Je český velvyslanec v Bratislavě vůbec zapotřebí?

Češi a Slováci prý mají „nadstandardní vztahy“. Zrušení teplých místeček pro diplomaty a politické spojence by je tedy asi neohrozilo.

Dan Macek 10.4.2013
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Přání Miloše Zemana učinit bývalou první dámu velvyslankyní v Bratislavě sklidilo vlnu kritiky: Od prezidenta prý šlo o netaktnost, neboť jméno Livie Klausové potvrdil Hrad dříve, než se k němu vyjádřila slovenská strana. Ovšem nepodkopává proklamovanou tezi o „nadstandardních vztazích“ obou zemí právě dodržování diplomatického protokolu? Nač jsou Čechům a Slovákům velvyslanci? Nestačily by konzuláty a kulturní střediska?

Informace o zamýšlené pentličce do životopisu významné Zemanovy podporovatelky z prezidentských voleb vyvolala vyhraněné reakce. Zatímco exprezident Klaus slovy svého mluvčího ubezpečil národ, že by se jeho choti dostalo na rodném Slovensku „velkého respektu a úcty“, ministr zahraničí a Zemanův poražený protikandidát Karel Schwarzenberg vyjádřil obavu, že by její jmenování bylo „demotivující pro celý diplomatický sbor“ a konstatoval, že by českým velvyslancem v Bratislavě měl být profesionální diplomat.

Žádné plané fráze    

Někteří komentátoři si povšimli, že Čechům nejmilejší slovenská diplomatka Magda Vášáryová pro Českou televizi sice uvedla, že by paní Klausová byla na Slovensku vřele přijata, ale později dodala, že si po jejím případném jmenování budou muset v Bratislavě teprve zanalyzovat, „jaký signál nám chce Česká republika vyslat“.

Kolega Daniel Anýž z Hospodářských novin se obává, že si Slováci „politickou“ nominaci paní Klausové vyloží tak, že Česku na bratislavské ambasádě nijak zvlášť nezáleží. Na to lze namítnout, že dokonce i světová supervelmoc USA ke svému nejbližšímu asijskému spojenci Japonsku vysílá uprostřed závažné bezpečnostní krize na sousedním Korejském poloostrově „pouhou“ příbuznou bývalého prezidenta, nikoli kariérního diplomata.

Nebylo by skutečným projevem nadstandardních vztahů, kdyby se oba státy v bilaterální komunikaci obešly bez protokolárních formalit?

Mají však Češi a Slováci, kteří vzájemné vztahy standardně a oboustranně popisují jako „nadstandardní,“ opravdu zapotřebí vysílat si signály pomocí diplomatických jinotajů? Nebylo by skutečným projevem nadstandardních slovensko-českých vztahů, kdyby se oba státy v bilaterální komunikaci obešly bez protokolárních formalit?

„Česko-slovenské vztahy jsou srostlé jako oravská slanina,“ prohlásil v Praze na lednové konferenci ke dvacetiletí spolupráce samostatných států předseda slovenského parlamentu Pavol Paška. Je-li to tak doopravdy, mohly by snad obě země svá vzájemná zastoupení omezit na prakticky zaměřené konzuláty a Česká centra, respektive Slovenské inštitúty. Konzulové asistují s řešením úředních záležitostí svých spoluobčanů na cestách, krajanů trvale žijících v přijímajícím státu i cizích občanů, kteří hodlají vycestovat do konzulovy domovské země či s ní obchodovat.

Posláním Českých center je „rozvoj dialogu se zahraniční veřejností a podpora aktivní prezentace ČR ve všech oblastech kultury, vědy a školství, obchodu a cestovního ruchu“, vyjmenovává web Českého centra v Bratislavě agendu, již zvládá i bez nákladného velvyslaneckého protokolu.

„České centrum je partnerem menším i větším českým firmám, kterým jednorázově či pravidelně pořádá prezentační akce,“ pokračuje tentýž web v líčení pracovní náplně, jež se obyčejně očekává od obchodně-ekonomického úseku velvyslanectví. Jenže slovensko-český obchod zdá se vzkvétá i bez významnějšího přičinění obchodně-ekonomických úseků zastupitelských úřadů, neřkuli smíšených obchodních komor.

