Jak ukončit válku v Sýrii? Odpověď nezná Barack Obama ani Václav Klaus.

V projevech před Valným shromážděním OSN státníci nemohli opominout téma Sýrie a kupodivu se shodli: nevědí, co s ní.

Každoroční diskusní klub v New Yorku, kterému se oficiálně říká zasedání Valného shromáždění OSN, letos nemohl opominout situaci v Sýrii. Jak je obecně známo, v této blízkovýchodní zemi je občanská válka, v níž za rok a půl zahynulo již kolem 30 tisíc lidí. A mezinárodní společenství povstání proti režimu Bašára Asada oficiálně pouze přihlíží, protože se nedokáže shodnout na řešení, s nímž by souhlasili ne snad všichni členové OSN, ale alespoň Rada bezpečnosti, jež může o něčem rozhodnout.

Zastavme se u dvou vyjádření k Sýrii, jež se očekávala s jistým napětím, nezazní-li snad něco nového, nebo nenastane-li alespoň minimální posun v již známém stanovisku.

  • Pan Ki-mun, generální tajemník OSN, tedy šéf instituce, která má řešení podobných konfliktů v gesci, vyzývá k mezinárodní akci, jež by ukončila válku v Sýrii, která se stala „regionální kalamitou s globálními důsledky“. Mezinárodní komunita podle něj „nesmí odvrátit zrak od spirály násilí, jež se vymklo kontrole“, musí násilí zastavit a uvést v Sýrii do pohybu změny hned, jak to bude možné. Pan Ki-mun neopomněl zmínit násilí na obou stranách.
  • Barack Obama, prezident země, od níž se také jaksi očekává, že zásadním způsobem přispěje k vyřešení syrské otázky, přestože právě Obama se k tomu nemá a celkem rozumně se drží spíše stranou, prohlásil před státníky v OSN něco trochu jiného. „V Sýrii nesmí budoucnost patřit diktátorovi, který vraždí vlastní lidi,“ řekl mimo jiné Obama a slíbil podporu těm Syřanům, kteří se snaží Bašára Asada sesadit.

Obamovo stručné sdělení se zdá být v rozporu s tím Pan Ki-munovým, ale řešení evidentně nemá ani jeden z nich. Tedy nic nového.

Co máme udělat zítra a pozítří?

Jak ve svém projevu před Valným shromážděním bystře podotkl náš pan prezident, jehož názor na Sýrii se možná s napětím neočekával, ale on se mu srdnatě nevyhnul, „nyní (ohledně Sýrie) nevidíme žádné uskutečnitelné řešení“. Ale „mezinárodní spory a konflikty mohou a měly by být řešeny mírovými, nikoli vojenskými prostředky“, má za to Klaus, pardon, Česká republika. Souhlas.

Český prezident dodal ještě pár zajímavých, lehce provokativních otázek:

  • Jaký je úspěch mírových jednání a mezinárodních misí?
    Jistě diskutabilní, avšak Klaus na ni odpovídá poněkud nepřesně další otázkou: Je například vývoj v Iráku, stále otevřená kyperská otázka nebo nezávislost Kosova úspěchem OSN nebo nikoli? Připomeňme, že ani Irák ani Kosovo nebyly de facto akcemi OSN... Tudíž odpověď zní, kromě Kypru, „nikoli úspěchem OSN“.
  • Zlepší vnější intervence situaci, nebo naopak ji zhorší, protože zablokuje spontánní procesy, které by v regionu nastolily stabilitu možná za cenu menších obětí, než si vyžádala vnější intervence?
    V případě války v Sýrii, kde již zahynulo kolem 30 tisíc lidí na obou stranách, by možná vnější intervence byla v krátkodobém horizontu tou méně krvavou variantou. Ale jen tehdy, slovy Klause, „pokud bychom věděli nejen, co máme udělat dnes, ale také co máme udělat zítra a pozítří“.

A to zatím neví nikdo.

Počet příspěvků: 2, poslední 27.9.2012 09:48 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.