Jak obejít lustrační zákon? Sednout si na post vicepremiéra či ministra bez portfeje.

Ústavní expert Jan Kysela v rozhovoru pro ČESKOU POZICI připouští, že ze zákonné úpravy z počátku 90. let existuje výjimka.

foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto Reuters, ČTKČeská pozice

Prezident Miloš Zeman bude po ministrech nové vlády požadovat, aby se prokázali čistým lustračním osvědčením. Pokud by ve vládě chtěl usednout i předseda hnutí ANO 2011 Andrej Babiš, neobešlo by se to bez potíží. Babiš se totiž v současnosti na Slovensku domáhá toho, aby soud rozhodl, že nebyl vědomým spolupracovníkem StB. V opačném případě by to znamenalo překážku pro získání negativního osvědčení.

ČESKÁ POZICE o výkladu lustračního zákona (č. 451/1991 Sb.) hovořila s ústavním expertem Janem Kyselou, jenž v minulosti některé kroky prezidenta Zemana veřejně kritizoval (viz například dřívější rozhovor S prezidentem Zemanem míříme na Východ). Dle něj je však tentokrát požadavek hlavy státu zcela logický, má oporu v zákoně a odpovídá dosavadní praxi. Kysela však zároveň připouští, že z tohoto pravidla existuje výjimka: pokud se politik stane vicepremiérem či ministrem bez portfeje, pod nějž nespadají správní úřady, čisté lustrační osvědčení prezidentovi předkládat nemusí.

ČESKÁ POZICE: Je dle vás problém, pokud se kandidát na ministra neprokáže negativním lustračním osvědčením?

KYSELA: Problém to být může. Opře-li se prezident republiky o určitý výklad lustračního zákona a bude osvědčení požadovat, shledávám to jako možný, nikoli jako iracionální a svévolný krok. Prezident může lustrační osvědčení učinit podmínkou pro jmenování ministra.

ČESKÁ POZICE: Jaký výklad lustračního zákona máte na mysli?

KYSELA: Když čtete lustrační zákon, žádnou zmínku o ministrech tam nenajdete. Musíte proto rekonstruovat smysl zákona. A to podle mě jde jen za předpokladu, že do úvahy zahrnete další argumenty. Podíváte-li se, jak je předmět zákona charakterizován, uvidíte tam pozice, které jsou vesměs úřednické, eventuálně to jsou funkce soudců a státních zástupců. Nás ale zajímá první ustanovení, které se týká osob jmenovaných, ustavovaných a volených do funkcí orgánů státní správy, přičemž orgán státní správy je dobovým výrazem pro dnešní správní úřady.

„Kdybyste chápal i ministry jako primárně politické figury, tak by z této povinnosti mohli vyklouznout rovněž“Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o lidi ve správních úřadech na postech vedoucích oddělení, ředitelů odborů a náměstků. Existuje však druhý pohled, a sice ten, že se povinnost lustračních osvědčení nevztahuje na poslance a senátory coby politické figury. Kdybyste chápal i ministry jako primárně politické figury, tak by z této povinnosti mohli vyklouznout rovněž.

Pokud listujete zákonem dále, narazíte na ustanovení, které zmocňuje tehdejšího federálního prezidenta a vládu a národní rady, aby si u ministerstva vnitra vyžádali lustrační osvědčení osob, které oni jmenují nebo volí. Když se zamyslíte nad tím, kdo jsou tyto jmenované či volené osoby, ten výčet nebude obsáhlý a výraznou složku v něm budou tvořit členové vlád. Kdybyste z toho členy vlád vyloučil, tak jde o to, kdo zbude, aby ustanovení dávalo vůbec smysl. Kdyby tam byla pouze jedna figura, tak by měla být v zákoně přímo jmenovaná. Pokud je ustanovení formulované obecně, mělo by se vztahovat na širší okruh osob.

Abyste dokázal věc správně posoudit, musíte začít přemýšlet, kdo je vlastně ministr. Jestli ho připodobníte k poslanci a senátorovi a řeknete, že když ho chtějí ve veřejné funkci voliči, tak ať tam je, anebo jestli mezi poslanci a senátory a ministrem naleznete relevantní dělítko. Domnívám se, že dělítko spočívá v tom, že poslanec a senátor je členem kolegiátního orgánu o 200 či 81 členech, že se o něm může, ale nemusí vědět, že je pozitivně lustrovaný, a že s přihlédnutím na to můžete filtrovat, co vám říká, ale v zásadě může být vždy přehlasován. Zatímco když jste ministr, nikdo vaše rozhodnutí nefiltruje. Podřízení nemohou říci, že ministr vydal nějakou vyhlášku, nicméně protože je evidovaný jako spolupracovník StB, tak ho nebudou poslouchat.

ČESKÁ POZICE: Mohla by tedy být zpochybněna platnost rozhodnutí, která ministr, jenž nemá čisté lustrační osvědčení, učinil?

KYSELA: Kdybyste se jako občan cítil rozhodnutím ministra, o němž máte pocit, že vlastně do funkce jmenován být vůbec neměl, protože nesplňuje právní podmínku pro jmenování, dotčen, mohl byste se pokusit jeho rozhodnutí zpochybnit. Dle vašeho mínění by nenaplněná právní podmínka spočívala v tom, že nemá čisté lustrační osvědčení, tudíž jmenován být neměl. To by mohlo vést k úvaze, že rozhodnutí bylo vydáno nekompetentní a zjevně neoprávněnou osobou. Na základě toho byste se mohl obrátit na správní soud. Jako občan přirozeně hledáte všechny možné cesty, jak zabránit rozhodnutí, které se vám nelíbí.

