Jak první a druhá světová válka a koronavirus zasáhly šachový život

První a druhá světová válka zasáhly podobně jako koronavirus šachové turnaje. Pavel Matocha připomíná olympiádu v roce 1939, v jejímž průběhu vypukla druhá světová válka, ale především se věnuje turnaji v Mannheimu v roce 1914, jejž předčasně ukončila první světová válka a jehož ruští účastníci byli uvězněni v nepřátelském Německu.

Pavel Matocha 26.4.2020
Společná fotografie hráčů a organizátorů šachového turnaje Mannheim 1914. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Společná fotografie hráčů a organizátorů šachového turnaje Mannheim 1914. | foto: Archiv
Společná fotografie hráčů a organizátorů šachového turnaje Mannheim 1914.

Morové rány jsou několik století vzdálené a poslední virová pandemie podobná té dnešní zasáhla svět před 100 lety. Po první světové válce zemřely na španělskou chřipku desítky milionů lidí na celém světě. Teď čelíme možná podobně nebezpečné čínské chřipce, říkáme jí covid-19, ale svět je v jiné situaci – není vyčerpán a zdevastován světovou válkou a také mnohem lépe medicínsky, komunikačně a technologicky vybaven, aby nákazu zvládl.

Navzdory tomu počty nakažených, vážně nemocných a mrtvých rostou závratným tempem a některá opatření připomínají výjimečný stav a situace v některých zemích válku. V Ekvádoru zůstávají mrtví ležet na silnicích, v Indii policie bije bambusovými holemi lidi, kteří poruší zákaz vycházení, a na Filipínách prezident Rodrigo Duterte vyzval policii a armádu, aby na lidi porušující karanténu stříleli. I v některých rozvinutých západních zemích je situace tristní – zavřené hranice, zákaz vycházení a kolaps nemocnic.

Kvůli koronavirové epidemii bylo předčasně zastaveno mnoho šachových soutěží – z těch nejvýznamnějších byl přerušen turnaj kandidátů mistrovství světa a předčasně ukončeno mistrovství světa družstev seniorů. V obou případech se odehrálo sedm kol – v turnaji kandidátů sedm ze čtrnácti s tím, že druhá polovina bude dohrána po koronavirové pandemii, v mistrovství světa družstev seniorů sedm z devíti a vítězové byli vyhlášeni dle průběžného stavu a zbylá kola se již dohrávat nebudou.

Záběry z italských a španělských nemocnic, kde lidé leží na podlahách a život zachraňující plicní ventilátory se přidělují podle věku, přičemž staří mají smůlu, jsou děsivé. Londýn, New York či Amsterdam se dostaly na italsko-španělskou trajektorii – v Nizozemsku volají starým lidem, byli-li by v případě onemocnění covid-19 ochotní uvolnit nemocniční lůžko mladším a zemřít doma, ve Švédsku plánují nebrat staré lidi na přetížená oddělení intenzivní péče. A newyorské oběti koronaviru jsou pohřbívány do masových hrobů na Hartově ostrově jako sardinky.

Kvůli koronavirové epidemii bylo předčasně zastaveno mnoho šachových soutěží – z těch nejvýznamnějších byl přerušen turnaj kandidátů mistrovství světa a předčasně ukončeno mistrovství světa družstev seniorů. V obou případech se odehrálo sedm kol – v turnaji kandidátů sedm ze čtrnácti s tím, že druhá polovina bude dohrána po koronavirové pandemii, v mistrovství světa družstev seniorů sedm z devíti a vítězové byli vyhlášeni dle průběžného stavu a zbylá kola se již dohrávat nebudou.

Připomeňme si dvě velké šachové události z historie, do kterých podobně fatálně zasáhly světové války. První byl šachový turnaj v Mannheimu v roce 1914, v jehož průběhu vypukla první světová válka, a druhou šachová olympiáda v roce 1939 v Buenos Aires, v jejímž průběhu vypukla druhá světová válka.

Mannheim 1914

V německém Mannheimu se konal od července 1914 šachový festival, na kterém se hrálo pět turnajů s velkou mezinárodní účastí. V hlavním mistrovském turnaji hrál i budoucí mistr světa Alexandr Aljechin a další hráči světové špičky té doby, například Frank Marshall, Siegbert Tarrasch nebo Rudolf Spielmann a čeští šachisté Oldřich Duras a Richard Réti.

