Gazprom nekompromisně směřuje k vybudování plynovodu South Stream

Od zahájení stavby 2400 kilometrů dlouhého potrubí Moskvu nemohou odradit ani právní spory ohledně třetího energetického balíčku EU.

Gábor Stier 11.11.2013
Podle plánů Moskvy dosáhne potrubí v roce 2015 břehů Bulharska a do konce roku 2017 už by měla plně fungovat jedna větev plynovodu vedoucí do Tarvisia. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Podle plánů Moskvy dosáhne potrubí v roce 2015 břehů Bulharska a do konce roku 2017 už by měla plně fungovat jedna větev plynovodu vedoucí do Tarvisia. | foto: © ReutersČeská pozice
Podle plánů Moskvy dosáhne potrubí v roce 2015 břehů Bulharska a do konce roku 2017 už by měla plně fungovat jedna větev plynovodu vedoucí do Tarvisia.

Italové vyhlížejí stavbu plynovodu South Stream s nadějí na posílení diverzifikace vlastních zdrojů importu zemního plynu, Srbové si od něj slibují nová pracovní místa a míní jeho prostřednictvím zahájit oživení ekonomiky, nicméně kromě Bělehradu považují plánovaný plynovod za strategickou investici nejvyššího významu také Sofie a Budapešť.

Přestože se projekt rovněž všude těší podpoře veřejnosti, nad nedávnými konferencemi o jižním plynovodu uspořádanými společností Natural Gas Europe v Miláně a Lublani se po celou dobu vznášely velké otazníky v podobě unijních zásad zakotvených v takzvaném třetím energetickém balíčku. Konkrétně jde o napětí mezi Ruskem a Evropskou unií týkající se principu povinného přístupu třetí strany (podle nějž by plynovod South Stream mohly kromě Gazpromu využívat i další energetické firmy), který chce ruská strana zrušit.

Dotyčné evropské země čekají, až se Moskva a Brusel na této otázce dohodnou, zatímco Rusko všechny uklidňuje a chystá se zahájit výstavbu podmořského úseku South Streamu. Ačkoliv by bylo zatím předčasné hovořit o jakékoliv dohodě, Moskva a Brusel už o této otázce jednají.

Nevyřešená právní situace? Nevadí.

Přestože dohoda, jež se zrodila v souvislosti s plynovodem OPAL, který bude jako suchozemské pokračování Nord Streamu schopný přepravit po německém území na trase od města Greifswald až po český Brandov 36 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, poskytuje naději, dosud nebylo dosaženo konsensu v tom, aby Brusel uznal jako transevropskou investici v oblasti infrastruktury rovněž plynovod South Stream a vyňal jej z evropského energetického balíčku. Nevyřešená právní situace by přitom mohla realizaci tohoto ruského projektu také zcela zabránit.Nevyřešená právní situace by přitom mohla realizaci ruského projektu také zcela zabránit

Rusko se však netají svou odhodlaností a optimismem. Podle Alexandra Siromjatina, zástupce vedoucího managementu Gazpromu, jenž má na starosti South Stream, výstavba podmořského úseku South Streamu bude zahájena v polovině příštího roku i v případě, že by se do té doby nezrodila dohoda Bruselu a Moskvy týkající se zásady povinného přístupu třetí strany. Pln optimismu navíc Siromjatin dodává, že ruský plynárenský gigant už předložil EU návrhy, jak by se mohl South Stream principu ukotvenému v takzvaném třetím energetickém balíčku vyhnout.

Na tahu je tedy nyní Brusel a Gazprom čeká na vyjádření Evropské komise. Kromě zmíněného pozitivního příkladu dává naději na dohodu také fakt, že ačkoliv v tomto případě nestojí za projektem natolik silní lobbisté jako třeba Německo, tři velké energetické společnosti – italská ENI, francouzský EdF nebo německý Wintershall – by se do projektu nejspíš nezapojily, pokud by neviděly šanci na dohodu s EU. Siromjatin poukazuje rovněž na to, že na ruský návrh zaslaný do Bruselu už neformálně dorazily pozitivní reakce.

V podobném duchu se vyjádřil také náměstek ruského ministra energetiky Anatolij Janovskij, když poukázal na plynovod Jamal–Evropa nebo na nedávno uzavřenou dohodu týkající se plynovodu OPAL. A upozornil především na to, že se rusko-evropskému dialogu v oblasti energetiky podařilo za několik desetiletí jeho trvání dosáhnout shody názorů již v mnoha podobně komplikovaných otázkách.Řešení vzniklých právních neshod si Moskva představuje tak, že Brusel přizná South Streamu zvláštní status transevropského plynovodu

Jak prohlásil, řešení vzniklých právních neshod si Moskva představuje tak, že Brusel přizná South Streamu zvláštní status transevropského plynovodu. A dále doufá, že dohoda s příslušnými představiteli Evropské komise by mohla vzniknout ještě do konce letošního roku. V souvislosti s tím se Alexandr Siromjatin domnívá, že k dohodě by mohlo dojít buď formou zvláštního ujednání mezi EU a Moskvou, nebo by mohly všechny zúčastněné státy prohlásit South Stream za důležitou a ze sociálního hlediska významnou investici. Janovskij v souvislosti s touto otázkou poukázal rovněž na mezinárodní právní normy, podle nichž nemají žádné regulace zpětnou účinnost, přičemž takzvaný třetí energetický balíček přijala EU v roce 2009, zatímco bilaterální mezivládní dohody týkající se South Streamu se zrodily již v roce 2008.

