Japonsko-čínské hádanky okolo hromady kamení

Do nečekaně rychle a vysoko vyhroceného sporu o ostrovy Senkaku/Tiao-jü mezi Čínou a Japonskem se budou muset chtě nechtě zapojit USA.

Ondřej Hýbl 4.10.2012

Spor o neobydlené ostrovy ve Východočínském moři budí emoce v Číně i Japonsku. foto: © Reuters, montáž ČESKÁ POZICEČeská pozice

Spor o neobydlené ostrovy ve Východočínském moři budí emoce v Číně i Japonsku.

Před týdnem jsme sledovali protijaponské demonstrace v Číně, následně pak lodní přetlačování přímo v blízkosti inkriminovyných ostrovů Senkaku/Tiao-jü. Tento týden přišlo další dějství. Hlavní část pak ve středu, v rámci diskuse ve Valném shromáždění OSN v New Yorku. Hlavním bodem programu zasedání se disputace mezi Čínou a Japonskem zatím ještě nestala, obě strany ale neopomněly své stanovisko na půdě OSN připomenout.

Japonský premiér Jošihiko Noda sice nejmenoval, ale z jeho proslovu, kde se odvolával na roli mezinárodního práva a povinnosti všech zemí udržovat mír jasně vyplývalo, že mluví o souostroví Senkaku a své sdělení adresuje Číně: 

  • „Každá země má povinnost chránit mír, zajišťovat bezpečnost svého lidu a chránit suverenitu svého území, na zemi i na moři. V souladu s mezinárodním právem tak těmto závazkům dostojí i Japonsko.“
  • „Jakýkoliv pokus použít sílu či hrozbu použití síly k realizaci ideologie nebo k naplnění jednostranného požadavku libovolné země jde proti základnímu smyslu charty OSN, stejně jako proti duchu lidské existence, a proto je takovýto postup zcela neakceptovatelný.“

Reakce z čínské strany přišla ve čtvrtek ráno. Mluvčí tamního ministerstva zahraničí Kang Čchin obvinil jinou „jistou zemi“, že hrou okolo souostroví Tiao-jü otevírá otázku poválečného uspořádání v Pacifiku a zpochybňuje výsledky druhé světové války:

  • „Ta země zásadně zpochybňuje poválečné uspořádání, a snaží se tak činit pod zástěrkou mezinárodního práva.“
  • „Ta země se musí vyrovnat s historií, důrazně dodržovat zásady mezinárodního práva a zdržet se všech akcí, které narušují územní celistvost jiných států.“

O míře nepohnutelnosti argumentů na obou stranách vypovídají ještě další výroky japonského premiéra, tentokrát adresované japonským médiím:

„Otázky okolo práv využívat ostrovy jsou čistě japonským vnitrostátním problémem. Informoval jsem o tom Čínu, ale evidentně to nedokáže pochopit.“ A dále: „To, že na mezinárodním poli žádná otázka okolo vlastnictví souostroví Senkaku neexistuje, je základní premisa, ze které nikdy neustoupíme.“

Ve věci se uskutečnila i jednání mezi ministry zahraničí obou zemí, ale bez jakéhokoliv posunu. Problém má na obou stranách samozřejmě i vnitropolitické souvislosti, nicméně eskalací „domácích“ výroků akutně hrozí, že se politická reprezentace „zakope“ na pozicích, odkud bude ústup bez „ztráty tváře“ nemožný. 

Dopady na ekonomiku i politiku

V Číně spory ohledně ostrovů budí emoce již delší čas. Trpí tím především japonské firmy, které drží během protijaponských protestů své pobočky zavřené. První ztráty vyčíslil už řetězec supermarketů Heiwadó. Na zničeném zboží a poničených pobočkách je dosud odhaduje na 500 milionů JPY (asi 120 milionů korun). Pokud budou všechny pobočky uzavřené až do 1. prosince, pak podle odhadů řetězce se ztráty prodejen vyšplhají na 1,3 miliardy JPY (přes 300 milionů korun). Pesimistický výhled do budoucna přinášejí také automobilky. Jelikož se cílem násilí staly mimo jiné na ulicích parkující automobily japonských značek, obávají se prodejci i výrobci zásadního propadu prodeje, bude-li situace dále eskalovat.

