Vardě Šuanové na první pohled bude za pár let šedesát, a proto když z peněženky vytahuje fotografii rozesmáté malé dívenky, člověk by očekával, že se chce pochlubit roztomilou vnučkou. Je to ale trochu jinak. „To je moje dcerka,“ strká mi paní Varda snímek pyšně před oči. „Nedávno jí byly čtyři roky.“ I takto může vypadat jeden z úspěchů izraelského programu umělého oplodnění pro páry, které se o to marně pokoušely přirozenou cestou.
„Já jsem nejdřív děti nechtěla, a když už jsem na to byla připravená, ukázalo se, že je normálně mít nemůžeme,“ vysvětluje LN otevřeně paní Varda. „Ani pak to ale vůbec nebylo jednoduché. Absolvovala jsem léta pokusů o umělé oplodnění ve zkumavce. Podařilo se to až posedmnácté – a to mi bylo 51 let.“
Varda Šuanová šéfuje v severoizraelském městě Tiberias vývařovně jedné velké charitativní organizace, a k její práci tak patří žehrání na sociální politiku státu. Když však dojde řeč na podporu, již židovský stát věnuje umělému oplodnění, nemůže si Varda přístup vlády vynachválit – bez rozpaků se směje tomu, že skoro výhradně za státní peníze otěhotněla ve věku, kdy už by měla být spíš babičkou.
Role judaismu
Přístup Izraele, asi nejvelkorysejší na světě, přitom vůbec není náhodný. „Plození dětí je jednou z největších hodnot judaismu, a tedy i izraelské společnosti,“ shrnula tento fenomén před časem v deníku Ha’arec socioložka Jael Hašiloni Dolevová. „Dalším důvodem, proč je izraelská společnost tak silně orientovaná na rodinu, je trauma z holokaustu a neustálá demografická hrozba, které tato země čelí.“
Někteří izraelští experti varují, že psychologický a ideologický náboj se někdy dostává až do protikladu s odbornými hledisky. Konkrétně, že stát investuje obrovské částky do stále marnějších pokusů o otěhotnění žen velmi vysokého věku (plně hradí metodu umělého oplodnění až do 45 let), namísto aby tyto peníze investoval do výzkumu a do péče o mladší, nadějnější ročníky. Protichůdné pohledy se letos projevily i ve změnách zákonů a předpisů.
Porodnická asociace v lednu zavedla doporučení, podle kterého může odborná komise odmítnout státní podporu ženám, kterým je více než 42 let, absolvovaly už čtyři neúspěšné pokusy o laboratorní oplodnění vajíčka anebo osm procedur, jež skončily bez klinického otěhotnění.
Úprava zákoníku práce
Experti však namísto toho pro tyto ženy chtějí finančně podporovat metodu darovaného vajíčka, jež je v dané věkové kategorii nadějnější. Ženám ve věku 39 až 42 let teď také lékaři umožňují rychlejší přístup k umělému oplodnění – dosud musely nejprve projít například hormonální léčbou.
V únoru zase parlament upravil ve prospěch žen podstupujících umělé oplodnění zákoník práce. Donedávna nesměl zaměstnavatel propustit ženu, která často vleklou proceduru podstupovala. Tuto ochranu dosud měla „jen“ dvakrát za život, nově však může žena beze strachu z postihu umělé oplodnění dvakrát podstoupit u každého zaměstnavatele.
„Nový paragraf pomůže ženám, které jsou postižené krutou neplodností. Nemůžeme je zbavit smutku a bolesti, kterými procházejí při léčbě, ale můžeme jim pomoci,“ prohlásila předkladatelka novely zákona Orit Struková.
Klauni a smích léčí
Kliniky pro umělé oplodnění se mezitím starají o jedno z nejvýnosnějších odvětví izraelského lékařství, a to i v mezinárodním měřítku. Do země ročně přijíždějí tisíce žen, které už ztratily naději ve své zemi. Lékař z jednoho takového ústavu v Tel Avivu dokonce v rozhovoru připustil, že pověst výrazně předbíhá realitu a že izraelští odborníci a jejich kliniky jsou v podstatě srovnatelní s kolegy v řadě jiných vyspělých států.
Faktem ale je, že Izraelci naplno pracují i s metodami, které do mnoha jiných zemí asi hned tak nedorazí – a to přitom skoro nic nestojí. Doktor Ševach Friedler léčící neplodnost na Klinice Asafa Harofeha nedaleko Tel Avivu vyzkoumal, že mnohem častěji otěhotní ženy, jež se při léčbě mohou smát.
Tři roky sledoval 219 žen, které podstupovaly oplodnění ze zkumavky. U pacientek, jež chodil na čtvrt hodiny bavit na kliniku svými vtípky klaun, byla úspěšnost procedury 36,4 procenta. U ostatních žen jen 20 procent. „Nasazení klauna je asi nejméně nebezpečný zákrok v našem oboru,“ podotkl Friedler s tím, že smích ženy chrání před jednou z největších překážek jejich úspěšné léčby – před stresem.
