Individuální hudebníci jsou na tom asi hůř než organizace

„Každý hudebník řeší specifickou situaci. Soubor, i když utlumí činnost, může znovu nastartovat. Ale platíte-li hypotéku, chodí vám složenky, půlroční odklad si dát nemůžete,“ říká v rozhovoru dirigent a zakladatel souboru Collegium 1704 Václav Luks.

Martin Zvěřina 10.12.2020
Václav Luks, dirigent a zakladatel souboru Collegium 1704. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Václav Luks, dirigent a zakladatel souboru Collegium 1704. | foto: fest.shf.cz
Václav Luks, dirigent a zakladatel souboru Collegium 1704.

Dirigent a zakladatel souboru Collegium 1704 Václav Luks v rozhovoru říká: „Na jaře epidemie v lidech probudila to lepší, cítili jsme solidaritu. Šili roušky, skládali se na přístroje, muzikanti pořádali koncerty ve vnitroblocích. Říkalo se, tohle jsme překonali, na podzim začneme znovu hrát. Sice jsme v září začali hrát, ale okamžitě se to utnulo, a když už je to podruhé, jsou rezervy pozitivní energie někdy vyčerpané. Na spoustu lidí situace dolehla s mnohem větší intenzitou.“

LIDOVÉ NOVINY: Umělci byli na jaře velmi optimističtí, vidíte nynější situaci rozdílně?
LUKS: To není pouze ve vnímání umělců. Cítíme to ve společnosti. Jaro v kontrastu s podzimem byl happening, přinejmenším v naší zemi. V lidech epidemie probudila to lepší, cítili jsme solidaritu. Šili roušky, skládali se na přístroje, muzikanti pořádali koncerty ve vnitroblocích. Říkalo se, tohle jsme překonali, na podzim začneme znovu hrát. Sice jsme v září začali hrát, ale okamžitě se to utnulo, a když už je to podruhé, jsou rezervy pozitivní energie někdy vyčerpané. Na spoustu lidí situace dolehla s mnohem větší intenzitou.

Žádné větší finanční polštáře nejsou. Odpadly nám téměř všechny zahraniční koncerty, ze kterých soubor žije, situace je kritická a v této podobě dlouhodobě neudržitelná. Nicméně tím, že jsme měli naplánované ambiciózní projekty do konce roku, které se nerealizovaly, a nějaké peníze nám zbyly, nějakým způsobem fungovat můžeme, navíc se nám podařilo získat podporu ze záchranných balíčků ministerstva kultury.

LIDOVÉ NOVINY: Jsou také vyčerpané finanční rezervy, třeba vašeho souboru?
LUKS: Žádné větší finanční polštáře nejsou. Odpadly nám téměř všechny zahraniční koncerty, ze kterých soubor žije, situace je kritická a v této podobě dlouhodobě neudržitelná. Nicméně tím, že jsme měli naplánované ambiciózní projekty do konce roku, které se nerealizovaly, a nějaké peníze nám zbyly, nějakým způsobem fungovat můžeme, navíc se nám podařilo získat podporu ze záchranných balíčků ministerstva kultury.

Snažíme se kompenzovat nemožnost veřejného hraní výrobou videí, streamovaných koncertů a dávat hudebníkům nějakou práci. Individuální hudebníci jsou na tom asi hůř než organizace, navíc každý hudebník řeší specifickou situaci a najdou se mezi nimi tací, kteří jsou na limitu svých existenčních možností. Soubor, i když nějakou dobu utlumí činnost, může znovu nastartovat. Ale když platíte hypotéku, chodí vám složenky, půlroční odklad si dát nemůžete.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaké zprávy, jak by se podmínky pro hudbu měly uvolnit?
LUKS: Nemáme, máme neoficiální zprávy, že veřejné koncerty do konce roku nebudou. V Německu také nejsou, ale jsou země, kde se až do poloviny listopadu hrálo, například Rakousko. Jsme tu tři čtvrtě roku s virem a dalo by se říci, že máme stejný problém v různých zemích, a navzdory tomu neexistuje jednotná metodika přístupu k němu.

Máme neoficiální zprávy, že veřejné koncerty do konce roku nebudou. V Německu také nejsou, ale jsou země, kde se až do poloviny listopadu hrálo, například Rakousko. Jsme tu tři čtvrtě roku s virem a dalo by se říci, že máme stejný problém v různých zemích, a navzdory tomu neexistuje jednotná metodika přístupu k němu.