Téma Senkaku přebilo ostatní problémy Japonska během volby nového šéfa tamní opozice

Pokud tyto zprávy přenášejí všechny televizní stanice, není se čemu divit, že silné emoce už situace okolo Senkaku budí i v Japonsku. Momentálně ovlivňuje život společnosti mnohem více než stále aktuální řešení následků loňské tsunami, havárie ve Fukušimě nebo ekonomických problémů země. 

Bylo to právě téma Senkaku, jež přebilo ostatní problémy země během volby nového šéfa tamní opozice. Stal se jím expremiér Šinzó Abe a podle předvolebních průzkumů má velkou šanci stát se příštím premiérem. To ovšem situaci mezi Čínou a Japonskem rozhodně nepomůže. Když Abe v roce 2006 nastupoval do úřadu premiéra, profiloval se jako silně nacionalisticky smýšlející politik. Volal tehdy po mnohem silnějším a v mezinárodních vztazích nesmlouvavém Japonsku.

V roce 2007 po porážce svojí Liberálnědemokratické strany (LDP) odstupoval z postu předsedy strany i premiéra, údajně ze zdravotních důvodů. Všichni se domnívali, že nacionalismus v politice aktuálně nemá šanci. Společnost tehdy mnohem více zajímala ekonomická situace země. Přešlo pět let, Šinzó Abe je zpět a na druhé kolo v úřadu premiéra se evidentně těší.

Co na to strýček Sam?

Hlasito a rušno je na obou stranách. Jenže ani jedna sama o sobě věc nerozhodne. Alfou a omegou problému je tak postoj USA. Čím více se jejich pozice zdá být naprosto jasná díky spojenecké smlouvě s Japonskem, tím víc je nutné číst mezi řádky a snažit dedukovat z náznaků, jak se k problému stavějí USA doopravdy. Situace Spojených států v tomto okamžiku rozhodně záviděníhodná není a bohužel, jejich spojenec jim zrovna teď nijak nepomáhá.

Japonsko doposud díky svému jedinečnému postavení v regionu a zároveň specifickému vztahu vůči USA dokázalo de facto nepřetržitě využívat sílu Američanů k prosazování svých národních zájmů. Podtrhuji slovo „doposud“. Je-li ale tahle dříve velice efektivní strategie podložená existencí alianční smlouvy s nejsilnější vojenskou mocností světa tím, co japonským politikům dodává kuráž k nezvykle silným výrokům vůči Číně dnes, mělo by si možná Tokio nechat aktualizovat současné politické mapy. Od navázání těsného spojenectví USA a Japonska se totiž geopolitická situace změnila naprosto zásadně.Lze si těžko představit, že by se USA kvůli ostrovům „nechaly použít“ k vojenskému střetu s Čínou

Jak již několikrát Washington deklaroval, oficiálně ve sporu o ostrovy nestojí ani na jedné straně. Z USA proto zatím vcelku pochopitelně zazněly „pouze“ výzvy po uklidnění situace v regionu. Od začátku problémů ze strany USA také otevřeně nezazněl ani náznak upozornění Číně na vojenské smlouvy s Japonskem. A to by možná mělo Tokio trochu zneklidňovat. 

Japonská média přitom právě o existenci smluv s USA mluví často, 23. září pak televize NHK reportovala, že americký ministr obrany Leon Panetta informoval Čínu právě o faktu, že v případě vojenské intervence jsou USA smluvně zavázány vojensky Japonsko podpořit. V čínských oficiálních médiích se ale tato naprosto zásadní informace vůbec neobjevila. Naopak, čínská státem kontrolovaná média informovala, že USA setrvávají na nestranné pozici. Což bude asi pravdě paradoxně nejblíže. 

A lze tak předpokládat, že USA v zákulisí budou různými způsoby tlačit na obě země k uklidnění konfliktu. Jiné východisko tu snad ani není. Na jedné straně si lze opravdu těžko představit, že by USA oficiálně hodily přes palubu svého zásadního spojence. Ovšem na straně druhé si lze ještě hůře představit, že by se Spojené státy „nechaly použít“ k vojenskému střetu s Čínou. Nota bene kvůli sporu o „hromadu kamení“ ve Východočínském moři, který odstartoval populistický krok osmdesátiletého tokijského prefekta.

O sporu týkajícího se souostroví Senkaku již ČESKÁ POZICE publikovala minulý týden článek: Japonsko-čínské emoce 67 let po válce.

Počet příspěvků: 3, poslední 2.10.2012 08:41 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.