Hollandovy předvolební sliby a náraz na realitu

Francouzský parlament s většinou socialistů zřejmě schválí evropský Pakt stability a růstu, protože jiné řešení krize eurozóny neexistuje.

Tento týden francouzský parlament diskutoval o evropském Paktu stability a růstu. Poslanci Národního shromáždění by jej měli ratifikovat v úterý 9. října. Nejen opoziční lepenovci a komunisté, ale i zástupci koaliční vládní Strany zelených budou sice hlasovat proti tomuto paktu, ale většinu v parlamentu mají socialisté, kteří jej určitě schválí. A platí to i o poslancích z opoziční pravicové Unie pro lidové hnutí (UMP).

Společné hlasování socialistů a UMP by ale překvapovat nemělo, byť ještě na jaře socialisté pakt zpochybňovali. Na podzim je to však jinak, což potvrzují i informace z Elysejského paláce. Prezident François Hollande si přeje, aby byl pakt co nejdříve schválen a pro něho nepříjemná záležitost rychle vyřízena. Proč nepříjemná?

Historická zodpovědnost

Jako kandidát na prezidenta Hollande několikrát slíbil, že po svém zvolení zahájí nové jednání o Paktu stability a růstu, na němž se podílela zejména německá kancléřka Angela Merkelová a jeho předchůdce Nicolas Sarkozy. Hollande chtěl s Němci především jednat o rozpočtové přísnosti a zodpovědnosti, protože by mohla ohrozit státní výdaje potřebné k odstartování francouzského hospodářského růstu.

Nové Hollandovo jednání o Paktu stability a růstu se neuskutečnilo. Spokojil se s vágním dodatkem o podpoře růstu.

Nové Hollandovo jednání o paktu, jejž na začátku letošního roku podepsaly všechny členské státy Evropské unie kromě Velké Británie a Česka, se však neuskutečnilo. A nový francouzský prezident se spokojil s vágním dodatkem o podpoře růstu. Předvolební plány a sliby se totiž nemusejí shodovat s realitou při vládnutí.

Francouzský premiér Jean-Marc Ayrault to řekl jasně: „Říct ne paktu by bylo pokrytectvím. Je třeba přijmout zodpovědnost vůči historii, protože toto ne by zvětšilo krizi politickou i eura a zahájilo náš odchod z eurozóny, což prezident ani já nikdy nepřipustíme.“ Šlo o jeho varování těm socialistickým poslancům před začátkem parlamentní diskuse, kteří by snad nechtěli hlasovat pro „Sarkozyho pakt“.

Jediná cesta

Francouzský premiér Ayrault však také situaci vyhrocuje až na úroveň vydírání, protože jiné řešení krize eurozóny dle něho neexistuje. Řečeno jinak, Francie je obrovsky zadlužená a jedinou cestou z tohoto jejího problému je schválení paktu. Všechny ostatní možnosti jsou špatné a z hlediska budoucnosti nepřijatelné. Proto Ayrault vzývá historickou zodpovědnost.

Ve Francii se neodehrála žádná parlamentní diskuse, kdo a proč její dluhy způsobil

Jiné řešení než rozpočtová přísnost a zodpovědnost v případě obrovských dluhů Francie i dalších členských států EU možná opravdu neexistuje. Ve Francii se však neodehrála žádná parlamentní diskuse, kdo a proč její dluhy způsobil. Pro rozpočtovou přísnost a zodpovědnost proto bude hlasovat většina těch poslanců, kteří v uplynulých 15 letech schvalovali jak pravicovým, tak levicovým vládám růst deficitů státních rozpočtů. Platí to i o současném premiéru Ayraultovi. A nedůvěra Francouzů ke svým politikům i ke společnému evropskému vyplývá právě z tohoto jejich chování.

Premiérovo vyjádření také ukazuje, jak jsou některé evropské procesy daleko a že je v podstatě nemožné je zvrátit či zastavit. Zásadní otázky pak znějí:

  • Mohla by Francie opustit eurozónu?
  • Jak velká by to byla katastrofa?
  • A nastala by?

Nikdo je však ve francouzském parlamentu neklade, neboť většina poslanců je považuje za zpátečnické, reakcionářské a kacířské. Podobné otázky však mnoho let nikdo nekladl ani v případě rostoucího francouzského zadlužení. Následkem je nejistá budoucnost. A francouzskou demokratickou diskusi ohrožuje i bolševické vidění světa: Kdo nejde s námi, je proti nám.