Po odehrání jedenácti kol z plánovaných sedmnácti, 1. srpna 1914, vyhlásilo Německo válku Rusku a začala první světová válka. Němečtí šachoví mistři byli povoláni do armády, proto turnaj nemohl být přesunut do Švýcarska a dohrán tam, jak někteří navrhovali, ale musel být ukončen.

V německém Mannheimu se konal od července 1914 šachový festival, na kterém se hrálo pět turnajů s velkou mezinárodní účastí. V hlavním mistrovském turnaji hrál i budoucí mistr světa Alexandr Aljechin a další hráči světové špičky té doby, například Frank Marshall, Siegbert Tarrasch nebo Rudolf Spielmann a čeští šachisté Oldřich Duras a Richard Réti.

Dva tucty ruských šachistů, mezi nimi i vedoucí hráč mistrovského turnaje Aljechin, bylo zajato a v Německu internováno. Většinou byli propuštěni po několika měsících, někteří však jako váleční zajatci strávili v Německu celou válku.

Aljechin po válce řekl, že nelze ani vylíčit, jakému psychickému a fyzickému trápení byl on a ostatní ruští šachisté vystaveni v internačních táborech a vězeních. Aljechinova situace byla tehdy o to horší, že Němci získali jeho fotku, na níž byl jako mladý aristokrat v uniformě Právnické školy v Petrohradu, a mylně ji považovali za uniformu důstojníka ruské armády.

Po jedenácti kolech suverénně vedl Aljechin s 9,5 body, když měl bod náskok před druhým Milanem Vidmarem a 1,5 bodu před třetím Rudolfem Spielmannem. Réti se sedmi body se dělil o čtvrté až šesté místo a Duras s pěti body sdílel 10. a 11. příčku.

Buenos Aires 1939

V argentinském Buenos Aires probíhala v srpnu 1939 šachová olympiáda, na které soupeřilo 27 národních týmů. Mezi hráči z Evropy, kteří se na turnaj vydali o několik týdnů dříve zaoceánským parníkem, byli i naši šachisté, kteří však již nehráli pod československou vlajkou, ale pod hlavičkou Protektorátu Čechy a Morava. Po odehrání úvodních skupin, ze kterých 16 týmů postupovalo do finálových kol, 1. září 1939, Německo napadlo Polsko, čímž zahájilo druhou světovou válku, když na německou invazi zareagovala Francie a Velká Británie.

V argentinském Buenos Aires probíhala v srpnu 1939 šachová olympiáda, na které soupeřilo 27 národních týmů. Mezi hráči z Evropy, kteří se na turnaj vydali o několik týdnů dříve zaoceánským parníkem, byli i naši šachisté, kteří však již nehráli pod československou vlajkou, ale pod hlavičkou Protektorátu Čechy a Morava.

Po velkých diskusích, zda pokračovat v šachu, nebo jej kvůli válce ukončit, bylo rozhodnuto olympiádu dohrát a evropským účastníkům nabídnout možnost zůstat v Argentině. Angličané za této situace odmítli pokračovat v turnaji a z olympiády odstoupili. Kvůli napětí mezi některými reprezentacemi, respektive jejich domovskými zeměmi, se šest zápasů nehrálo a byly dány za remízu. I ve zbytku odehraných partií byli jejich aktéři myslí často na jiném bojišti než na 64 polích.

Šachovou olympiádu, osmý turnaj národů historie, vyhrálo Německo před Polskem a Estonskem, Protektorát Čechy a Moravy skončil na šestém místě. Dvaadvacet šachistů, z nichž nejslavnější byl Miguel Najdorf, se rozhodlo v Argentině zůstat, mezi nimi i téměř celý německý tým a dva čeští šachisté Jiří Pelikán a Karel Skalička.

