Jako duhové víly! Gay Pride míří prvně i do Prahy.

Bruselský návod, jak by jednou mohla vypadat pražská Gay Pride. Ta premiérová se koná letos 13. srpna pod patronací primátora.

Bruselské veselice se zúčastnilo 45 tisíc lidí, na pražskou se jich v srpnu chystá asi 1500. foto: © ČESKÁ POZICE, Martin RychlíkČeská pozice

Bruselské veselice se zúčastnilo 45 tisíc lidí, na pražskou se jich v srpnu chystá asi 1500.

Brusel, sobota 14. května, 14:14 hodin. Teplo. A ticho. Po minutě mlčení, jež je upomínkou na potlačovaná práva homosexuálů v různých zemích, se rázem rozjíždí duhový karneval, za jaký by se nemuselo stydět ani Rio de Janeiro. Jenže nejsme v Brazílii, ale v metropoli Evropské unie. Barevné davy se tísní, mávají vlaječkami, házejí konfetami a zvědavě čučí na pitoreskně načančané příslušníky „holebi“ (homosexuálně-lesbicko-bisexuální) komunity. Tu kráčí na chůdách obří duhová „slepice“, tam se fintí skupinka postav z pohádky o čaroději ze země Oz včetně stříbrného robota s trychtýřem na hlavě. Fotím. „Ó děkuji,“ řekne mi koketně s cigárkem v ruce jedna z drag-queens, jež kráčí v průvodu. Žena? Muž? Transsexuál? Dnes je to jedno.

Žena? Muž? Transexuál? Dnes je to jedno.Vítejte na Belgian Pride, na vyvrcholení duhového týdnu, který se v Bruselu konal od 6. do 15. května. Zatímco loni pochod za práva „těch jiných“ přilákal do ulic asi 35 tisíc lidí, letos to bylo dle organizátorů o deset tisíc víc. Rekord tolerantní země. Češi by si měli na podobné akce zvykat; podle informací ČESKÉ POZICE bylo v pondělí definitivně potvrzeno datum konání první Prague Pride na sobotu 13. srpna. Může se česká metropole v Bruselu něčemu přiučit?

„I v Belgii je stále ještě hodně lidí, kteří se bojí byť jen nahlásit policii, že se stali terčem homofobie nebo transofobie. I mimo zemi je pořád dost práce,“ říká koordinátor akce Alan de Bruyne nejen ve vzpomínce na gaye Davida Kata, jenž byl letos 26. ledna v Ugandě ubit kladivem; předtím jej místní bulvární plátek zařadil na seznam sta „úchylů“, kteří mají být popraveni.

„Homoagrese je stará jako hory. Brusel je předvojem ve zvýšení tlaku na instituce, protože tyto potíže se rodí už ve školních třídách. Být jiný může být právě tehdy pro mladé lidi obzvláště bolestné,“ dodává pořadatel de Bruyne.

Policajti, anebo maskovaní gayové?

Bruselem se šine tančící průvod. Klidný, spořádaný, ale veselý. Obrovský kamion s pódiem, na němž tančí vyfešákovaní hoši rozhazující mezi lidi kondomy, řídí drsný chlapík s růžovým kovbojským kloboukem a mává na všechny strany. Takových aut, autobusů a dodávek jede několik desítek. Hudba duní, lidé se smějí. Třeba holky s plyšovým boa kolem krku rozdávají pozvánky na volejbalový turnaj leseb, padají i letáčky doporučující předplatné časopisu Labels nebo pozvání na další gay-parade ve francouzském Lille, která proběhne 4. června.

Takových akcí, jež se ve světě konají na počest takzvaných Stonewallských nepokojů asi od newyorského průvodu v roce 1970, je bezpočet, ale Belgie zajišťuje příkladné institucionální krytí – pouliční oslavu jinakosti sponzorují vlámské i valonské úřady. „Na barevnou party v ulicích Bruselu se těší každý, včetně pořádkových sil,“ říká starosta Freddy Thielemans.

A skutečně. Postávající trojice policistů je nenápadná, nemá moc práce, takže spíš vypadá, že vytvořila divadelní skupinku gayů, podobně jako se průvodem proplétali „teplí“ námořníci v pruhovaných tričkách a čepičkách nebo mozartovské postavičky.

Napochodovaly i mužské mažoretky alias cvičenci z Brussels Gay Sports (BGS) klubu, jejichž kreace s tyčemi vyvolávaly bouře nadšení i aplausu až do pozdních odpoledních hodin, kdy Pride končila a dění se přesunulo do hudebních klubů a nočních restaurací. Vždyť celá místní komunita lesbických, gay, bisexuálních, trans, queer a intersexuálních (LGBTQI) občanů měla svátek!

