Znám příklad, kdy matematika rozvrátila manželství matematika. Jedna spolužačka, tupá na matiku, nasadila sex. Nejen prošla, ale učitel se do ní tak zabouchl, že jeho žena se s ním rozvedla. Pak mi ještě povídejte o prospěšnosti matematiky.

Jednaa loď přepluje jedno Středozemní móře za 5 dní. Za jak dlouho přepluje Středozemní moře 5 lodí?

120 stran

Já si myslím, že se tu míchají dvě věci dohromady. Jedna věc je výuka matematiky na základní škole na prvním stupni. Tam jsou třeba opravdu dobré pedagogické postupy a učitelé, co umějí s dětmi pracovat a zaujmout je, třeba i tou Hejného metodou. Druhá věc je výuka na středních školách. Studuje-li někdo na střední škole (kromě uměleckých), předpokládá to určitou všeobecnou úroveň znalostí ať už pak studuje cokoli. Lékař, který neumí spočítat úrok z půjčky a nechá se bankou okrást, ve mě nevzbuzuje důvěru. Maturitu z matematiky lze dnes prolézt s znalostmi ze základní školy. Problém je v tom, že dnes jsou na středních školách studenti, kteří tam nemají co dělat a měli by se vyučit nějakému řemeslu. Jenže snadnější je "vystudovat" nějaký švindlobor a la gender studies a pak se přisát na státní cecek v nějakém úřadě nebo ziskovce.

Vidíte, a já jsem vždy obdivoval znalosti a přirozenou inteligenci starých řemeslníků. Mnohokrát jsem se setkal s tím, že takový člověk hodně četl a zajímal se o obory, které s jeho profesí vůbec nesouvisely, třeba historie nebo literatura. A nebyl to žádný řídký jev. Také to obecně bylo na jejich práci vidět. No a moje matka, absolventka klasického dívčího gymnázia, měla základy latiny, starořečtiny a dobře zvládala dva jazyky. Také se docela dobře vyznala i v přírodních vědách, samozřejmě na úrovni středoškolské. Jenže, ta doba se už hned tak nevrátí. I dnes je mnoho chytrých a vzdělaných lidí, řekl bych více než dříve, ale o těch není řeč, mluvíme o těch, kteří se "vezou".

Osobně si myslím, že matematiku vyučují špatně! Matematiku se musí naučit jako BÁSNIČKU slovo od slova VZOREC PO VZORCI. A místo zpívání, si někdy přemýt vzorečky!!

Já jsem měl matiku rád, ač jsem měl na učení málo času.

Nevím, jak to myslíte, ale v podstatě s Vámi souhlasím. Některé věci se musíme opravdu nabiflovat jak básničku a teprve časem to člověk pochopí. Málokdo má na základce tak vyvinuté abstraktní myšlení, aby pochopil v plné šíři lineární závislost nebo podstatu trojčlenky. Ale zcela jistě to časem většině "docvakne", a pak jsme na sebe pyšní, že jme na to přišli sami. Říká se tomu "aha efekt". Já to biflování vůbec nezatracuji, jen to nesmí být samoúčelné.

To se tragicky mýlíte, celý život se živím matematikou a nikdy jsem ji nebifloval, matematice musíte porozumět a k tomu biflování nevede. Matematika pro mne byla vždy zábavou a je dodnes.

Pokud si neděláte legraci, tak jste měl štěstí na dobrého učitele a talent. To zase nemá každý.

Aha, další návrh, jak se vykroutit z matematiky...

Vážení, ne každý musí znát diferenciální rovnice, ale ten, kdo o nich nemá páru nemá nárok uvažovat o tom, že má vyšší znalosti. Dokonce i filozofie. Situace je v tomto směru tragická - současná filozofie staví na Newtonově mechanice - ale neví nic ani o termodynamice, ani o vlnové mechanice (a nemůže je znát pro neznalost diferenciálního počtu) - a to je kořen současných problémů. Filozofové, psychologové, sociologové, ekonomové a politologové (atd.) do společnosti vtloukli zrůdnosti a říkají tomu "racionální vzdělání". Strach z matematiky? Houby s octem - LENOST. Na matematiku je potřeba železný zadek a vypnutý Internet - tedy soustředění.

A jen tak mimochodem: s trochou nadsázky říkám, že naše pokolení se dělilo na dvě skupiny - na ty, kteří směrovali k chápání diferenciálních rovnic - gymnazisty a průmyslováky a ty, kteří se je učili užívat - učni. Dnes je učňů málo a na gymnáziích - aby se cukrovým panenkám nezadřel mozek - o lepší

No, máte pravdu, že infinitezimální počet je dost důležitá oblast matematiky. Jenže, aby ji někdo pochopil, musí znát celou oblast matematiky před tím, tedy něco vědět o funkcích, a pak analytická geometrie a limity atd. A taky se filozoficky zamýšlet, co to je ta nekonečně malá hodnota, z které měli strach i staří Řekové. Matematika je krásná věda a koneckonců posláním dobrého učitele je hlavně naučit studenta mít rád matematiku. Ale bez hlubokého zaujetí na straně toho studenta to prostě nejde.