ČESKÁ POZICE: Jak vnímáte rozdíl mezi politikem a šéfem správního orgánu dle lustračního zákona?

„Něco jiného je, kdyby prezident řekl, že politika nejmenuje ministrem, pokud nemluví vietnamsky“KYSELA: Výklad zákona není zcela jednoznačný. Musíte si klást otázku, jestli ministr, který je šéfem správního úřadu, vám připadá podobnější spíše šéfovi statistického úřadu, anebo poslanci. Mně připadá podobnější šéfovi statistického úřadu. Když ve volbách voliči někoho volí, volí ho primárně jako poslance, avšak z toho automaticky neplyne, že by měl být ministrem.

V případě takto nejasné konstrukce zákona mi připadá důležité, jak se v podobných případech postupovalo v minulosti. Jestliže prezident při svém rozhodování zohlednil dosavadní praxi, pak mu to není možné vytýkat jako projev jeho svévole a arbitrárnosti. Něco jiného je, kdyby prezident řekl, že politika nejmenuje ministrem, pokud nemluví vietnamsky.

ČESKÁ POZICE: Vztahuje se povinnost čistého lustrační osvědčení i na místopředsedu vlády a na ministra bez portfeje, kteří vlastní správní úřad v gesci nemají?

KYSELA: Pokud bychom se pokusili rozdělit ministry na čistě politické figury a na šéfy správních úřadů, pak by toto mohl být klíč. Vicepremiér by v tomto ohledu byl v lustračním zákoně ještě hůře dohádatelný než ministr. Do toho však musíte zahrnout i kritérium rovnosti. Musíte si obhájit, že někteří členové vlády budou splňovat podmínku zákona a jiní nikoli. V případě, že by chtěl někdo do vlády člověka bez lustračního osvědčení instalovat, tak toto by mohla být cesta.

Je lustrační požadavek diskriminační?

ČESKÁ POZICE: Profesor ústavního práva Václav Pavlíček se domnívá, že požadavek na lustrační osvědčení se na ústavní činitele nevztahuje, protože to odporuje ústavnímu principu nediskriminace. Souhlasíte s ním?

KYSELA: Lustrační zákon byl dvakrát testován u Ústavního soudu. V obou případech nebyl prohlášen za protiústavní a zatím se nikdo neobrátil do Štrasburku na Evropský soud pro lidská práva. Zákon se tedy těší presumpci korektnosti a ústavnosti. Protože Ústavní soud platnost zákona nezrušil, musíme se s jeho výkladem nějak poprat.

„Jiná věc ale je, jestli má lustrační zákon vůbec platit. Proč už dávno neodpadl?“Jiná věc ale je, jestli má zákon vůbec platit. Proč už dávno neodpadl? Nemyslím si, že dnes existuje riziko, jako v roce 1989, že by se dramaticky mohlo změnit demokratické uspořádání společnosti. Čím jsme od roku 1989 dál, tím je spornější, jestli jde o relevantní ohrožení státu, abyste ho pokrýval lustračním zákonem.

Ještě k námitce pana profesora Pavlíčka zmíním jednu věc. Pokud by se prezident rozhodl opačně a řekl, že po ministrech lustrační osvědčení požadovat nebude, pak se s tím nedá nic dělat. Jde totiž o jeden ze dvou možných výkladů zákona, který není založen na principu trhání okvětních lístků kopretiny, nýbrž na základě racionálních argumentů.

ČESKÁ POZICE: V případě předsedy hnutí ANO 2011 Andreje Babiše probíhá soud na Slovensku, kde se podnikatel a politik domáhá očištění svého jména od toho, že byl vědomým spolupracovníkem StB. Souvisí soud s možností získat čisté lustrační osvědčení v Česku?

KYSELA:  Podle toho, co o případu vím, v tom souvislost je. Je-li evidence spolupracovníků StB na Slovensku, není u nás. Jinými slovy, kdyby pan Babiš požadoval vydání lustračního osvědčení v Česku, tak se orgán, který ho vydává, musí dotázat archivu na Slovensku, aby se k tomu nějak vyslovil. V případě, že slovenský soud dospěje k závěru, že byl evidován neoprávněně, tak to bude mít bezprostřední dopad na získání lustračního osvědčení u nás.

ČESKÁ POZICE: Je možné se jmenování ministrem domáhat u soudů?

KYSELA: Můžete si vymyslet konstrukci, že máte potenciální právo být členem vlády. Tomuto právu stojí v cestě prezident republiky, který si vymyslel svévolnou podmínku a odmítá vás členem vlády jmenovat. V takovém případě byste se musel odvolat k Městskému soudu v Praze, aby prezidentu republiky přikázal vás do funkce ministra jmenovat, což je však samo o sobě dosti absurdní. Kdyby tento spor proběhl, obrátil byste se s kasační stížností na Nejvyšší správní soud a pak byste asi putoval k Ústavnímu soudu. Anebo byste se mohl pokusit obrátit na Ústavní soud s ústavní stížností přímo. Mohl byste po něm opět požadovat, aby prezidentu nařídil vás jmenovat. Další možností je, aby soud podmínku lustračního osvědčení zrušil s tím, že je irelevantní. Do toho však vstupuje úvaha, jestli se máte o to stát se ministrem soudit. Jestli se jednoduše řešení některých otázek nemá ponechat na politických procesech.

ČESKÁ POZICE: Kde by dle vás měla být upravena povinnost mít lustrační osvědčení?

KYSELA: Typicky je to ústava. Podobně jako určitý typ podmínek spojujete s poslanci a senátory, tak byste měl myslet i na členy vlády. U nich ostatně chybí i podmínka českého státního občanství.