Prý přesexualizovaná štrapáce

Ovšem pozor: ne všichni homosexuálové jsou takovými teatrálními průvody nadšeni. Kritika vychází i ze samotné holebi komunity. Pochody hrdosti, gay prides, jsou prý zkreslující a ukotvují už tak četné předsudky vůči homosexuálům, poněvadž je znázorňují ve stereotypních rolích, jakožto extravagantní, přesexualizované a výstřední jedince. Tito kritici obvykle hodnotí prezentaci LGBT komunity formou karnevalových průvodů za kontraproduktivní a vlastně i škodící integraci gayů do většinové populace. „Nejsme barevní exoti,“ říkají oponenti.

Mají možná i dost pravdy, což dokládá i belgická The Pride. Například teplí discoprofíci z New Yorku, kteří přijeli s náklaďákem vlastních bubeníků a pozlacených tanečníků v lesklých kozačkách až pod zadek, byli sice působiví, ale asi ne úplně autentičtí. Nebo ano?

Sám nemohu soudit, nicméně další oslavenci, kteří se promenádovali ulicí v plenkách a šišlajíc s růžovým dudlíkem v ústech, mohli urazit i samotné tolerantní „buzny“. Plejáda kožeňáků, mužů s vousy a motorkářskými čepicemi na doplňkové Leather Pride byla impozantní, ale dosti „přehrávaná“...

Homosexuálové coby dobří rodiče?

Nejen to vadí nejrazantnějším odpůrcům gay parád, jejichž jádro se rekrutuje především z řad krajně pravicových nebo politicko-náboženských skupin, které odmítají homosexualitu jako věc nepřirozenou, byť už vědec a etolog Konrad Lorenz psal před několika dekádami o teplých kačerech v živočišné říši.

Dle kritiků homosexualita a její adorace ohrožují takzvaně tradiční rodinu, čemuž by se gayové v Bruselu divili – jednou z přidružených akcí byla Kid Pride, jíž se s dětmi zúčastnili i homosexuální rodiče. „Chceme všem ukázat, že i homosexuálové mohou výborně pečovat o děti,“ říká Filip, jenž se svým chotěm Stevem vychovává jedenáctiletého syna a třináctiletou dceru z předchozího „chladného“ manželství.

To v Brně by za to dostal pár facek. Alespoň před třemi lety, kdy se tamní premiérovou Queer Parade s podtitulem Duhová vlna chystala 28. června na Náměstí Svobody – příznačné jméno – rozehnat skupina členů krajní pravice.

Akce na podporu LGBT práv se tehdy zúčastnilo několik set lidí, vystoupil zpěvák Pavel Vítek i ministryně pro lidská práva Džamila Stehlíková, ale do pověstných gay-prides v západním stylu měla akce daleko...

V roce 2009 se takzvaně Teplé jaro opakovalo a hlavní průvod prošel též 20. června jihočeským Táborem. Loni byly v Brně připraveny stovky policistů, neboť hnutí Národní odpor ohlásilo rozbití akce.

Gay akce pro 1500 Pražáků

„Podobné obavy máme i v Praze. Jednáme s městem a policií, cítíme podporu,“ řekl ČESKÉ POZICI zdroj z přípravného výboru Prague Pride 2011. Zábavná show s paletou kulturních akcí proběhne od 10. do 14. srpna se sobotním vrcholem v podobě duhového průvodu. Sloužit by se měla i ekumenická mše, záštitu nad akcí převzal primátor Bohuslav Svoboda (ODS).

Lidem s otevřenou myslí bude hrát deset kapel. Program se upřesňuje. „Očekáváme asi tak 1500 účastníků, hlavní koncert na Střeleckém ostrově by mohlo navštívit až pět tisíc lidí,“ dodává organizátor. Zvládne to Praha? Nejspíš ano, ale počítat s xenofobními ataky musí už nyní.

To v Bruselu měli na počátku duhového týdne červeně našňořený i symbol města, čúrajícího chlapečka známého jako Manneken Pis, a žádné pouliční bitky se nekonaly. Naopak. Po skončení průvodu ulice ihned upravily oranžové uklízecí čety, v jejichž vozech skončily tisíce letáčků a fáborků.

Sobota byla klidná, hravá, uvolněná, takže se nic nestalo ani líbajícím se gayům s andělskými křídly či zmalované „jeptišce“ s vějířem, která šla pod transparenty hlásající LGBT práva i v Africe a muslimském světě. A jak pěkně česky řekla reportérovi ČESKÉ POZICE Anna, polská zaměstnankyně Evropského parlamentu: „Měli to hezké, ti homosexualisti, že?“