Ceska Pozice

Imigrační vlna: Evropa nemá vizi budoucího složení svých obyvatel

V Německu, které se stále za tradiční přistěhovaleckou zemi nepovažuje, s rostoucím počtem uprchlíků sílí diskuse o imigraci, v níž se objevuje řada názorů na přistěhovalectví. Lze imigraci regulovat? Jaké jsou možnosti a meze integrace imigrantů? Na tyto otázky by měli odpovídat politici, kteří však většinou mlčí. Píše Petr Pietraš.

Syrská rodina na silnici poblíž německého Passau (ilustrační snímek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Syrská rodina na silnici poblíž německého Passau (ilustrační snímek). | foto: ČTK
Syrská rodina na silnici poblíž německého Passau (ilustrační snímek).

Během příštích pěti let na tom budou americké státy Maryland a Nevada stejně jako Kalifornie, Havaj, Nové Mexiko a Texas, kde jsou již v současnosti běloši v menšině. Tato změna, označovaná za etnickou, se odehrává mnohem rychleji, než se před několika lety předpokládalo.

Ještě v roce 1980 tvořilo bílé obyvatelstvo 80 procent Američanů. Dnes klesl jejich podíl na 63 procent a v roce 2060 má být pouze 44 procent. V USA se proto již dlouhou dobu diskutuje, zda se v důsledku změny etnického složení jejich obyvatel změní i americká mentalita, a podaří-li se udržet hodnoty bílého anglosaského protestantismu, který tuto zemi od jejího založení formoval.

Obrovská zátěž

Severoamerický kontinent tím pokračuje ve vývoji, který začal v roce 1492 jeho objevením, nebo dobytím, jak tvrdí potomci původních obyvatel, jichž v důsledku nemocí dovezených z Evropy a válečných konfliktů značně ubylo. Dnes bývá tento jejich úbytek označovaný za genocidu, v minulosti se jim však dostávalo privilegia být pod osvícenou vládou evropských křesťanských panovníků.

Německo letos očekává až 800 tisíc uprchlíků, což představuje obrovskou zátěž nejen například pro jeho sociální systém, ale i ubytovací kapacity či komunální politiky

Tento trend pokračoval i při rozšiřování území USA. Američtí osadníci se usazovali na území Mexika a stále častěji se dostávali do konfliktu s místními úřady, až nakonec kvůli útisku požádali o ochranu Spojené státy americké. Ty jim ochranu poskytly, čímž Mexiko přišlo o velkou část svého území.

V Německu, které se stále za tradiční přistěhovaleckou zemi nepovažuje, s rostoucím počtem uprchlíků sílí diskuse o imigraci, přičemž se v ní objevuje řada názorů na přistěhovalectví – od zapalování ubytoven pro uprchlíky a střelby na ně až po požadavek, aby všichni byli přijati. Německo letos očekává až 800 tisíc uprchlíků, což představuje obrovskou zátěž nejen například pro jeho sociální systém, ale i ubytovací kapacity či komunální politiky.

Případ USA

Jen letos v červenci bylo registrováno ve Spolkové republice Německo 79 tisíc uprchlíků, v Mnichově se situace zhoršila natolik, že s pomocí hasičů, dobročinných spolků a Technisches Hilfswerk, organizace pomáhající při přírodních katastrofách, vybudoval provizorní stanové městečko. Nápor uprchlíků je tak silný, že je policie nestačí všechny evidovat a označuje jej za částečně nekontrolované přistěhovalectví.

Případ USA ukazuje, že účinnou kontrolou hranic lze ilegální přistěhovalectví omezit, navzdory tomu vyšší porodnost Hispánců mění etnické složení americké populace

Příchod takového množství lidí – možná každoročně – vyvolává řadu otázek i v důsledku přetrvávajících krizí na okrajích Evropy. Mezi tyto otázky například patří: Lze imigraci regulovat? Jaké jsou možnosti a meze integrace imigrantů v cílové zemi?Případ USA ukazuje, že účinnou kontrolou hranic lze ilegální přistěhovalectví omezit, navzdory tomu vyšší porodnost Hispánců mění etnické složení americké populace. Ještě před sto lety měl každý druhý Američan modré oči, dnes jen každý šestý.

Návrhů na řešení současné uprchlické vlny je mnoho – od zabránění uprchlíkům dostat se do Evropy až po jejich rychlou integraci do pracovního trhu, kdy by nahradili nedostatek kvalifikovaných pracovníků a pomohli zastavit stárnutí populace. Argument rychlého absorbování imigrantů do německé společnosti vede k úvahám o její demografické struktuře a jejím směřování.

