Hudební divadlo Karlín aneb Tunel plný zábavy

Co všechno lze v příspěvkové organizaci provozovat a schovat, má-li její šéf takzvaně politické krytí a umí se se zřizovatelem „domluvit“.

Pod vedením Egona Kulhánka se Hudební divadlo Karlín nechová jako instituce financovaná z veřejných peněz, jež by za ně měla k pouhému provozu přidat něco navíc, ale jako normální podnikatelský subjekt, jenž musí vyjít pouze s příjmy ze vstupného. foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Pod vedením Egona Kulhánka se Hudební divadlo Karlín nechová jako instituce financovaná z veřejných peněz, jež by za ně měla k pouhému provozu přidat něco navíc, ale jako normální podnikatelský subjekt, jenž musí vyjít pouze s příjmy ze vstupného.

Producent Egon Kulhánek, který rozjel v devadesátých letech v Čechách soukromý muzikálový byznys, dostal o pár let později jasnozřivý nápad. Minimalizoval vlastní riziko a začal si pohodlně plnit své producentské „americké sny“. V roce 2003 začal podnikat za veřejné peníze v Hudebním divadle Karlín (HDK) jako jeho ředitel. A daří se mu to skoro deset let. Pražskému magistrátu to zatím nevadí.

Praha posílá své příspěvkové organizaci HDK každý rok okolo 70 milionů korun. Stejně jako Divadlu na Vinohradech. HDK má za ty peníze se stálým souborem pěstovat žánr hudebního divadla, tedy operetu a muzikál na nejvyšší možné umělecké úrovni. Jinak by dotace z veřejných peněz na zábavní produkce, kterých i bez magistrátního příspěvku vzniká v Praze dostatek, nedávala vůbec žádný smysl.

Jenže Kulhánek specializovaný soubor a jeho schopnosti koncepčně nerozvíjí. Naopak jej za necelých deset let své vlády pod záminkou úspor a efektivity v podstatě zlikvidoval. Najímá externisty, uvádí pouhou jednu muzikálovou premiéru ročně a za největší umělecký úspěch divadla vydává třetiřadý kýč „broadwayského“ typu, muzikál Carmen s Lucií Bílou v hlavní roli. Opereta se hraje, jen aby se neřeklo, sotva desetkrát do roka a ještě odpoledne. Na repertoáru je prakticky jen mizerná inscenace operety Oskara Nedbala Polská krev, která měla premiéru v roce 2009. Za hodně peněz je v HDK žalostně málo muziky.

Egon Kulhánek (47)

Jméno si udělal v showbyznysu jako producent muzikálu Karla Svobody Dracula. Komerčně asi nejúspěšnější polistopadovou muzikálovou produkci režíroval Jozef Bednárik a hrála se od roku 1995 tři roky v pražském Kongresovém centru. Další muzikál stejného autorského týmu, Hrabě Monte Christo, měl premiéru v roce 2000. Hrál se do roku 2002 a už zdaleka stejně úspěšný nebyl. Pokus o návrat Draculy na scénu v roce 2003 pak skončil po devíti měsících a s dluhy. Kromě producentských aktivit dělal Kulhánek nějaký čas manažera taneční skupině UNO Richarda Hese, jenž původně s myšlenkou na muzikál o slavném upírovi přišel.

Za co se v Karlíně utrácí?

Z evropských zemí známe příklady, že se současné hudební divadlo dá dělat nekonvenčně a chytře. Pod Kulhánkovým vedením se ovšem HDK nechová jako instituce financovaná z veřejných peněz, jež by za ně měla k pouhému provozu přidat něco navíc, ale jako normální podnikatelský subjekt, který musí vyjít jen s příjmy ze vstupného. I když se magistrátní příspěvek HDK od roku 2008 o pár milionů snížil, finanční nouze evidentně pravým důvodem k postupnému rozpouštění souboru není. Příjmy od města v rozpočtu divadla totiž s rezervou nahradilo zvýšené vstupné. Průměrná cena vstupenky do Karlína byla loni 489 korun, přičemž na každou ještě 414 korunami přispěl pražský magistrát. A celkové náklady divadla rozhodně neklesají. Za co se vlastně v Karlíně utrácí?

Praha posílá své příspěvkové organizaci Hudební divadlo Karlín každý rok okolo 70 milionů korun Hospodaření karlínské scény je obří otazník. ČESKÁ POZICE má k dispozici materiál z roku 2008, který zpracovala společnost BNV Consulting. Jmenuje se Návrh racionalizace činnosti, posouzení správy a údržby movitého majetku a návrh optimálního počtu pracovníků Hudebního divadla v Karlíně. Požádali jsme Egona Kulhánka i jeho spolupracovníky, aby se k němu vyjádřili, ale nikdo z nich nereagoval.

