Jak chutnal babiččin oběd

La Jídelna, kam se dá chodit opravdu denně. Chce evokovat staré časy české kuchyně, či vzpomínku na italskou dovolenou.

foto: ČESKÁ POZICEČeská pozice

Kdo se vyzná v pražských Vršovicích, jistě si vybaví restauraci Včelín. Na jejím místě před nedávnem vznikl podnik s mile potrhlým názvem La Jídelna, který si shodou okolností otevřeli spolumajitelé naší oblíbené Erhartovy cukrárny. Dalo by se říci, že tím si u nás šplhli ještě dřív, než jsme tu stačily cokoli ochutnat.

Interiér i sám koncept působí příjemným, umírněným dojmem: světlý nenápadný nábytek, jednobarevné závěsy, na zemi dlažba a na stěnách kvanta fotografií, většinou černobílých, jako vzpomínka na staré dobré časy. Právě ty se v La Jídelně pokoušejí vzkřísit prostřednictvím zdejší domácí kuchyně. Krédem je „podávat jídla vařená s láskou, kreativitou a poctivě... vyvolávat vzpomínky, nejen jak chutnal babiččin králičí řízek smažený na přepuštěném másle s bramborovou kaší, ale i na chuť risotta nebo těstovin, kterou si pamatujete ze svého pobytu v Itálii.“

Přes poledne funguje v zájmu čerstvosti navýsost stručné menu – o pěti položkách, večer si už lze vybrat z mnohem pestřejší nabídky (upřímně řečeno je příliš obsáhlá – při takovém záběru si nedovedeme představit, jak udržet kvalitu, ale necháme se překvapit). Polední návštěvu si však rozhodně nenechte ujít. My jsme neodolaly vynikajícímu domácímu vývaru s nudlemi, risottu s pražmou, ani svíčkové po myslivecku.

Až na ten dezert...

Hovězí polévka (25 korun) v úvodu opravdu zabodovala. Silný aromatický vývar obsahoval spoustu větších kostek mrkve, petržele, celeru a libového hovězího masa, dále pak vynikající domácí nudle. Kreaci dotahovala voňavá hladkolistá petrželka. Výborné, poctivé, opravdu polévka-grunt. Babička nedělala lepší. (Jedinou výhradou by mohla být mírná přesolenost...)

Jako naprosto bezchybné se pak ukázalo správně krémové risotto (za 115 korun), které kromě základní suroviny obsahovalo i masité proužky červené a žluté papriky a větší kusy žampiónů. Ozdobeno bylo zelenou petrželkou a především dvěma kousky grilované a voňavé (budiž zdůrazněno!) pražmy královské, jež nenesla stopy čpící rybiny – obvykle jasného důkazu, že surovina není čerstvá. Kolikrát jsme na to v Praze narazily! Tentokrát jsme ale nadmíru spokojené, podobně kvalitní jídla nebývají v našich končinách (a za takovou cenu) na poledním menu častá...

Svíčková rozhodně nebyla žádná mrkvová břečka, nýbrž tymiánem a jalovcem zkrášlená nádherná krémová omáčka. Knedlíky byly na náš vkus trochu příliš buchtovité a bílé a moc jsme nepochopily ani drobné kousíčky strouhané mrkve, které měly v těstě zřejmě dělat parádu. Maso měkké, leč bohužel nikoliv z nejkvalitnějšího kusu, takže jsme si trochu zabojovaly se šlachami.

S větším nepochopením z naší strany se však setkal dezert – takzvané pralinky z odpalovaného těsta plněné hořkou čokoládou s malinovým sorbetem (za 75 korun). Ukázalo se, že naše představa belgických mistrovských čokoládových pralinek byla mylná. Místo nich jsme vyfasovaly tři – uvnitř poněkud mazlavé - smažené „úly“, lehce plněné čokoládou, které byly jinak naprosto nesladké, zato náramně mastné. Shodly jsme se, že takovéto „pirožky“ bychom ocenily snad v zimě na sjezdovce; v jakémkoli lyžařském bufetu by jistě způsobily senzaci. Na našem talíři, nota bene v kombinaci s jinak dobrou zmrzlinou, však příliš nebodovaly.

Dvakrát nás nenadchla ani úporná snaha o nápadité aranžování dezertu: velkorysé cákance křiklavě červeného sirupu přes celou plochu talíře, sušený pomeranč, physalis ani povadlá máta dojem nevylepšily. Tento dezert by asi nejlépe vystihoval výraz „crazy“.

Náš milý číšník nám však vysvětlil, že podnik si chce dezerty vymýšlet a vyrábět sám. Proč se ale namísto odvážných kreací, jež jsou vždy trochu sázkou do loterie, nespolehnout na osvědčenou kvalitu Erhartových zákusků, jež by si vyžádaly maximálně investici do vitríny? Proč by se právě ony nemohly stát zdejším lákadlem? V kombinaci s kvalitním jídlem by podle našeho názoru šlo jedině o další plus.

