generace a jsem v práci pořád – což není zásluha, ale chyba. Mým úkolem jako manažera je umožnit jim mít krásnou práci, ale také dát prostor pro solidní a plnohodnotný soukromý život.

LIDOVÉ NOVINY: Před volbami některé strany přicházejí s nápadem, jak dostávat do nemocnic více peněz. Mluví se třeba o nadstandardech. Jak se na ně díváte?

Péče o pacienta zahrnuje obrovské spektrum lidí, od špičkových specialistů přes kvalifikovanou sestru až po sanitářku. Pacient, i ten napojený na špičkové přístroje, všechny tyto aspekty vnímá velmi citlivě – včetně toho, že ho někdo uchopí za ruku, že s ním promluví, že mu pomůže. Máme velmi kvalifikovaný personál a třeba sestrám bychom měli přenechat část odpovědnosti a nechat je dělat složitější úkony.

PALIČKA: Bylo by to možné. Ale v tomto případě nejde jen o peníze. Když už jsme se bavili o kvalitě života zdravotníků, důležitá je i kvalita života pacientů. Někteří mají větší nároky. Náš systém určuje, co je minimum služeb, jež se nemocnému dostat musejí. A mezi to nepatří třeba velkoplošná televize na pokoji. Chcete-li ji mít, můžeme ji případně nabídnout, pokud si něco připlatíte. Podobné hotelové služby nejsou problém. Ten vzniká až při diskusi, zda má pacient dostat ten či onen kloub a za kolik to bude.

LIDOVÉ NOVINY: V Česku kvapem stárne populace, což si vyžádá více následné péče než přímo té akutní. Jak reagovat?

PALIČKA: Právě proto musíme mít vybudovanou jasnou strukturu zdravotní péče v zemi. Musíme mít superspecializovaná pracoviště, jako jsou fakultní nemocnice, ale také dostatek těch, které poskytnou kvalitní péči a medicínu na doléčení a dotažení rekonvalescence. Na to už pacient nemusí ležet třeba na kardiochirurgii.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo by se o to měl postarat?

PALIČKA: Mělo by to být součástí běžné zdravotní péče. Nemá jít o nadstandard, ale ani o hospicovou či paliativní péči. Prostě normální doléčení. Vezměte si výměnu kyčelního kloubu. To je už standardní operace, dotyčný může od nás odejít během tří čtyř dnů. Měl by zamířit na krátkou dobu na rehabilitační kliniku a pak třeba na pár týdnů na doléčení někam, kde mu nohu dobře rozcvičí. K tomu není třeba, aby ležel ve fakultní nemocnici. Kapacita špičkových pracovišť musí být soustředěna především na to, co se jinde udělat nedá.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.