Jak zastavit zloděje kovů

Sběrači kovů v České republice ročně nakradou materiál za desítky milionů korun, sběrny je i přes zákaz vykupují.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Zná to téměř každý. Tu se ztratí ze zahrady kovová vana, tam zase okap nebo měděný parapet lehkovážně instalovaný vedle na domě v přízemí. Na vině jsou zloději kovů, kteří drobnými krádežemi znepříjemňují život svému okolí. V případě vík od kanálů či zcizení zařízení na železnici však již přímo ohrožují bezpečnost. Výjimkou pak nejsou ani krádeže uměleckých předmětů, jejichž hodnota je nevyčíslitelná.

Známý je případ, kdy neznámý pachatel ukradl před dvěma lety z památníku obětí války v Lidicích bronzovou sochu holčičky. Nebo na konci března v Krnsku u Mladé Boleslavi zloději v kostele svatého Jiří zničili renesanční zvon a postupně ho začali odnášet. Půl tisíciletí starý kus přežil všechna těžká období dějin a nyní více než polovinu z něj odnesli zoufalci, kteří za něj ve sběrně dostali nanejvýš několik desítek tisíc korun. Lze podobným krádežím vůbec zabránit?

Nejrozšířenější jsou v chudších regionech, například na severu Čech, kde jdou škody do milionů. Zloději kovů mají v oblibě hlavně železnici. V roce 2012 se Správě železniční a dopravní cesty (SŽDC) ztratil majetek v hodnotě téměř 33 milionů korun. „Nejvíce se kradou součástí trakčního, sdělovacího a bezpečnostního zařízení, jako jsou měděné kabely, propojky lana a dráty,“ říká ředitel odboru krizového řízení SŽDC Miloslav Kolín.

Je třeba eliminovat výkupny druhotných surovin, které kradený materiál přijímají a následně ho odprodávají zpracovatelům surovin

„Pro ilustraci uvedu příklad, kdy do sběrny v západních Čechách v období jednoho měsíce předal občan celkem 189 kilogramů opalovaného měděného drátu, 280 kilogramů hliníku, 404 kilogramů železa a 9 kilogramů olova, za což mu bylo vyplaceno celkem 34 159 Kč. Jednalo se navíc o osobu, která byla příjemcem sociálních dávek,“ vypočítává Jitka Jenšovská, zástupkyně vedoucího Odboru odpadového hospodářství České inspekce životního prostředí (ČIŽP). Podle ní je naprosto zřejmé, že legální cestou dotyčná osoba k tolika materiálům nepřišla.

Odborníci se shodují, že lidem se sociálními problémy či narkomanům shánějícím dávku drogy lze jejich počínání těžko rozmluvit a uhlídat každý kout republiky je rovněž nemožné.  Je tedy třeba se zaměřit na výkupny druhotných surovin, které materiál přijímají a následně ho odprodávají zpracovatelům surovin, například kovohutím.

Výkupnu lze udělat i v garáži

V České republice je takových výkupen zhruba 4000 (přesné číslo nikdo nezná) a povolují je krajské úřady, což se nelíbí zejména obcím, které tak jejich zřizování a provoz nemohou ovlivnit. „V chudších oblastech jsou jich ulice doslova plné. Třeba v jednom severomoravském městě je i několik výkupen vedle sebe. Kolikrát ani nejsou označené, jde jen o garáže,“ přibližuje situaci Jenšovská.

Zákon výkupnám druhotných surovin nařizuje evidovat všechny zákazníky a zakazuje vykupovat například elektrozařízení apod. Jenže dle ČIZP tento zákon příliš nepomáhá. Sběrny ho porušují a obcházejí. Je jich navíc tolik, že zástupci ČIZP nemají šanci je zkontrolovat. Nejzávažnějším proviněním, kterého se výkupny dopouštějí, je dle kontrolorů především odkup kradených komodit, jako jsou železniční koleje, dopravní značky a svodidla nebo víka od kanálů. Jejich absence na původních místech může vést k ohrožení zdraví nebo života občanů.

Kontroly jsou velmi obtížné, protože mnoho sběren je nelegálních a úředníci mají možnost kontrolovat jen ty legální a jen v pracovní době. „I tam se ty největší kšefty dějí mimo pracovní dobu. Majitelé navíc přesně vědí, co nám mají při kontrolách ukázat a co mají naopak zatajit,“ stýská si Jenšovská.

Kontroly jsou prý velmi obtížné, protože mnoho sběren je nelegálních a úředníci mají možnost kontrolovat jen ty legální a jen v pracovní době

Riziko však nevzniká jen výkupem těchto kradených surovin, ale i přijímáním nekompletních elektrospotřebičů. Občané mohou tyto spotřebiče zdarma vhodit do červených kontejnerů na elektroodpad nebo je odvézt do obcí zřizovaných sběrných dvorů.

Jenže je běžné, že lidé s vidinou zisku vymontují motor ze staré lednice a zpeněží jej ve sběrně. Zbytek lednice pak hodí třeba do lesa. Výkupny sice ze zákona elektro a jeho komponenty vykupovat nesmějí, ale dělají to. Nekompletní elektro ale již nepodléhá takzvanému zpětnému odběru, tedy zákonné povinnosti firem produkujících spotřebiče vybrat určité množství těchto výrobků zdarma zpět.