Dopíjíme velmi dobrou kávu a platíme 427 korun, což se za zkonzumované ukazuje jako víc než férová cena. Je nám jasné, že v La Jídelně nejsme naposledy.

P.S.

Od naší první návštěvy jsme v podniku byly skutečně několikrát. Vynikající se ukázala jak hovězí líčka s celerovo-bramborovým pyré z polední nabídky, tak domácí bramborové taštičky plněné kančím ragú v myslivecké omáčce s divokým kořením a žampiony pečenými na másle (u těch nás jenom nebavila záplava pancetty, partyzánsky k houbám přidružená – jídelní lístek o ní mlčel). Obsluha se chovala družně a atmosféra byla příjemná. Jen na sladkosti zatím chodíme do nedalekého Šlágru.

P.P.S.

Minulý víkend se jedna z nás rozhodla vzít do La Jídelny rodinné příslušníky, aby se také poměli. Hned po vstupu však bylo pojednou všechno špatně. Usedli jsme k vybranému stolu a museli hodnou chvíli čekat, až se nám číšník uráčí přinést jídelní lístek (na rozdíl od našeho známého – podle účtu se jmenuje Petr - který každého zdraví již ode dveří a menu přináší okamžitě). Bohužel jsme se opět stali svědky českého nešvaru – nevyrovnané úrovně servisu v různých směnách.

Dostáváme objednané nápoje, ovšem po půl hodině po jídle stále ani stopy. Odpověď na naši stížnost však zní: „No to si ještě počkáte!“. Místo omluvy tedy dechberoucí drzost? Může se stát, že v podniku nastane situace, kdy kuchyně prostě nestíhá. O narvaném lokálu však nemohla být řeč, kromě našeho stolu bylo v podniku sotva dvanáct lidí a většina stolů zůstala neobsazená. Jak dlouho bychom proboha čekali, kdyby bylo opravdu plno? Z toho by se dalo odvozovat, že na podobnou situaci nejsou v kuchyni vůbec připraveni, navíc při tak obsáhlém jídelním lístku aby se kuchař zbláznil.

Vzhledem k tomu, že restaurace je teprve ve zkušebním provozu, dovolily bychom si následující doporučení: buď přijmout více personálu do kuchyně, nebo radikálně okleštit jídelní lístek. Obsluhu pak poučit o tom, že arogance je nejlepší cesta ke ztrátě hostů.

Mimochodem, na jídlo jsme nakonec čekali celou hodinu, a to, že bylo chutné, nám už pak bylo skoro lhostejné. Vše přehlušil pocit totální otrávenosti. To se v Praze opravdu nenajde podnik, kde by host mohl být vždycky spokojený?

Vzkaz do kuchyně

Škoda, že poněkud diskriminujete nemasožravce. Ačkoli nepatříme k vegetariánkám, uvítaly bychom více bezmasých pokrmů – jak v polední, tak ve stálé nabídce (tam jsme napočítaly pouhé tři), vždyť jak česká tradiční, tak mezinárodní kuchyně jich má nepřeberně !

Vzkaz majitelům

Zbavte se toho arogantního číšníka, (natrefily jsme totiž na něho postupně ještě dvakrát a vždycky se choval naprosto stejně – otřesně! - jako by měl výcvik socialistické hotelové školy – takový exemplář se dnes už málokdy vidí.)

La Jídelna

www.lajidelna.cz (stránky však nejsou v provozu)
Praha 10, Kodaňská 319/5
lajidelna@seznam.cz
Tel.: 271 742 541
Otevřeno: PO - PÁ 11.00 - 23.00, SO - NE 12:00 - 23:00. Denní menu 11.00 - 15.00

Výběr z jídel
Rostbíf s kaparovou omáčkou a bylinkovou bagetou - 85,- Kč
Pravá gulášová polévka z Tyrolska (lehce pikantní) - 45,- Kč
Králičí kaldoun s drůbky a domácími nudlemi - 45,- Kč
Domácí taštičky z brambor plněné kančím ragú v myslivecké omáčce s divokým kořením a žampiony pečenými na másle - 135,- Kč
Grilované kuřecí prso podávané se zeleninou ratatouille a ligurskými olivami - 145,- Kč
Pečené králičí stehno se zeleninou dušenou na červeném víně a čerstvém rozmarýnu - 155,- Kč
Šťavnatý řízek z krkovice smažený na sádle - 135,- Kč
Vanilkové parfé s višňovým konfitem a mandlovým krokantem - 75,- Kč

Výběr nápojů
Mattoni (0, 33 l) - 28,- Kč
Česká soda (0, 10 l) - 6,- Kč
Pilsner Urquell (0, 5 l) - 36,- Kč
Cabert Chardonnay (0, 1 l) - 16,- Kč
Cabert Cabernet (0, 1 l) - 16,- Kč
Borgo Molino Prosecco Brut (0, 75 l) - 290,- Kč
Káva Vergnano 1882 (7 g), espresso, ristreto, picolo, lungo - 35,- Kč

Počet příspěvků: 1, poslední 14.8.2011 07:04 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.