Jak bude vypadat žurnalistika v digitálním věku?

Tištěná i elektronická média se výrazně mění. Informační tok se neustále zvyšuje. Zaujmout a získat čtenáře/diváka je stále těžší. Současné technologie vytvářejí nové možnosti pro zpravodajství, například s pomocí virtuální reality nebo a chytrých brýlí.

Budoucnost žurnalistiky a tištěných médií. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Budoucnost žurnalistiky a tištěných médií.

Základ každého zpravodajství tvoří co nejpřesnější popis skutečnosti. O kvalitnější přenos informací usiluje vtahující žurnalistika (immersive journalism) sugestivním zprostředkováním události. Pokouší se příjemce vtáhnout do děje a zanechat v něm hluboký dojem, popřípadě mu poskytnout pocit, že situaci skutečně prožívá, čímž se stává přímým účastníkem sdělované informace jako pozorovatel nebo hráč. Toho lze dosáhnout přesným zachycením či reprodukcí reálné události i nástroji, jako je trojrozměrná grafika a zvuk, videohry či chytré brýle.

Ozbrojené konflikty nejsou pouhou sbírkou dat díky odvaze válečných reportérů. Ti se ani v dnešní době monitorování satelity, štěbetání na Twitteru či komentářů na Facebooku nespokojují s přebíráním zpráv a analýzou sociálních sítí, ale vyrážejí do terénu, aby čtenáři předali autentickou informaci.

Za svoje odhodlání získat a přinést kvalitní informace ale často zaplatí životem – nejnověji James Foley a Steve Sotloff. Jejich brutální zavraždění vyvolalo pravděpodobně větší zájem o Islámský stát než všechny články o něm. Záznam jejich popravy je i proto příkladem vtahující žurnalistiky.

Nové trendy

Nonny de la Peñová, americká průkopnice nových trendů ve virtuální realitě a žurnalistice, nechce zachycovat události online. Namísto toho se je pokouší přesně zaznamenat a poté vytvořit virtuální realitu, v níž lze tyto události znovu zažít. Na platformě immersivejournalism.com pak zveřejňuje kromě svých projektů i informace o vtahující žurnalistice a jejích možnostech. A snaží se i podporovat mezioborovou spolupráci ve vytváření multimediálního zpravodajství.

Nonny de la Peñová, americká průkopnice nových trendů v žurnalistice, se pokouší události přesně zaznamenat a poté vytvořit virtuální realitu, v níž je lze znovu zažít

Peñová se svým týmem převedla do virtuálního prostředí například problémy spojené s hladověním a vydáváním potravinových dávek v Los Angeles nebo s vězněním osob podezřelých z terorismu na základně Guantánamo, při čemž využila osobní příběhy z věznice. Její nejnovější projekty se zaměřily na nepokoje v Sýrii. Zdokumentovala výbuch bomby při teroristickém útoku a následný pouliční chaos nebo situaci v syrských uprchlických táborech – rovněž na základě osobních svědectví.

Kromě vizualizace prostředí, konkrétních postav a jejich tváří, které transformuje do podoby avatarů, Peñová přidává i věrný zvuk, jenž dokresluje atmosféru. Tento její koncept má ale meze. Především je časově i finančně náročný a je otázkou, zda po delší době bude hraná situace aktuální a zajímavá.

Z propagačních videí a popisu konceptu je zřejmé, že není dořešena technická stránka. Navíc není jasné, zda budou produkty filmem či videohrou a použitelné na zařízeních, jako jsou osobní počítače a chytré brýle, nebo budou potřebovat vlastní platformu, což by omezilo jejich využití. Otázkou také je, zda se divák ztotožní s digitálními avatary a nebude produkt považovat jen za zajímavý příběh vytvořený podle skutečné události, aniž by v něm zanechal hlubší dojem.

Čtyři přidané hodnoty

Využití v praxi, a to nejen ve zpravodajství, se brzy můžou dočkat chytré brýle Googlu (Google Glass). Vyvíjejí je sice i další firmy, ale internetový gigant je zatím ve vývoji jednoho z nejkontroverznějších produktů přenositelné elektroniky nejdále. V USA si lze zatím chytré brýle opatřit v rámci jejich testování, ale pravděpodobně se zde zanedlouho začnou i prodávat. V Evropě si kvůli odlišné legislativě a problémům s ochranou soukromí budeme zřejmě muset počkat. Proto se diskuse o chytrých brýlích vede převážně v USA.

Jeden z prvních kurzů o možnostech použití chytrých brýlí pro novináře se koná v tomto semestru na Univerzitě Jižní Kalifornie

Pro využití Google Glass ve zpravodajství se vžil pojem glass journalism. Profesoři Jeremy Littauová z Lehighovy univerzity, Jennifer Warová z Michiganské státní univerzity a Chip Stewart z Texaské křesťanské University vytvořili platformu glassjournalism.com, která se zaměřuje na teorii, praktické použití a výuku žurnalistiky s pomocí chytrých brýlí.

