Jak skončil maďarský deník Népszabadság

Likvidace Népszabadságu, bývalého listu státostrany, se stala symbolem omezení svobody tisku a paradoxně i sílících autoritářských tendencí. Styl ukazuje na stranu Viktora Orbána Fidesz. Proč jej však nekoupil jeden z multimiliardářů, již zbohatli za vlád socialistů?

Gábor Stier 13.11.2016
Kauza maďarského deníku Népszabadság. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kauza maďarského deníku Népszabadság. | foto: Foto MTI
Kauza maďarského deníku Népszabadság.

Kdyby přestal maďarský deník Népszabadság, někdejší list státostrany a vlády, vycházet v době změny režimu na začátku devadesátých let, mohl se tento krok stát důležitým symbolem zhroucení diktatury. Jeho likvidace včetně webové podoby po 26 letech se však paradoxně stala symbolem stále evidentněji sílících autoritářských tendencí.

Népszabadság nemohl ani oslavit své 60. narozeniny, místo autorského loučení vyšla jeho příloha v časopise Fedél Nélkül (obdoba českého Nového prostoru), prodávaném lidmi bez domova.

Pokles nákladu

První číslo Népszabadságu vyšlo před 60 lety, 2. listopadu 1956, když tehdejší premiér Imre Nagy vyhlásil neutralitu Maďarska. Tento deník, jenž zdědil privilegia stalinistického listu Szabad Nép a v zájmu zachování kontinuity také číslování ročníků, fungoval celá desetiletí jako malý maďarský bratříček sovětské Pravdy, nicméně málokdo si již pamatuje, že původně vůbec neměl sloužit diktatuře.

Náklad Népszabadságu postupně klesal až na (letošních) pouhých zhruba 30 tisíc, navzdory tomu byl na trhu celostátních politických deníků největší

Pokoušel se najít své místo v plurální a demokratické struktuře tisku v období revoluce, na což mu ovšem nezbývalo příliš času. Po porážce boje za svobodu se stal neúprosnou hlásnou troubou přituhujícího režimu, nicméně v období uvolněnějšího Kádárova režimu bedlivě dbal na to, aby v listu pracovali nejen angažovaní, ale i vzdělaní novináři, již umějí dobře psát.

Díky tomuto duševnímu kapitálu, zachování četných privilegií komunistického systému a v neposlední řadě nepochopitelné toleranci mocenských struktur v období transformace, Népszabadság s nákladem milion výtisků denně změnu režimu přežil, a do poslední chvíle se těšil mezi maďarskými novinami autoritě. Náklad postupně klesal až na (letošních) pouhých zhruba 30 tisíc, navzdory tomu byl na trhu celostátních politických deníků největší.

Pochybná nezávislost

Toto postavení způsobilo, že levicově liberální vedení, jež zakládalo svou existenci na popírání vlastní minulosti, a vyhřívalo se v pozici jediného nezávislého deníku, poněkud zaspalo. Samozřejmě, že stejně jako ostatní listy ani Népszabadság nebyl nezávislý.

Zejména proto, že ještě před 1,5 rokem v něm vlastnila 27 procent nadace Szabad Sajtó (Svobodný tisk), kterou ovládá Maďarská socialistická strana. (Ta nevznikla po roce 1989, nýbrž byla pokračovatelkou komunistické strany, soudruzi ji jen chytře přejmenovali.) Nadace podíl v mediálním domě, kam patřil i Népszabadság, prodala a nyní se vedou diskuse, kam se poděly peníze.

Stejně jako ostatní listy ani Népszabadság nebyl nezávislý. Zejména proto, že ještě před 1,5 rokem v něm vlastnila 27 procent nadace Szabad Sajtó (Svobodný tisk), kterou ovládá Maďarská socialistická strana.

Nad vydavatelstvím se stahovala stále černější mračna, což se projevilo i na kvalitě novin (před několika lety běžně vycházely jen na 16 stranách), nicméně vládní strana Fidesz, již šestým rokem u moci, poskytovala novinářům čím dál více munice. Népszabadság tak v poslední době odhaloval korupci ve vládnoucí straně, což vyvolávalo stále větší ohlas.

Až do letošního 6. října, kdy vydavatelská společnost provedla cosi jako puč a oznámila, že pozastavuje vydávání listu. Předchozího dne nechala se značnou dávkou cynismu zaměstnance zabalit si své věci, a všichni byli připraveni, že nazítří již bude redakce sídlit na nové adrese. Místo toho dostali zprávu o pozastavení vydávání novin.

Zpečetění osudu

Tento krok ještě více polarizoval maďarskou společnost. Zatímco většina lidí bez ohledu na ideologické postoje s úžasem zírala, co se to děje, a ne bezdůvodně za zrušením opozičního listu viděla orbánovce, tvrdé jádro pravice s poukazem na ekonomické důvody jásalo. Je fakt, že se počet výtisků v uplynulém desetiletí snížil o 74 procent a v důsledku toho se od roku 2007 vytvořila díra více než pět miliard forintů (450 milionů korun), ale v uplynulých letech se vedení dařilo roční ztrátu postupně snižovat.