Nízká porodnost a stárnutí populace

Demografický problém se objevuje v německé diskusi nejméně 20 let, přičemž tématy jsou nízká porodnost a s tím spojené stárnutí populace. Německá porodnost patří k nejnižším na světě a počet důchodců je nejvyšší v Evropě. V současnosti je v Německu vypláceno 25 milionů důchodů měsíčně a podle Eurostatu tvoří lidé nad 65 let 20,6 procenta z téměř 81 milionu obyvatel. To má velký vliv na zabezpečení ve stáří, protože stále nižší počet lidí v aktivním věku musí zajišťovat neustálý růst důchodců.

V současnosti je v Německu vypláceno 25 milionů důchodů měsíčně a podle Eurostatu tvoří lidé nad 65 let 20,6 procenta z téměř 81 milionu obyvatel

S tím souvisí problém chudoby ve stáří a nárůst zátěže sociálního systému. Nízký počet dětí a odklon od modelu rodiny vede ve stáří k tomu, že stále více lidí závisí na státní péči a zařízeních. Dnešních téměř 81 milionů obyvatel má do roku 2060 i při zohlednění migrace poklesnout o třináct milionů a pohybovat se mezi 68 a 73 miliony. Na sto pracujících připadne sto dětí a důchodců, přičemž dnes je tento poměr 100 ku 64. Navíc každému osmému Němci bude více než 80 let.

O těchto demografických trendech se již dlouho dobu veřejně diskutuje, mnohem méně se však hovoří o skutečnosti, že z Německa každý rok odcházejí desetitisíce jeho obyvatel – v letech 2004 a 2013 1,5 milionu.

Většinou jde o studenty a akademické pracovníky, kteří se po nějaké době vracejí, ale každý rok – od šedesátých let 20. století – zůstává trvale v zahraničí 25 tisíc Němců, z nichž mnozí jsou kvalifikovaní. V současnosti jich jsou téměř čtyři miliony. Jejich motivace je většinou stejná jako u dnešních ekonomických imigrantů – pracovní kariéra a lepší životní podmínky.

Východní Německo

Zajímavá je i imigrace uvnitř samotného Německa – nejen imigranti, ale i obyvatelé bývalého východního Německa upřednostňují západní část Německa. Od znovusjednocení Německa v roce 1990 opustilo východní Německo 2,3 milionu lidí, do čehož nejsou započítáni ti, kteří v něm mají stálé bydliště, ale dojíždějí za prací do západní části země. I v jejich případě je motivací lepší budoucnost.

V některých oblastech východního Německa představuje úbytek obyvatel až 30 procent a jsou známé případy i úplného vylidnění. Ředitel Institutu hospodářského výzkumu v Halle Reint E. Gropp proto vyzval politiky, aby se odvážili si přiznat, že se zaměří jen na východoněmecká města, protože zachovat infrastrukturu na dnešní úrovni v málo osídlených oblastech není dlouhodobě možné.

V některých oblastech východního Německa představuje úbytek obyvatel až 30 procent a jsou známé případy i úplného vylidnění

Do západní části Německa odcházejí většinou mladí a kvalifikovaní lidé, čímž se ve východní části zvyšuje již tak vysoký podíl starších obyvatel. A především mladé ženy, přičemž na východoněmeckém venkově úbytek žen nemá v Evropě obdobu.

Muži, kteří ve východní části Německa zůstávají, mají nižší kvalifikaci a je mezi nimi mnohem více závislých na alkoholu a nezaměstnaných, než činí německý průměr. Navíc sílí odchod z venkova do měst. Rozložení obyvatel v Německu je tedy již dnes nerovnoměrné, a protože 15 milionů Němců je zahraničního původu – osm milionů německých obyvatel se zahraniční státní příslušností plus ti, kteří přijali německou státní příslušnost, a oba nebo jeden rodič jsou cizinci –, i mnohem méně homogenní, než se při pohledu zvenku zdá.

Dvě možnosti

Současná imigrační vlna především ukazuje, že Evropa nemá vizi, jak by v budoucnu mělo vypadat složení jejích obyvatel. Zaměří se na multietnické společenství s danými hodnotami, o což usilují USA svou imigrační politikou? Nebo na jednotný národ, jak činí Japonsko, které imigraci odmítá a vsadilo na robotizaci, jež má v budoucnu zajistit péči o japonské důchodce?

Zaměří se Evropa na multietnické společenství s danými hodnotami, o což usilují USA svou imigrační politikou? Nebo na jednotný národ, jak činí Japonsko?

Na tyto otázky neodpovídají argumenty proti ani pro přistěhovalectví. Odpovědět by na ně měli politici, kteří však většinou mlčí.

Například primátor Mnichova Dieter Reiter při setkání s občany čtvrti Milbertshofen informoval, že téměř 40 procent jejích obyvatel má zahraniční státní příslušnost a ve skupině do 25 let více než 50 procent. Jeden občan se ho následně zeptal, co se bude dít, není-li na ulici této čtvrti slyšet němčina. Primátor mu odpověděl výčtem toho, co se pro občany ve čtvrti udělalo.

zpět na článek


© 2020 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.