Jeden z prvních kurzů o možnostech použití chytrých brýlí pro novináře se koná v tomto semestru na Univerzitě Jižní Kalifornie. Vede jej profesor Robert Hernandez, který se dlouhodobě věnuje novým trendům ve zpravodajství a zároveň je jedním z hlavních představitelů glass journalism.

Hernandez chce ve svém kurzu se studenty vytvářet aplikace, které podpoří další využití chytrých brýlí při zprostředkování informací. Jejich hlavní přidané hodnoty pro zpravodajství jsou čtyři:

  • Snadnější pohyb a záznam. Kamera umožňuje zaznamenávat, co vidí oči, není třeba používat další zařízení, ruce zůstávají volné.
  • Perspektiva. Pohled tvůrce záznamu vidí i divák, jako by byl přímo u dané události, čímž se záznam stává reálnějším. Bude tedy možné vidět svět například z pohledu zdravotníka, vojáka (a možná i oběti) či uprchlíka v utečeneckém táboře.
  • Oční kontakt. Nejdůležitější složka neverbální komunikace. Pokud má tázající se například při rozhovoru chytré brýle Google, zaznamenává kromě zvuku i pohled tázaného, který často vypovídá víc než jeho slova.
  • Přístup k aktuálním informacím o světě okolo nás. Při pohledu chytrými brýlemi na náměstí/budovu/letiště se na obroučce zobrazí nejnovější zpráva o objektu, popřípadě jeho okolí.

Využití a zneužití chytrých brýlí

První žurnalistický pokus s chytrými brýlemi uskutečnil americký novinář Timothy Pool – navíc online –, který jimi zdokumentoval násilné potlačení protestů v Istanbulu. Profesorka Littauová v kurzu Multimedia Storytelling na Lehighově univerzitě vedla studenty k používání Google Glass při zachycování příběhů.

Televizní stanice CNN před několika měsíci začala umožňovat uživatelům Google Glass posílat prostřednictvím aplikace přímo do redakce videa, jež natočili. Zapojila je do svého projektu iReport, čímž se stala první velkou televizní zpravodajskou společností, která glass journalism podporuje.

Zabývat se možnostmi využití či zneužití Google Glass, popřípadě obavami z nich je předčasné, protože je zatím má na zkoušku přibližně 30 tisíc uživatelů

Použití Google Glass pro zpravodajství přináší i další podněty k zamyšlení. Kromě etických problémů – zda lze pořizovat záznam někoho, kdo o tom neví, popřípadě že to je pro zpravodajské účely – i technické. Prvním modelům chytrých brýlí se věnuje velká pozornost, což ztíží jejich použití v terénu, protože by jejich nositel chtěl spíše zůstat v anonymitě. Dalším problémem je omezená kapacita pro ukládání dat a nepříliš vysoká kvalita záznamu, což se ale u nových modelů pravděpodobně zlepší.

Google vyvíjí i chytré čočky s uplatněním v telemedicíně a spekuluje se, že časem mohou převzít funkci chytrých brýlí. To dává důvod k obavám, že kromě bezpečnostních rizik by to byl pravděpodobně i jeden z posledních hřebíků do rakve soukromí. Problémy spojené se záznamem událostí pomocí očí ukazuje i film Final Cut (Konečný sestřih), v němž Robbin Williams stříhá záznamy z lidských životů pořízené očními implantáty a připravuje je pro prezentaci.

Zabývat se možnostmi využití či zneužití Google Glass, popřípadě obavami z nich je však předčasné, protože je zatím má na zkoušku přibližně 30 tisíc uživatelů. Nejdůležitější otázkou zůstává, zda se chytré brýle více uplatní v reálných životech a na trhu, či budou-li nadále především pro geeky – a novináře.

Problém objektivity

Díky amatérským videím, komentářům a fotografiím získáváme již dnes v reálném čase obrovské množství informací o aktuálním dění ve světě. Pomohou ho ale digitální technologie pochopit, nebo od něho spíše odvedou do virtuální reality? Ví se totiž, že „každý vidí, co chce“, nebo ,,co chce ukázat ostatním“.

I profesionální novináři mívají problém objektivně prezentovat skutečnost, proto je nereálné očekávat objektivitu od laiků, kterým často ani o nestrannost nejde

I profesionální novináři mívají problém objektivně prezentovat skutečnost, proto je nereálné očekávat objektivitu od laiků, kteří nejsou vázáni žádným etickým kodexem a často jim ani o nestrannost nejde. Zcela se oprostit od zaznamenávané situace – zejména pokud je v ní dotyčný silně zainteresován – nelze. Mnoho různých subjektivních informací a jejich vytrhávání z kontextů proto přispívá k dezinformování veřejnosti a k relativizaci zpravodajství o dané události.

Každý může objevit či vytvořit dostatek informací, které ospravedlňují jeho tvrzení či jednání. Informační válka získává nový rozměr, ve kterém je čím dál těžší číst mezi řádky. Aktuálním příkladem je zpravodajství o ukrajinské krizi. Lze tedy očekávat, že ani případné použití chytrých brýlí nezlepší čitelnost situace, ale spíše ji ještě více rozostří.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.