Genocida v roce 1943 vyvolává napětí mezi Ukrajinou a Polskem

Dne 11. července 1943 udeřili ukrajinští krajní nacionalisté v severozápadní části dnes ukrajinské Volyně na 150 obcí obývaných Poláky. Zatímco Varšava vzpomíná na zhruba sto tisíc polských obětí etnických čistek, Kyjev dělá, jako by se nic nestalo.

Gábor Stier 11.7.2016
Oběti volyňského masakru. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oběti volyňského masakru. | foto: Wikimedia Commons
Oběti volyňského masakru.

Dnešní 73. výročí volyňského masakru Ukrajinské povstalecké armády (UPA), která byla v uplynulých letech stavěna na piedestal, vyneslo na povrch napětí skrývající za současnou jednotou mezi Polskem a Ukrajinou v důsledku vymezování se vůči Rusku.

Zatímco Varšava vzpomíná na zhruba sto tisíc polských obětí etnických čistek, Kyjev dělá, jako by se v roce 1943 nic nestalo, temné skvrny své minulosti se snaží zamést pod koberec a jako obvykle ukazuje na někoho třetího.

Role ruského tisku

Polský senát prohlásil krveprolití, jež v roce 1943 způsobili ukrajinští nacionalisté, za genocidu a k podobnému postoji vyzval i sejm. Horní sněmovna polského parlamentu ve svém prohlášení přijatém drtivou většinou 60 senátorů, přičemž 23 bylo proti a jeden se zdržel hlasování, které připomíná židovské, arménské a české oběti masakru, si zároveň přeje ustanovit 11. červenec památným dnem.

Kyjev má dodnes za to, že za snahami o vyjasnění volyňské tragédie ve skutečnosti stojí ruský tisk

Polská lidová strana se volyňský masakr pokoušela vyjasnit již před osmi lety, tehdy však strana Donalda Tuska – Občanská platforma – jejich návrh smetla a sejm se spokojil s několika minutami ticha, zatímco tehdejší předseda parlamentu Bronisław Komorowski prohlásil, že odpovědnost za genocidu v době německé okupace nenesou ukrajinští nacionalisté, nýbrž Sovětský svaz.

Kyjev má dodnes za to, že za snahami o vyjasnění volyňské tragédie ve skutečnosti stojí ruský tisk. V duchu toho také vicepremiérka pro evropskou integraci Ivanna Klimpušová-Cincadzeová ve svém vyjádření pro polský deník Rzeczpospolita prohlásila, že Ukrajina se omluví, pouze pokud získá jistotu, že se vůdce UPA Roman Šuhevyč skutečně „dopustil něčeho špatného“. Podle Klimpušové-Cincadzeové totiž fakta zfalšovala sovětská propaganda a jménem UPA často také vraždil někdo jiný.

Nesouhlas polských poslanců

To, jak se Kyjev nechce a nedokáže postavit své minulosti, dokazuje rovněž „omluva“ předchozích dvou prezidentů, Leonida Kučmy a Viktora Juščenka, v níž se sice klaní památce volyňských obětí, ale zároveň připomínají nespravedlnosti způsobené Ukrajincům a požadují úctu pro banderovské bojovníky.

Skupina poslanců polské vládní strany Právo a spravedlnost se nechala slyšet, že z hlediska budoucnosti postoj ukrajinské vlády k pachatelům genocidy sice chápe, nicméně s ním nesouhlasí

V odpovědi na to se skupina poslanců polské vládní strany Právo a spravedlnost nechala slyšet, že z hlediska budoucnosti postoj ukrajinské vlády k pachatelům genocidy sice chápe, nicméně s ním nesouhlasí. Jak prohlásili, polská společnost na celostátní ani na místní úrovni nemůže respektovat ty, na jejichž rukou ulpívá krev. To je jednoznačná narážka na to, že vůdci UPA Roman Šuhevyč a Stepan Bandera byli povýšeni na hrdiny, i na to, že prezident Petro Porošenko propůjčil UPA titul bojovníků za nezávislost.

Navíc, jak ukazují čerstvé průzkumy, v polské společnosti mnozí právě kvůli „blahodárnému“ mlčení dodnes kladou volyňskou tragédii na roveň katyňské. Téměř polovina respondentů průzkumu veřejného mínění nadace CBOS o volyňském masakru nevěděla. Nicméně podle většiny těch, kteří o něm slyšeli, jsou za toto krveprolití odpovědní Ukrajinci a společná historie je ve vzájemných vztazích obou zemí spíše zdrojem konfrontací.

Krvavá neděle

Dne 11. července 1943 udeřili ukrajinští krajní nacionalisté v severozápadní části dnes ukrajinské Volyně na 150 Poláky obývaných obcí současně. Během etnických čistek považovaných za genocidu, které trvaly až do srpna, zmasakrovaly oddíly Ukrajinské povstalecké armády (UPA) dle odhadů 50 až 100 tisíc Poláků, především žen, dětí a starců, s cílem vyčistit tuto oblast od všech Neukrajinců, a tím vytvořit jednotný ukrajinský národní stát.

Tyto akce se však netýkaly pouze Poláků, ale i zde žijících Čechů, Arménů, Maďarů a Židů. Zločin na občanech druhé polské republiky je podle mezinárodního práva nepromlčitelný, ovšem Kyjev jej až dosud neuznal, naopak s posilováním nacionalismu prožívají UPA a její vůdci Roman Šuhevyč a Stepan Bandera renesanci.

Jak ve své studii o dotyčné době a čistkách píše historik Gábor Lagzi, hlavním cílem od roku 1941 se formující Ukrajinské povstalecké armády, ozbrojeného křídla ukrajinského radikálního nacionalistického hnutí, Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN), založené v roce 1929, bylo vytvořit samostatný ukrajinský národní stát, a v zájmu tohoto cíle se pustila do boje jak s okupantskými německými jednotkami, tak se sovětskými partyzány i polským podzemním hnutím.

Ozbrojené útoky proti civilnímu obyvatelstvu podnikali ukrajinští nacionalisté v oblasti Volyně již v prosinci 1942, od dubna 1943 pak UPA prováděla pravidelné útoky proti polským vesnicím a osadám.

Den 11. červenec 1943 se do paměti místních Poláků zapsal jako krvavá neděle. O rozměrech masakru si lze podle badatele udělat představu ze statistik, podle nichž například v Gurówě přežilo ze 480 Poláků 70, v Orzeszyně ze 340 zahynulo 270, zatímco v Sadowé se masakru podařilo uniknout pouhým 20 lidem z 600 obyvatel. Z povahy uskutečněných zásahů lze usuzovat, že nešlo o pouhou shodu náhod, nýbrž o koordinovanou akci.

Realista Radosław Sikorski

Z ekonomického hlediska by byl návrat Krymu a Donbasu nevýhodný. Na Krymu je totiž spousta lidí v důchodovém věku, zatímco průmysl na Donbasu byl v zásadě ztrátový. O tom hovořil Radosław Sikorski v rozhovoru pro švédský list Svenska Dagbladet.

Bývalý polský ministr zahraničních věcí soudí, že Ukrajina by se měla soustředit spíše na oněch 90 procent svého území, která kontroluje. „Ukrajina ztratila část svého území, Krym a Donbas, a to je vždy bolestivé, nicméně kdyby se jí nějakým zázrakem východní Ukrajina zítra vrátila, její opětovná integrace a obnova by byly úkolem nad její síly,“ prohlásil Sikorski.