Na jedné straně žijeme v době moderních technologií, sonda Voyager 1 opustila před třemi roky Sluneční soustavu, a na druhé máte pocit, že žijeme ve středověku, kdy řádily morové rány, a každé město si epidemii řešilo po svém. Jako byste měli pocit, že v některých zemích se virus šíří převážně zpěvem a v jiných zemích je koncertní síň sterilním prostředím, kde se nic stát nemůže.

LIDOVÉ NOVINY: Organizátoři Pražského jara říkají, že nikdo není schopný dát pro příští měsíce nějakou prognózu. Může v tomto provizoriu branže přežít?
LUKS: Přežít může. Otázka je, v jakém přežije stavu. Ono se to nezdá, ale mění se vnímání i potřeby lidí. Bavil jsem se s naší německou agentkou a zděsila se toho, že když si prohlížela fotky z koncertů před koronou, při pohledu na plný sál intuitivně nadskočila, to je přece nebezpečné. V hlavách lidí nějaký strach či respekt z toho, že by se mohl potkat s větší množstvím lidí, může vyvolat dlouhodobě potíže. Nebudou se chtít na koncert vydat, řeknou si, že je to nebezpečné.

LIDOVÉ NOVINY: To už bylo vidět v září, kdy se koncertovalo a kdy chodilo o deset patnáct procent méně posluchačů.
LUKS: Mnohem méně, víme, jaké problémy měla například Dvořákova Praha, kde koncerty bývají vyprodané. My jsme na tomto festivalu hráli začátkem září, kdy se o druhé vlně ještě nemluvilo, Beethovenovu Missu solemnis a z tisíce lidí, kteří směli do Rudolfina, přišla polovina. Na druhou stranu náš poslední veřejný koncert byl v Madridu na konci října. Situace tam byla v kontextu Španělska nejhorší a Madrid byl uzavřený, bez důvodů nesměli obyvatelé opouštět město.

Na jedné straně žijeme v době moderních technologií, sonda Voyager 1 opustila před třemi roky Sluneční soustavu, a na druhé máte pocit, že žijeme ve středověku, kdy řádily morové rány, a každé město si epidemii řešilo po svém. Jako byste měli pocit, že v některých zemích se virus šíří převážně zpěvem a v jiných zemích je koncertní síň sterilním prostředím, kde se nic stát nemůže.

Ale koncerty i divadelní představení se tam konaly, s tím, že kapacita sálů byla omezena, a do sálu s omezenou kapacitou 1300 lidí diváci přišli. Je to dáno i lokální tradicí. Omezení byla, ale řešilo se to. V Německu měly regiony různé předpisy, ale dobrý přístup byl v tom, že povolení koncertu podléhalo hygienickému úřadu. Pořadatel předložil hygienický koncept, co udělá, aby to bylo bezpečné, a lokální hygienický úřad to buď povolil, nebo se dál jednalo.

Zatímco u nás to bylo možné s omezením publika – a najednou ze dne na den se vše zaseklo. Postrádal jsem fázi, kdy by bylo možné zohlednit, že kulturní akce jsou různého druhu, některá může být bezpečnější, a pořadatel si dá velkou práci, aby to bylo bezpečné, a je to například mnohem bezpečnější, než si jít nakoupit do Teska. Obzvlášť v tak malé zemi, jako jsme my, by byl individuální přístup možný; i v osmkrát větším Německu existoval, ale u nás se to plošně zamázlo.

Navíc náš současný systém PES postrádá v mnoha ohledech logiku. Zatímco ve třetím stupni budou s jistými omezeními otevřené restaurace a pivnice a konzumace alkoholu na veřejně přístupných místech bez omezení, kulturní akce pro diváky si musejí počkat na stupeň druhý. Je těžko uvěřitelné, že někdo přišel na to, že pivnice, kde lidé sedí bez roušek, konzumují a baví se, je bezpečnějším prostředím než koncertní sál, kde disciplinovaní diváci mohou sedět s rouškami v rozestupech, většinu času mlčí, dívají se jedním směrem a nic nekonzumují.

Mění se vnímání i potřeby lidí. V hlavách lidí nějaký strach či respekt z toho, že by se mohl potkat s větší množstvím lidí, může vyvolat dlouhodobě potíže. Nebudou se chtít na koncert vydat, řeknou si, že je to nebezpečné.

LIDOVÉ NOVINY: U restaurací se mluví o zániku minimálně 30 procent podniků, jaké je to v hudbě?
LUKS: Chci upozornit na jeden fakt. Přístup ministerstva kultury je sice správný, ale pouze částečně, ale není všespasitelný. Skrze granty souborům, které mají nějakou minulost a renomé, a skrze podporu těchto souborů se sice podpora dostane až k mnohým hudebníkům. Sítem však propadne obrovské množství hudebníků na volné noze.

