Francie: Komunální volby ukážou sílu Macronova hnutí Vpřed

Francouzské dvoukolové komunální volby ovlivní i společenská nálada. V mnoha městech výsledek překvapí. Čím jsou totiž města od Paříže vzdálenější zeměpisně i způsobem života, tím těžší to budou mít kandidáti vládního hnutí Vpřed.

Demokracie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Demokracie. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Demokracie.

Ve Francii se 15. a 22. března otevřou volební místnosti. Volit budou nejen francouzští občané, ale i lidé s pasem členské země Evropské unie a trvalým bydlištěm ve francouzské obci či městě. Volí se ve všech francouzských městech a obcích, přičemž nejsledovanější je souboj o pařížskou radnici. Z těchto dvoukolových komunálních voleb vzejdou městská zastupitelstva, která zvolí na šest let starosty, pro Francouze symbol politické moci, s níž se setkávají v běžném životě.

Politická moc je ve Francii značně centralizovaná, poslanci a senátoři žijí zejména v Paříži, tudíž starostové řeší většinu potíží obyvatel svého města. Proto se v těchto komunálních volbách očekává 60- až 65procentní účast jako v těch předchozích. Starostové jsou na rozdíl od většiny zákonodárců v přímém kontaktu s obyvateli svých měst a například islám pro ně neznamená akademickou debatu o laické společnosti, ale správu mešit, praktikování ramadánu nebo respektování těch, kdo jej nedodržují, či rozhodnutí, má-li radnice o Vánocích postavit jesličky.

Schopný starosta dokáže svému městu vtisknout tvář a dovést ho k prosperitě, nebo úpadku, což pozná i turista, který ho navštíví. Starostové jsou často populární a dělají politiku nezávislou na centrální vládě. Komunální volby umožňují prosadit se nezávislým kandidátům nebo z frakcí velkých politických stran, kteří se pak snaží uskutečnit svou vizi.

Rozhoduje vize

Francouzský volební systém je komplikovaný, přičemž rozhodující je velikost obce. V těch do tisíce obyvatel se mohou volit strany i osobnosti ze všech stranických kandidátek. V obcích nad tisíc obyvatel rozhodují hlasy pro jednu kandidátku. Tři největší města Paříž, Lyon a Marseille mají vlastní systém, nejprve jsou zvoleni zastupitelé čtvrtí, z nichž někteří zasednou v městské radě, jež zvolí starostu. Přitom každá čtvrť má počet zastupitelů podle své velikosti.

Volby jsou dvoukolové, a pokud některá strana získá v prvním víc než 50 procent, druhé se nekoná, přičemž mandáty se rozdělí podle výsledků v první kole. Pokud nezíská, do druhého kola postupují všechny strany, jež dostaly více než deset procent hlasů. Strany s pěti až 9,99 procenty se mohou pro druhé kolo spojit s tou, která do něho postoupila. Vítěz dostane polovinu mandátů a ostatní strany si rozdělí druhou podle počtu hlasů.

Všichni kandidáti musejí od začátku do konce bojovat, protože nic není předem jasné, a v podstatě každý může překvapit. Navíc se volební kampaň často odehrává formou přímých setkání a návrhů řešení toho, co dané město nebo obec trápí. Víc než stranická příslušnost rozhodují vize.

Výhodou tohoto systému je nepředvídatelnost ve velkých městech, přičemž ve volbě starosty mohou hrát roli i malé strany. Všichni kandidáti musejí od začátku do konce bojovat, protože nic není předem jasné, a v podstatě každý může překvapit. Navíc se volební kampaň často odehrává formou přímých setkání a návrhů řešení toho, co dané město nebo obec trápí. Víc než stranická příslušnost rozhodují vize.

To neplatí pro pařížské volby, kterým média věnují největší pozornost. Post starosty Paříže je totiž prestižní a viditelný na domácí i mezinárodní politické scéně a pařížská radnice má rozpočet 11,4 miliardy eur (Praha 3,3 miliardy korun) a zaměstnává více než 52 tisíc lidí. Navíc je Paříž společně s Londýnem a Berlínem vzorem pro evropská velkoměsta. Její problémy se týkají v podstatě každého moderního velkoměsta s historickým centrem, celý rok zaplaveným turisty.