Obchod bez formalit

Slovensko-česká obchodní komora se sídlem v Praze „moc nefachčí“, odtušil na dotaz ČESKÉ POZICE Jiří Dorňák zodpovědný za Slovensko na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Na stránkách příslušné komory není uveden ani žádný telefonní kontakt a pokus vytočit číslo vygenerované internetovým vyhledávačem ústí v omyl.

Kontaktem na smíšenou slovensko-českou komoru nedisponuje ani mluvčí zastřešující Hospodářské komory ČR Lenka Vodná. ČESKOU POZICI místo toho odkazuje na sesterskou Slovenskou obchodní a průmyslovou komoru (SOPK). Na jejích stránkách je sice uveden kontakt na smíšený Slovensko-český hospodářský výbor, ale ani ten už není aktuální. „Výbor je málo aktivní. Jednáme spíš bilaterálně, přímo s Hospodářskou komorou ČR,“ vysvětluje ČESKÉ POZICI Juraj Paľa, ředitel útvaru Evropské unie v rámci SOPK.

„Slováci, podobně jako Češi, na bonton, etiketu a formality příliš nehledí. (…) Při prvním jednání je možné prakticky vynechat první seznamovací orientační fázi a přejít rovnou k věci, k hlavnímu tématu jednání,“ líčí v článku Bratrský byznys specifika česko-slovenského obchodování Hospodářská komora ČR.Slovensko-český obchod vzkvétá i bez významnějšího přičinění obchodně-ekonomických úseků zastupitelských úřadů

Ačkoli Paľo připouští, že „firma s firmou se dohodnou lehko a i kontakty si najdou samy“, zároveň odmítá, že by obchodně-ekonomické úseky zastupitelských úřadů neměly své opodstatnění. „Poslední tři dny si s českým obchodním radou voláme pětkrát denně,“ připomněl ČESKÉ POZICI situaci před slovenskou návštěvou prezidenta Miloše Zemana v doprovodu podnikatelské mise.

Příležitostnou protokolární nadstavbu vzájemného obchodu by však ve spolupráci s národními hospodářskými komorami snad mohl zvládnout i konzulát, případně byrokraticky méně těžkopádná agentura CzechTrade, jež už nyní zajišťuje oficiální databázi exportních příležitostí na Slovensku.

Made in Czecho-Slovakia

Jenže o další navýšení vzájemné obchodní výměny Praha ani Bratislava vlastně nejeví příliš velký zájem. Na historicky prvním společném zasedání kabinetů Česka a Slovenska loni v říjnu se český ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba (ODS) shodl se slovenským ministrem hospodářství Tomášem Malatinským na potřebě diverzifikace zahraničního obchodu a většího zaměření na trhy zemí mimo EU.

Oba ministři se dohodli na společném postupu v těch zemích, kde je stále velmi silně vnímána značka Česka a Slovenska. Hovořili o možnostech společného zastoupení či organizaci společných výstav a veletrhů s cílem využít silného propojení mezi českými a slovenskými firmami. Ke společnému oslovení zahraničních partnerů prý využiji i 55. Mezinárodní strojírenský veletrh, který se uskuteční v říjnu 2013 v Brně.

Kuba a Malatinský si také potvrdili, že v rámci EU zastávají obě země shodný postoj rovněž k právě probíhajícím či uvažovaným jednáním o dohodách o volném obchodu se třetími zeměmi (například s USA, Kanadou či Japonskem). V případě Japonska se ministři zejména shodli na potřebě lpět na odstranění obchodních překážek, které znevýhodňují evropský automobilový průmysl na japonském trhu.

