Je export zbraní morálně omluvitelný?

V evropských zbrojovkách se vyrábějí precizní zbraně. Můžeme delegovat ničivý potenciál vlastní techniky na primitivní, predemokratické společnosti, které na novou techniku nejsou připraveny?

János Boros 12.10.2015
V průběhu jednání o odzbrojení obchod se zbraněmi narostl o čtvrtinu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy V průběhu jednání o odzbrojení obchod se zbraněmi narostl o čtvrtinu | foto: Shutterstock
V průběhu jednání o odzbrojení obchod se zbraněmi narostl o čtvrtinu

Ne vždy nás při pohledu na davy, jež proudí do Německa, napadne, že tito lidé prchají před válkou, která zuří v jejich vlasti. Ve válce se používají zbraně, přeičemž jejich velká část byla vyrobena v Evropě, především v Německu, Francii, Velké Británii a ve Švédsku. Lze však mezi nimi objevit i zbraně z produkce amerických zbrojovek.

Střílí se německy (Man schießt deutsch), píše týdeník Die Zeit; Lidé prchají před německými zbraněmi, prohlašuje časopis v titulku svého dalšího článku. Syrský uprchlík křičí do tváře německého novináře: „Prcháme i před vašimi zbraněmi!“

Motor hospodářského rozkvětu

V evropských zbrojovkách se vyrábějí neobyčejně precizní zbraně s mimořádně dobrou mechanikou, poměrně malou hmotností, snadnou údržbu i spolehlivým přísunem střeliva. Inženýři, zaměstnanci a dělníci chodí každý den do práce a s velkým nasazením a pečlivostí pracují na vývoji a výrobě dalších zbraní. Jsou mezi nimi starousedlíci i přistěhovalci, křesťané, muslimové i lidé bez vyznání. Při výrobě a prodeji zbraní konfese nehraje roli.

Západoevropský a v rámci něj obzvlášť německý zbrojní průmysl je motorem hospodářského rozkvětu uplynulého desetiletí

Na světovém trhu, kde každý hledá co nejlepší zbraně za co nejlepší cenu, se uplatňují jen odborné znalosti a díky nim vznikající výrobky. Západoevropský a v rámci něj obzvlášť německý zbrojní průmysl je motorem hospodářského rozkvětu uplynulého desetiletí.

Poptávku po německých přístrojích, mezi nimi i po německých zbraních, lze vysledovat od Číny přes Blízký východ až po Jižní Ameriku, tady všude se německé zbraně kupují. Německý průmysl ochotně uspokojuje požadavky světového trhu na precizní přístroje, které jsou často navrženy pro speciální úkoly a jejich výroba i výkon založeny na vyspělých technologiích.

Německé zbrojní dodávky

Vývoz zbraní v Německu regulují mimořádně přísné zákony. Po druhé světové válce se zde zbraně nesměly vůbec vyrábět. Po založení Bundeswehru se sice produkce zbraní opět rozjela, ale jejich vývoz byl dlouhou dobu zakázán. Později začala být přísná nařízení postupně uvolňována. Do krizových oblastí je export zbraní zakázán dodnes. Teoreticky.

Německo je jedním z nejvýznamnějších dodavatelů obrněných vozidel pro Saúdskou Arábii, v německých továrnách vzniká i velká část izraelských ponorek. Německými útočnými puškami Hackler & Koch G36 je vyzbrojena mexická policie, stejně jako ozbrojené gangy narkomafie spolupracující se zkorumpovanými úředníky nebo armády i povstalci v mnoha zemích Blízkého východu, například libanonský Hizballáh či kurdští bojovníci.

Německo je jedním z nejvýznamnějších dodavatelů obrněných vozidel pro Saúdskou Arábii, v německých továrnách vzniká i velká část izraelských ponorek

Zbraně německé a francouzské provenience najdeme jak u ozbrojenců Islámského státu, tak v armádě syrského prezidenta Baššára Asada. Licenci k výrobě zbraní získala řada zemí. Po použití chemických zbraní byly nalezeny také zásobníky s německými a francouzskými nápisy. Obchodování s těmito prostředky nebylo až do roku 1984 nijak omezeno.

V syrské válce se používají také střely typu Milan, které jsou příkladnou ukázkou německo-francouzské technické spolupráce. Francie dodávala Sýrii rakety od sedmdesátých let. Tyto zbraně používají všechny armády v regionu. S raketami HOT typu Euromissile, které vyvinuly společně Německo a Francie, hrdě pózují bojovníci Islámského státu na snímcích pořízených v přestávkách mezi boji a popravami, přičemž je na nich dobře vidět německý nápis Lenkflug-körper DM 72–136 mm Panzerabwehr.