V kampani do komunálních zastupitelstev se řeší mnoho témat. Hlavním je život ve velkoměstě, vítězi globalizace, kvůli platům a pracovním příležitostem, přičemž venkov a malá města jsou poražení. Hovoří se například o tom, co z hlediska většinové společnosti znamená být úspěšný, jaký je její způsob života či jaké podmínky pro život by velkoměsto mělo svým obyvatelům poskytovat.

Základna městských liberálů

Francouzské komunální volby budou ovlivněny i společenskou náladou a vztahem k prezidentu Emmanuelu Macronovi. V mnoha městech výsledek překvapí a v radách zasednou lokálně známí lidé bez ohledu na to, za kterou stranu kandidují. Navíc čím jsou města od Paříže vzdálenější zeměpisně i způsobem života, tím těžší to budou mít kandidáti vládního hnutí. Macronovo En Marche (Vpřed) se vždy profilovalo jako těch úspěšných, přičemž jejich příkladem je kosmopolitní městský liberál, jichž je Paříž baštou.

Pokud Vpřed v Paříži neuspěje, bude mít Emmanuel Macron problém, protože prezidentské volby v roce 2022 se blíží, a on chce zopakovat výsledek z těch předchozích, v nichž se ve druhém kole střetl s šéfkou Národního shromáždění Marine Le Penovou, jež již oznámila kandidaturu. Tato taktika však nemusí uspět, pokud nezíská část populace. A městští liberálové by měli vytvořit základnu, díky níž prezidentský post obhájí.

Pokud Vpřed v Paříži neuspěje, bude mít Macron problém, protože prezidentské volby v roce 2022 se blíží, a on chce zopakovat výsledek z těch předchozích, v nichž se ve druhém kole střetl s šéfkou Národního shromáždění Marine Le Penovou, jež již oznámila kandidaturu. Tato taktika však nemusí uspět, pokud nezíská část populace. A městští liberálové by měli vytvořit základnu, díky níž prezidentský post obhájí. Macronovo vítězství v Paříži nebude snadné kvůli poklesu obliby jeho hnutí ve Francii a odstoupení hlavního kandidáta Benjamina Griveauxe na starostu.

Vnitrostátní situace Macronovi nepřeje. Jeho podcenění Hnutí žlutých vest ukázalo, že málo zná Francouze z provincií. Svět oblétly snímky hořících obchodů v Paříži, mnohem důležitější a pokojnější demonstrace se však konaly mimo ni. Navíc stmelily Francouze a posílily ztrátu důvěry v média, jež nyní většina z nich považuje za nástroj propagandy Elysejského paláce. Proto Macron vedl v roce 2019 řadu několikahodinových debat převážně se starosty, které považoval za odpověď Žlutým vestám, přičemž většinu přenášela televize.

Nezapočítávaly se však do vysílacího času, jenž se ve Francii se sleduje u každé strany, předvolební kampaně vládního hnutí do Evropského parlamentu v květnu 2019. Macron tím pomohl nevýrazné kandidátce Nathalie Loiseauové, aby nepropadla. Její plakáty nahradil snímek s Macronem, který ve volbách nekandidoval, což jí však zajistilo pouze druhé místo těsně za Národním shromážděním.

Neúspěšná důchodová reforma

Od května 2019 se však francouzská ekonomika nezlepšila. Macronovi se nepodařilo vyvést zemi ze stagnace a nízkého hospodářského růstu k prosperitě a poklesu nezaměstnanosti. Francouzskou ekonomiku dusí obrovský státní dluh, což mohou změnit jen reformy, z nichž si Macron vybral tu nejtěžší – důchodovou. Francouzský důchodový systém je komplikovaný a zvýhodňuje státní zaměstnance, mezi nimiž jsou skupiny nazývané „zvláštní režimy“ – zaměstnanci drah a dopravních podniků, elektráren, policisté i politici –, které mají další výhody.