Odmítnutí nebezpečí

Roky 1914, 1939 a 2020 s jejich šachovými turnaji zasaženými mimořádnou celosvětovou hrůzou lze takto poskládat vedle sebe jen formálně. V realitě Mannheim 1914 z řady přerušených a předčasně ukončených turnajů radikálně vybočuje, stejně jako první světová válka byla radikálním historickým zlomem. Někteří sociologové a politologové tvrdí, že až s ní začalo 20. století. O tomto turnaji a následných potížích ruských mistrů vydal fakty nabitou knihu A. J. Gillam Mannheim 1914 and the Interned Russians(Mannhei 1914 a internovaní Rusové).

Použijme ji k připomenutí některých důležitých či zajímavých momentů z té doby, přičemž díky tomuto kaleidoskopu jí můžeme lépe porozumět. Prvního srpna 1914, kdy začala první světová válka, a skončil turnaj, byla sobota. Toho dne stejně jako ještě v neděli by kdokoliv z účastníků mohl bez problémů odjet domů. Jenže nikdo z nich nevěřil, že nebezpečí je tak velké a tak blízko, proto všichni zůstali přes víkend v Mannheimu. Hlavním důvodem zmeškání po ukončení turnaje byly peníze.

Prvního srpna 1914, kdy začala první světová válka, a skončil turnaj, byla sobota. Toho dne stejně jako ještě v neděli by kdokoliv z účastníků mohl bez problémů odjet domů. Jenže nikdo z nich nevěřil, že nebezpečí je tak velké a tak blízko, proto všichni zůstali přes víkend v Mannheimu. Hlavním důvodem zmeškání po ukončení turnaje byly peníze.

Řídící výbor turnaje totiž rozhodl, že hráčům bude vyplacena poměrná část z cenového fondu, jenže o víkendu byly banky zavřené. Proto všichni vyčkali do pondělí, až zástupce ředitele turnaje vybere peníze a zaplatí hráčům honoráře. V pondělí dopoledne na schůzku s organizátory turnaje však nepřišli všichni hráči. V neděli večer totiž byli na základě udání všichni Rusové zatčeni. Propuštěni byli po intervenci amerického velvyslance zhruba po 24 hodinách. Jen Alejchin, jehož Němci podezřívali, že je ruský důstojník, až po 48 hodinách. Poté byly peníze vyplaceny i jim.

Cesta domů v pondělí však byla mnohem komplikovanější, než by byla bývala o víkendu, protože již téměř nejezdily vlaky. Americký šachista Frank Marshall ve své knize My Fifty Years of Chess (Mých 50 šachových let) vzpomínal:

„Do Amsterdamu jsem se dostal až po mnoha dobrodružstvích. Cesta z Mannheimu do Amsterdamu, která obvykle trvá sedm hodin, mi tehdy trvala 39 hodin. Někde na hranicích se mi ztratil kufr, kde jsem měl všechny své věci, včetně dárků, které jsem obdržel v Mannheimu a předtím na turnaji v Petrohradě. K mému velkému překvapení však po pěti letech kufr dojel do New Yorku a byl mi doručen. Jeho obsah zůstal nedotčen, nikdo z něj nic neukradl.“

Aljechinovy pletky s dcerou bachaře

Ke smůle Rusů byla doprava v úterý nejen ještě horší než v pondělí, ale i nálada ve společnosti se vyhrocovala, jak noviny štvaly proti „nepřátelům Německa“. A než se jim podařilo z města odjet, byli zase všichni pozatýkání a pak rozhodnuto, že mají přejet do Baden-Badenu, kde byli internováni další ruští šachisté, kteří hráli turnaj v tomto lázeňském městě. Jenže tam nedojeli. Nechali je vystoupit v Ratstattu, protože azbukou psané šachové partiáře vyhodnotili jako poznámky špionů a uvěznili.

Aljechin byl v jedné cele s Bogoljubovem, Rabinovičem a Weinsteinem, kde hráli turnaj ve hře naslepo, z nějž se zachovaly dvě partie, v obou Aljechin porazil Bogoljubova (otištěny byly v roce 1914 v ruském časopise Šachmatnyj Věstnik). Podívejte se, co všechno poslepu staří mistři viděli.

Aljechin–Bogoljubov
naslepo, Ratstatt 1914

1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.Sc4 Sc5 4.b4?! Když hledáte ve vězení rozptýlení, střihnete si i nekorektní gambit.