Osud Népszabadságu byl v podstatě zpečetěn, když se na jaře 2015 ocitl ve vlastnictví Heinricha Peciny, známého rakouského miliardáře

Leccos prozrazují i slova místopředsedy Fideszu Szilárda Németha: „Bylo načase, aby Népszabadság, jehož předchůdcem byl Szabad Nép, který byl stalinistický, a také se tak choval, skončil.“ A dodal, že on kvůli listu krokodýlí slzy ronit nebude. Navzdory tomu pozastavení vydávání Népszabadságu, tedy fakticky jeho konec, téměř každého překvapil, neboť se již dlouho proslýchá, že se list dostal do rukou blízkých vládě.

Jeho osud byl v podstatě zpečetěn, když se na jaře 2015 ocitl ve vlastnictví Heinricha Peciny, známého rakouského miliardáře. Jeho firma Vienna Capital Partners (VCP) není v Maďarsku neznámá. Vynořila se ve chvíli, kdy se velká maďarská chemička Borsodchem dostala do čínských rukou, a na scéně se objevila, i když se rakouský ropný koncern OMV ve spolupráci s Rusy pokusil ovládnout maďarského konkurenta MOL. (VCP je známá i v Česku, vedle společnosti Kapsch je podivně angažována ve výběru mýtného – pozn. red.)

Role rakouského miliardáře Peciny

Vídeňští finančníci na maďarský mediální trh vstoupili po fúzi dvou evropských vydavatelských koncernů Axel Springer a Ringier, jejichž strategické spojení způsobilo na trhu příliš velkou koncentraci moci. Několika částí balíčku se tedy bylo třeba zbavit, a tak se dostal na scénu Pecina a jím založená společnost Mediaworks.

Navýšením základního kapitálu se rakouský miliardář Heinrich Pecina stal téměř stoprocentním majitelem Népszabadságu. A posléze vzal na sebe celý průšvih s uzavřením Népszabadságu.

Jeho firma takto získala osm ziskových regionálních listů s nákladem několika stovek tisíc výtisků, populární deník Nemzeti Sport, který má pro milovníka fotbalu premiéra Viktora Orbána velký citový význam, a navíc i většinový podíl v nepříjemném Népszabadságu, jenž mnoha pravicovým politikům šlapal na kuří oka. Zpětně je evidentní, že to nebyla náhoda, a je pravděpodobné, že Pecina věděl i to, komu tento balík tištěných titulů nakonec prodá.

V mezidobí se navýšením základního kapitálu stal téměř stoprocentním majitelem Népszabadságu, a možná nebyla náhoda, že se den před zlověstným pozastavením listu do jeho firmy Mediaworks přiřadily k současným osmi další čtyři regionální deníky. Potom už jen zbývalo, aby finančník Pecina vzal na sebe celý průšvih s uzavřením Népszabadságu.

Vydavatelství Mediaworks pak už bez ztrátového levicového deníku koupila firma Opimus, blízká vládní straně Fidesz. Společnost vlastní miliardář Lőrinc Mészáros – začínal jako opravář plynových zařízení a pochází ze stejné vesnice jako Orbán.

Styl celé akce každopádně ve všech směrech ukazuje na Fidesz držící prakticky všechny mocenské pozice v zemi. Pokud se podíváme pouze na vývoj tisku v uplynulých šesti letech, vše začalo zákonem o médiích a nastavením propagandistického režimu veřejnoprávních médií. A pokračovalo ovládnutím komerčních televizí a rádií (TV2, Class FM), a dále tím, že se nejoblíbenější webové portály Origo a Index dostaly do rukou oligarchů blízkých vládě.

Mediální převaha Fideszu

Před dvěma lety nastal rozkol mezi Viktorem Orbánem a miliardářem Lajosem Simicskou (od počátku vytvářel Fideszu ekonomické zázemí, ale podle mnoha lidí mu příliš narostl hřebínek), který také souvisel s médii, neboť vláda ho chtěla podobným pučistickým způsobem jako nyní v případě Népszabadságu, připravit o deník Magyar Nemzet, televizi Hír TV a rádio Lánchíd.

Fidesz se svou tíživou a skoro již dusivou mediální převahou může za dva roky vyrazit do voleb. Pouze zapomíná, že tisk ovládal již komunistický režim, a stejně to nezabránilo jeho pádu.

Poté, co tento plán nevyšel, okruh kolem Fideszu prostřednictvím redistribucí státní inzerce zakládá nový list Magyar Idök, spouští rádio Karc FM, zakládá portál o veřejném životě s názvem 888, násilnými metodami vytlačuje z trhu zdarma distribuovaný Metropol, a nahrazuje jej Lokálem. Ještě se očekává spuštění nového bulvárního plátku Riposzt.

Na druhé straně si část veřejnosti klade otázku, byl-li Népszabadság pro levici natolik důležitý, proč tento deník od rakouských majitelů nekoupil někdo z mnoha multimiliardářů, kteří nevídaně zbohatli právě za vlád socialistů, a nepokračuje v jeho vydávání.

Zdá se, že Viktor Orbán nezapomněl, v jaké nepřátelské atmosféře ze strany médií musel vést vládu, když byl poprvé premiérem (1998 až 2002). Bohužel si tenkrát z toho vzal poučení, že pokud se ještě jednou dostane k moci, nic nenechá náhodě. Fidesz se svou tíživou a skoro již dusivou mediální převahou může za dva roky vyrazit do voleb. Pouze zapomíná, že tisk ovládal již komunistický režim, a stejně to nezabránilo jeho pádu.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.