I státním zástupcům už dochází trpělivost. Zruší se všechny trafiky?

Rozval státní správy, jehož skutečné hloubky se můžeme s hrůzou dohadovat, vyvolává radikální přístupy a řešení.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan bude ještě dlouho v centru mediální pozornosti. Podívejme se na další aspekty vyplývající z přirovnání jeho činnosti k Girolamu Savonarolovi. Savonarola byl, je a bude předmětem mnoha interpretací, myslitelně dosti odlišných, avšak cílem této statě není je hodnotit. Pro naše účely postačí tato z Wikipedie.

Osobnosti jako Savonarola vynikají v historii v obdobích palčivě pociťovaného morálního úpadku společnosti (tomu odpovídá i v diskusích zmiňovaný „Index vnímání korupce“, což není žádný objektivní ukazatel, ale příznak míry nespokojenosti až naštvanosti obyvatelstva).

Trpělivost s politikou dochází

Jedním aspektem, který by mohl obě události spojit, je nebezpečí kontraproduktivního výsledku zprvu chvályhodného úsilí. Jinými slovy přehnané „vymítání zla“ takovým způsobem, že kudy takový „spravedlivý“ projde, tam sedm let tráva neroste. Jistým způsobem lze tento jev připodobnit k chvílemi zběsilým aktivitám Petra Cibulky, které se však pravidelně míjejí s proponovanými cíli.

Druhým aspektem – a i u Cibulky tomu tak je! – je určitý pozitivní side-efekt, který přes zmíněná negativa takové úsilí vykazuje. Tím kladným, co lze v činnosti Savonarolově, Cibulkově i Ištvanově zaznamenat, je jejich silné osobní nasazení a demonstrace faktu, že společnost má problém, že ten problém je velký, a že je dlouhodobě neřešený, takže vyvolává dost radikální přístupy a řešení.

Činnost trestněprávních orgánů by měla být pod dohledem neustále a „oflastrováni“ by měli být vždycky a všichni ti, kteří si to zasloužíOlomoucký řidič Radim Smetana přikresloval politikům tykadla. Snad aby lépe a citlivěji „vnímali signály“, které si údajně mezi sebou „vysílají“ (takto děsivě se s urputnou vytrvalostí sami politici vyjadřují). Jinak řečeno, současné události by mohly způsobit, že si politická scéna uvědomí, že nespokojenost obyvatelstva s jejich pojetím politiky je značná a že dochází trpělivost nejen hospodským kibicům, ale i trestněprávním orgánům. A vyjadřují se svým jazykem – jedni hospodským kafráním, druzí pak sdělováním obvinění.

Ponechme stranou, zda je problém pokleslé politiky řešitelný trestněprávními prostředky. Nemůžeme však nechat stranou (možná jen nešikovné) vyjádření ministra vnitra Martina Peciny, že jestli ti dnes obvinění budou nakonec odsouzeni, pak dobrá, ale nebudou-li, pak že by se měla na činnost policie mrknout inspekce a něco podobného by čekalo státní zastupitelství.

Činnost trestněprávních orgánů by ale měla být pod dohledem neustále a „oflastrováni“ by měli být vždycky a všichni ti, kteří si to zaslouží. Tedy, i kdyby celá kauza dopadla podle Pecinova očekávání odsouzením.

A naopak, bylo by hrozné, kdyby avizovaná prověrka činnosti následovala pouze v případě, když trestněprávní orgány se svou žalobou neuspějí! Může být, že soud vyvrátí argumentaci žalobců – tedy prosadí jiný právní názor. To by se však v žádném případě nemělo automaticky obrátit proti žalobcům! To by byl opravdu konec náznaků právního státu, když si již dovolíme veřejně zapochybovat o perfektní kondici naší justice...

Ilustrace o nezbedné bakalářce

Dovolím si ocitovat několik vět z usnesení o odložení věci podezření ze spáchání trestného činu veřejného činitele z dubna 1999:

„Přestože bylo provedeným šetřením zjištěno, že mezi nadřízeným vedoucím odboru kapitánem inženýrem a jeho podřízenou poručicí bakalářkou došlo k pohlavnímu styku, jak i oba ve svých výpovědích uvádějí, nebylo zjištěno, že by z jedné nebo druhé strany šlo o nabízení nebo vyžadování tohoto styku. Jak oba uvádějí, k pohlavnímu styku došlo dobrovolně na základě jejich vzájemné přitažlivosti a to i přes to, že oba jmenovaní jsou v manželském svazku s jinou osobou. Přestože po výše uvedeném jednání došlo k následnému jmenování poručice bakalářky do funkce vedoucí oddělení, není možné ve věci konstatovat úmyslnou souvislost a jmenování bylo plně v personální pravomoci nadřízeného kapitána inženýra a to i přes skutečnost, že jmenovaná nesplňovala pro tuto funkci všechny kvalifikační předpoklady, které jí byly podmíněně doplněním vzdělání prominuty. Z pohledu zákona o služebním poměru ani z pohledu jiného interního aktu řízení tedy nedošlo k žádnému porušení ani zanedbání.“

Příběh jistě vyvolá nejen úsměvy, ale i sarkastické poznámky. Někomu možná ale přijde na mysl, že je diskutované aféře „tří trafikantů“ podobný více, než se zdá. Na první pohled je totiž „vše jasné“, avšak z pohledu trestněprávního není celkem co řešit. Tím však není v žádném případě řečeno, že není vůbec co řešit!