Nemluvím o hudebnících, kteří jsou někde zaměstnaní a ve volném čase chodí po „kšeftech“, jak se příležitostnému zaměstnání muzikanta říká, byť i pro ně může být ztráta vedlejšího příjmu dramatická. Mluvím o množství muzikantů, kteří vytvářejí jméno české hudby v zahraničí a jsou nejlepším exportním artiklem, top, co česká hudba nabízí.

To se týká například komorních souborů; jsme velmocí komorních souborů, podívejte se jen na scénu smyčcových kvartet, kolik špičkových kvartet naše země nabízí, jakou mají pověst, kolik sbírají cen a jak hrají na prestižních pódiích. Těm odpadlo úplně všechno a jsou to právě špičkoví hudebníci, kteří zasvětili svůj život úzce specializované práci. Můžu opustit klasickou hudbu – kolik skvělých jazzmanů, a to jsou skuteční idealisti, kteří nemají žádný finanční polštář, je bez práce?

Náš současný systém PES postrádá v mnoha ohledech logiku. Zatímco ve třetím stupni budou s jistými omezeními otevřené restaurace a pivnice a konzumace alkoholu na veřejně přístupných místech bez omezení, kulturní akce pro diváky si musejí počkat na stupeň druhý. Je těžko uvěřitelné, že někdo přišel na to, že pivnice, kde lidé sedí bez roušek, konzumují a baví se, je bezpečnějším prostředím než koncertní sál, kde disciplinovaní diváci mohou sedět s rouškami v rozestupech, většinu času mlčí, dívají se jedním směrem a nic nekonzumují.

Jazzmani myslí jinak, své muzikantské víře zasvětí život, a to je protipól showbyznysu, protipól komerční sféry. Tito lidé jsou z velké části nuceni hledat si jinou práci. A kdyby to trvalo dlouho, pak třeba zjistí, že u toho mohou zůstat, protože mnoho z nich živí rodiny, platí složenky. Potom mohou dospět do bodu, kdy návrat může být velmi obtížný.

LIDOVÉ NOVINY: Je to v zahraničí řešeno lépe, vyzráli na to někde?
LUKS: Ve Francii mají systém „intermittence“, který se týká všech uměleckých profesí a funguje permanentně. Je to systém sociální podpory umělců. Pokud je umělec několik let aktivní, může si dovolit třeba roční přestávku, aby mohl připravovat nový projekt, a z těchto zdrojů je mu vyplácena kreativní podpora, která kompenzuje předchozí příjem.

V Německu je speciální pojištění pro hudebníky, mají naprosto jiný sociální systém, má to výhodu, protože jejich příspěvky do pojištění jsou oproti jiným podnikatelům zredukované, je zohledněno specifikum jejich povolání. Některé země byly na podobnou situaci svým systémem podpory kultury lépe připraveny, některé hůř, jiné vůbec. Konkrétní reakci na současnou situaci nevyřešil nikdo dobře.

Na druhou stranu, pětadvacítka, záchranné balíčky ministerstva kultury, teď 60tisícová podpora z ministerstva průmyslu, to jsou významné finanční objemy, které se vyhradily na podporu umělců na volné noze. Jsou ale země, kde se nevyhradilo vůbec nic, a to mnohem bohatší země, jako je Itálie nebo Velká Británie. V Polsku, pokud mám informace od kolegů, ti, kdo si to administrativně vybojovali, od března dostali 400 eur.

Především je důležité najít nějaký zdravý střed, jak k epidemii přistupovat, a může se stát, že epidemie se budou opakovat, provázely nás po tisíciletí, proč by nás nyní neměly provázet? Teď je to korona 19, může to být i korona 21, korona 22. Přece kvůli tomu nezrušíme civilizaci.

Byť situace u nás není růžová, zdaleka není nejhorší, překvapivě. Je však třeba dodat, že vzhledem k tomu, že od podzimu si musejí hudebníci na volné noze platit zálohy na zdravotní a sociální pojištění v plné výši, bez ohledu na to, že nemohou vykonávat svoje povolání, velká část této podpory se velmi rychle vrátí do státní kasy.

LIDOVÉ NOVINY: Bude se náš přístup k epidemii po tolika měsících modifikovat?

LUKS: Zvyknout si budeme muset, to beze sporu. Především je důležité najít nějaký zdravý střed, jak k epidemii přistupovat, a může se stát, že epidemie se budou opakovat, provázely nás po tisíciletí, proč by nás nyní neměly provázet? Teď je to korona 19, může to být i korona 21, korona 22. Přece kvůli tomu nezrušíme civilizaci.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.