Tento audit nechal zpracovat pražský magistrát. Mimo jiné je v něm kapitola Analýza hospodaření HDK. Čtení k neuvěření. A nejspíš jen vzorek toho, co se v Karlíně celá léta děje.

Kulhánka přinesla povodeň

Egona Kulhánka, absolventa strojní průmyslovky, jmenoval do funkce ředitele HDK radní pro kulturu Igor Němec. Bylo to na začátku roku 2003, šest měsíců po katastrofální povodni, která už tak zchátralou budovu karlínského divadla silně poškodila. Jmenování vyvolalo skandál. Odehrálo se ze dne na den a bez výběrového řízení. Novému řediteli chybělo vysokoškolské vzdělání. Bakalářský titul si v Bankovním institutu doplnil až o šest let později.

Těsně po Kulhánkově nástupu do funkce začala kompletní rekonstrukce povodní zdevastovaného divadla, která přišla na 630 milionů korun

Od Němce dostal Kulhánek důvěru, aniž by předložil svou ekonomickou a uměleckou koncepci. I uměleckého šéfa hledal narychlo po svém jmenování. Funkci postupně odmítli bývalý šéf plzeňské operety a zpěvák Jan Ježek a muzikálový režisér Petr Novotný. Přijal zpěvák Pavel Polák. Jako dramaturga si Kulhánek o rok později přivedl ze showbyznysu kolegu Adama Nováka, bývalého producenta a režiséra vystoupení Heleny Vondráčkové a dalších popových hvězd. Dnes Novák v Karlíně působí rovněž jako překladatel muzikálových libret. Tento triumvirát je v čele HDK dosud.

Těsně po Kulhánkově nástupu do funkce rozhodl Magistrát hlavního města Prahy o tom, že povodní zdevastované HDK bude opraveno. Kompletní rekonstrukce přišla na 630 milionů korun. Trvala tři roky a během ní se hrálo například v Kongresovém centru. Opravené divadlo bylo slavnostně otevřeno v roce 2006 muzikálem Producenti. Kritiky stejně jako pouze 60procentní návštěvnost však byly nevalné.

Když Kulhánek šéfování v Karlíně přebíral, radní Němec tvrdil, že je to něco jako „nucená správa“, jež Karlín ekonomicky zachrání. Již zmíněný audit společnosti BNV Consulting z roku 2008 (v PDF formátu zde), který zadal pražský magistrát, zkoumal ekonomickou situaci divadla ve druhém roce (2007) normálního „kulhánkovského“ provozu.

Popisuje neuvěřitelný nepořádek v účetnictví vedeném externí firmou Robinson consulting, jíž bylo jen v roce 2007 z HDK za ekonomickou agendu a evidenci majetku vyplaceno 4,21 milionu korun. BNV Consulting konstatuje, že „ochota této externí firmy ke spolupráci a poskytování podkladů je velmi nízká“ a „poskytnuté podklady nejednoznačné a nejasné“. Také, že mezi zaměstnanci HDK není žádná osoba schopná poskytnout relevantní a úplné ekonomické podklady nebo že faktury jsou centrálně evidované pouze prostřednictvím došlé pošty a o objemu vynaložených finančních prostředků není v rámci HDK žádná evidence.

Další závěr zněl, že „z řad zaměstnanců není stanovena žádná osoba zodpovědná za dostupnost a úplnost ekonomických podkladů a přípravu materiálů pro Magistrát Hlavního města Prahy“, tedy zřizovatele. Úředníci na radnici, kteří měli za úkol hospodaření příspěvkové organizace kontrolovat, proto dostávali na stůl čísla, jež formálně vykazovala něco, co ne vždy mělo oporu ve skutečnosti.

Nepořádek, nebo tunel?

Firma BNV Consulting některé rozpory v ekonomických podkladech konkrétně vyčíslila:

  • Našla rozdíl zhruba 15,2 milionu korun mezi náklady na nákup zboží a služeb dle rozboru hospodaření pro magistrát a součtem fakturovaných nákladů bez investiční činnosti dodaných externí účetní firmou.
  • Zjistila rozdíl 8,7 milionu mezi výší tržeb ze vstupného dle skutečnosti a údaji, které poskytlo obchodní oddělení.
  • Specialitou v příspěvkových divadlech nevídanou jsou v HDK smlouvy s externími firmami uzavřené se závazkem mlčenlivosti, celkem za 17 milionů korun. Týkaly se především tantiem, to znamená autorských odměn z vybraného vstupného, autorských honorářů, licenčních odměn a produkčních prací, ale také právní pomoci, poradenské činnosti, světelného designu nebo správy agendy a dalších služeb. I tady shledala BNVconsulting rozpor ve výši 2,7 milionu korun mezi původně předloženou celkovou částkou a součtem po rozpisu na jednotlivé oblasti výdajů.

