Jak jsou ženy ve vědě odstrkovány a souženy

Prestižní magazín Nature pojal své nejnovější číslo jako speciál, který vznáší otázky ohledně překážek pro uplatňování žen ve výzkumu.

Moderní výzkumná centra, jako je třeba CEITEC v Brně (na snímku), usilují o nadané ženy ve svých laboratořích. Nabídnout jim k vědě i mateřství dobré podmínky není vždy snadné. foto: © CEITEC, www.ceitec.euČeská pozice

Moderní výzkumná centra, jako je třeba CEITEC v Brně (na snímku), usilují o nadané ženy ve svých laboratořích. Nabídnout jim k vědě i mateřství dobré podmínky není vždy snadné.

Je to kolosální a citlivé téma. Věda bývala kdysi pojímána jako teritorium výsostně mužské – zvláště v technických nebo přírodovědných oborech. Ženy musely v dějinách překonat mnohé překážky, aby se dostaly jak ke vzdělání, tak i provozování vědy, byť už některé starověké civilizace jim to umožňovaly. A není to ostatně tak dlouho, něco přes sto let, kdy v roce 1902 promovala teprve první lékařka na pražské univerzitě Anna Honzáková!

V některých oborech, jako jsou třeba biologie nebo chemie, už ženy září, nicméně taková odvětví jako strojní inženýrství nebo kybernetika k nim nejsou úplně přívětivá. Statistiky ukazují, že ženy jsou hůře honorovány – a platí to i pro vědu. Série článků v nejnovějším vydání časopisu Nature přináší nová data, jak se na uplatnění vědkyň dívat. „K genderové rovnoprávnosti ve vědě zbývá ještě hodně práce,“ píše se v úvodníku ke „ženskovědnímu“ speciálu, který zahrnuje desítku textů.

„Věda zůstává institucionálně sexistickou. I přes mírné zlepšení, vědkyně vydělávají méně, jsou méně povyšovány, získávají méně grantů a častěji odcházejí z výzkumu než podobně kvalifikovaní muži,“ uvádí Nature. Důvody jsou různé – a jedním z nich je nevyhnutelná etapa v ženském životě – roky určené k reprodukci, řečeno trochu scientistně.

Technika? Tady nemáte co dělat!

V článku Pomni genderovou propast vzpomíná neurovědkyně Lynne Kiorpesová, jak jí (stejně jako dalším studentkám) profesor v Bostonu počátkem sedmdesátých let otevřeně řekl, že na technice nemají ženy co pohledávat a dohlédne na to, jak budou postupně odpadávat. To by si dnes už v USA určitě nedovolil, ale předsudky a oborový sexismus prý přetrvávají, což ženy podprahově vytěsňuje z některých oblastí vědy.

Přestože podle US Science Foundation je polovina amerických doktorátů v přírodních a technických vědách vydávána ženám, jakožto řádných profesorek jich působí jen 21 procent, respektive pět procent na technických školách. Podle citované studie také pobírají v průměru asi 82procentní výši mužských platů. Jsou snad horší? Neschopnější? Vzdávají kvůli rodinným povinnostem kariéru, takže se nedostanou až na vědecký vrchol?

Přestože polovinu z doktorátů mají ženy, na místech profesorů v USA se uplatňují daleko méně...Odborníci míní, že ženám mohou scházet i pozitivní modely, které by více ukazovaly, čeho všeho lze dosáhnout. Nejde o nedostatek talentu, ale začínající vědkyně prokazatelně častěji než muži opouštějí vědeckou dráhu. Mohou za to pochopitelně i plány na založení rodiny.

Ty vědkyně-matky, které se rozhodnou k univerzitní kariéře v astronomii, fyzice nebo biologii, mívají méně dětí, nežli jejich mužští kolegové (v průměru 1,2 oproti 1,5 dítěte). Co s tím? Mnoho univerzit zakládá k rodinám vstřícná pracoviště, mateřské školky, což se děje i v České republice. „Nejde o jednu překážku, ale celý shluk, který se k tomuto fenoménu přidává,“ říká Shirley Tilghamová, prezidentka Princetonu.

Automaticky vyšší plat pro Johnnyho

V roce 2010 se v průzkumu American Association for the Advancement of Science vyjádřilo 52 procent respondentek, že se setkalo s neoddůvodněnými předsudky; stejný problém zmínila pouhá dvě procenta mužů. Dokládá to i pokus mikrobioložky Jo Handelsmanové z Yale University, která loni spolu s kolegy rozeslala 127 profesorům životopisy studentů, kteří se ucházeli o práci laborantů – Jennifer a Johnnyho. Hochovi byl v průměru nabídnut o 3730 dolarů vyšší plat. Jenže: oba životopisy byly identické.

Přesto se stav postupně zlepšuje a srovnává. To je fakt. Důkazem budiž třeba i úspěšnost žen v grantových soutěžích National Institute of Health (NIH). Zatímco v roce 2002 uspělo jen 24 procent žen, v roce 2012 se tento poměr zvýšil na třicet procent. Zvýšila se také průměrná velikost grantu, který získávají ženy, ze 330 tisíc dolarů na 421 tisíc, nicméně je to stále méně než u jejich žádajících kolegů-mužů.

Disproporce vládne i v platech, jen pro ukázku: v roce 2008 brali biologové v USA ročně 65 tisíc dolarů (ženy 50 tisíc), chemici 79 tisíc dolarů (ženy 62 tisíc) a fyzikové 89 tisíc (ženy 54 tisíc), což napříč obory ukazuje na zhruba osmnáctiprocentní propast mezi pohlavími. V Evropě berou vědkyně asi o čtvrtinu menší odměny než jejich kolegové.

„Superžena evropské vědy“

Takových příkladů přináší speciální Nature řadu, spolu s naznačenými řešeními i osobními příklady úspěšných dam. Tvrdě mají prý být bojkotovány konference, které zakazují ženám účast (týká se to například arabských zemí), má dojít k podpoře žen na exekutivních postech a je zapotřebí ukazovat pozitivní příklady hodné následování.

Není divu, že podpora žen ve vědě je jedním ze stěžejních témat Anne Gloverové, hlavní vědecké poradkyně šéfa Evropské komise. Shodou okolností její profil přináší i aktuální a konkurenční magazín Science. Skotskou bioložku tituluje jako „superženu evropské vědy“. Už dříve se Gloverová vyjádřila, že ji trápí nízký počet žen ve vědě.

„Hodně vědkyň sice do výzkumu vstupuje, ale nezůstává u něj. Budeme soupeřit s celým světem, a nemůžeme si proto dovolit ztrácet tolik nadaných lidí, obzvláště žen,“ řekla Gloverová, s níž nedávno hovořila i ČESKÁ POZICE. Profesorka Gloverová v Praze debatovala s českým protějškem Rudolfem Haňkou – mimo jiné o zastoupení žen ve vědě a odstraňování všech bariér. Což je samo o sobě vlastně vědou.

Počet příspěvků: 16, poslední 14.3.2013 01:38 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.