4...Sxb4 5.Jd5 Jxd5 6.exd5 d6 Co bílý za svého obětovaného pěšce má? Objektivně nic, ale třeba se u toho Aljechin dobře bavil.

7.Je2 0–0 8.0–0 Jd7 9.c3 Sc5 10.d4 Sb6 11.f4 exd4 12.Jxd4

Mannheim 1914, diagram1.

12...Je5? Nejde o prosté přehlédnutí, že na f4 má bílý pěšce, a tak jezdce na e5 sebere. Jestli odsud něco Bogoljubov poslepu neviděl, byl to spíše až 17. tah bílého. Velkou převahu by si černý držel po klidných a přirozených tazích 12...Jf6 nebo 12...Ve8.

13.fxe5 dxe5 14.Sa3 Ve8 15.Df3 Kvůli vazbě krále, nemůže napadený bílý jezdec z pole d4 utéct.

15...exd4 16.Dxf7+ Kh8

Mannheim 1914, diagram 2.

17.Sf8 dxc3+ 18.Kh1 Sd4 19.d6 Se6 20.Sxe6 Vxf8 21.dxc7 a černý se vzdal. 1-0

Bogoljubov–Aljechin
naslepo, Ratstatt 1914

1.e4 c5 2.g3 g6 3.Sg2 Sg7 4.Je2 Jc6 5.c3 e6 6.Ja3 Jge7 7.Jc2 0–0 8.d4 cxd4 9.cxd4 d5 10.e5 Sd7 11.0–0 Vc8 12.Sg5 h6 13.Sd2 Db6 14.Sc3 Ja5 15.Sxa5? Strategicky značně pochybné rozhodnutí bílého. Bez černopolného střelce budou černá pole v jeho táboře rázem slabá.

15...Dxa5 16.Je3 Sa4 Černý provokuje další oslabení černých polí.

17.b3? Bílý měl uhnout dámou na e1, takto značně oslabuje pole c3.

17...Sb5 18.Ve1 Da3 19.Dd2 h5 20.Jc3 Db4 21.Vec1 Sa6 22.Sf1 Sxf1 23.Kxf1 Sh6 A nyní druhý střelec černého začíná operovat a vyvolávat další slabiny v bílé pozici.

24.f4 Jc6 25.Vd1 Vfd8 26.Je2 Db6 27.Kf2 Sf8 Hezký převod střelce na druhé křídlo, odkud bude pokračovat v ostřelování pozice bílého.

28.h3 Sb4 29.Db2 Vc7 30.a3 Se7 31.b4 Vdc8 32.g4 hxg4 33.hxg4 Kg7 34.f5? Pochopitelné, ale pomalé... Správné bylo 34.Vh1.

34...Sh4+ A zase zpátky střelcem z dámského na královské křídlo. Tento šach asi bílý nedocenil, jinak by v minulém tahu obsadil h sloupec věží a mohl udržet remízu.

35.Kf3 Sg5 36.f6+ Kf8

Mannheim 1914, diagram 3

Černý hrozí krátkým kombinačním úderem 36...Jxe5+! 37.dxe5 Dxe3+.

37.Jf4? Bílý asi předpokládal, že hrozbu takto nepřímo pokryje, protože podpora střelce g5 je teď jezdcem na f4 přerušena a černý po zmíněné kombinaci nemůže v dalším tahu dobrat na e3. Zároveň se na tahu Bogoljubovovi asi líbilo, že nejen přivádí další figuru na královské křídlo, ale uvolňuje i cestu pro převod dámy po druhé řadě na otevřený h sloupec, odkud chce zabít černého krále. Aljechin ale taktiku počítal přesněji... Správnou obranou bylo 37.Vd3, nebo 37.Dd2.

37...Jxe5+! Černý tento úder přesto zasazuje.

38.dxe5 Vc3 39.Dd2 V8c4 40.Jfg2

Mannheim 1914, diagram 4

40...d4 Aljechin hraje přísně.

41.Vh1 Kg8 Kdyby měl bílý o tah víc času, stihl by se zdvojit na h sloupci a černého krále zmatit. Budoucí mistr světa ale počítal přesně.

