Hazard: Začne konečně Kalousek a spol. respektovat Ústavní soud?

Ústavní soudci opět potvrdili, že obce mohou na svém území regulovat videoloterijní terminály. A to hned, a ne až od roku 2015.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

KOMENTÁŘ Davida Kasla / No konečně! chtělo by se zvolat po čtvrtečním nálezu Ústavního soudu, který se týká možnosti obcí regulovat na svém území nejtvrdší formu hazardu, takzvané videoloterijní terminály. Ústavní soudci totiž vyhověli návrhu města Klatovy a z novely loterijního zákona, který platí od minulého roku, vyškrtli přechodné ustanovení.

Dle něj se na povolení k provozování terminálů, která již dříve vydalo ministerstvo financí i na dobu až deseti let, nevztahovaly až do konce roku 2014 obecní vyhlášky, jež tuto formu hazardu na území obcí regulovaly (buďto povolovaly jen na určitých adresách, nebo zcela zakazovaly).

Proč tedy netleskáme na otevřené scéně? Byť prý ministerstvo financí bude rozhodnutí Ústavního soudu „samozřejmě respektovat“, další postup bude „odvislý od následné analýzy rozhodnutí Ústavního soudu“. Bude-li resort Miroslava Kalouska (TOP 09) respektovat ústavní soudce tak „samozřejmě“ jako v minulosti, optimismus věru není na místě.

Stará vesta

Dnešní nález totiž de facto potvrzuje, k čemu již Ústavní soud dospěl (hned ve dvou nálezech!) v roce 2011: že totiž ministerstvo financí povolováním videoloterijních terminálů navzdory nevoli dotčených měst a obcí porušovalo jejich právo na samosprávu. Pro osvěžení paměti drobné vysvětlení:

Loterijní zákon zná dva typy hracích automatů (takzvaných forbesů; princip hraní je na obou zcela totožný). Zatímco jeden typ (takzvané výherní hrací přístroje, VHP) povolovaly obce maximálně na rok, druhý typ povolovalo ministerstvo financí až na deset let (ten se jmenuje videoloterijní terminál, VLT, a napojuje se na centrální loterijní systém). Když obce vyhláškami zakazovaly na svém území provozování prvního typu forbesů (VHP), hned jejich místo obsazovaly forbesy druhého typu (VLT), s mnohem vyšší mírou hazardu (oproti VHP mnohasetnásobně vyšší možnosti sázek i výher a bez limitu, kolik lze prohrát za hodinu).

Některým obcím se to nelíbilo a začaly vydávat vyhlášky, kterými zakázaly i videoloterijní terminály. Příslušná ministerstva (financí a vnitra) žila v domnění, že to nelze, a tak spor skončil u Ústavního soudu. Ten hned dvakrát potvrdil (v případě Chrastavy a Františkových Lázní), že obce mohou regulovat jakýkoliv hazard na svém území, je-li to ve veřejném zájmu. Tedy bez ohledu na to, co se praví v zákoně loterijním.

Respekt... ale k čemu?

Ocitáme se na konci roku 2011. Jak tehdy vypadalo ono „samozřejmé respektování“ nálezů Ústavního soudu? Kalouskův resort s přezkumem toho, zda jím vydaná povolení nekolidují s obecními vyhláškami, jemně řečeno otálel. Argument? Legislativním procesem tehdy procházela velká novela loterijního zákona. A v ní obsažené přechodné ustanovení (ano, to, jež nyní Ústavní soud zrušil) pro již vydaná povolení.

Výsledek? Zvítězil respekt nikoliv k nálezům Ústavního soudu, ale k výhružkám hazardní branže, že pokud bude možné již vydaná povolení rušit (a to i vyhláškami, které by obce přijaly i po vydání povolení), budou arbitráže. Stejné řinčení zbraněmi zaznívá i nyní, v okamžitých reakcích provozovatelů na aktuální nález.

Hazardní branže: „Rozhodnutí rozhodně nevítáme. Jedná se o retroaktivní zásah do povolení k podnikání, které stát dříve vydal.“„Rozhodnutí rozhodně nevítáme. Jedná se o retroaktivní zásah do povolení k podnikání, které stát dříve vydal. Riziko, že někteří provozovatelé sázkových her se zahraničními ,babičkami‘ přistoupí k arbitráži, zde je,“ stojí například v prohlášení Unie herního průmyslu ČR-UNASO.

