Izraelce uhranul „židovský George Clooney“

Druhá největší strana nového Knesetu před rokem ani neexistovala. Její telegenický lídr Jair Lapid vykryl poptávku po civilnější politice.

Dan Macek 19.2.2013

Bývalý herec se stříbrnou hřívou: Jair Lapid. foto: © ReutersČeská pozice

Bývalý herec se stříbrnou hřívou: Jair Lapid.

Nová izraelská strana Ješ atid (Budoucnost existuje) měla oproti obdobným narychlo sestaveným volebním projektům nespornou výhodu: zakládal ji známý televizní moderátor a novinový sloupkař Jair Lapid. Od počátku se proto těšila značné mediální pozornosti. Že z ní bude rozhodující prvek v izraelském parlamentu, natož druhá nejsilnější strana za vládním Likudem premiéra Benjamina Netanjahua, však očekával málokdo.

Urostlý devětačtyřicetiletý bývalý herec se stříbrnou hřívou možná získal nějaký ten hlas roztoužené voličky navíc, ale na to, aby pouhý zevnějšek rozhodl volby, je snad politika v „obleženém“ Izraeli příliš vážná věc. Jair Lapid sice kvůli obavě o svou televizní vizáž kdysi přestal boxovat a místo toho se vrhl na – k obličeji šetrnější – karate, kde dosáhl černého pásku, leč jím pěstovaná image „macho intelektuála“ má i jistý politický přesah. Stylizuje ho do role přemýšlivého pragmatika, který zároveň není žádné ořezávátko.

Vyjma příslibu dostupnějšího bydlení je Lapidovým základním programovým vymezením zejména rozšíření povinné vojenské služby na rostoucí komunitu ultraortodoxních Židů, za něž musejí nést břemeno obrany státu ostatní Izraelci. Výjimka z branné povinnosti se původně měla týkat omezeného počtu celoživotních studentů ješiv, jenže dnes už využívá trvalého studijního odkladu každá desátá osoba zralá na povolávací rozkaz. Do budoucna by se tento poměr měl ještě rapidně zvyšovat, neboť ultraortodoxní Židé vynikají vysokou porodností (desetiprocentní menšina má dnes třetinu všech dětí v zemi).

Otec a syn

Výhody, jež pro své voliče během desetiletí koaličních kabinetů vymohly náboženské strany, včetně hmotného zaopatření početných rodin nezaměstnatelných badatelů, se už dávno staly zdrojem politického a společenského napětí. K němu přispívají i projevy netolerance přísně pravověrných k méně bohabojným. Od 70. let se tak na izraelské scéně pravidelně objevují sekulární středové strany, které slibovaly s „černým pasažérstvím“ ultraortodoxních Židů skoncovat. Navzdory účasti ve vládních koalicích se to doposud žádné nepodařilo prosadit.    

Výhody, jež pro své voliče během desetiletí koaličních kabinetů vymohly náboženské strany, se dávno staly zdrojem politického a společenského napětíJair Lapid to za svou rodinu zkouší napodruhé. Před deseti lety dosáhla na úctyhodné třetí místo v Knesetu za Likudem a Stranou práce vyhraněně sekulární strana Šinuj pod vedením jeho otce (taktéž „televizáka“) Josefa „Tommyho“ Lapida, který proslul častováním ultraortodoxních Židů politicky nekorektním výrazivem. 

Lapid senior se narodil jako Tomislav Lempel v asimilované maďarskojazyčné rodině v Novém Sadu ve Vojvodině. Po horthyovské anexi části dnešní severosrbské provincie za 2. světové války byl deportován do židovského ghetta v Budapešti (Jairův dědeček Béla holokaust nepřežil). Mladý Tommy po válce odešel do Izraele, kde ho čekala kariéra novináře a dramatika. Ještě v 90. letech se během válek v Jugoslávii instinktivně stavěl na stranu Bělehradu proti proradným „ustašovcům“ a svými články přiměl k prosrbským pozicím i nemalou část izraelské veřejnosti.