42.Vh3 dxe3 43.De2 Dd4 a po tomto tichém chodu se bílý vzdal, mat již nelze odvrátit. 0-1

Ukrajinský šachista a lékař Fedor Bohatyrčuk ve své biografii Moj žiznennyj puť k Vlasovu i pražskomu manifestu (Moje životní cesta k Vlasovovi a pražskému manifestu) vzpomínal, že podmínky v ratstattském vězení byly výborné – čisté a prostorné cely, čistě povlečené postele a společně „ubytovaní“ ruští mistři mohli nejen hrát šachy, byť bez šachovnic, ale večer si i nechat nosit večeře z nedaleké restaurace.

Jediný, komu se pobyt ve vězení v Ratstattu zkomplikoval, byl opět Aljechin. Zahleděl se do krásné dcery bachaře, která jim nosila večeře, děvče mu pozornost opětovalo, a když je bachař načapal, nechal Aljechina zavřít na samotku, čímž jeho efektní kombinace naslepo v tamním vězení skončily.

Bezproblémová internace

Na podzim se ruští šachisté dostali do lágru v Tribergu, kam někteří putovali přímo z Ratstattu a jiní přes tábor v Traunsteinu. Do Tribergu se dostali i ti, kteří předtím pobývali v Baden Badenu. To už bylo bez budoucího mistra světa Aljechina, kterého coby neschopného vojenského služby Němci propustili v polovině září.

Život ruských šachových mistrů v internaci byl na válečné poměry bezproblémový. Ze 14 měsíců, jež většina Rusů strávila v Tribergu, je zaznamenáno pět tradičních šachových a dva konzultační turnaje, ve kterých zkoumali vídeňskou hru a královský gambit. Anglická šachová federace posílala ruským šachistům do Tribergu peníze do cenových fondů těchto turnajů.

Z Tribergu měli Rusové zpočátku problém posílat domů dopisy, protože kvůli německým cenzorům, kteří neuměli azbuku, nesměli psát rusky, a kvůli ruským cenzorům doma, kde panovala nedůvěra k jazyku národa, který je napadl, nesměli psát německy. Nakonec se však cesta našla – oboustranně přijatelná se ukázala francouzština.

Jinak byl život ruských šachových mistrů v internaci na válečné poměry bezproblémový. Ze 14 měsíců, jež většina Rusů strávila v Tribergu, je zaznamenáno pět tradičních šachových a dva konzultační turnaje, ve kterých zkoumali vídeňskou hru a královský gambit. Anglická šachová federace posílala ruským šachistům do Tribergu peníze do cenových fondů těchto turnajů. Podívejme se na jednu z konzultačních vídeňských:

Rabinovič a Flamberg–Bogoljubov a Weinstein
konzultační partie na Vídeňskou hru, Triberg 1915

1.e4 e5 2.Jc3 Jf6 3.f4 d5 4.fxe5 Jxe4 5.Jf3 Sb4 6.Se2 c6 V partii opačnými barvami se černí bránili lépe. Po 6...0–0 7.0–0 Jc6 8.De1 f6 9.Jxe4 dxe4 10.Sc4+ Kh8 11.Dxe4 fxe5 12.d3 Sc5+ 13.Kh1 Sf5 14.Dd5 Dxd5 15.Sxd5 Jb4 16.Sb3 e4 byla pozice vyrovnaná a partie skončila remízou.

7.0–0 Qb6+ 8.d4 Jxc3 9.bxc3 Sxc3 10.Sa3 Sxa1 11.Dxa1 Černý sice získal kvalitu a pěšce, ale bílý má prudký útok.

11...h6 Pokrývá sice hrozbu 12.Jg5, ale neodvrací útok bílého.

12.Sd6! Hezký tah, který paralyzuje černou pozici. Černí nemohou nyní vyvinout svého střelce, protože by přišlo 13.Vb1 a po ústupu dámy 14.Vxb7 s devastujícím účinkem.

12...Ja6 Ani preventivní ústup dámou 12...Dd8 situaci neřešil, například po 13.De1 Se6 14.Jh4 Jd7 15.Jf5 Sxf5 16.Vxf5 Jf8 17.Dg3 g6 18.Vf6 je černá pozice zoufalá a prohraná.