Nebylo by opravdu „nadstandardní“, kdyby se na sebe slovenské a české úřady obracely takhle přímo – bez diplomatických prostředníků – už standardně? Všichni resortní kolegové se ostatně pravidelně vídají na jednáních Rady ministrů EU v Bruselu, kde jsou ohledně jednotlivých agend v trvalém kontaktu i stálá zastoupení členských zemí. Protokolárně plnohodnotná velvyslanectví mezi členy EU jsou tak čím dál víc přežilým (a nákladným) anachronismem.

Protokolárně plnohodnotná velvyslanectví mezi členy EU jsou čím dál víc přežilým (a nákladným) anachronismem 

„Ať se Evropa inspiruje Slováky a Čechy. Nabízíme nejen výborné pivo, skvělý hokej, jedinečnou kulturu či krásné ženy, ale nabízíme také vizi, jak má vypadat Evropa v budoucnosti. Musí být postavená na vzájemné důvěře, sebevědomí a spontánní mezilidské sounáležitosti,“ bezděky vybídl ve svém zmiňovaném lednovém projevu předseda slovenského parlamentu Pavol Paška.

Zpátky do Košic

České velvyslanectví v Bratislavě má podle svých webových stránek 18 pracovníků a na téže adrese na Hviezdoslavově náměstí sídlí i čtyřčlenný tým Českého centra. Ve vedlejším vchodu pak úřaduje místní pobočka české státní agentury cestovního ruchu CzechTourism. Pozoruhodné je, že konzulární úsek velvyslanectví je veřejnosti otevřen jen od pondělí do čtvrtka, snad aby si čeští státní zaměstnanci mohli v nedaleké vlasti pravidelně dopřávat prodloužené víkendy.

Vyhrazený čas pro poskytované služby je navíc přísně segmentován: Telefonicky se poskytuji informace ke konzulární a pasové agendě jen mezi osmou a devátou ranní, kdy si lze též jedině domluvit termín návštěvy. Občanům třetích zemí se telefonicky poskytují informace k vízové agendě od tří do čtyř odpoledne, ale sjednat termín návštěvy k podání žádosti o vízum si smějí jen od jedné do druhé hodiny. Víza se vydávají pouze od půl druhé do dvou.

Při redukci vízových úseků na českých zastupitelských úřadech v zemích schengenského prostoru před dvěma lety bylo navíc bratislavské velvyslanectví vybráno za spádové i pro žadatele z Maďarska, ačkoli spádové velvyslanectví je také ve Vídni, kam z Bratislavy jezdívala električka. Cestovat domů na prodloužené víkendy je zkrátka výhodnější z Bratislavy než z Budapešti.

Možná by ušetřené peníze za velvyslanecký protokol mohly být vynaloženy na obnovu českého zastoupení v Košicích

Anebo z Košic. K nelibosti místních obyvatel byl roku 2005 zrušen český generální konzulát ve východoslovenské metropoli. Na jeho místě vzniklo košické České centrum, ale roku 2011 bylo navzdory protestům krajanů i košické samosprávy taktéž zrušeno. Možná by ušetřené peníze za velvyslanecký protokol mohly být vynaloženy na obnovu českého zastoupení na východním Slovensku, jež bylo tradičně enklávou „čechoslovakismu“.

Dobrý nápad?

Že by odstranění zbytného diplomatického protokolu ze slovensko-českých vztahů stvrdilo jejich nadstandardní charakter, souhlasí i Grigorij Mesežnikov, prezident bratislavského Inštitútu pre verejné otázky (IVO). „Nápad je to dobrý, stálo by to za úvahu jako projev skutečně nadstandardních vztahů. Je otázkou, zda by se k tomu podařilo přesvědčit politickou třídu, neboť tyto diplomatické posty pro ni představují zajímavé pozice,“ upozornil Mesežnikov ČESKOU POZICI.

Bylo by však omezení formálních protokolárních poct přijatelné pro širší slovenskou veřejnost? „O tom bychom museli udělat průzkum veřejného mínění. Ale myslím, že většina by to podpořila. Slovensko-české vztahy se vyvíjejí bohatě bez ohledu na diplomatické formality,“ míní Mesežnikov.