Navzdory celoživotní účasti v břitkých polemikách se však sám do aktivní politiky zapojil až na prahu sedmdesátky. S prebendami ultraortodoxních Židů ovšem nebyl schopen trvale skoncovat ani z postu vicepremiéra a ministra spravedlnosti. Jeho stranu Šinuj záhy vnitřně rozložily frakční boje, takže se už později do parlamentu nedostala. Na tradiční místo menších koaličních partnerů se vrátily náboženské strany a věci zajely do starých kolejí.

Jair Lapid se z neúspěchu otce zjevně poučil. Upustil od jeho okázalého liberalismu i vnitrostranické demokracie a do stanov si dal vlastní nesesaditelnost z předsednického postu do roku 2020. Dojem strany jednoho muže umocnila též přítomnost Jairovy manželky i syna v původním partajním politbyru. Mezi straníky dále patří jeho televizní maskér či trenér karate. Na kandidátní listinu pro jistotu nepustil žádné bývalé poslance, aby ho politickými zkušenostmi nikdo nepřevyšoval.

Slovanská krev

Celkem snadno volitelné 8. místo na kandidátce ovšem prozíravě přidělil izraelskému judistickému šampionovi lehké váhy a olympionikovi Konstantinu Joelu Razvozovovi. Nikoliv kvůli společné zálibě v japonských bojových uměních, ale v jiné spojitosti s Dálným východem: medailemi ověnčený rodák z Birobidžanu ve Stalinově pseudosionistické Židovské autonomní oblasti byl pro Lapida cennou spojkou ke kýženému ruskojazyčnému elektorátu, který nakonec možná rozhodl volby.

Masovost postsovětské přistěhovalecké vlny ztížila integraci nově příchozích. Záhy se objevily strany hájící zájmy ruskojazyčného obyvatelstva.Do židovského státu se jen od roku 1990 přistěhovalo více než půldruhého milionu lidí ze zemí bývalého Sovětského svazu, kteří dnes tvoří přes 15 procent izraelských obyvatel. Zatímco zprvu šlo až na výjimky o Židy podle definice náboženského práva, v roce 2000 už přes polovinu přistěhovalců tvořili nábožensky nežidovští rodinní příslušníci, například manžel vnoučete židovského prarodiče. Izraelskými pasy tudíž disponují i desítky tisíc „ryzích Slovanů“.

Masovost postsovětské přistěhovalecké vlny ztížila plynulou integraci nově příchozích do izraelské společnosti a záhy se objevily politické strany hájící specifické, vesměs sekulární zájmy ruskojazyčného obyvatelstva. S výjimkou naturalizovaných ruských a ukrajinských manželek izraelských Arabů se i nábožensky vlažní (či vyloženě nežidovští) ruskojazyční voliči většinově také kloní k tvrdší linii vůči Palestincům, zejména od vypuknutí takzvané Druhé intifády v roce 2000.

Moldavský jestřáb 

Hlavní „ruskou“ politickou formací (ač třetinu jejích voličů tvořili rodilí Izraelci) se postupně stala strana Jisra'el bejtejnu moldavského rodáka Avigdora Liebermana. Kombinuje sekularismus s neskrývanou protiarabskou xenofobií. V předchozích volbách v roce 2009 dosáhla Jisra'el bejtejnu historického úspěchu třetí nejsilnější strany v Knesetu a Lieberman obsadil funkci vicepremiéra a ministra zahraničí. Součástí koalice byly ovšem opět i náboženské strany, které zvýhodnění ultraortodoxních voličů uhájily.

„Mladší ruskojazyční voliči do 35 let byli Liebermanem zklamáni. Neprosadil brannou povinnost ultraortodoxních ani civilní sňatky pro ostatní,“ vylíčila ČESKÉ POZICI izraelská rusky píšící novinářka Victoria Martynovová. Trend neunikl pozornosti ani ostatním.

„Poté, co se Jair Lapid v kampani zprvu soustředil na údajně nespravedlivé zvýhodňování ultraortodoxní komunity, upozornili ho výzkumníci veřejného mínění, že je načase směřovat útoky na tehdejšího ministra zahraničí Avigdora Liebermana a obrátit charisma na ruskojazyčné voliče. Lapidův štáb si najal PR agenturu specializující se na ruskojazyčnou cílovou skupinu a rozjel reklamní kampaň v ruskojazyčných tiskovinách a televizních kanálech,“ upozornil loni v říjnu server The Yeshiva World. Náhle přišel Lapidovi vhod judista Razvozov.

