Hazard je pod tlakem. A kope.

Provozovatelé hazardních automatů brojí proti nelegálům. Obávají se prý výpadku příjmů z hazardu do veřejných rozpočtů. Ale no tak!

„Černé herny rostou jako houby po dešti. Stát i obce brzy zapláčou nad výdělkem.“ Z tiskové zprávy, kterou jsem ve čtvrtek obdržel od sdružení Spelos, se mimo jiné dozvídáme, že „na několika místech České republiky se začínají objevovat nelegální provozovatelé hazardu“. Na „černé“ herny prý mohou lidé narazit především ve větších městech, například v Praze, Brně či Ostravě.

Spelos zmiňuje případ, na který upozornila počátkem týdne televize Nova. V ostravském centrálním obvodu, kde platí absolutní zákaz provozu veškerých výherních přístrojů, se objevily takzvané internetové kiosky. Zařízení na první pohled nerozeznatelné od běžných hracích automatů nabízí „pouze“ připojení k internetu. Na něm se pak hrají stejné hazardní hry, jako na běžných automatech. Jenže na regulaci hazardu po internetu je náš loterijní zákon krátký a de facto ho nelze nijak regulovat.

V tomto smyslu rozhořčení Spelosu chápu. Jenže s tímto problémem se potýká celá Evropská unie. Ale svádět vznik černých heren, respektive internetových kiosků, jen na to, že některé obce nebo městské části začínají na svém území zakazovat veškerý hazard, je tak trochu pokrytectví. A přesně to Spelos dělá, jak uvedu dále. Než si dovolím několik poznámek k tiskové zprávě, je třeba si ujasnit, kdo je Spelos.

Králové hazardu

Spelos je „největší profesní sdružení provozovatelů centrálních loterních systémů u nás“, jak se praví na jeho webu. K centrálnímu systému jsou připojeny koncové stanice, takzvané videoloterijní terminály. To jsou ty blikající „bedny“, kterých jsou po republice rozesety desetitisíce, nejen v hernách, ale i v hospodách a podobně. Jsou to automaty, na kterých lze mačkáním tlačítek prohrát během pár minut i desítky tisíc korun (když máte kliku, můžete samozřejmě i vyhrát). Jednoduše řečeno, je to ta nejtvrdší forma hazardu, která v posledních pár letech zažívá nebývalý boom na úkor ostatních forem hazardu (či sázkových her, chcete-li).

Pro úplný obrázek o byznysu, který videoloterijní terminály napojené na centrální loterní systémy představují, pár čísel za loňský rok, jak je nedávno zveřejnilo ministerstvo financí: v roce 2011 bylo v Česku vsazeno celkem 126,8 miliard korun. Nejvíce, neskutečných 53,6 miliard korun (více než 40 procent všech vsazených peněz), hráči naházeli právě do videoloterijních terminálů. Na výhrách jim bylo vyplaceno 39 miliard. Po vyplacení výher a zaplacení všech odvodů a poplatků zůstalo provozovatelům v tomto segmentu nejtvrdšího hazardu 11,5 miliardy korun.

Nesmyslný tlak?

Zpět k tiskové zprávě Spelosu. Výkonný ředitel sdružení Petr Vrzáň, někdejší šéf státního dozoru nad loteriemi, v ní poměrně emotivně píše: „Plně se potvrzuje to, co opakujeme už několik měsíců pořád dokola. Místy až nesmyslný tlak proti legálním podnikatelům, ochotným respektovat pravidla a platit daně, povede k jejich likvidaci a nástupu černých heren. Hrát se bude dál, jen peníze, které šly do veřejných rozpočtů, shrábnou podvodníci.“

Tlakem proti legálním podnikatelům míní aktivity některých obcí, měst či městských částí, které se snaží vyhláškami vytlačovat hazard ze svých ulic. Ten tlak zesílil po loňských dvou celkem zásadních nálezech Ústavního soudu, které se týkaly vyhlášek Chrastavy a Františkových Lázní (oběma jsme se věnovali podrobněji). Pár detailů pro pochopení, nakolik je ten tlak „nesmyslný“:

Loterijní zákon zná dva typy hracích automatů (takzvaných forbesů; princip hraní je na obou zcela totožný). Zatímco jeden typ (takzvané výherní hrací přístroje, VHP) povolovaly obce maximálně na rok, druhý typ povolovalo ministerstvo financí až na deset let (ten se jmenuje videoloterijní terminál, VLT, a napojuje se na centrální loterijní systém). Když obce vyhláškami zakazovaly na svém území provozování prvního typu forbesů (VHP), hned jejich místo obsazovaly forbesy druhého typu (VLT), s mnohem vyšší mírou hazardu (oproti VHP mnohasetnásobné možnosti sázek a výher a bez limitu, kolik lze prohrát za hodinu).

Některým obcím se to nelíbilo, vydaly vyhlášky, kterými zakázaly i videoloterijní terminály. Příslušná ministerstva (financí a vnitra) žila v domnění, že to nelze, a tak spor skončil u Ústavního soudu. Ten hned dvakrát potvrdil, jak jsme již uvedli, že obce mohou regulovat jakýkoliv hazard na svém území, je-li to ve veřejném zájmu. Tedy bez ohledu na to, co se praví v zákoně loterijním. (Ministerstvo financí i provozovatelé tento argument dosud odmítají, ale to je na úplně jiný článek).

Ochotni platit daně?

Nedá mi to, a vrátím se k dovětku „legálním podnikatelům, ochotným respektovat pravidla a platit daně“. Doufám, že autor chtěl říci „kteří respektují pravidla a platí daně“. Nebo si máme zavzpomínat na dlouholetou praxi provozovatelů hazardu, co se týká povinných odvodů na veřejně prospěšné účely? Tento problematický odvod, kdy hazard neodváděl klasickou daň, ale místo ní přispíval „na dobro“, ovšem zcela dle vlastního uvážení, probírají média každoročně (letos na podzim, až ministerstvo financí zveřejní podrobný seznam těchto odvodů za rok 2011, to bude naposledy, od 1. ledna 2012 je tento odvod zrušen a nově nahrazen loterijní daní). Opět stručně řečeno, řada provozovatelů hazardu zneužívala odvodů a peníze „na dobro“ končily oklikou zpátky u nich nebo u osob či firem jim blízkých.

Tady můžeme plynule přejít k další poznámce. Ředitel Spelosu varuje: „Hrát se bude dál, jen peníze, které šly do veřejných rozpočtů, shrábnou podvodníci.“ Kdepak se bere ta náhlá starost o sycení veřejných rozpočtů? Nedá mi to a musím připomenout například výroční zprávu Finančního analytického útvaru (FAÚ) ministerstva financí za rok 2011, kde se dočteme o mechanismu vyvádění stamilionů z hazardní firmy (týká se to oněch odvodů „na dobro“). V souvislosti se zjištěním FAÚ podalo dvě trestní oznámení: na Helvet Group (za „ulitých“ 140 milionů) a Merkur Casino (100 milionů).

Trochu překvapí, že obě firmy najdeme v seznamu členů Spelosu (kromě nich je tam dalších 15 firem, dohromady představují 54 procent loterijního trhu v Česku). Skutečně po nás Spelos chce, abychom uvěřili, že jeho členům leží na srdci osud peněz veřejných? Není to tak trochu jinak? Chápu obavu z rozmachu černých heren, taky mě to štve. Ale logika „legálních provozovatelů“ je snad ještě temnější: Nechte nás legálně zaplevelit zemi „výherními automaty“, a nebudou nelegálové, kteří nám začínají ukrajovat z našich zisků.