Firma konstatovala, že vzhledem k závazku mlčenlivosti nemohla plnohodnotně provést analýzu výdajů. A dále, že veškerý nákup měl být prováděn prostřednictvím výběrových řízení, jejichž analýza také nebyla součástí zadání auditu.

Přitom kontrolovat bylo co. HDK například nakoupilo jen v roce 2007 od FCB Prague reklamní služby za pro divadelní instituci závratných 8,6 milionu korun. O tom, jak byl dodavatel vybírán a zda výše zaplacené částky odpovídá množství a kvalitě poskytnutých služeb, zpráva BNV Consulting z uvedených důvodů mlčí. Podobných otazníků a potenciálních úniků veřejných peněz se dá z auditu vyčíst mnoho.

Ve stejném roce poskytl magistrát HDK investiční dotaci 55 milionů korun. Z ní si 95 procent „ukousla“ firma Pragosound, u níž HDK v témže roce ještě nakoupilo další zboží za téměř pět milionů korun. K účelnosti této investice ani k tomu, jak byla vysoutěžená, se auditorská zpráva rovněž nevyjadřuje.

Za podobné nesrovnalosti v hospodaření, jaké se našly v roce 2008 v Karlíně, by nejspíš každý soudný zřizovatel šéfa své příspěvkovky na hodinu vyhodil, nepodal-li by na něho rovnou trestní oznámení

Obojaký Pavel Bém

Za podobné nesrovnalosti v hospodaření, jaké se našly v roce 2008 v Karlíně, by nejspíš každý soudný zřizovatel šéfa své příspěvkovky na hodinu vyhodil, nepodal-li by na něho rovnou trestní oznámení. Ne tak primátor Pavel Bém a Milan Richter, tehdejší radní pro kulturu. Ti sice na Kulhánka auditory poslali, ale jejich závěry nikdy nezveřejnili, na rozdíl od těch, které v ostatních divadlech-příspěvkových organizacích tehdy prováděla jiná auditorská společnost, KPMG. Primátor nedal závěry z Karlína navzdory výslovné žádosti některých jeho členů k nahlédnutí ani svému Poradnímu sboru pro kulturu, v němž ovšem Egon Kulhánek rovněž zasedal.

Zeptali jsme se Ondřeje Pechy, zastupitele za ODS, který tehdy stejně jako dnes působil ve funkci předsedy výboru pro kulturu a v roce 2009 dokonce nahradil ve funkci radního Milana Richtera, zda byl karlínský audit na radnici projednáván a s jakým výsledkem. Odpověděl jedinou větou: „Musím se přiznat, že podrobnosti auditu ani jeho závěry mi nejsou známy.“

Karlínský audit se však zabýval nejen hospodařením, ale i možnými úsporami v HDK, zejména v personální oblasti. Dával Kulhánkovi požehnání k redukci zaměstnanců, ke krokům, jež přibližovaly zánik souboru i umělecké kontinuity karlínské hudební scény. Nic už nebránilo další proměně HDK ze specializovaného repertoárového divadla do podoby srovnatelné s provozem jakéholi komerčního divadla, jež funguje na nekoncepční bázi ad hoc uváděných muzikálů a najímání popových hvězd a dočasných hvězdiček s jediným cílem: přinést producentům co nejvíce peněz.

Egon Kulhánek zřejmě postupně připravoval nejkrásnější české hudební divadlo, scénu s dlouhou a zajímavou tradicí postavenou ve stejné době jako Národní divadlo, opravenou a vybavenou za tři čtvrtě miliardy korun z veřejných peněz k takzvané transformaci neboli proměně na soukromý subjekt. Ta se u jedenácti pražských divadel plánuje už deset let a stále odkládá.

Jejím principem velmi zjednodušeně je, že příspěvková organizace se promění na soukromý neziskový subjekt a bude další čtyři roky z magistrátu pobírat grantovou dotaci ve stejné výši jako současný příspěvek. To by znamenalo čtyřikrát 70 milionů pro HDK plus pro Kulhánka právo provozovat divadlo, ale už zbavené větší části zaměstnanců. Poradní sbor pro kulturu v roce 2009 konstatoval, že tento typ transformace není pro divadlo velikosti HDK vhodný.