Nekompletní spotřebič se pak stává směsným odpadem. „Z nekompletní lednice pak mohou unikat freony a další nebezpečné látky. Nekompletní elektrospotřebiče již nejsou předmětem zpětného odběru, zajištění jejich ekologické likvidace zbytečně zatěžuje obecní rozpočty,“ vysvětluje Hana Ansorgová, manažerka komunikace neziskové organizace Asekol zabývající se zpětným odběrem vysloužilých elektrospotřebičů.

Organizace Asekol, která zastupuje povinně odebírající firmy, proti výkupnám bojuje také proto, že kvůli nim se Asekolu (tedy i firmám) hůře plní předepsané limity povinného odběru. Ty se navíc mají zpřísňovat. Sběrny si tak s takzvanými kolektivními systémy v podstatě konkurují. Jenže pravdou je, že zatímco Asekol zajistí, aby byl odpad zlikvidován odborným a ekologickým způsobem, výkupny při neodborné likvidaci mnohdy poškozují životní prostředí.

Zpřísnit výkupnám podmínky

Situace se kromě kontrolních orgánů nelíbí ani obcím, na jejichž území vznikají černé skládky. Předseda komise životního prostředí Svazu měst a obcí (SMO) Pavel Drahovzal proto chce, aby se ministerstvo životního prostředí v právě projednávané sérii odpadových zákonů na výkupny soustředilo a zpřísnilo jim podmínky. „Budeme usilovat o to, aby se obce a města mohly více podílet na udělování povolení ke sběru a výkupu odpadů a jejich následné kontrole, aby se snížilo bezpečnostní riziko,“ uvedl Drahovzal.

Co návrhuje Svaz měst a obcí:

  • Ztížit vstup nových subjektů zavedením koncesované živnosti místo volné;
  • prověřit stávající subjekty a uzavřít nelegálně fungující;
  • povinnost souhlasu obce s provozem stávajících i budoucích subjektů;
  • systém kontroly a sankcí;
  • v obci, kde nebude výkupna, tak zajištění odkupu obcí.
Zakázat výkup od fyzických osob

Jiné země jsou však ještě přísnější. Problém krádeží kovů se týká celé Evropy a byl jedním z hlavních bodů programu úterní konference Zpětný odběr pořádané společností Asekol. Jednotlivé země se zde podělily o své zkušenosti:

  • Irská garda kvůli zlodějům kovů založila zvláštní vyšetřovací skupinu, která má již první pozitivní výsledky: krádeží ubylo v řádech desítek procent.
  • Francie zavedla zákaz odkupu kovů za hotové, povinné registrace každého takového obchodu, každá transakce je zdaněná a výkupna musí mít smlouvu s akreditovanými kolektivními systémy (u nás napříkald již zmíněný Asekol). „Tato opatření výrazně snížila krádeže,“ sdělil ČESKÉ POZICI svou zkušenost zástupce francouzské organizace Eco-Systémes Pierre-Marie Assimon.
  • Německá či rakouská právní úprava dokonce umožňuje úplný zákaz výkupu kovů od fyzických osob, výkup je možný jen se souhlasem obcí.

K posledně jmenovanému kroku se přiklání i právník Jan Kořán, který se právní úpravou nakládání s odpady zabývá. Navrhuje úplný zákaz výkupu kovových odpadů od nepodnikajících fyzických osob. Obec by v takovém případě měla povinnost vytvořit podmínky pro odevzdání a občan by nesměl kovy odevzdat jinam než do obecního zařízení pro sběr odpadu. V menších obcích koneckonců pamětníci tento způsob sběru dobře znají, říká se mu „železné neděle“.

Veřejný zájem na zamezení trestné činnosti v určité oblasti by měl převažovat nad zájmem osob provozujících zařízení pro výkup kovových odpadů

Proti tomu ovšem sběrny protestují. Považují to za zásah do svobody podnikání. „Pomocí sběru kovů se příroda přirozeně zbavuje kovového odpadu, který se leckde volně povaluje. Pokud jde o trestnou činnost, jsme ochotni napomáhat jejímu předcházení. Ale není pravda, že všechny ukradené kovové předměty končí ve sběrnách, mnoho jich končí třeba u stavebníků, protože tam za ně zloděj dostane o mnoho více. Ne všechny sběrny porušují zákon, naopak, většina má při kontrolách vše v pořádku,“ uvedl Petr Miller, výkonný tajemník Sdružení výkupců a zpracovatelů druhotných surovin.

Právník Kořán však ministerstvu doporučuje být v tomto případě nekompromisní. „Domnívám se, že veřejný zájem na zamezení trestné činnosti v určité oblasti by měl převažovat nad zájmem osob provozujících zařízení pro výkup kovových odpadů.“

Ministerstvo životního prostředí právě připravuje odpadové zákony, které zahrnují i tuto problematiku. Na otázku ČESKÉ POZICE, jaké konkrétní legislativní kroky ministerstvo učiní, však zatím neodpovědělo.

Počet příspěvků: 21, poslední 28.4.2013 09:42 Zobrazuji posledních 21 příspěvků.