Italská volební hitparáda finišuje. Kdo ji ovládne?

V závěru kampaně levicoví voliči přecházeli od Bersaniho k radikálovi Grillovi a pravicoví od nevýrazného Montiho k akčnímu Berlusconimu.

Vít Kučík 26.2.2013

Hlavní hráči v italských parlamentních volbách (zleva doprava): předseda Demokratické strany Pier Luigi Bersani; odstupující předseda úřednické vlády Mario Monti; lídr radikálního populistického Hnutí pěti hvězd Beppe Grill a šéf pravicového bloku Silvio Berlusconi. foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro Canu, foto ReutersČeská pozice

Hlavní hráči v italských parlamentních volbách (zleva doprava): předseda Demokratické strany Pier Luigi Bersani; odstupující předseda úřednické vlády Mario Monti; lídr radikálního populistického Hnutí pěti hvězd Beppe Grill a šéf pravicového bloku Silvio

Italské parlamentní volby, které se uskuteční v neděli 24. a v pondělí 25. února, rozhodnou o směřování jedné z největších a ekonomicky nejvýznamnějších členských zemí Evropské unie. Dominantním rysem závěru předvolební kampaně byla radikalizace výroků představitelů stran i voličů – a zejména téměř zázračný comeback expremiéra Silvia Berlusconiho. Pravicový blok v čele s jeho Lidem svobody (PdL) dokázal během uplynulých šesti týdnů ve voličských preferencích vyrovnat 15procentní náskok levice.

Dle předvolebních průzkumů preference levicového bloku, jejž vede Demokratická strana a její šéf Pier Luigi Bersani, poklesly z 35 na 30 procent a středových stran v čele s odstupujícím premiérem úřednické vlády Mariem Montim z 16 na devět procent. Narostla naopak podpora Berlusconiho pravicového bloku z 22 na 30 procent a mírně i radikálního populistického Hnutí pěti hvězd Beppeho Grilla ze 14 na 17 procent.

Z toho vyplývá přesun levicových voličů od Bersaniho k radikálnímu populistovi Grillovi a pravicových od nevýrazného Montiho k akčnímu Berlusconimu.

Italským volbám a některým jejich hlavním protagonistům se ČESKÁ POZICE věnovala v článcích:

Radikál Grillo

Nejradikálněji v předvolební kampani vystupoval Beppe Grillo, který se soustředil výhradně na pouliční projevy a na internet. Občas několik hodin křičel na pódiu, až mu vystupovaly žíly a selhávaly hlasivky, přičemž tato jeho vystoupení začala být příliš silná i pro část italské veřejnosti. Některá italská média proto psala o jeho přehnaném upozorňování na vlastní osobu nebo spekulovala o lidech v jeho okolí, a zejména za ním.

Radikální Grillův politický „program“ oslovuje určitou část italských voličů

Grillovy názory jsou negativistické, proměnlivé a postrádají pozitivní prvky. Přirovnává své hnutí jednou k viru, který má zahubit současný politický systém, podruhé k „trojskému koni“, pro kterého je nejdůležitější dostat se do parlamentu, rozbít politickou kastu, „a pak se uvidí, co bude dál“. Tento radikální Grillův politický „program“ však oslovuje určitou část italských voličů.

Zajímavé je, že grillovci, jak se jeho stoupenci nazývají, zcela ovládli internet. Průzkumy veřejného mínění ukazovaly až pětkrát víc jejich tweetnutí a komentářů na Facebooku a dalších sociálních sítích než v případě voličů ostatních politických stran. Ze zkušenosti z Česka s prezidentskými kandidáty Vladimírem Franzem či Karlem Schwarzenbergem však vyplývá, že i tu sebevětší převahu v digitální realitě je třeba brát s rezervou.

Odmítnutý Monti

Středové strany v čele s Mariem Montim podporu voličů ztrácely, a to navzdory heslu: „Loni jsme vrátili Itálii vážnost a odvrátili ji od řeckého scénáře, nedopusťme, aby toto úsilí bylo zmařeno.“ V zahraničí si odstupujícího premiéra váží, zejména německý politický establishment ho otevřeně podporuje. Monti je sice umírněným, racionálním diskutérem, ale touto svou schopností v ostrém předvolebním boji přízeň veřejnosti spíše ztrácel, než získával.