13.Jh4

Mannheim 1914, diagram 5

13...Jc7 Teď už po 13...Dd8 dokonce vycházela oběť věže 14.Vxf7 Kxf7 15.Df1+ Kg8 (15...Ke8 16.Sh5+ g6 17.Sxg6+ Kd7 18.Df5#) 16.Jg6 Je6 17.Je7+ a černý buď odevzdá dámu 17...Dxe7, nebo uhne králem 17...Kh7 a dostane po 18.Sd3+ brzy mat.

14.a4! Hrozí 15.a5 s chycením dámy. Mimochodem, teď oběť věže 14.Vxf7? nevycházela, protože černý král bude mít k dispozici na ústup i pole d8 a po umístění střelce na e6 se černý král může bezpečně postavit na d7. Například 14...Kxf7 15.Df1+ Ke8 16.Jg6 (16.Sh5+ Kd8) 16...Dxd4+ 17.Kh1 Vg8 18.Sxc7 Se6.

14...Je6 15.Jf5 Vg8 16.a5 Dd8 17.Da3 Jg5

Mannheim 1914, diagram 6

18.Se7 Nejen napadá dámu, ale především uvolňuje pole d6 pro jezdce k devastujícímu šachu.

18...Dc7 19.Jd6+ Kxe7 20.Jb5+ a černí přicházejí o dámu a vzdali se. 1-0

Potíž nastala pro některé zajaté a z různých důvodů nepropuštěné ruské mistry po několika měsících, kdy jim došly peníze, a proto museli do pracovních táborů, aby si vydělali na jídlo. Mnozí však postupně mohli odejít, většinou přes Švýcarsko. Ze známých šachistů v německé internaci roky zůstali Rabinovič, Weinstein, Selezňov a Bogoljubov. Posledně jmenovaný zůstal v Tribergu i po skončení války, protože se tam oženil. Žil v Německu až do své smrti v roce 1952.

Virtuální naděje

Mnohé tradiční a velké šachové akce, které se měly letos v příštích měsících konat, byly zrušené, například šachová olympiáda, série Grand Chess Tour nebo Šachový vlak. Ale na druhou stranu – ať skončím pozitivně – ještě vyšším R indexem než koronavirus se šíří šachové akce na internetu. Nejprestižnějším je turnaj Magnuse Carlsena pro osm pozvaných, který začal ve čtvrtek 16, dubna na webu Chess24 a v něž kromě mistra světa hraje sedm hráčů z absolutní světové špičky.

Ruští mistři v německých internačních táborech za první světové války hráli partie bez šachovnice, jen si hlásili tahy a pozice si představovali. Dnes v koronavirové internaci žijeme díky technice v mnohem větším komfortu a šachoví mistři i kluboví hráči hrají turnaje na internetu. Všichni se ale těší, až koronavirová pandemie skončí.

Všichni ale cítí, že to je jen šidítko, náhražka skutečných turnajů a života. Ruští mistři v německých internačních táborech za první světové války hráli partie bez šachovnice, jen si hlásili tahy a pozice si představovali. Dnes v koronavirové internaci žijeme díky technice v mnohem větším komfortu a šachoví mistři i kluboví hráči hrají turnaje na internetu. Všichni se ale těší, až koronavirová pandemie skončí, stejně jako se těšili, až skončí válka a začne zase normální život s šachovými partiemi tváří v tvář na zahrádkách hospod a ve skutečných turnajových sálech.

Než se to stane, potěšte se touto hezkou trojtažkou, kterou zkomponoval Wilhelm Gudehus, prezident mannheimského šachového klubu a ředitel festivalu Mannheim 1914.

Bílý dá mat 3. tahem
Gudehus 1914

Mannheim 1914, diagram 7

Bílý nemůže sebrat střelce, protože černý by byl v patu. A na lákavé 1.Vg4 by přišlo 1...Sf4 a bílý již nemá, jak mat celkově třetím tahem dát. Nejde ani 1.Vg8, kvůli 1...Sf8 2.Vg4 Sxc5.

Správné řešení je:

1.Vg7!

a) 1...Sxg7 2.Sg3 s dalším Sc7#

b) 1...Sf4 2.Vg4 s dalším Sxb4#

c) 1...Sg5 2.Vxf7 s dalším Va7#

Počet příspěvků: 1, poslední 27.4.2020 01:42 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.