Zdrženlivěji se k možnosti nadstandardně neprotokolárních vztahů staví šéf české diplomacie. „Velvyslance prozatím potřebujeme. I státy Commonwealthu s nadstandardně těsnými vazbami k sobě vysoké komisaře (velvyslance) vysílají,“ připomněl ČESKÉ POZICI Schwarzenberg, aniž by vzal v potaz, že na rozdíl od uvedeného příkladu nedělí Prahu a Bratislavu oceán, nýbrž zhruba čtyři hodiny cesty vlakem nebo po dálnici.

„Zajímavá myšlenka. Vztahy mezi Českem a Slovenskem jsou opravdu natolik bohaté, že je zastupitelský úřad neobsáhne, a člověk někdy mívá z protokolárních formalit zvláštní pocit. Zároveň bych význam velvyslanců nepodceňoval,“ vyjádřil se pro ČESKOU POZICI místopředseda Poslanecké sněmovny a stínový ministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD).

Dosluhující český velvyslanec v Bratislavě Jakub Karfík je vystudovaný arabista, který dříve působil jako ambasador v Káhiře a Islámábádu

Vzhledem k bezproblémovým bilaterálním vztahům je nominace kariérního diplomata do čela bratislavské mise možná zbytečným plýtváním lidskými zdroji ministerstva zahraničí. Dosluhující český velvyslanec v Bratislavě Jakub Karfík je vystudovaný arabista, který dříve působil jako ambasador v Káhiře a Islámábádu. Možná by bylo užitečnější, kdyby se diplomat s takovými zkušenostmi angažoval v kauze dvou mladých českých turistek unesených v Pákistánu.

Přebírat záštitu nad bratislavskými dostihy by bývalá první dáma nepochybně také dokázala. Vzhledem ke svému předvolebnímu angažmá by ji však možná o něco hůře přijali čeští krajané na Slovensku, u nichž v prezidentských volbách drtivě zvítězil Karel Schwarzenberg.

Čestná funkce

Českou republiku by na reprezentačních recepcích ovšem jistě dovedla důstojně zastupovat i honorární konzulka či konzul. Ze společensky činorodé 35tisícové komunity českých krajanů na Slovensku by jistě šlo vybrat respektovaného a ekonomicky zajištěného kandidáta, který by čestnou funkci s potěšením vykonával na vlastní náklady. Také ve slovenské krajanské komunitě v Česku by zřejmě nebyla nouze o recipročně pověřené čestné zástupce Bratislavy v pražském diplomatickém sboru. V době rozpočtových škrtů by se navíc jednalo o symbolickou demonstraci sdílené rozpočtové zodpovědnosti.

Protokolárně je velvyslanec výhradním zástupcem vlastní hlavy státu před hlavou přijímajícího státu (proto je za vysílající stát v dané zemi na rozdíl od konzulů vždy jen jeden). Když chtěla česká hlava státu přednedávnem vyřešit protokolárně nejdelikátnější záležitost ve dvoustranných slovensko-českých vztazích za poslední desetiletí, svého velvyslance v Bratislavě však stejně obešla.

Když jde opravdu o nadstandardní jednání, jde to evidentně i bez velvyslance. Nač si ho potom vydržovat?

„Zastupitelský úřad se na tom nijak nepodílel,“ odpověděl ČESKÉ POZICI mluvčí velvyslanectví na dotaz, zda má česká ambasáda v Bratislavě nějakou zásluhu na urychleném dojednání výměny nejvyšších státních vyznamenání mezi odstupujícím českým prezidentem Václavem Klausem a jeho slovenským protějškem Ivanem Gašparovičem. Když jde opravdu o nadstandardní jednání, jde to evidentně i bez velvyslance. Nač si ho potom vydržovat?

Jestli si bývalá první dáma mermomocí přeje trávit penzi službou vlasti v Bratislavě i bez protokolárního lesku, mohla by pracovat za přepážkou na konzulátě. Takový signál by Slováky možná opravdu zmátl, ale coby nejlepší přátelé Čechů by nad ním snad jen mávli rukou. Zcela standardně.