Mladší ruskojazyční voliči byli zklamáni Avigdorem Liebermanem. Neprosadil brannou povinnost ultraortodoxních ani civilní sňatky pro ostatní.„Můj syn slouží v armádě a volil Lapida. Symbolizuje pro něj moderní politiku a na rozdíl od Liebermana pro něj má i jakési osobní kouzlo. Líbí se mu například, jak otextoval několik hebrejských písniček,“ potvrdila Martynovová úspěch Lapidovy snahy oslovit ruskojazyčný elektorát i bez znalosti jeho jazyka. Jak poznamená server Al-Monitor, ve volbách nastal politický přelom mezi první generací ruskojazyčných přistěhovalců, kteří jsou kulturně do jisté míry stále ukotvení v postsovětském vědomí, a „půldruhou“ generací mladých dospělých, kteří do Izraele přicestovali jako děti, v zemi vyrostli a jsou s ní sžití.

„Jak se ruskojazyčná populace více integrovala do izraelského středního proudu, dovodil si Lieberman, že by jeho strana už mohla mít nejslavnější období za sebou a přistoupil ke sloučení volební kandidátky s Likudem,“ vysvětluje na svém blogu expert amerického think-tanku CFR Robert M. Danin.

Kam se poděli Rusové

Loni v prosinci byla proti Liebermanovi vznesena obžaloba z podvodu a překročení pravomocí. Dvojka společné kandidátky Likud-Bejtejnu se vzdala imunity a rezignovala na funkci ministra zahraničí. „Liebermanovi mohla obžaloba u některých ruskojazyčných voličů spíš pomoci, neboť její těsně předvolební načasování by si mnozí vyložili jako účelový pokus sestřelit jednoho z ‚našich‘ a semkli by se kolem své ‚domovské‘ strany,“ podotýká Martynovová.

Jenže nastal jinačí problém. „Hloubkovým průzkumem mezi voliči odhalil štáb Likudu, že část ruskojazyčné veřejnosti se od společné kandidátky odkláněla, protože nabyla dojmu, že lídr Jisra'el bejtejnu Avigdor Lieberman ve volbách nekandiduje, neboť rezignoval na ministerskou funkci a jeho fotka nefigurovala na předvolebních a billboardech,“ informoval v lednu krátce před volbami deník Israel Hayom. „Okamžitě po tomto zjištění svolali Netanjahu a Lieberman tiskovou konferenci pro všechna ruskojazyčná média, aby situaci napravili a nepřišli o jediný hlas.“

Lapidova kampaň vynikala tím, jak malý důraz kladla na bezpečnostní politiku. Paradoxně by to mohlo zvýšit jeho šance na křeslo šéfa izraelské diplomacie.Mladší ruskojazyční voliči už měli tou dobou nakročeno k Lapidovi. Lieberman se jako ministr zahraničí profiloval zejména jako jestřáb a na sekulární a ekonomickou agendu zanevřel. Lapidova kampaň naproti tomu vynikala tím, jak malý důraz kladla na bezpečnostní politiku – jako kdyby se jeho voličů okupace Palestiny a celková situace na Blízkém východě netýkala. Paradoxně by to mohlo zvýšit jeho šance vystřídat Liebermana v čele izraelské diplomacie, neboť se vyvaroval kontroverzních předvolebních výroků, které by musel ve světě vysvětlovat.

„Netanjahu je pod vnějším i vnitřním tlakem zbavit se Liebermana, jemuž sice slíbil po dobu soudního procesu držet křeslo ministra zahraničí, ale který je pro něj čím dál víc přítěží. Lapid má celkem dobrou angličtinu, vypadá reprezentativně a není to žádný levičák, což je nejdůležitější,“ hodnotí Martynovová Lapidovy vyhlídky v pokračujících povolebních koaličních vyjednáváních.

Počet příspěvků: 3, poslední 18.2.2013 08:57 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.