Macron chce tento systém změnit. Měl by platit pro všechny a být bodový – podle počtu bodů bude každý vědět, jaký bude mít důchod a kolik si na něj vydělal. Důchodová reforma také zavádí věk, kdy bude nárok na důchod v plné výši, a podporuje přechod od přerozdělovacího systému, jako je v České republice, kdy pracující odvádí část příjmu, která je použita na výplatu důchodů, k tomu zajištěnému soukromými penzijními fondy. Tedy v podstatě k systému, který v současnosti funguje v USA.

Všichni vědí, že současný důchodový systém je neudržitelný, a i běžní Francouzi jsou připraveni utáhnout si opasky, problém však tkví v prezentaci reformy, navíc v ní jsou nejasnosti, jimž nerozumějí ani ministři. Ambiciózní plán zavést stejný systém pro všechny se tudíž zhroutil, protože hrozilo, že se k protestujícím přidají i policisté.

Zatím se však důchodová reforma nesetkala u Francouzů s pochopením, což se projevilo stávkami, přičemž se ke Žlutým vestám přidali odbory především železničářů, zdravotníků a učitelů. Všichni vědí, že současný důchodový systém je neudržitelný, a i běžní Francouzi jsou připraveni utáhnout si opasky, problém však tkví v prezentaci reformy, navíc v ní jsou nejasnosti, jimž nerozumějí ani ministři. Ambiciózní plán zavést stejný systém pro všechny se tudíž zhroutil, protože hrozilo, že se k protestujícím přidají i policisté.

Provedením reformy byl pověřen státní úředník Jean-Paul Delevoye, který však záhy po její prezentaci odstoupil, protože nedeklaroval dalších deset placených postů v různých firmách a institucích. Jedna z nich byla navíc spojena s pojišťovnami, což je druhý důvod odporu Francouzů k důchodové reformě – v Elysejském paláci se sešla vláda a americký investiční fond, na což upozornili investigativní novináři. Třetím, nejzávažnějším důvodem je stabilita kurzu zaváděného bodu a eura. Pokud bude vláda chtít snížit důchody, bude jí stačit tento kurz snížit.

Další potíží je, že francouzská vláda chce prosadit tento zákon bez souhlasu parlamentu. Toto ustanovení se však má používat jen ve výjimečných případech, kdy by rozpravy v parlamentu mohly poškodit Francii, proto se jeho použití pro důchodovou reformu považuje za nedemokratické. Macron riskuje, že ji sice prosadí, ale proti vůli obyvatel i poslanců. A i kdyby měla pozitivní dopad, jak slibuje vláda, ve francouzské ekonomice se projeví až za dlouhou dobu.

Dva typy politiků

Navzdory nepříznivé situaci má Macron štěstí. Hlavním tématem médií se nyní stal koronavirus a vláda zakázala shromáždění více než pěti tisíc lidí, proto se všechny velké demonstrace a protesty proti důchodové reformě nemohou konat. Navíc se objevuje obava, že strach z koronaviru ovlivní volební účast. Vládní stranu ohrožuje nejen nálada ve společnosti, ale i vnitřní rozkol. Macronův Vpřed je stranou jednoho muže, jež je však na rozdíl od stran jeho prezidentských předchůdců k němu loajální. Nemá silné osobnosti ani frakce a v podstatě se skládá ze dvou typů politiků.

Vládní stranu ohrožuje nejen nálada ve společnosti, ale i vnitřní rozkol. Macronův Vpřed je stranou jednoho muže, jež je však na rozdíl od stran jeho prezidentských předchůdců k němu loajální. Nemá silné osobnosti ani frakce a skládá se ze dvou typů politiků. V Macronově straně v podstatě vládnou zákulisní hráči a nové tváře vyvolávají zmatek, což ukázala nominace lídra kandidátky na pařížskou radnici.

Prvním jsou členové dvou bývalých dominantních stran – socialistické a republikánské –, přičemž Macron přetáhl především středové politiky, často zákulisní, kteří mají s francouzskou politikou dlouholeté zkušenosti, například jako poradci bývalých lídrů. Tím Macron levicové socialisty i pravicové republikány tvrdě zasáhl, z čehož se dodnes nevzpamatovaly. Zůstali v nich lidé, kteří mají daleko ke středovým postojům, proto se obě strany běžným Francouzům jeví extremistické, v důsledku čehož ztratily mnoho voličů.

