Ceska Pozice

Jak hodit vidle do „pandí diplomacie“

Narození a brzká smrt pandy v Japonsku rozjásaly a rozplakaly politiky v Tokiu i Pekingu. Geopolitický spor ale zůstal nevyřešen.

Pandí matka Shin Shin v dubnu žádnou diplomacii neřešila a spokojeně v tokijské zoo pojídala bambus. foto: © ReutersČeská pozice

Pandí matka Shin Shin v dubnu žádnou diplomacii neřešila a spokojeně v tokijské zoo pojídala bambus.

Byla to velká sláva, když se 5. července v tokijské zoologické zahradě Ueno narodilo samčí mládě medvídka pandy. Bylo to poprvé za 24 let. Událost se komentovala na nejvyšší úrovni, Japonci to brali jako šťastnou událost pro zemi, jež se pořád ještě vzpamatovává z loňské přírodní katastrofy. Rovněž byznys zareagoval, když například největší obchodní dům v Japonsku chystal akci „Šťastný pandí týden“ plný slev...

Zaradovali se i v Číně, a to hned z několika důvodů. Ohrožený druh panda velká je v této zemi nedotknutelným národním symbolem, tudíž každý nový jedinec je kvitován s povděkem. Zároveň jsou tato zvířata také prostředkem takzvané pandí diplomacie, kterou Peking využívá tam, kde chce vylepšit nebo utvrdit dobré vztahy. A zrovna vztahy s Japonskem poněkud drhnou. Čína daruje, respektive dnes už zapůjčuje za nemalý poplatek pandy tam, kam ministerstvo zahraničí uzná za vhodné.

Černobílé medvídky Peking využívá jako své vyslance už od 7. století, kdy císařovna Wu Ce-tchien věnovala dva pandy japonskému dvoru. K nejznámějším novodobým pandím velvyslancům patřili Hsing Hsing a Ling Ling, které komunistický vůdce Mao věnoval v roce 1972 americkému prezidentovi Richardu Nixonovi. Pro Čínu jsou pandové v posledních třech desetiletích také docela výhodný byznys. Zvířata se pronajímají na deset let, většinou v páru, každý za zhruba milion dolarů ročně. Narozená mláďata jsou majetkem Číny. Ve volné přírodě jich tam žije zhruba 1600 a další 300 v zajetí po celém světě, nejvíce opět v Číně.    

Matka tokijského mláděte Shin Shin a její partner Ri Ri byli na „misi“ do Japonska vysláni loni. Jenže, ouha. Týdenní panda zemřel na zápal plic. Televizní stanice přerušily vysílání, když oznamovaly tu smutnou zprávu, ředitel zoo se rozplakal v přímém přenosu, premiér Jošihiko Noda litoval, že nebude moci sledovat, jak medvídek roste... Číňané vyjádřili zármutek oficiální nótou.

Tím by mohl srdceryvný příběh skončit. Ale zapadlo by, že v tomto případě pandí diplomacie zcela selhala. Momentálně špatné vztahy mezi Japonskem a Čínou se obnažily v souvislosti s ještě nenarozeným pandou, pro nějž se hledalo vhodné jméno. Na konci června „zaúřadoval“ guvernér Tokia Šintaro Išihara, když navrhl, že panda by se měl jmenovat buď Sen Sen, nebo Kaku Kaku po souostroví Senkaku, čínsky Tiao-jü-tchaj, jež rozdmýchává čínsko-japonské vášně.

Souostroví ve Východočínském moři je sice od roku 1971 považováno za území Japonska, ale nárokuje si je jak pevninská Čína, tak Tchaj-wan. V okolí neobydlených ostrovů se předpokládá výskyt zemního plynu, správa ostrovů by také Číně znatelně rozšířila její výsostné vody a umožnila širší komerční rybolov. Tokijská vládanedávno jednala s japonským majitelem o možné koupi ostrovů poté, co příští rok vyprší její nájemní smlouva na část souostroví.

Chudák ještě nenarozený panda se tak ocitl v diplomatické přestřelce, kterou přerušilo jeho narození a ukončila brzká smrt. Geopolitická hra o Senkaku či Tiao-jü-tchaj však určitě nekončí. Stačí zmínit, co zaznělo z Pekingu: „Ať si Japonsko nazývá ostrovy, jak chce, nic to nemění na tom, že patří Číně.“

zpět na článek


© 2021 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.