Jak prolomit monopol České pošty aneb Válka o dopisy

Mediaservis se pokusil „bezpečnostní vložkou“ obejít státní monopol na doručování dopisů. Soud mu zakázal „vynález“ nabízet.

Karton jako jednoduchý trik, jak běžný dopis dostat ze „spárů“ monopolu. foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Karton jako jednoduchý trik, jak běžný dopis dostat ze „spárů“ monopolu.

Čeští poštovní operátoři nepotřebovali k proniknutí do dopisního monopolu České pošty lepit na obálku komické plechy, jak se vžilo v Polsku (a jak jsme popsali v článku Až dostanete do schránky kus plechu). Stačilo, když odesílající firma vložila do obálky kartonovou „bezpečnostní vložku“. Rázem byla zásilka těžší než předepsaných padesát gramů, a tak ji mohl soukromý operátor Mediaservis přepravit levněji, než za úředně chráněnou cenu České pošty pro dopisy do výše 18 korun.

Bitva o listovní zásilky do 50 gramů se však od poštovních operátorů přesunula k právníkům do soudní síně. Vůbec přitom není jisté, zda závazný rozsudek padne dřív, než České poště 1. ledna příštího roku skončí na doručování těchto listovních zásilek monopol, jak stanovuje nový poštovní zákon. Příčinou vyhrocení rozporu jsou již zmíněné „bezpečnostní vložky“.

Nebezpečné bezpečnostní vložky

Zhruba před půl rokem je začal svým klientům intenzivně nabízet Mediaservis, vedle České pošty jediný poštovní operátor s celostátní působností. Podle sdělení firmy je účelem použití kartonových „bezpečnostních vložek“ lepší mechanická ochrana obsahu poštovních zásilek a zároveň i ochrana obsahu proti prosvěcování, a tak i proti případnému přečtení. Povinností odesílatele je řádně zabezpečit obsah přepravované poštovní zásilky a použít takový obal, který je dostatečně pevný pro účinnou ochranu poštovní zásilky před poškozením, plynoucím z kontaktu s jinými poštovními zásilkami, jako je tření, náraz nebo vzájemný tlak.

Bezpečnostní obálky slouží k ochraně zasílaných dokumentů, ne k umělému navyšování váhy poštovní zásilky, tvrdí šéf MediaservisuArgumenty jsou tak důrazné a naléhavé, že si jejich čtenář musí položit otázku, jak mohly až do této doby dopisy vůbec existovat. Při hledání vysvětlení samozřejmě zaútočí i na nezaujatého pozorovatele myšlenka, zda ty „bezpečnostní vložky“ přeci jen nemají ještě jiný účel: být závažím k překonání váhového limitu státního monopolu. A tedy cestou, jak ten monopol šikovně obejít.

Proti podobným úvahám důrazně vystupuje ředitel Mediaservisu Michal Koliandr. Vysvětluje, že mezi zákazníky jeho společnosti jsou banky, pojišťovny a další firmy, které velmi často doručují svým klientům citlivé údaje. Proto jim v Mediaservisu nabídli obálky. Koliandr se však dušuje: „Bezpečnostní obálky slouží k ochraně zasílaných dokumentů, ne k umělému navyšování váhy poštovní zásilky.“

Možná tomu někdo uvěřil, ale Česká pošta nikoliv. Podala žalobu k soudu, a ten rozhodl o předběžném opatření, které Mediaservisu nedovoluje vynález „bezpečnostních obálek“ nabízet.

Dopisová těžká váha se jen tak nevzdá

V Polsku a Česku jsme popsali stejný problém navyšování váhy obálek, aby bylo možné obejít zákon a přetáhnout monopolní státní poště ty nejlukrativnější klienty. Řešení jsou však diametrálně odlišná. Soukromý polský operátor se ke svému kurióznímu systému nalepených kovových dovažovacích destiček hrdě hlásí, český tento účel u „bezpečnostních obálek“ popírá. Polský operátor na státním monopolu cizopasí už několik let, český se po necelém půlroce za dovažování obálek ocitl před soudem. Jediným úkonem, který soud v této záležitosti zatím učinil, bylo již zmíněné předběžné opatření.