Druhým typem jsou nové tváře, které Macrona zaštítily v jeho předvolební kampani. Zdůrazňoval v ní mimo jiné, že je antisystémový politik, protože dal prostor lidem bez politické minulosti. Ti však často porušovali pravidla, protože nebyli zvyklí se pohybovat ve vrcholné francouzské politice. Tento tah se ukázal dlouhodobě neudržitelný. V Macronově straně v podstatě vládnou zákulisní hráči a nové tváře vyvolávají zmatek, což ukázala nominace lídra kandidátky na pařížskou radnici.

Díky stranickým machinacím a Macronovu slibu se jím stal Benjamin Griveaux z první skupiny. Tohoto bývalého poradce Dominiqua Strausse-Kahna veřejnost příliš nezná, ale patří k Macronovým lidem. Proti němu se postavil Cédric Villani, známý matematik a typický Pařížan. Nakonec byl nominován Griveaux, ale Villani ho odmítl a kandiduje jako nezávislý. Tím rozdělil voliče vládní strany, jež se už viděla na pařížské radnici, protože končící starostka Anne Hidalgová je silně levicová socialistka a nepřekvapila společnou kandidátkou s komunisty.

Kauza Griveaux

Tím problémy vládního hnutí neskončily. Griveaux musel z kampaně odstoupit, neboť se na internetu objevilo video z roku 2018, na němž masturbuje, a které poslal jedné mladé ženě. Zveřejnil ho ruský odpůrce Vladimira Putina a politický azylant ve Francii Pjotr Pavlenskij. Chtěl jím ukázat zkaženost francouzských politiků, a Griveaux se hodil, protože v kampani vyzvedával vlastní rodinu a lásku ke své ženě, přičemž video odeslal, když byl mluvčím Macronovy vlády. Nešlo tedy o mladickou nerozvážnost, ale o nezodpovědnost a pocit, že mu vše projde.

Benjamin Griveaux musel z kampaně na starostu Paříže odstoupit, neboť se na internetu objevilo video z roku 2018, na němž masturbuje, a které poslal jedné mladé ženě, když byl mluvčím Macronovy vlády. Nešlo tedy o mladickou nerozvážnost, ale o nezodpovědnost a pocit, že mu vše projde.

Macron obhajoval Griveauxe tím, že jde o ruské vměšování do voleb, což je v případě Pavlenského, který si nechal na znamení odporu k Putinovi přibít varlata na Rudém náměstí, absurdní. Macronovi věrní straníci přišli s teorií, že je agent, který protiputinovský postoj pouze předstírá, a tvrdili, že za sovětského režimu tajná služba KGB vysílala agenty, kteří předstírali, že jsou disidenty. Tato kampaň proti Pavlenskému však může mít jiný důvod – několikrát řekl, že Griveaux není jediný, na koho má podobný materiál.

Macron namísto Griveauxe rychle nominoval ministryni zdravotnictví Agnès Buzynovou, čímž překvapil, protože se právě začalo mluvit o koronaviru. I kdyby však Griveaux neukončil svou kandidaturu, v Paříži by zřejmě nezvítězil, neboť podle průzkumů byl na třetím až čtvrtém místě. Jeho odstoupení však umožnilo Macronovu hnutí nasadit jiného kandidáta, navíc otevřelo možnost spolupráce s Villanim. Volba pařížského starosty bude sondou, jak je na tom Vpřed, a to nejen v Paříži.

Anne Hidalgová

Paříž sužuje to, co každé velkoměsto, především špatná dopravní situace, velký provoz, nedostatek parkovacích míst a zácpy. Následuje nedostupnost bydlení pro střední třídu, přičemž ceny nemovitostí rostou kvůli nízkým úrokovým sazbám a investorům z celého světa, kteří buď do nich ukládají své peníze, nebo je nabízejí ke krátkodobému pronájmu. Ubytování přes Airbnb se však nelibí Pařížanům, kteří bydlí ve stejném domě, a považují ho za své omezení. Proto se Paříž pozvolna vylidňuje, v uplynulém roce přišla o dvanáct tisíc trvalých obyvatel.

