Jakl prezidentem?

Koho nakonec podpoří Václav Klaus? Těžkou váhu Zemana, nebo pravděpodobného kandidáta Svobodných?  

Ladislav Jakl | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ladislav Jakl | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Ladislav Jakl

Byla to očekávaná zpráva. Ladislav Jakl, ředitel politického odboru prezidentské kanceláře a poradce Václava Klause, bude kandidovat na prezidenta. Ujmout by se ho měla Strana svobodných občanů, která kvůli tomu uspořádala prezidentské primárky. Výsledky napínavého „klání“, kterého se na kandidátské straně účastní pouze Jakl, budou známy o víkendu.

Už teď lze s pravděpodobností hraničící s jistotou předpokládat, že Svobodní vyšlou Jakla, aby bojoval o Hrad. Výsledky primárek strana oficiálně oznámí v neděli na Republikovém sněmu, kde kromě Jakla vystoupí také zahraniční hosté Richard Sulík (poslanec slovenské Národní rady a předseda strany Sloboda a Solidarita) či Ludwik Dorn (poslanec polského Sejmu ze strany Solidární Polsko).   

Jestliže Ladislav Jakl v primárkách uspěje, zahájíme sběr potřebných 50 tisíc podpisů, aby mohl být jedním z kandidátů v blížící se prezidentské volbě,“ řekl šéf Svobodných Petr Mach a dodal: „Chceme mít kandidáta, který skrze jmenování bankovní rady ČNB zajistí pokračování zdravé měnové politiky, nedopustí další přesouvání pravomocí a peněz na Evropskou unii a bude sněmovně vracet zákony omezující svobodu člověka.“

Jaklova kandidatura je z hlediska Svobodných docela prozíravým a pragmatickým krokem. Už proto, že Jakl není zrovna přehlédnutelná osobnost. Nominací vlastního kandidáta – k tomu tak provokativního rétora – si dělá strana, která má v předvolebních průzkumech kolem tří procent, dobrou reklamu. Na podobnou kartu „zviditelnění“ vsadili ostatně také Zemanovci s Milošem Zemanem, lidovci se Zuzanou Roithovou či Suverenita s Janou Bobošíkovou. Všechny jmenované strany si to šturmují na sněmovnu. Vytáhnou prezidentští kandidáti některou z nich do parlamentu? Šance tu je.

Po vzoru Putin-Medveděv...

Zábavnou otázkou pak bude, koho vlastně v prezidentských volbách nakonec podpoří současná hlava státu. Václav Klaus sice již dříve naznačil, že by mohl volit Miloše Zemana. Tím by se Českem po deseti letech tak trochu prohnal odér opoziční smlouvy. Jenže kdyby nějakým způsobem podpořil Jakla, sotva by se někdo mohl divit. Klausův souputník zatím kráčel ve (skoro) stejných politických a názorových kolejích jako nynější prezident. A pak je tu jistá pozorovatelná záliba pana prezidenta v nápadech, budících kontroverze, což by kandidatura Ladislava Jakla vrchovatě naplňovala.

Až se mediální soukolí rozjedou naplno, nebude v případě Jakla o peprnou náplň nouze. Jen když si vzpomenu na nedávné události:

  • obhajoba národovce a někdejšího vysokého úředníka ministerstva školství Ladislava Bátory;
  • rozhovor do knihy Deset tisíc extremistů, jejímž spoluautorem je manažer neonacistické hudební skupiny Conflict 88 Robert Fürych;
  • Jakl se též zastával sporné milosti pro bývalou ředitelku Metropolitní univerzity Annu Benešovou. „A kdybych já byl prezidentem, tak já bych milosti nezdůvodňoval vůbec. Vysvětlovat pohnutí individuálního, osobního rozhodnutí je vždycky složité, nikdy ne úplné,“ pravil Jakl v únoru.

Zeman je ovšem v prezidentském klání trochu „těžší váha“ a Václav Klaus nerad prohrává. Ledaže by v pozadí byl ještě důmyslnější plán: zajistit, aby nebyla přetržena nastoupená hradní linie, třeba po vzoru dua Putin–Medveděv. Až Jaklovi skončí prezidentské období, Klaus by se ve svých 76 letech mohl na Hrad vrátit.

Teď ale vážněji. Osobně by se mi nejvíce líbilo, kdyby se Jakl místo prezidentování spíše uchýlil ke své libůstce - vaření růžového piva BuQičák. Vysvětlovat pohnutí takového individuálního, osobního rozhodnutí je vždycky složité, nikdy ne úplné...