Je etický kodex pro státního úředníka Henycha jen kusem papíru?

Ředitel odboru veřejné správy ministerstva vnitra je spoluzakladatelem společnosti, která z vnitra dostala zakázku.

Václav Henych na sebe upozornil před volbou prezidenta, když vytrvale obhajoval výklad ministerstva vnitra při odečítání petentů z archů kandidátů. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Henych na sebe upozornil před volbou prezidenta, když vytrvale obhajoval výklad ministerstva vnitra při odečítání petentů z archů kandidátů. | foto: © ČTKČeská pozice
Václav Henych na sebe upozornil před volbou prezidenta, když vytrvale obhajoval výklad ministerstva vnitra při odečítání petentů z archů kandidátů.

Václav Henych, dlouholetý ředitel odboru veřejné správy na ministerstvu vnitra, vešel v obecnou známost teprve nedávno – to když vytrvale a do posledních chvil obhajoval výklad ministerstva při odečítání petentů z archů prezidentských kandidátů. Zastával názor, že procenta vadných podpisů na jednotlivých vzorcích se měla sčítat, nikoli průměrovat, jak by se zdálo logické.

Henych je ale zajímavou postavou ještě v jiném smyslu. Vysoce postavený kariérní úředník je činný i mimo ministerstvo. Je spoluzakladatelem obecně prospěšné společnosti Institut kontroly (založena v roce 2011). Na tom by ještě nebylo nic tak divného – koneckonců proč by se úředník nemohl veřejně angažovat? –, kdyby ovšem jím spoluzaložený subjekt nedostal zakázku od ministerstva vnitra.

Posláním Institutu kontroly je oblast Václavu Henychovi blízká, provádí například „monitoring vládních návrhů zákonů obsahujících úpravy kontrolních činností ve veřejné správě, (…) monitoring soudní judikatury z oblasti kontrolních činností ve státní správě, (…) organizuje a uskutečňuje původní odborné vzdělávací programy, kurzy a přednášky pro kontrolory orgánů veřejné správy (…)“.

I to je přijatelné – Václav Henych má danou problematiku v krvi a ví, co obnáší (koneckonců sám tak trochu v zákoně s ohledem na ověřování petentů „plaval“). Nepochybně tuší, že veřejná kontrola bude účinná jen tehdy, pokud bude byrokratický aparát dostatečně erudovaný a schopný se orientovat v legislativní spleti.

Ani zákonný, ani etický problém

V čem je tedy zápletka? Institut kontroly zveřejnil ve výroční zprávě za rok 2011 (zpráva za rok 2012 ještě není dohledatelná), že prováděl několikero aktivit a jednou z nich je toto:

Institut kontroly, o.p.s. uspořádal celodenní přednášku na téma Obec jako kontrolovaná osoba pro zaměstnance odboru dozoru a kontroly veřejné správy ministerstva vnitra.

Odtud pramení základní otázka – kam až může vysoce postavený a jistě poměrně značnou mocí oplývající úředník zajít, aby se nedostal do konfliktu zájmů? V rozporu se zákonem to není, je však akceptovatelné, aby obecně prospěšná společnost, spoluzaložená ředitelem odboru jednoho ministerstva, dostávala – byť třeba sebevíc bagatelní – zakázky z téhož ministerstva, i když třeba z jiného odboru?

„Od zahájení činnosti Institutu se do současné doby nepodílím na jeho činnosti a nepobírám z něj žádné finanční prostředky,“ tvrdí Václav HenychNa dotaz ČESKÉ POZICE, jaká je jeho role v Institutu kontroly, Václav Henych sdělil, že „od zahájení činnosti Institutu se do současné doby nepodílím na jeho činnosti a nepobírám z tohoto Institutu žádné finanční prostředky. Z uvedených důvodů nemám žádné informace o zakázkách či jiných činnostech. Nepředpokládám, že bych se v nejbližší době aktivně do činnosti Institutu zapojil.“  

Na následné dotazy ČESKÉ POZICE, týkající se například toho, proč pan Henych zakládá obecně prospěšnou společnost, aniž by se o ni jakkoli zajímal, nebo zda její činnost a zapojení své osoby nevnímá jako konflikt zájmů, už ředitel odboru veřejné správy blíže neodpověděl. Pouze uvedl, že již všechno řekl v odpovědi předchozí.

Další spoluzakladatel Institutu kontroly, právník Květoslav Kramář, žádný rozpor mezi typem zakázek, které obecně prospěšná společnost dostává, a ministerským angažmá Václava Henycha nevidí: „V tom není vůbec žádný problém. Zákonný už vůbec ne. A ani etický. Navíc zakázka na vnitro byla na úplně jiný ministerský odbor, než je ten Henychův. Přiznávám, že za dnešní společenské atmosféry bych ale zvažoval přijmout zakázku z odboru, který pan Henych řídí. Zvažoval bych to ale nikoli proto, že bych na tom viděl něco nepřijatelného, ale prostě proto, že se v současné době vytváří až příliš paranoidní a podezíravá atmosféra.“

Jde o princip

Pokud by ale mělo vše probíhat, jak popisuje Květoslav Kramář, mohl by si například vysoce postavený úředník ministerstva zahraničí založit neziskovou organizaci, která by se zaměřovala třeba na humanitární pomoc v současném syrském konfliktu, a mohla by tato organizace dostávat dotace z téhož ministerstva zahraničí? Samozřejmě, negeneroval by se zisk (byla by neziskovkou), nicméně nenaráží se tu už na nepřekročitelnou mez?

Porušení Etického kodexu úředníků by mohlo být posouzeno jako porušení zákoníku práce. Na tyto případy pamatuje zákon o státní službě, který ale není účinný.Advokát David Skopal k Henychově případu říká: „Podle mého názoru Henychova aktivita může narážet na Etický kodex úředníků a zaměstnanců veřejné správy, přesněji na článek 6 o střetu zájmů, kde stojí, že úředník a zaměstnanec veřejné správy má svým jednáním předcházet situacím, ve kterých by byl vystaven možnému střetu svého soukromého zájmu a zastávané veřejné funkce. Porušení Etického kodexu by mohlo být posouzeno jako porušení zákoníku práce. Na tyto případy pamatuje zákon o státní službě, který ale není účinný. Jako občanovi se mi to nelíbí. Vyvolává to velmi nepěkné otázky a není to dobrým příkladem chování vysokého státního úředníka.“

Zakázka pro ministerstvo vnitra v roce 2011 byla bagatelní (za méně než sto tisíc korun). Institut kontroly vykázal v dotyčném roce výnosy 949 900 Kč a podstatnější pro něj byly zakázky z jiných složek veřejné sféry, například Magistrátu hlavního města Prahy. Jde tu ale o princip – může si v jistém slova smyslu člověk zadávat veřejné zakázky sám sobě?