Paříž také trápí znečistěné ovzduší, hluk a pokles bezpečnosti v některých částech. Její dluh činí 5,9 miliardy eur a končící pařížská starostka Anne Hidalgová se sice chlubí, že jej loni snížila, ale jen o 40 milionů. A ani další její výkony nejsou přesvědčivé. Nedostatečná řešení skutečných problémů kamuflovala zaměřením se na ty, které sužují pokrokové Pařížany.

Paříž také trápí znečistěné ovzduší, hluk a pokles bezpečnosti v některých částech. Její dluh činí 5,9 miliardy eur a končící starostka Hidalgová se sice chlubí, že jej loni snížila, ale jen o 40 milionů. A ani další její výkony nejsou přesvědčivé. Nedostatečná řešení skutečných problémů kamuflovala zaměřením se na ty, které sužují pokrokové Pařížany, přičemž za svůj největší úspěch považuje Pařížskou dohodu o změně klimatu.

Hidalgová usilovala o více zeleně v Paříži a o rozvoj městského zemědělství, a pokud by byla znovu zvolená, hodlá pokračovat v boji proti automobilům. Měli by jimi jezdit jen ti, kteří nemohou použít jiné dopravní prostředky k cestě do práce. Proto se chce ještě více věnovat hromadné dopravě a prosadit, aby dvě automatizované linky metra jezdily celou páteční a sobotní noc. Paříž by měla budovat pěší stezky a cyklostezky a Hidalgová navrhuje, aby se k problému parkování konaly konference o podzemních garážích, které pomohou najít řešení.

Bezpečnost chce zlepšit vytvořením městské policie, ale tento zákon se jí nepodařilo prosadit. Pět tisíc příslušníků městské policie, v níž by měli být stejně zastoupeni muži a ženy, by mělo především dohlížet na soužití Pařížanů. Hidalgová hodlá zvýšit pokuty – za močení na veřejném prostranství 300 a za odhozený nedopalek 115 eur. Problém bydlení by řešila vyšším počtem sociálních a městských bytů a ubytování přes Airbnb referendem o jeho regulaci v každé pařížské části.

Rachida Datiová

Za republikány kandiduje na pařížskou starostku Rachida Datiová, dvanáct let starostka sedmého pařížského okrsku, deset let (2009–2019) poslankyně Evropského parlamentu a dva roky ve vládě Françoise Fillona za prezidenta Nicolase Sarkozyho ministryně spravedlnosti. Sarkozy je jejím přítelem a chodí ji podporovat na předvolební shromáždění.

Republikánská kandiduje na pařížskou starostku Rachida Datiová se jeví jedinou silnou protikandidátkou Hidalgové, již kritizuje také proto, že podle vzoru německé kancléřky Angely Merkelové přijala migranty. Pařížská radnice se však na ně nepřipravila, a ani neměla dost finančních prostředků. V Paříži proto žilo více než tři tisíce migrantů na ulici. Hidalgová je neměla pozvat, pokud nebylo možné se o ně postarat.

Jejím hlavním tématem je bezpečnost, protože Paříž má problém s kriminalitou a drogově závislými. V případě městské policie považuje za důležité spíše její ozbrojení, a aby příslušníci dobře znali čtvrť, v níž budou dohlížet na pořádek, než stejné zastoupení mužů a žen. Hlavní příčinu nedostatečné čistoty Paříže pak vidí v nefungující úklidové sužbě.

Podle Datiové politika Hidalgové vede k vytváření ghett. Sociální bydlení by mělo být především pro střední třídu, která nemůže sehnat byt, přestože má práci. Jinak než Hidalgová chce řešit i dopravu. Hodlá Paříž zbavit staveb a projektů, které se nikdy nedokončí a blokují provoz, což by měl zajistit jejich plán a sankce za jeho nesplnění. Paříž by měla mít transparentní rozpočet pro všechny projekty, zejména pro ty, které trvají dlouho.

Datiová se jeví jedinou silnou protikandidátkou Hidalgové, již kritizuje také proto, že podle vzoru německé kancléřky Angely Merkelové přijala migranty. Pařížská radnice se však na ně nepřipravila, a ani neměla dost finančních prostředků. V Paříži proto žilo více než tři tisíce migrantů na ulici. Hidalgová je neměla pozvat, pokud nebylo možné se o ně postarat.