Dle poštovního zákona nikdo nemůže zjišťovat, je-li v obálce mrtvá váha „papundeklu“Jenže do obálky nevidíš a můžeš si ji nanejvýš zvážit. Je-li těžší než 50 gramů, vymyká se monopolu. Podle poštovního zákona se každá zásilka musí posuzovat jako celistvá, nikdo nemůže zjišťovat, je-li v ní mrtvá váha „papundeklu“. Jestliže si tedy zákazníci Mediaservisu pořídí obálky přímo u výrobce, obcházení České pošty může probíhat nerušeně dál.

Jenže to není jen tak obyčejná konkurence. Svůj dosavadní monopol musí Česká pošta vyvážit poskytováním služeb i v místech, kde se jí to vůbec nevyplácí. A ztráta lukrativních klientů může tuto rovnováhu narušit.

Krok do neznáma

První den příštího roku potřeba potupného dovažování dopisů skončí. Na liberalizovaném trhu se bude muset každý poštovní operátor otáčet, jak umí. Povinnost poskytovat takzvané univerzální služby (zjednodušeně řečeno jde o zachování základních poštovních služeb pro občany ČR za přijatelnou cenu a v přijatelné kvalitě) však zůstane až do konce roku 2017 na České poště. Ovšem bez monopolu a bez mnoha lukrativních klientů, které si rozebere konkurence. Aby univerzální služby nepřestaly fungovat ani v malých městech a zapadlých obcích, budou se muset všichni operátoři skládat na ztráty.

Aby univerzální služby nepřestaly fungovat ani v zapadlých obcích, budou se muset všichni operátoři skládat na ztráty České poštyTo poštovní zákon nedávno schválený sněmovnou definitivně neřeší. A tak se Asociace alternativních poštovních operátů (AAPO) místo radosti nad vytouženou liberalizací poštovního trhu utápí v obavách, protože jejím členům visí nad hlavou dosud legislativně neřešená povinnost finančně dorovnávat náklady této univerzální služby. Bude-li povinnost finančního dorovnávání nastavena příliš tvrdě, může podle místopředsedy představenstva AAPO Petra Angelise vést ke krachu malých operátorů dřív, než se vůbec stačí pořádně rozjet.

Asociaci nejvíc znepokojuje, že zákon nepracuje s pojmem „ztráta“, ale „čisté náklady“, jejichž výše však dle Angelise nemusí mít se ztrátou nic společného. „Na první pohled drobný rozdíl mezi ,ztrátou‘ a ,čistými náklady‘ je přitom zásadní. Čisté náklady jsou totiž definovány jako náklady, které by poskytovateli, to je České poště, nevznikly, pokud by nezajišťoval základní služby. V praxi tak může dojít k tomu, že Česká pošta bude do této kategorie zahrnovat například veškeré náklady na provoz venkovských poboček, které přitom kromě základních služeb poskytují i služby komerční,“ myslí si Angelis.

A co je nejvážnější tvrzení, které se jistě vbrzku stane předmětem vášnivých diskusí: „Zatímco výši ztráty lze určit na základě účetnictví, stanovení čistých nákladů bude z velké míry závislé na libovůli České pošty a Českého telekomunikačního úřadu jako příslušného orgánu státní správy,“ tvrdí Angelis a pokračuje v tvrdém hodnocení zákona: „Česká pošta tak v praxi může požadovat úhradu čistých nákladů i v situaci, kdy její hospodaření bude ziskové.“

Liberalizace poštovních služeb tak bude ještě velkým politickým oříškem.

PS: Bude velmi zajímavé sledovat, kolik klientů bude po liberalizaci dál vybavovat své dopisy „bezpečnostními obálkami“. Protože těžká psaní budou zákazníkům spíš na obtíž, neboť nastane normální stav a budou dražší než normální dopisy. Ukáže se, že „citlivá data“ dovedou dostatečně skrýt i běžné obálky, užívané dlouhá desetiletí.

Obcházet monopol zatěžováním zásilek je vychytralé právě teď, když to je na úkor České pošty a nevzniká žádná povinnost jí tímto způsobem vzniklé ztráty finančně dorovnávat.