Gorila nakládá všem. Je ale pro slovenské voliče rozhodující?

Většinu Slováků trápí momentálně spíše životní úroveň a nezaměstnanost, a proto je pro ně dění okolo kauzy druhořadé.

Pár týdnů stačilo, aby kauza Gorila zamíchala volebními preferencemi slovenské politické scény. Vládní strana SDKU-DS Mikuláše Dzurindy v minulých volbách v červnu 2010 získala 15,42 procenta hlasů, v březnu bude její předseda rád, pokud se do parlamentu vůbec dostane. Přitom ještě loni v listopadu, před provalením kauzy, by podle průzkumu veřejného mínění agentury Focus strana získala přes 11 procent. Podle únorového průzkumu už by to mohlo být jen okolo šesti procent.

V případě opoziční levicové strany Roberta Fica Smer je tomu jinak. A to i přesto, že také Fico v případu Gorila figuruje. Smer v minulých volbách zvítězil s téměř 35 procenty. Podle listopadového průzkumu by získal přes 45 procent, ale i po "vypuštění" Gorily by vyhrál, ačkoli si pohoršil na 37 procent.

Jaké jsou důvody houževnaté Ficovy popularity?

  • V letech 2005 až 2006, kdy tajná služba (SIS) údajně odposlechy známé z kauzy Gorila pořizovala, nebyl ještě Robert Fico ve vládě, byl pouhým poslancem za svou stranu Smer. Podle dokumentu, který se před loňskými Vánoci objevil na jednom americkém internetovém serveru, si ho spolumajitel Penty Jaroslav Haščák zval do konspiračního bytu na schůzky především proto, aby zmapoval možnou spolupráci s novým potenciálním premiérem. Budoucnost odhadl dobře, protože po červnových parlamentních volbách v roce 2006 se jím Fico opravdu stal. Ale jelikož do té doby neměl žádnou významnou moc, nespojují se s ním ani žádné významné kauzy tehdejší vládní koalice stran ANO, SDKU a KDH (volební období 2002–2006).
  • Ficovi se podařilo něco výjimečného. Jako současný opoziční politik dokázal velice šikovně využít kauzy Gorila, aby poukázal na zkorumpovanost nynější slovenské vládní sestavy. Mnoho voličů mu proto opravdu věří, že s tou kauzou nemá nic společného,“ řekl ČESKÉ POZICI politolog z Panevropské vysoké školy Eduard Chmelár.
  • Důležité také je vnímání Roberta Fica slovenskými občany. „Lidé už před provalením této kauzy neměli o dění v politice jasno a Gorilou se to ještě zhoršilo. Převládá u nich názor, že i když kradou všichni, Fico umí stát alespoň lépe řídit,“ uvádí Chmelár s tím, že vláda bývalého premiéra Fica (2006–2010) byla přinejmenším stabilní. Podle průzkumu,který v lednu provedl Institut pro veřejné otázky ve spolupráci s agenturou Focus, trápí momentálně přes 62 procent Slováků spíše životní úroveň a nezaměstnanost, a proto je pro ně dění okolo „nějaké“ kauzy druhořadé.

Kauza Gorila

Slovenskými politickými základy začala otřásat před loňskými Vánoci. Spis, který obsahuje údajný přepis odposlechů pořízených Slovenskou informační službou (SIS), odhaluje schůzky finanční skupiny Penta s tehdejší politickou elitou. Ze spisu vyplývá, že Penta měla politiky uplácet pro získání různých podnikatelských výhod.

ČESKÁ POZICE se slovenské kauze Gorila věnovala v článcích:

Boj zájmových skupin, nikoli politiků

Celá veřejná „gorilí“ diskuse se točí výhradně okolo finanční skupiny Penta. „Jiné finanční skupiny se nezmiňují, což jen zvyšuje podezření, že jde o hru, ve které jsou protestující jen komparzem v boji zájmových skupin v pozadí,“ uvedl Chmelár z Panevropské vysoké školy. Slovensko už prý dávno finanční skupiny ovládly a jejich momentální boj může v budoucnu vést i k jejich spojenectví. „O ovládnutí se začaly snažit již v roce 2002, podařilo se jim to ale až o několik let později, kdy už byl premiérem Robert Fico. Jeho tvrzení, že nemá s finančními skupinami nic společného, je úplným nesmyslem,“ dodal Chmelár.

Druhým velkým hráčem ve slovenské finanční oblasti je skupina J&T. Ta se v Česku proslavila například v únoru 2010 uspořádáním koňského póla ve Vysokých Tatrách. Pozvánku dostali představitelé české i slovenské lobbistické a podnikatelské elity. Za českou stranu je třeba zmínit Marka Dalíka, bývalého Paroubkova tajemníka Martina Vlastu, Jana Kočku (bratra zastřeleného Václava Kočky), bývalého šéfa pražského dopravního podniku Martina Dvořáka, podnikatele Romana Janouška nebo pražského realitního magnáta Luďka Sekyru.