Výhodná koprodukce s Bílou

V roce 2008 se odehrála další událost, jež provoz dotovaného HDK ještě více přiblížila showbyznysu. V koprodukci s Divadlem Ta Fantastika tu vznikla inscenace Carmen s Lucií Bílou v hlavní roli. Nad premiérou převzal záštitu sám Pavel Bém. Ta Fantastika podle slov spolumajitele a producenta Petra Kratochvíla vložila do projektu čtyři miliony korun. Za to poskytla Karlínu pro roli Carmen Lucii Bílou a inkasovala neznámé procento z tržeb.

Tento moment je zajímavý i proto, že ukazuje, jak prozíravě si Kulhánek zavazoval vlivné lidi a zajišťoval politickou podporu, bez níž by určitě ve své funkci už dávno neseděl.

Koprodukce HDK s Ta Fantastikou a Lucií Bílou se hodila všem. Kulhánkovi pojišťovala přízeň magistrátu. Věděl, že vládnoucí ODS nepůjde proti zájmům popové ikony, která stála léta věrně po boku prezidenta Václava Klause, a nebude se tedy příliš šťourat ani v hospodaření divadla. Klaus a Bém bývali, jak známo, spojenci. Pan prezident měl pro Bílou slabost a nepochybně projekt primátorově záštitě doporučil.

Petr Kratochvíl, bývalý partner Bílé a spolumajitel Fantastiky, se v té době už téměř rok snažil hodně nahlas upozornit na nerovnost soukromých scén v pražském grantovém systému a také na nedodržování evropského pravidla de minimis pro dotace divadelním podnikatelům. Magistrát měl zájem válku neziskových a podnikatelských scén umlčet. Když nechal Fantastice v Karlíně pořádně vydělat, zavřel divadelnímu podnikateli ústa. A Kratochvíl příležitost využil.

Karlínská Broadway

Bylo to poprvé, co v Karlíně s velkou slávou produkovali světovou muzikálovou premiéru. Autoři Carmen, především skladatel Frank Wildhorn, jsou staří muzikáloví harcovníci. Podmínky v HDK, kde už v roce 2005 uvedli starší Wildhornův muzikál Jekyll a Hyde, například velikost zdejšího orchestru, je příjemně překvapily. V prostředí soukromých muzikálových produkcí, pro něž běžně pracovali, se totiž na rozdíl od Karlína počítala každá koruna.

V prostředí soukromých muzikálových produkcí se na rozdíl od Karlína počítala každá koruna

Možná i proto libretista Norman Allen či autor písňových textů Jack Murphy přivřeli oko, když se na českých plakátech a programech vedle nich navíc objevili pánové Egon Kulhánek a Adam Novák jako autoři v dosud neznámé disciplině: „zpracování příběhu“. Šéfové Karlína si tím z HDK mohli regulérně odklonit do svých kapes autorské honoráře či tantiémy. Ostatně dramaturg Adam Novák je prakticky výhradním překladatelem muzikálů, které se v Karlíně uvádějí, což znamená hezkých pár autorských procent z tržeb do jeho kapsy.

Asi je zbytečné dodávat, že Wildhorn na svých webových stránkách pod titulem Carmen pány Kulhánka a Nováka jako spoluautory nezmiňuje nebo že muzikál po své pražské premiéře žádnou díru do světa neudělal, což o jeho tuzemských kvalitách svědčí dost výmluvně.

Carmen inscenoval v HDK americký herec a režisér Gabriel Barre, který v USA pracuje především na regionálních scénách a v poslední době vyjíždí pracovat i do Asie, kde jsou spektakulární muzikálová představení velmi oblíbená. O spolupráci ho požádal Wildhorn. Barre v Karlíně po Carmen inscenoval slavný muzikál Jesus Christ Superstar a nyní chystá muzikálovou Aidu opět s Lucií Bílou. Barreho práce jsou především velkou bizarní podívanou se spoustou směšných, anachronických inscenačních klišé. Kdyby si Kulhánek s Novákem tento čistokrevný kýč produkovali za vlastní peníze, je to jejich věc. Platit něco takového z veřejných peněz je skoro zločin.

Na obzoru TOP 09

Když v létě 2009 vznikla TOP 09 a začalo být jasné, že má zejména v Praze velkou šanci ve volbách uspět, začal si Kulhánek bystře vytvářet nové politické vazby. Před volbami v roce 2010 nabízel pražskému předsedovi Františku Laudátovi a středočeské předsedkyni Heleně Langšádlové spolupráci karlínských umělců ve volební kampani TOP 09 a budoucímu ministru kultury Jiřímu Besserovi poskytoval pro zájezdy berounských důchodců neprodaná místa na operetní představení.

