Jaký duch vládne v české vědě? Chtělo by to více z Antonína Holého...

Vědomí, že mne občané coby vědce platí a já jsem povinen přemýšlet, jak to společnosti vrátit, je tady velmi vzácné, říká v LN Zdeněk Havlas.

Martin Rychlík 21.7.2012

Skutečná ikona české vědy, profesor Antonín Holý (1. září 1936 - 16. července 2012). foto: © ÚOCHB Akademie věd ČR, www.uochb.cz / Wikimedia CommonsČeská pozice

Skutečná ikona české vědy, profesor Antonín Holý (1. září 1936 - 16. července 2012).

V pondělí zemřel skutečně výjimečný člověk, profesor Antonín Holý, jenž stál u zrodu léků proti viru HIV či hepatitidě B. K jeho skonu se vyjádřilo mnoho lidí, byly napsány tucty nekrologů – pro ČESKOU POZICI jeden netuctový napsal profesor Václav Hořejší z Akademie věd ČR. Vyzdvižena byla Holého píle, neskutečná pracovitost, všeobecný rozhled, intuice, laskavost, ale i organizační schopnosti a um dotáhnout věci až do samého cíle.

Úspěch Holého mateřského pracoviště – Ústavu organické chemie a biochemie AV ČR (ÚOCHB) – je unikátní, a to nejen v českém kontextu. Loni (především díky Holého práci a patentům) vydělal 1,4 miliardy korun, za poslední tři roky to jsou 2,2 miliardy. Největší příjmy přinášejí licence z léků, jež obsahují preparát Viread. „Vyděláváme víc než například Princeton,“ řekl serveru iDnes.cz dlouholetý ředitel ÚOCHB Zdeněk Havlas, který znal profesora Holého blízce, a přes třicet let.

Právě Havlas je nyní (kromě nově uvedeného ředitele dotyčného ústavu Zdeňka Hostomského) patrně tím nejpovolanějším, kdo by se k úspěchu jednoho z padesáti ústavů Akademie věd, kde pracuje přes 500 lidí, měl vyjadřovat. Profesor Holý a jeho neúnavná práce v laboratoři bývá často dávána za důkaz, že je bezpodmínečně nutný základní výzkum, který přinese přímé plody třeba až po dekádách bádání a tápání ve slepých uličkách; takové vyznění měly v minulém týdnu i výroky posledních dvou šéfů Akademie věd ČR – profesorů Jiřího Drahoše i Václava Pačese.

To je bezpochyby pravda. V desítkách mediálních nekrologů a článků, které s různou mírou vhledu, ale i patosu, vzdaly hold skutečně světovému vědci, by ale neměla zapadnout slova Zdeňka Havlase v dvoustránkovém rozhovoru v sobotních Lidových novinách. Nynější člen vládní Rady pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI) v něm hovoří o tom, jak vznikají jedinečné léky a jaký duch vládne v české vědě.

Když se objeví šance, dotáhněme ji

„Medicinální chemie je specifická: na jednu stranu je na dlouhé lokte, na druhou má myšlenku na využití jaksi v genech. Náš ústav to má jako poslání: bádat, ale když se objeví šance, dotáhnout ji až k něčemu ryze praktickému. Tato filozofie není dnes v české vědě příliš rozšířená, na rozdíl od přístupu ,já bádám, ať si výsledky někdo najde‘,“ říká Havlas. Nutné je dle něj nejen vyrobit účinnou látku, ale udělat i preklinické a klinické testy, a pak se může takový ÚOCHB bavit s výrobcem.

„Ano, jsou to veliké extra náklady. Ale to všechno lze zařídit, třeba s pomocí grantů od Technologické agentury ČR. Hlavní problém ovšem je, že to skoro nikoho nenapadne. Nikdo to nezkouší. Vědomí, že mne ostatní občané coby vědce platí a já jsem vlastně povinen přemýšlet, jak to společnosti vrátit – pokud to lze –, je tady velmi vzácné. Tady panuje často pocit ,já mám právo bádat‘, který je ovšem opravdu legrační. V Americe nic takového nepotkáte,“ vysvětluje Havlas, jenž má přes 2800 vědeckých citací.

Ve středečních Hospodářských novinách dostal Havlas dotaz, čeho si Holý na sobě nejvíce cenil: „Pracovitosti a cílevědomosti. Důvěřoval tomu, co dělá. Když začínal s tím, co ho později proslavilo, tedy acyklickými fosfonáty nukleosidů (ANP), seděli jsme v laboratořích přes chodbu proti sobě. Tehdy mu všichni říkali, že jde špatným směrem, že jde jen o nějaký derivát. On jako by tušil, že se nemá nechat odradit, a nakonec docílil toho, čeho chtěl. Šel si za svým jako beran.“

V „Holého“ ústavu pracují četné vědecké týmy. Kupříkladu skupina Zlatka Janeby se zabývá látkami účinnými proti malárii, některým virům či bakteriím; tým kolem Radima Nencky se dle ČTK zabývá látkami účinnými proti virům, jež způsobují kromě lehčích onemocnění záněty srdce (myokarditidu) a mozkových blan (meningitidu). Snad i jim bude přán úspěch, kterého po bezesných nocích dosáhl i jejich učitel, k jehož skonu vydala světová agentura Reuters zprávu s titulkem: „Tvůrce léku proti HIV Antonín Holý zemřel ve věku 75 let.“

S profesorem Holým se jeho blízcí rozloučí v úterý 24. července v 11 hodin ve Velké obřadní síni krematoria v pražských Strašnicích. Čest jeho památce.