Ceska Pozice

Jak nepotírat demokracii

V kapitole koaliční smlouvy o posílení vnitřní bezpečnosti chybí zásadní zmínka o civilní kontrole zpravodajských služeb, píše Jan Schneider.

Použití „posílených“ opatření proti extremismu je z principu třeba minimalizovat, podobají se totiž více skalpelu než noži na mazání másla, míní Jan Schneider. (Snímek je ze cvičení s názvem Městské násilí 2010 z ulic Josefova v Jaroměři.) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Použití „posílených“ opatření proti extremismu je z principu třeba minimalizovat, podobají se totiž více skalpelu než noži na mazání másla, míní Jan Schneider. (Snímek je ze cvičení s názvem Městské násilí 2010 z ulic Josefova v Jaroměři.) | foto: © ČTK/Mlejnková AlexandraČeská pozice
Použití „posílených“ opatření proti extremismu je z principu třeba minimalizovat, podobají se totiž více skalpelu než noži na mazání másla, míní Jan Schneider. (Snímek je ze cvičení s názvem Městské násilí 2010 z ulic Josefova v Jaroměři.)

Dobrou zprávu se v kapitole 11 koaliční smlouvy zvané Posílení vnitřní bezpečnosti země dočteme hned úvodem. Koalice neplánuje žádné velké reorganizace. V nich se totiž skrývá leda tak čertovo kopýtko a korupční rozinky v podobě zase nových IT zakázek a dalších „nezbytných“ logistických nákladů. Neexistuje samospasitelná organizační struktura. Spíše naopak.

Proto se říká, i když ochránci zvířat protestují, že by ministři a policejní prezidenti měli své – třeba dobře míněné – nově navrhované organizační změny vyzkoušet nejdříve na zvířatech.

Podívejme se na některé body kapitoly 11 podrobněji:

Sebrat extremistům témata

Každopádně to bude velmi inspirující debata o tomto celkem velmi málo frekventovaném konceptu. Nicméně by se mohla rozproudit debata o snad ještě kontroverznějším tématu, který by však mohl být velmi užitečný. Ano, je to chůze po břitu, ale široká jest cesta do pekel.

I v oblasti odporování extremismu je důležité se podívat, co to ten extremismus vlastně je, abychom toho před sebou nehrnuli příliš mocOním námětem je snaha sebrat extremistům témata, a to tolik, kolik je jen ve slušné společnosti možné. Jak říkají muslimové, je snadné vyjít do války a bacit někoho po hlavě, to je malý džihád. To, co ctí skutečnou osobnost, je velký džihád – boj se sebou samým, se svými zlozvyky, se svým okoralým srdcem.

A tak i v oblasti odporování extremismu je důležité se podívat, co to ten extremismus vlastně je, abychom toho před sebou nehrnuli příliš moc. Není snad třeba hned podpásově namítat, jestli tento přístup náhodou neznamená dávat extremistům za pravdu?! Nikoliv. I když vlastně zase ne tak úplně. Znamená to zkoumat, zda někteří lidé nejsou u extremistů tak říkaje zbytečně. Zdali jsme je tam tak trochu nenatlačili tím, že společnost (stát) nenabízí řešení pro jejich problémy, a hřeší svým alibismem a nečinností na jejich účet.

Jinými slovy, je nutno vyjít mezi extremisty (říkával to už jeden nazaretský rodák, jehož narození si nyní mnozí zcela bezmyšlenkovitě připomínají). Vyjít mezi ně, poznat je a oddělit od nich ty, kteří tam vlastně patřit nemusejí. Nu, a vůči tomu – doufejme, že řádně prořídlému – zbytku pak použít oněch zostřených opatření „nepředpodělané demokracie“.

Zdá se totiž, že oba koncepty jsou přinejmenším kompatibilní! Použití oněch „posílených“ opatření je z principu třeba minimalizovat, podobají se totiž více skalpelu než noži na mazání másla. Proto je potřeba „cílovou skupinu“ nejprve velmi omezit a vymezit, aby ona přesně cílená ostrá opatření byla účinná, a nikoliv kontraproduktivní. Ostatně, německá soudní praxe poskytne jistě množství příkladů, jak obtížné je se s těmi požadavky vypořádat, než je nějaké takové opatření aplikováno.

Nadto je třeba cílovou skupinu omezovat principiálně. Policie by jinak mohla upadnout v pokušení (například i nasazením vlastních spolupracovníků) extremistické aktivity uměle přiživovat, aby byla prokázána důvodnost její existence. A pak ty aktivity poměrně snadno odhalovat (bodejť by ne), a tak být úspěšná a odměňovaná. Výsledek takové praxe lze shrnout stručně: vyhozené peníze za řešení neexistujícího problému. Ale pozornost veřejnosti by byla odvedena, mysl mas zaměstnána – možná, že některým politikům by takováto praxe nebyla zase až tak proti mysli!

Co tam není

V koaliční smlouvě bohužel chybí dost zásadní zmínka o civilní kontrole zpravodajských služeb formou kontrolního tělesa (podpořeného činností permanentní expertní skupiny) složeného z důvěryhodných a bezpečnostní prověrkou prošlých občanů. (Variantně složeného též i z poslanců; více viz aktivity občanského trustu Vraťte nám stát.)

Jde o návrh hloubkové a kontinuální (volbami nepřetržené) kontroly činnosti zpravodajských služeb. Neméně ale jde i o kontrolu využívání zpravodajských výstupů zákonnými příjemci (zda na ně reagují), což je problém, který vyvstal po kauze zveřejněných odposlechů mezi Mazánkem a Kolibříkem.

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.