Dnes je Egon Kulhánek členem TOP 09 a místostarostou sedmitisícové obce Jesenice

Nakonec se svými kamarády kandidoval za tuto politickou stranu v komunálních volbách v Jesenici u Prahy a pilně docházel na předvolební shromáždění členů a kandidátů. Na volebních stránkách TOP 09 je dodnes k vidění Kulhánkův text, s nímž se ucházel o voliče: „Ve funkci ředitele známé pražské operetní a muzikálové scény se mi podařilo stabilizovat provoz, zvýšit tržby o 300 procent a současně snížit počet zaměstnanců o 40 procent. Tyto zkušenosti bych rád využil při zefektivnění správy obce, kde žiji.“ Ve volbách uspěl. Dnes je Egon Kulhánek členem TOP 09 a místostarostou sedmitisícové obce Jesenice.

Parazitické podnikání zatím v HDK pokračuje a zdá se, že je bez hranic. V roce 2011 se vynořil další soukromý koproducent: akciová společnost Spectaculum. Výsledkem spolupráce je činoherní představení Včera tě zabiju. Typická zájezdovka s herci známými z televizních seriálů. V HDK se v rámci koprodukce inscenace nazkoušela, propagovala na jeho billboardech a také se tu hraje. Přitom předsedou představenstva Spectaculum a.s. je Tomáš Matějovský, tiskový mluvčí a PR manažer HDK, předsedkyní dozorčí rady dáma se stejným příjmením, nejspíš manželka. Kdo další má ve firmě podíl a putuje k němu část zisku, se z veřejně dostupných zdrojů vyčíst nedá.

Hudební divadlo Karlín má, jak ČESKÁ POZICE nedávno napsala, rovněž marketingovou smlouvu s firmou Petra Kovarčíka Czech Teleaxis, která HDK zajišťuje sponzoring. Na provoz divadla tím jejím prostřednictvím přispívají kromě Prahy i státem vlastněné či spoluvlastněné firmy Česká pošta, ČD Cargo, Severočeské doly nebo ČEPS. Kolik procent z částek, které vydají, zůstane opravdu v divadle, se rovněž neví. Smlouva s Czech Teleaxis podléhá režimu mlčenlivosti.

Jak dlouho ještě?

Přímá závislost kulturní instituce na politickém rozhodování vytváří nejen potenciální korupční prostor, ale i riziko nekompetentního zasahování do provozu a činnosti organizace

Současný pražský radní pro kulturu Václav Novotný (TOP 09) si problematickou situaci v HDK uvědomuje a říká, že hledá pro karlínskou scénu vhodné řešení stejně intenzivně jako pro ostatní pražská divadla – příspěvkové organizace. Zatím není důvod mu nevěřit. Také se možná ocitl v choulostivé situaci, neboť kolega Kulhánek přece jen má stranické zásluhy.

HDK je dnes extrémním příkladem toho, co všechno lze v příspěvkové organizaci provozovat a schovat, má-li její šéf takzvaně politické krytí a umí se se zřizovatelem „domluvit“. Na počátku takové spolupráce s politickou reprezentací zpravidla bývá nákladná rekonstrukce divadla, během níž se ředitel přidrží osvědčeného „nevidím, neslyším, nemluvím“. Posléze se vzájemné vazby utužují. Výhodnými pronájmy divadla pro kamarády, dalšími investičními akcemi, poskytnutím reprezentativního zázemí či společnosti známých hereckých tváří nebo pouhou loajalitou. I ta se hodí, zejména když je projevena v pravou chvíli.

Přirozeně jsou i jiné pražské příspěvkové scény, které se chovají korektně a veřejné peníze používají na umělecky kvalitní inscenační tvorbu. Navzdory tomu se zdá, že právní subjektivita příspěvkové organizace má velkou slabinu, která přináší mnohá pokušení. Přímá závislost kulturní instituce na politickém rozhodování vytváří nejen potenciální korupční prostor, ale i riziko nekompetentního zasahování do provozu a činnosti organizace. Za takových okolností mohou snadno vznikat různé formy nestandardních ekonomických i uměleckých rozhodnutí a finančních toků.

Vedle Hudebního divadla Karlín je typickým příkladem příspěvkové organizace, do níž nekontrolovaně prorůstalo soukromé podnikání, Státní opera Praha, o které jsme rovněž psali. Oba příběhy na konkrétních příkladech upozorňují, že velké kulturní instituce naléhavě potřebují změnu pravidel, dle nichž existují.

Počet příspěvků: 16, poslední 12.7.2012 10:04 Zobrazuji posledních 16 příspěvků.