Agnès Buzynová

Podle Agnès Buzynové, kandidátky Macronova hnutí Vpřed na poslední chvíli, je post pařížské starostky nejlepší, protože Paříž je nejkrásnější město na světě. Jejím hlavním cílem je připravit Paříž na klimatickou a demografickou změnu a udělat z ní velkoměsto pokroku a moderních technologií. Dopravu chce zlepšit zvýšením automatických linek metra, za své starostovské období až o čtyři. Namísto počtu vysázených stromů, v čemž se ostatní kandidáti předhánějí, navrhuje vytvořit parky, kde se Pařížané budou moci v letních vedrech ochladit.

Hlavním cílem Agnès Buzynové, kandidátky Macronova hnutí Vpřed na post pařížské starostky, je připravit Paříž na klimatickou a demografickou změnu a udělat z ní velkoměsto pokroku a moderních technologií

Buzynová také hodlá založit městskou policii, vyzbrojit ji a zvýšit bezpečnost v metru tím, že v nočních spojích budou její příslušníci. Čistotu v dopravních prostředcích chce zlepšit novými veřejnými záchody v metru a proti nepořádku bojovat privatizací služeb. A navrhuje, aby každá ulice měla člověka zodpovědného za pořádek v ní, jemuž by bylo možné zavolat a upozornit ho na smetí nebo přetékající popelnice.

Problém bydlení plánuje vyřešit tím, že se na trh dostanou prázdné a nevyužívané byty. Pařížská radnice by měla umožnit především starým lidem, kteří vlastní volný byt, jej pronajmout, a to poskytnutím administrativní a právní pomoci. Ubytování přes Airbnb chce zakázat. Kdo má druhý byt, ve kterém nebydlí, nebude jej moci krátkodobě pronajímat, jen dlouhodobě. Buzynová hodlá zaměstnat více kontrolorů, kteří budou na tento zákaz dohlížet. Nyní jich v celé Paříži jen 29 kontroluje, zda byl byt pronajat na víc než 120 dnů za rok.

David Belliard a Cédric Villani

Za Zelené kandiduje současný pařížský zastupitel David Belliard, jehož hlavním cílem je Paříž pro děti – zvětšit plochy dětských hřišť, zajistit ve školních jídelnách biopotraviny, a především se připravovat na globální oteplování. Proto má být zelenější – vysadit více stromů a založit nové parky a vodní nádrže. Paříž nemá být jen pro bohaté, ale pro všechny.

V boji proti autům je Belliard ještě radikálnější než Hidalgová – mají se používat jen v nejnutnějších případech. Pokud se stane starostou, nebudou v Paříži reklamy, přičemž chybějící příjem z nich v městském rozpočtu by nahradil poplatkem (euro za den) pro vlastníky motorek a skútrů za parkování. Paříž se musí změnit – namísto individuálních aut se zaměřit na jízdní kola, aby byla francouzskou Kodaní.

Nezávislý kandidát Cédric Villani plánuje ekologický projekt, ale jiný, než jsou obvyklé, protože je vědec – zvýší finanční prostředky na ekologické analýzy, které budou vědecké, nikoliv ideologické. Z Paříže hodlá udělat hlavní město umělé inteligence i tím, že se malí Pařížané budou učit programovat na základní škole.

Belliard nechce městskou policii, neboť její založení vyžaduje speciální zákon, s nímž je spojené lobbování v parlamentu. Navrhuje vytvořit bezpečnostní službu dohlížející na soužití Pařížanů a vybudovat tolik sociálních bytů, aby tvořily 30 procent celého bytového fondu. Nevyužívané veřejné budovy by měly sloužit k sociálnímu bydlení a omezil by nájmy regulací, jak učinil Berlín.

Nezávislý kandidát Cédric Villani se domnívá, že by ho Pařížané měli volit, protože je vědec, a tudíž zaujímá jiné postoje než kariérní politici. Jeho hlavním cílem je příprava Paříže na letní olympijské hry v roce 2024. Do té doby je třeba především vyřešit její čistotu a bezpečnost. Stane-li se starostou, bude Paříž jedním velkoměstem. Dnes je navíc uzavřená do 20 čtvrtí a Villani by ji chtěl rozšířit o další. Za největší překážku této integrace pak považuje nedostatečné pravomoci starostů městských částí, proto by rozšíření Paříže doprovázela jejich změna.