O licoměrnosti politiků

Co se týče politiků, bude dobře učinit dvě poznámky, obě na konto jejich licoměrnosti. První se týká jejich „kritiky“ umisťování zasloužilých, vyžilých či odkládaných politiků do různých funkcí, avšak paralelně provázené bujarým pokračováním právě v této kritizované praxi. Druhá poznámka se bude týkat žalostného výsledku jejich zákonodárných aktivit, jimiž slibovali učinit těmto praktikám přítrž.

  • Připomeňme stručně (ČESKÁ POZICE se tomuto tématu věnuje systematicky), co vládnoucí garnitury ve skutečnosti konkrétně praktikují, paralelně s halasnou kritikou tohoto zobecněného jevu.
    Za poslední rok například jindy hlasitá a vytrvalá kritika Karoliny Peake („strana“ LIDEM) více než utichla přijmenování jejího studujícího asistenta Pavla Kotrby do dozorčí rady Budvaru. Jejímu bdělému oku zřejmě také ušlo jmenování experta na údržbu silnic Martina Víta z TOP 09 do dozorčí rady Čepra – možná proto, že se tam dostal i ředitel Středního odborného učiliště stravování a služeb Jiří Neumann, shodou okolností místopředseda LIDEM, stejně jako další odborník (starosta a šéf hokejového klubu, nicméně se zkušenostmi z energetického sektoru) Zdeněk Blažek z ODS.
    Anebo docela pikantní případ, Václav Baštýř z ODS, policejně vyšetřovaný pozemkový spekulant, se stal členem dozorčí rady Státního fondu dopravní infrastruktury. Vtipné bylo též jmenování Milana Bajgara, propagátora „léčby tmou“ (terapie, která využívá účinky pobytu v podzemí za absolutní tmy a ticha) do dozorčí rady energetického gigantu ČEZ.
  • Již před rokem vláda slíbila, že do konce roku změní výběr členů dozorčích rad. Koalice to vyjádřila tak, že „chce zatrhnout stranické přihrávání atraktivních trafik“. Vznikal návrh zákona, v němž měla být obsažena kritéria pro obsazování statutárních orgánů společností s majetkovým podílem státu. Personální výběr měly provádět expertní komise.
    První trhlina v koncepci se však objevila, když představitelé koalice odmítli, že by v případě přijetí tohoto zákona museli ti nedostatečně odborně fundovaní členové opustit dozorčí rady. „Žádná ztráta pozice nehrozí,“ ubezpečil je tehdy premiér Nečas. Pointu této Nečasovy „brzdy“ vystihl analytik Transparency International Stanislav Beránek: „Prosazovali jsme již dlouho, aby to nebyly trafiky a místa, přes která půjdou peníze do financování politických stran.“
    Podle chystaného zákona měl být na webu zveřejněn seznam všech firem, které ovládá stát nebo samospráva, spolu s kritérii a požadavky na jednotlivé pozice ve statutárních orgánech. Úřady by pak do nich měly navrhovat jen odborníky.
    Návrh zákona, který měli do září 2012 připravit ministři Miroslav Kalousek (TOP 09) a Jan Kubice, měl vycházet z praxe demokraticky zkušených zemí (Velká Británie, Norsko). Měl obsahovat také doporučení ohledně výše odměn členů orgánů společností.
    Ministerstvo financí nakonec představilo vládou požadovaný návrh zákona, příliš konkrétních pravidel pro výběr odborníků do správních rad však neobsahoval. Původně měl být založen na expertních personalistických komisích, které by se staraly o portfolio vhodných kandidátů na funkce. Kalouskův návrh však způsob tvorby pravidel výběru ponechal na ministerstvech a na územních samosprávných celcích. Výběr kandidátů do statutárních orgánů by tak zůstal ve stejných rukou, jako doposud – nyní by to bylo ovšem již dokonce „podle zákona“.
Co na to Fischer?

Bylo by více jak vhodné, aby se na „vettingu“ kandidátů systémově a nutně podílela jak policie, tak zejména zpravodajské službyBudoucnost Rusnokovy vlády je nejistá, a ministra financí Jana Fischera zejména. Nicméně problém je tak palčivý, že bude nutno se starat, co má v této oblasti ministr financí za lubem. Bylo by velmi prospěšné, aby podrobil veřejné diskusi stávající pravidla a aby oživil práci na zákonné normě upravující tuto oblast.

A bylo by velmi prospěšné, kdyby v případě strategických firem se státní účastí bylo zavedeno obsazování statutárních orgánů analogicky jistým zavedeným postupům (například schvalování zbrojních obchodů). Bylo by totiž více jak vhodné, aby se na „vettingu“ kandidátů systémově a nutně podílela jak policie, tak zejména zpravodajské služby.

Z rozvalu státní správy, jehož skutečné hloubky se můžeme s hrůzou dohadovat, totiž vyplývá, že jakákoliv sranda již dávno skončila.

Počet příspěvků: 2, poslední 16.7.2013 06:51 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.