Poslední Montiho záchranou byla výzva protivníkům k televizním duelům. Ti ji však odmítli.

Poslední Montiho záchranou byla výzva protivníkům k televizním duelům. Ti ji však odmítli. Bersani mu vzkázal: „Skončeme s těmi tanečky.“ Berlusconi zase prohlásil, že jeho jediným relevantním protivníkem je Bersani, nikoliv Monti. A Grillo odpověděl, že raději zůstane mezi svými na náměstích.

Spor o daň z nemovitostí

Nejvýznamnější událostí závěru předvolební kampaně byl Berlusconiho finiš. Ještě loni na podzim se situace jeho pravicové PdL podobala české ODS Petra Nečase. Po dlouhém vládnutí a skandálech na tom byla nejhůř v historii a spekulovalo se o Berlusconiho nástupci na postu předsedy a o rozštěpení strany. V průzkumech veřejného mínění získávala méně než 20 procent a její preference stále klesaly, přičemž levicový blok atakoval 40 procent a všichni se již smiřovali s jeho vítězstvím ve volbách.

Berlusconiho rozhodnutí postavit se místo odchodu do důchodu do čela kandidátky pravicového bloku někteří lidé považovali za čin ze zoufalství, jeho smysl se však začal ukazovat v závěru kampaně. Berlusconi je zkušený politik a založil ji na umírněném populismu. Jednak sliboval atraktivní zrušení Montiho daně z nemovitostí, jednak se nevymezoval proti levici – voliči Bersaniho levicového bloku by pro něho nikdy nehlasovali –, ale proti Montiho středovým stranám, které mu zpočátku ubíraly voliče.

Proto Italové slyšeli ze všech stran Berlusconiho heslo: „Dům je svatý, na ten se nesmí sáhnout!“ A také jeho sliby, že nejen zruší daň z první nemovitosti, v níž občané bydlí, ale vrátí jim i do května tu, kterou museli za loňský rok zaplatit. Obviňoval Montiho z největšího poklesu italské ekonomiky v uplynulých několika letech a ze servility k německé kancléřce Angele Merkelové. Dle Berlusconiho si prý od ní nechal diktovat fiskální politiku, jež byla výhodná spíš pro Německo než pro Itálii.

Berlusconiho populismus

Od Berlusconiho to sice bylo populistické, ale jen do určité míry. Italské zdanění je totiž opravdu neúnosně vysoké a odstranění jedné daně, byť malé, lze považovat za pravicové rozhodnutí zeštíhlující stát. Pikantní je, že vysoké zdanění nyní kritizoval i Monti, který ho loni ještě zvýšil, když se snažil získat peníze do státního rozpočtu, kde to bylo možné. Dle něho je vysoká daňová zátěž zodpovědná za současný italský hospodářský pokles. A to právě ve chvíli, kdy se ekonomiky jiných evropských států pozvolna začínají vzpamatovávat.

Berlusconi sliboval, aby získal nerozhodnuté voliče, ale sliby byly splnitelné a neporušovaly principy jeho pravicové strany

O Montiho vztahu k Německu možná nejlépe vypovídá jeho výrok ve čtvrtek 21. února, že „od paní Merkelové nepotřebuje žádné požehnání“. Reagoval jím na podporu, kterou mu poskytla. Ta však za současné předvolební situace spíš připomíná „polibek smrti“.

Berlusconiho předvolební populismus je umírněný a ukázkou zvládnutého politického řemesla. Přináší mu hlasy a současně není nevkusný. Berlusconi sliboval, aby získal nerozhodnuté voliče, ale sliby byly splnitelné a neporušovaly principy jeho pravicové strany.

Jaký bude výsledek italských parlamentních voleb, nikdo nedokáže odhadnout, protože se neví, nakolik přesné jsou průzkumy veřejného mínění. Zřejmé však je, že Berlusconi má ve volbách šanci uspět. A pokud by se to stalo, mohl by inspirovat evropské pravicové strany v úpadku, například českou ODS.

Počet příspěvků: 1, poslední 23.2.2013 09:43 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.