Ospale plíživý politický styl

Všechny tyto zbraně jim nikdo nedal zadarmo, ale západoevropským firmám a státům z nich plynuly významné příjmy. Zatímco tyto zbraně přispívají k zabíjení lidí a ničení celých regionů – i když jinde možná slouží jejich bezpečnosti –, jsou i zárukou pokračující prosperity evropských průmyslových regionů.

Sociolog Wolf Lepenies nedávno v deníku Die Welt shrnul hodnocení Angely Merkelové následovně: v politickém stylu paní kancléřky je cosi ospale plíživého

Peníze putují do západní Evropy, zatímco chudoba a zmar do zemí, které zbraně používají. Jak se zdá, bída se nyní dala do pohybu. „Merkelová, Merkelová!“ skanduje jméno kancléřky, jejíž vláda export zbraní povolila a inkasovala příjmy z daní.

Merkelová? Známý sociolog Wolf Lepenies nedávno v deníku Die Welt shrnul její hodnocení následovně: v politickém stylu paní kancléřky je cosi ospale plíživého. (Bývalí maďarští vojáci by možná řekli spíše záludného.) Ten, kdo je plíživý, nemá žádný dlouhodobý program, jen číhá na krátkodobé příležitosti. Je to však dostačující pro pochopení a řízení procesů světové historie?

Ekonomika versus demokracie

Nedělejme si iluze. Jmenované země jsou v prodeji své zbrojní výroby tak úspěšné, protože jsou jejich zbraně nejlepší. Své technické produkty by bez skrupulí dodalo na trh i mnoho dalších průmyslových zemí, jen kdyby je někdo kupoval. Mluvíme o nejvyspělejších zemích, ve kterých se jinak akademický, morální i veřejný diskurz pohybuje na úrovni nejvyšší sofistikace.

Jaký je morální rozdíl mezi tím, že vyrábíme nejlepší zbraně na světě, jimiž vyzbrojujeme svoji armádu a potom střílíme na jiné národy, a tím, že tyto zbraně za slušné peníze prodáváme, aby je v souladu s jejich určením používali jiní?

Stejně jako jejich technologie představuje nejvyšší dosud známou kvalitativní úroveň také jejich vědecký výzkum i instituce, které mají kultivovat humanitu a chránit demokracii. V prodeji zbraní se projevuje cosi „obecně lidského“, je však naprosto jisté, že by bylo chybou pronášet jakékoliv morální soudy z hlediska zemí, které se tohoto byznysu neúčastní jenom proto, že toho nejsou schopné.

Jaký je morální rozdíl mezi tím, že vyrábíme nejlepší zbraně na světě, jimiž vyzbrojujeme svoji armádu, a pomocí vlastních vojáků potom střílíme na jiné národy, a tím, že tyto zbraně za slušné peníze prodáváme, aby je v souladu s jejich určením používali jiní?

Může se ekonomika odtrhnout od demokratické politické struktury založené na univerzálních morálních základech natolik, aby její produkce v zájmu vlastní prosperity sloužila nedemokratickým, utlačovatelským, archaickým politickým civilizacím?

Můžeme delegovat ničivý potenciál vlastní techniky na primitivní, predemokratické společnosti, které na novou techniku nejsou připraveny?

Financování blahobytu

Lze říci, že část ekonomického blahobytu západních demokracií byla financována z exportu zbraní – neboli nepřímo ze zabíjení a zbídačování jiných. Inkasovaly velké částky a nyní všechno nasvědčuje tomu, že platí velkou cenu.

Část ekonomického blahobytu západních demokracií byla financována z exportu zbraní – neboli nepřímo ze zabíjení a zbídačování jiných

Už jeden starořecký filozof zformuloval všeobecnou zásadu: vezmeš-li si nepoměrně mnoho ze společného, dříve či později za to budeš muset zaplatit. Jak velká ta cena asi bude? A co je tu oním společným? Lidská práva? Lidská povaha? Demokracie? Vědění? Přírodní zdroje? Technická dovednost?

Nezpronevěřila se demokracie sama sobě, když bez ohledu na své zásady prostřednictvím vlastní technologie a ekonomiky zabila nebo uvrhla do bídy masy lidí? Odpověď na tyto otázky dnes ještě neznáme a můžeme pouze doufat, že pravdu bude mít jiný než zmíněný starořecký filozof.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.