Villani plánuje ekologický projekt, ale jiný, než jsou obvyklé, protože je vědec – zvýší finanční prostředky na ekologické analýzy, které budou vědecké, nikoliv ideologické. Z Paříže hodlá udělat hlavní město umělé inteligence i tím, že se malí Pařížané budou učit programovat na základní škole. A chce ji také použít k řízení semaforů, což zlepší průjezd Paříží. Souhlasí se vznikem městské policie, a to ozbrojené. Problém bydlení by řešil zvýšením podílu sociálního bydlení na 25 procent z celého bytového fondu a zastropoval by nájmy.

Danielle Simonnetová a Národní shromáždění

Danielle Simonnetová kandiduje společně s bývalým francouzským fotbalovým reprezentantem Vikashem Dhorasooem za levicovou stranu Nepoddajná Francie, jejímž šéfem je Jean-Luc Mélenchon. Jejich hlavními cíli jsou ekologie a sociální problematika, především prosazení referenda o problémech Paříže. V případě dopravní situace mají na prvním místě pěší zóny, následují cyklisté, hromadná doprava, taxíky a nakonec osobní auta. Pařížská radnice by měla zajistit hromadnou dopravu zdarma.

Prosazují využití zemědělské půdy, jež patří Paříži, a to i mimo její území, k pěstování potravin pro Pařížany, včetně biopotravin. Simonnetová je originální, pokud jde o bezpečnost. Za její zhoršení viní především policii, protože zbytečně kontroluje lidi z předměstí, což vyvolává jejich nepřiměřené reakce. Bezpečnost dle ní nelze řešit represemi, ale pozitivně. Proto chce založit neziskové organizace, jež budou mladé lidi usměrňovat a podporovat jejich začlenění do společnosti.

Národní sdružení Marine Le Penové kandidáta do letošních pařížských voleb nenominovalo. Ve volbách v roce 2014 jím byl Wallerand de Saint-Just, jedna z nejznámějších tváří strany, ale v prvním kole získal pouze 42 560 hlasů, 6,2 procenta. Proto společně s malou stranou křesťanských demokratů letos podporuje Serge Federbusche, který kandiduje za uskupení Milovat Paříž.

Pokud jde o čistotu, chce bojovat proti štěnicím a blechám. Štěnice by měla vyřešit nová pařížská dezinfekční služba. O bydlení je pak třeba uvažovat v ekologickém kontextu, neboť nekoncepční výstavba povede k vybetonování Paříže, čímž se zhorší životní prostředí. Podle Simonnetové by pařížská radnice měla mít pravomoc zabavovat nemovitosti, které nikomu neslouží, a udělat se z nich sociální bydlení. Nájmy by měly být regulované, přičemž by je nejen zachovala, ale i se snažila je co nejvíc snížit.

Národní sdružení Marine Le Penové kandidáta do letošních pařížských voleb nenominovalo. Ve volbách v roce 2014 jím byl Wallerand de Saint-Just, jedna z nejznámějších tváří strany, ale v prvním kole získal pouze 42 560 hlasů, 6,2 procenta. Proto společně s malou stranou křesťanských demokratů letos podporuje Serge Federbusche, který kandiduje za uskupení Milovat Paříž. Zaměřuje se na bezpečnost a rušení cyklostezek, protože kvůli nim přestala fungovat stará kanalizace a Paříž je špinavá.

Podle průzkumů Rachida Datiová dohání Anne Hidalgovou, která byla coby končící starostka Paříže považovaná za vítězku, a překvapilo by, kdyby se nedostala do druhého kola. Podpora ostatních kandidátů spíše klesá, protože nedokážou zaujmout širší veřejnost. Otázkou zůstává vliv těchto pařížských voleb na vnitrostátní situaci, a nakolik se v nich projeví odpor Francouzů k vládní politice při demonstracích, což ukáže skutečnou sílu Macronova hnutí Vpřed.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.