I tuto „hrozbu“ nicméně nyní Ústavní soud bere v potaz, když ve zprávě k nálezu podotýká: „(...) vydaná povolení zřejmě nemohla zakládat legitimní očekávání provozovatelů herních zařízení, neboť ti museli počítat v podstatě kdykoliv s revizí povolení, což deklarovalo ustanovení § 43 zákona č. 202/1990“. Ve zmíněném paragrafu loterijního zákona platného do konce roku 2011 (Ústavním soudem nyní zrušené přechodné ustanovení se de facto týká povolení k provozování videoloterijních terminálů vydaných dle tohoto znění) pod číslem 1 stálo:

„Orgán, který loterii nebo jinou podobnou hru povolil, zruší povolení, jestliže nastanou nebo dodatečně vyjdou najevo okolnosti, pro které by nebylo možné loterii nebo jinou podobnou hru povolit, nebo se ukáže dodatečně, že údaje, na jejichž podkladě bylo povolení vydáno, jsou klamné.“

Přímo v nálezu se pak Ústavní soud k možnosti arbitráží vyjadřuje následovně:

„Tvrzení, podle něhož by rušení (či změna) vydaných povolení k provozování interaktivních videoloterijních terminálů mohlo vyústit v zahájení sporů podle mezinárodních dohod o podpoře a ochraně investic, není nijak podloženo a jedná se o pouhou spekulaci. Navíc je třeba připomenout, že pokud by se mělo jednat o arbitráže zahájené podle mezinárodních smluv na ochranu investic, mohli by řízení iniciovat toliko zahraniční provozovatelé, což je však s ohledem na ustanovení § 4 odst. 4 loterijního zákona vyloučeno.“

(V § 4 odst. 4 stojí: „Povolení k provozování loterií a jiných podobných her může být vydáno pouze právnické osobě, která má sídlo na území České republiky. Povolení nelze vydat tuzemské právnické osobě se zahraniční majetkovou účastí ani právnické osobě, ve které má tato společnost majetkovou účast.“)

Ti nelegálové...

Reálněji než arbitráže „babiček“ pak zní „bubák“ provozovatelů, že se hazard v případě nulové tolerance ze strany měst a obcí přesune do nelegální sféry. Příklady obcházení zákona už by byly: třeba herny s hracími přístroji provozované občanským sdružením Život je hrou, na které již byla podána trestní oznámení.

Podle Ústavního soudu neměly být videoloterijní terminály proti vůli obcí na jejich území povolovány nikdyNevoli poctivých provozovatelů, že jim ze zisků ukrajují nelegálové, chápu. Ale to už je přeci trochu jiná kapitola a práce pro orgány činné v trestním řízení. A už vůbec se mi nechce snad ani upozorňovat na podobné argumenty, jaký prý přednesl výkonný ředitel sdružení provozovatelů videoloterijních terminálů SPELOS Petr Vrzáň na Úřadu vlády při úvodním setkání ke vzniku první české oficiální odborné studie o dopadech hazardu – totiž že pozitivním přínosem hazardu je, že peníze z krádeží nekončí v nikým nedaněných nevěstincích nebo na Kajmanech, ale v herních automatech, které podléhají zdanění...

Dodejme, že dnešní verdikt Ústavního soudu není „velkým vítězstvím“ Věcí veřejných, jak se na svých stránkách „prsí“ strana Víta Bárty. Je totiž „vítězstvím“ především některých nespokojených měst a obcí, ale i protihazardních občanských iniciativ (za všechny jmenujme Brnění či sdružení Občané proti hazardu) v boji proti zvůli – dnes to můžeme říci naplno – ministerstva financí. Podle Ústavního soudu totiž videoloterijní terminály neměly být proti vůli obcí na jejich území povolovány nikdy.

Otázka tedy zní: sedí si ministerstvo financí na vedení samo, nebo mu na něm dlouhá léta stojí někdo jiný?

Počet příspěvků: 3, poslední 16.4.2013 05:28 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.