Ceska Pozice

Jako za Paroubka: Seškrtat Zemanovi rozpočet

Diplomatická přestřelka mezi Nečasem, Schwarzenbergem a Zemanem stojí nejen za rozbor, ale i za několik bláznivých scénářů.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ReutersČeská pozice

Zeman kolíkuje, Schwarzenberg kolíkuje i Nečas kolíkuje. A to mocenské pozice, hřištěm je česká diplomacie, ale o její blaho nejde. Kolíkování vypadá asi takto:

Úterní přestřelka stojí za bližší rozbor, neboť může mít závažné dopady na další dění v diplomacii. Kromě přetahované o velvyslance na Slovensku (například) se totiž rýsuje střet o zastupování Česka na mezinárodních summitech. Je zřejmé, že i tam se bude prezident Zeman snažit vmáčknout.

Když si to celé přeložíme, vychází následující obrázek. Přímo volený prezident Zeman napíná své pravomoci k prasknutí. Diplomacie je pro to ideální kolbiště. Obecné konstatování v Ústavě, že prezident jmenuje a odvolává velvyslance s kontrasignací premiéra, dává přímo volené hlavě státu dostatek politického prostoru.

Ministr zahraničí Schwarzenberg je přirozeně nejvíce bitým aktérem tohoto politického provozu. Bez spolupráce s hlavou státu totiž nemůže personálně řídit svůj úřad ani koordinovat zahraniční cesty. A spor se může promítnout například i do projednávání takzvaného prezidentského typu mezinárodních smluv. Zmocnění k jejich vyjednání dává opět hlava státu. Pokud by patová situace trvala až do voleb, práce ministra zahraničí se scvrkne na minimum. A to prezident Zeman dobře ví. Může si v klidu počkat na příští vládu a příštího ministra zahraničí.

Schwarzenbergova chyba

Podrážděná reakce ministra Schwarzenberga ovšem nebyla výsledkem emočního vypětí. Šéf české diplomacie si spočítal, že ve sporu se Zemanem musí vědět, kde stojí premiér. Proto otestoval jeho loajalitu. Vysloužil si za to sice posměšek, hlavní však je, že premiér veřejně deklaroval, že trvá na principu ministr navrhuje, vláda schvaluje a prezident jmenuje.

Ministr se tedy nyní může v klidu soustředit na licitování o konkrétních jménech s Hradem. V tomto ohledu si tedy i Schwarzenberg vykolíkoval prostor pro další jednání.

Co je u zkušeného politika s podivem, že se nepřipravil na situaci, kdy v prezidentských volbách zvítězí jeho rival Zeman, jenž se ani během kampaně netajil chutí k akčnímu prezidentování. V tomto ohledu učinil Schwarzenberg jednu osudovou chybu. Místo aby se ještě loni na podzim snažil dohodnout s Václavem Klausem na vyslání svých spojenců, kteří mu na ministerstvu zahraničních věcí léta věrně sloužili, do zvolených úřadů, zasekl se na jmenování hradního protokolisty Jindřicha Forejta, kterého nechtěl vyslat do Vatikánu. Tím zablokoval i výjezd svých spolupracovníků. Nakonec musel kývnout i na Forejta, jenže to už se kvůli procesním okolnostem stalo až po termínu prezidentských voleb a Zeman začal okamžitě hrát podle vlastních not.

Tragikomické Česko

Nemylme se, že mocenské šarvátky neovlivňují, jak na nás pohlížejí cizí diplomaté v Praze. Ti se přinejmenším náramně baví. Zvláště pikantní příběh nabídla přetahovaná o Schwarzenbergova generálního sekretáře Jaromíra Plíška, který měl vést zastupitelský úřad na Slovensku, Klaus ho sice schválil, dokonce byla odeslána žádost o jeho přijetí na Slovensko, jenže Zeman pravil: Klausová.

Tohle si zahraniční diplomaté budou jistě dlouho pamatovat, zaručeně se o tom napsaly rozsáhlé depeše, jak se ti Češi zbláznili. V podtextu řečeno: Čitelný partner? To Česko již pár měsíců není.

A tak se v současnosti naskýtají nejen reálné, ale i česky bláznivé scénáře.

První: Schwarzenberg Zemanovi ustoupí a dohodne se na balíčku velvyslanců, v němž bude i Livia Klausová.

Druhý: Do sporu se vloží premiér, který už si též vytváří předpolí. Mohl by napodobit svého předchůdce Jiřího Paroubka, který řešil s exprezidentem Klausem kompetenční spory o zahraniční cesty. Nakonec použil zbraň nejtěžšího kalibru: Když prezident neustoupí, seškrtáme rozpočet prezidentské kanceláře a cesty si bude hradit pouze ze svého. Pokud by Nečas chtěl zabránit vykrádání politiky vládě, stačilo by suše oznámit, že vláda nebude poskytovat pro cesty hlavy státu vládní speciál. To bychom se možná divili, jak rychle by se spělo k dohodě. Většina zahraničních návštěv českého prezidenta se totiž odehrává za spolupráce a finančního přispění Strakovy akademie. (Jenže to by chtělo Topolánka – víte proč...)

Nu, ještě třetí možnost by byla: Bez velvyslance na Slovensku, v Rakousku či Rusku bychom byli více než rok, což bývá považováno za projev neúcty k zahraničnímu partnerovi. A tu by mohla následovat otázka: Proč vlastně nezrušit ministerstvo zahraničních věcí a neotevřít menší diplomatickou pobočku na Hradě?

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.