Dotyčné členské země EU jsou však navzdory tomu opatrné. Slovinská vláda zdůrazňuje, že projekt musí být v každém případě v souladu s evropskými opatřeními. Poradkyně maďarského premiéra pro otázky energetiky Réka Szemerkényiová v obdobném duchu zdůraznila, že je také zájmem Maďarska, aby se právní překážky hromadící se před zahájením výstavby South Streamu podařilo vyřešit co nejdříve, což by mohlo napomoci maďarským snahám o diverzifikaci tranzitních tras.

Diverzifikaci zdrojů, důležitou z hlediska energetické politiky, tato koncepce ovšem neposílí, proto musí Maďarsko provést v této oblasti další kroky. Jak uvedla poradkyně předsedy vlády, jde o projekt, který je výhodný pro všechny zúčastněné země, a Maďarsko by podle ní bylo schopné dodržet termíny dokončení již nyní probíhajících přípravných prací. K tomu, aby tyto termíny skutečně bylo možné dodržet, je však podle Szemerkényiové nutné vyjasnění problémů, na které v souvislosti s tímto projektem poukázala EU. Jejich vyřešení je podle ní v zájmu všech zúčastněných zemí, proto lze doufat, že ve věci těchto právních otázek se dospěje co nejrychleji k dohodě.

Gazprom hledí do budoucnosti

Gazprom se však už každopádně dívá dál a počítá s tím, že za 20 let bude Evropa potřebovat dovézt o 200 miliard metrů krychlových zemního plynu více než dnes. Jednak kvůli zvyšující se spotřebě – například v Německu představuje plyn jednu z alternativ za jaderné elektrárny –, jednak kvůli postupnému ubývání zásob v Severním moři. Současně se Gazprom neobává ani toho, že by pro něj představoval významnější konkurenci plynovod TAP, který nyní EU podporuje místo Nabucca, neboť ten by byl schopný zásobovat nanejvýše jižní Itálii.Sebevědomí Ruska dokládá i to, že míní nadále uzavírat v zásadě jen dlouhodobé smlouvy na 20 až 25 let

Jak dále Siromjatin zdůraznil, jde o ten nejčistší, nejhospodárnější a nejdostupnější zdroj energie a South Stream pouze posílí energetickou bezpečnost Evropy. Podle plánů Moskvy dosáhne potrubí v roce 2015 břehů Bulharska a do konce roku 2017 už by měla plně fungovat jedna větev plynovodu vedoucí do Tarvisia. Současně s tím bude postupně snižován objem přepravy vedoucí potrubím přes Ukrajinu. Ostatně bylo by zvláštní, jak dodávají experti, kdyby Rusko budovalo energetickou infrastrukturu směřující do Evropy, aniž by se předem dohodlo na pravidlech hry.

Sebevědomí Ruska dokládá i to, že míní nadále uzavírat v zásadě jen dlouhodobé smlouvy na 20 až 25 let. Společnost sice sleduje také aktuální tržní ceny a uzavírá i krátkodobější smlouvy, jejich priority jsou však jiné. Gazprom nemá strach ani z případné konkurence amerických či kanadských vývozců, kteří by se na evropském trhu mohli objevit v dlouhodobém horizontu.

Jak prohlásil Alexandr Siromjatin, o tom bude mít smysl hovořit až ve chvíli, kdy dorazí první zásilka zkapalněného severoamerického břidlicového plynu. „A to nebude zítra. Celkově je nutné považovat za axiom, že energetické zásobování Evropy si bez Ruska nelze představit,“ uzavřel manažer Gazpromu.

Megaprojekt South Stream

Potrubí v délce takřka 2400 kilometrů by mělo být zásobováno pomocí všech ruských nalezišť zemního plynu. Podle plánů povede potrubí po opuštění ruského území v úseku dlouhém zhruba 900 kilometrů pod hladinou Černého moře, většinou v hloubce 2250 metrů, a bulharských břehů dosáhne nedaleko Varny. Odtud bude plynovod s odbočkou do Chorvatska a Bosny a Hercegoviny směřovat přes území Srbska, Maďarska a Slovinska až k italským hranicím do města Tarvisio, přičemž tlak uvnitř plynovodu bude zajišťovat celkem osm kompresních stanic.

Budou-li položena všechna čtyři plánovaná potrubí s kapacitou 15,7 miliardy metrů krychlových, postupně by se mělo dosáhnout plného ročního výkonu o objemu 63 miliard metrů krychlových. Toto plánované množství odpovídá na roční úrovni 450 tankerům ropy nebo 700 lodím plným zkapalněného plynu (LNG), respektive více než 100 milionům tun uhlí a dokázalo by pokrýt spotřebu zhruba 38 milionů evropských domácností. Vzhledem k velikosti projektu jsou jeho celkové náklady momentálně odhadovány na 17 miliard eur, z čehož připadá 10 miliard na výstavbu podmořského úseku.

Počet příspěvků: 2, poslední 7.11.2013 12:26 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.